20.09.2013 | 10:09
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Požadavky legislativy a jejich plnění

Diskutujeme-li s našimi chovateli o současné krizové situaci v chovu prasat, je kromě vysokých nákladů na nakoupená krmiva často vzpomínána i politika EU. Ta nutí chovatele měnit technologie, aniž by na druhé straně tomuto odvětví poskytovala nějakou podporu. Zemědělské stavby byly ale vždy v historii ovlivňovány faktory, které zemědělec mohl ovlivnit jen velmi těžko.

Staré zemědělské usedlosti byly budovány tak, aby byly chráněny proti krádežím (obestavěnost dvora), požárům (stodola co nejdále od obytného stavení). To, že někdy toto uspořádání nebylo zcela praktické po stránce organizace práce samé, začalo vadit, až když industrializace odvedla většinu pracovních sil do průmyslu – a teprve v této době se začalo měnit i klasické pojetí zemědělských staveb.
Chov prasat byl tehdy jenom doplňkem ostatní činnosti zemědělce a teprve kolem poloviny devatenáctého století se tento pohled začal postupně měnit (ještě v roce 1891 si při příležitosti zemské jubilejní výstavy stěžují autoři na neuspokojivou situaci v chovu prasat a na zbytečně velký dovoz jatečných prasat z Uher do Prahy).
XX. století přineslo rozvoj ovlivněný světovými válkami a potřebou potravin pro bojující strany a poté (u nás kolektivizací) se všemi zápory i klady vznikly velké celky, které byly schopné dobře fungovat v podmínkách tehdejšího systému. Ten zaručoval odbyt produkce, na druhé straně nemotivoval dostatečně k tvorbě zisku.
Jakmile byl náš chov prasat konfrontován s chovem na západ od nás, který v těchto podmínkách fungoval desetiletí, vybudoval si i určité obranné mechanismy a navíc mu chyběl odbyt pro část produkce, byly naše problémy skoro nevyhnutelné.
Co to má společného se stavbami pro chov prasat a technologiemi?
Především chybějící perspektiva a nedostatek financí vedly k omezení výstavby a nutných rekonstrukcí objektů, které měly mnohdy vyhovující kapacitu, ale pochopitelně nic nevydrží věčně.
Navíc, ať už si o tom myslíme, co chceme, máme dobře fungující kontrolní systém, který dbá na dodržování evropské i naší legislativy v oblasti welfare a staveb vůbec.
Základem, ze kterého je třeba vycházet, by tedy měly být minimální standardy zařízení pro hospodářská zvířata.

Vyhláška říká, že …
 
Co je vlastně požadováno vyhláškou?
Text jsem pro potřeby příspěvku trochu zkrátil a zjednodušil, a naopak občas do něj něco poznamenal, takže musím napsat: Vyhláška, mimo jiné, říká, že:
(1) Stáje musí být v souladu s použitou technologií chovu dispozičně, technicky provedeny tak, aby cirkulace vzduchu, prašnost, teplota a relativní vlhkost vzduchu, koncentrace plynů, osvětlení a hlučnost byly udrženy v mezích, které nejsou pro zvířata škodlivé. Ztráty jdoucí na vrub respiratorních chorob nejsou zanedbatelné a dobré větrání a topení s odpovídající regulací je nutné.
Samostatný software pro větrání nemusí mít návaznost na další mechanizaci snad výjimkou topení. Pokud je při regulaci mikroklimatu větrání a topení řešeno nezávisle, bude ve stáji dobré prostředí, ale nekoordinace systémů může být nákladná a prodraží se vytápění.
Pochopitelně je tu ještě jeden problém – prašnost. Mokré krmení ji výrazně snižuje, u suchého to nové systémy řeší také, ale vždy to bude obtížnější než u mokrého.
(2) Dispoziční, technické a provozní řešení stájí musí v souladu s použitou technologií chovu
a) umožnit denní kontrolu zdravotního stavu, kondice a pohody hospodářských zvířat,
b) umožnit denní kontrolu stavu technického a technologického zařízení,
c) zabránit vstupu nepovolaných osob a omezit vniknutí jiných zvířat,
d) umožnit mechanickou očistu, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci,
e) umožnit veterinární vyšetření a ošetření, podání látek zvířatům a odběr vzorků,
f) umožnit vyčlenění odděleného prostoru pro hospodářská zvířata vyžadující mimořádnou péči, zvířata poraněná, nemocná nebo podezřelá z nákazy,
g) umožnit bezpečné provedení úkonů a činností souvisejících s chovem zvířat a údržbou zařízení.
Tento celý blok požadavků vlastně není nic nového.
Dokonce i hygienické smyčky se budovaly.
Nyní je zapotřebí je začít i používat.
To ostatní je věcí systému a organizace práce.

Podlahová plocha

Využitelná volná podlahová plocha pro každé odstávče nebo chovného běhouna a prase ve výkrmu chované ve skupině, s výjimkou zapuštěných prasniček a prasnic, musí činit minimálně:
a) pro prase o živé hmotnosti do 10 kg 0,15 m2,
b) pro prase o živé hmotnosti od 10 kg do 20 kg 0,20 m2,
c) pro prase o živé hmotnosti od 20 kg do 30 kg 0,30 m2,
d) pro prase o živé hmotnosti od 30 kg do 50 kg 0,40 m2,
e) pro prase o živé hmotnosti od 50 kg do 85 kg 0,55 m2,
f) pro prase o živé hmotnosti od 85 kg do 110 kg 0,65 m2,
g) pro prase o hmotnosti vyšší než 110 kg 1,00 m2.
Pro zapuštěné prasničky nebo prasnice chované ve skupinách musí činit celková využitelná podlahová plocha pro každou zapuštěnou prasničku nejméně 1,64 m2 a pro každou prasnici nejméně 2,25 m2.
Jsou-li tato zvířata chována ve skupinách po méně než šesti kusech, musí být celková využitelná podlahová plocha zvětšena o 10 %. Jsou-li tato zvířata chována ve skupinách po 40 nebo více kusech, celková využitelná podlahová plocha může být zmenšena o 10 %.
S výrobci technologií nejsou v tomto směru problémy. Horší to může být u rekonstrukcí starších staveb. Někdy se nám tak, bohužel, sníží kapacita.
Potom je nutno ekonomiku chovu po plánované úpravě odpovědně propočítat.
U rekonstrukcí mohou být vážným problémem podlahy.
Ty musí být:
a) Hladké, avšak nikoliv kluzké, aby se předešlo poranění prasat, a musí být navrženy, konstruovány a udržovány tak, aby prasatům nezpůsobovaly poranění nebo útrapy. Musí odpovídat velikosti a hmotnosti prasat a musí tvořit pevný, rovný a stabilní povrch,
b) pro zapuštěné prasničky a březí prasnice část plochy požadované v odstavci 3 rovnající se nejméně 0,95 m2 na prasničku a nejméně 1,3 m2 na prasnici musí být tvořena souvislou pevnou podlahou, z níž je pro odtokové otvory vyhrazeno maximálně 15 %,
c) jsou-li pro prasata chovaná ve skupinách použity betonové roštové podlahy, maximální šíře mezer mezi roštnicemi (nášlapnými plochami roštu) musí být
1. 11 mm pro selata,
2. 14 mm pro odstávčata,
3. 18 mm pro chovné běhouny a prasata ve výkrmu,
4. 20 mm pro zapuštěné prasničky a prasnice,
d) jsou-li pro prasata chovaná ve skupinách použity betonové roštové podlahy, minimální šířka roštnice (nášlapné plochy roštu) musí být
1. 50 mm pro selata do odstavu a odstávčata,
2. 80 mm pro chovné běhouny a prasata ve výkrmu, zapuštěné prasničky a pro prasnice.
S podlahami bývají problémy i za provozu. Opotřebovávají se a špatně se za provozu opravují. Roštů je dnes dostupný velký výběr a velmi dobrých. Nesprávně zvolené zraňují struky prasnic i končetiny selat. Tyto rány představují vstupní bránu pro různé infekce. Některé rošty mohou mít ostré hrany.

Izolace, hluk, světlo 
Prasata chovaná ve skupinách, která jsou výjimečně agresivní, dále napadená jinými prasaty nebo nemocná či poraněná musí být dočasně umístěna v samostatných kotcích.
V tomto případě musí použitý samostatný kotec umožňovat zvířeti snadné otáčení, pokud to není v rozporu s doporučením veterinárního lékaře. Při projektování stáje je nutné s tímto kotcem počítat.
Stejně tak je nutné počítat i s tím, že všechny kotce budete muset pravidelně mýt a to bude nějakou dobu trvat a vázat kapacitu kotce. Ve skutečnosti bude kapacita stáje trochu nižší, než by vycházelo z prostého výpočtu obratu turnusů (o kontinuálním provozu nelze u větších kapacit ani uvažovat).
V části stavby, ve které jsou chována prasata, nesmí být překročena hladina nepřetržitého hluku 85 dB. Musí se minimalizovat možnost vzniku stálého nebo náhlého hluku vyvolávajícího u prasat stres. Kupodivu i obyčejné rádio může problematiku hluku ve stáji korigovat.
Prasata musí být chována v prostředí s intenzitou světla alespoň 40 luxů po dobu osmi hodin denně. Ustájení pro prasata musí být vybudováno takovým způsobem, aby každé prase mohlo:
a) mít přístup do prostoru, který je fyzicky a tepelně pohodlný, vybavený řádným odtokem a čistý, který umožňuje všem zvířatům současně polohu vleže,
b) bez omezení uléhat, odpočívat a vstávat,
c) vidět na jiná prasata; avšak u prasnic a prasniček nemusí být tato podmínka splněna v týdnu před očekávaným porodem a v jeho průběhu mohou být prasnice a prasničky ustájeny mimo pohled zvířat stejného druhu. Ani volně žijící divoká prasata v této době společnost nevyhledávají.
Prasata musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství materiálu, který jim umožňuje etologické aktivity, jako je sláma, seno, dřevo, piliny, houbový kompost, rašelina nebo směsi takových materiálů, které neohrožují zdraví zvířat.
Při plnění těchto požadavků je třeba brát v úvahu, že tyto materiály komplikují u bezstelivového ustájení odkliz a skladování kejdy. Z nabízených alternativ by nejméně problémů způsobilo patrně dřevo.

Krmení

Všechna prasata musí být krmena alespoň jednou denně.
Jestliže jsou prasata ustájena ve skupinách a nemohou se sytit podle libosti nebo nemají k dispozici automatický krmný systém, musí mít každé zvíře přístup ke krmivu ve stejnou dobu jako ostatní prasata ve skupině. Obecně je možné krmné systémy rozdělit podle konzistence na suché, kašovité a tekuté krmení.
Pokud by si prasata mohla vybrat, dala by přednost kašovitému krmení (na našem pracovišti i jinde se dělaly preferenční testy).
U suchého krmení se tento fakt dá řešit umístěním sprchových napáječek do krmítek nebo nad koryta. Použití suchého krmiva omezuje možnosti využití alternativních krmiv, ale je zde naopak dobře vyřešeno i individuální dávkování, snáze se udržuje potřebná hygiena. Technologie jsou dobře zvládnuté a prosadily se u individuálního ustájení prasnic, zejména když je žádoucí regulace příjmu krmiva.
Většina výrobců nabízí velice spolehlivé dávkovací systémy.
Suché krmení umožnilo i vznik automatizovaných krmných boxů. Z hlediska technologického pokroku je to vlastně vrchol technologie krmení prasat a umožňuje to i dnes tolik žádané skupinové ustájení prasnic při zachování individuálního krmení, které je u této kategorie velmi potřebné.
Když byla zmiňována legislativa, tak ne požadavky na vlastní krmení, ale právě požadavky na skupinové ustájení prasnic způsobují větší problémy.
Jeden nizozemský velkoproducent prasat (6000 prasnic) mi kdysi řekl, že by měl o odchované sele méně, kdyby přešel na skupinové ustájení březích prasnic (nyní podle mých informací již na to pochopitelně přejít musel). Tento chovatel je pro úplnost příznivcem mokrého krmení.
Obecně bych soudil, že se suché krmení dá pořídit levněji, ale je otázkou celkového zhodnocení výroby, je-li to ta rozhodující přednost.
V naší experimentální výkrmové stáji máme nainstalováno suché krmení s krmítky se zásobníky a s přiměřenou automatizací, což znamená značné ulehčení práce při relativně snadné a levné instalaci. Pochopitelně za předpokladu použití krmných směsí bez možnosti využití jiných zdrojů krmiv.
Viděl jsem tato krmítka i v poměrně minimalistické stáji pro výkrm prasat (bio) ve SRN a zde byla oceňována i mrazuvzdornost systému v otevřené stáji a nízká spotřeba elektřiny (stáj neměla elektrickou přípojku, jen generátor).
Tekuté a kašovité krmení je pro zvířata přirozenější, lépe vyhovuje fyziologii trávení a v současné době je velmi oblíbené u výkrmců prasat. Zkušenému zootechnikovi umožňuje využití různých komponentů krmiv, syrovátky apod.
Míchačka umožňuje za pomoci několika základních směsí přizpůsobovat krmnou dávku růstové fázi prasat a řízení dávkování i použití kvalitativně odlišných směsí v různých odděleních výkrmny. Je možné i tolik atraktivní a zajímavé použití fermentovaného tekutého krmení, případně okyselování krmiva. Vyřešit lze i čištění systému.

Ustájení plemenných kanců
 
Samostatnou kapitolou se svými specifickými problémy je ustájení kanců.
Kotce pro kance musí být umístěny a konstruovány tak, aby se kanec mohl otáčet a slyšet, cítit a vidět jiná prasata; volná podlahová plocha kotce pro dospělého kance musí být minimálně 6 m2. V případech, kdy se kotce používají také jako místo pro připouštění prasnic, musí být podlahová plocha pro dospělého kance minimálně 10 m2 a v kotci nesmí být žádné překážky,
Vyloženě zvláštně působí následující text, který rovněž můžeme najít v citované legislativě:
Plemenné kance je možné navykat a využívat pro naskočení jiných plemenných kanců při odběru semene.
Jednak se kanci u nás odebírají na fantom. Vůbec je snaha držet je pokud možno „od sebe“, aby se nám, sice v souladu s přírodou, ale pro nás nežádoucím způsobem, nepoprali.
Při ustájení v kotcích je nutné s tím počítat, stejně jako s tím, že se musí hledět na bezpečnost ošetřovatelů.

Ochrana prasnic a prasniček

Pro ochranu prasnic a prasniček jsou stanoveny ještě přísnější podmínky:
Nové stavby nebo úpravy zařízení pro vazné ustájení prasnic nebo prasniček jsou zakázány; použití postrojů pro prasnice a prasničky je zakázáno.
Prasnice a prasničky se během období, které začíná čtyři týdny po zapuštění a končí jeden týden před očekávaným porodem, chovají ve skupinách. Kotec, ve kterém je skupina chována, musí mít strany delší než 2,8 m. Je-li ve skupině chováno méně než šest zvířat, kotec, ve kterém je skupina chována, musí mít strany delší než 2,4 m. Skupinové ustájení je i oblíbenou mantrou různých aktivistů a pseudoochránců zvířat.
Členové SCHPČM si ve „Vepřovinkách“ mohli přečíst zprávu z objektivního výzkumu. Výzkumné centrum chovu prasat v Saskatchewanu (Kanada) vydalo zprávu, do níž shrnulo závěry více než dvaceti prací na téma kolektivní vs. individuální ustájení.
Výsledky nebyly potvrzením toho, co nám různí aktivisté předkládají a trvale se snaží protlačovat do legislativy.
Systémy s individuálními boxy mají své výhody, ale i nevýhody a totéž platí o skupinovém chovu prasnic. Prasnice ze skupinového ustájení jsou lépe osvalené a mají obvykle pevnější kostru. Na druhé straně dochází mnohem častěji ke zraněním.
Obecně lze říci, že indikátor stresu – úroveň kortizolu v moči i krevní plazmě – byl v obou případech na velmi podobné úrovni.
Prasnice a prasničky musí mít stálý přístup k manipulovatelnému materiálu, který jim umožňuje etologické aktivity.
Prasnice a prasničky chované ve skupinách musí být krmeny s využitím systému, který zajistí, aby každé jednotlivé zvíře mohlo přijmout dostatečné množství potravy, i když jsou přítomni konkurenti soutěžící o potravu, a musí být přijata opatření minimalizující agresi ve skupinách.
Před umístěním do porodního kotce musí být březí prasnice a prasničky důkladně očištěny. To není pochopitelně žádný problém, ale musí to být někde provedeno a při návrhu stáje s tím musí být počítáno.
V týdnu před očekávaným porodem musí prasnice a prasničky dostat v dostatečném množství vhodnou podestýlku, pokud to umožňuje systém odstraňování tuhých a tekutých výkalů používaný v zařízení.
Pro usnadnění spontánního nebo asistovaného porodu musí být za prasnicí nebo prasničkou volná plocha.
Obecně je též potřeba počítat s tím, že se tělesný rámec prasnic mění a je nutné volit dostatečně prostorné kotce.
Porodní kotce, v nichž se prasnice pohybují volně, musí být vybaveny stranovými zábranami pro ochranu selat, např. ochrannými mřížemi.
Podstatné je, aby byly jakékoli moderní systémy chovu správně užívány.

Ochrana selat
 
Pro ochranu selat jsou stanoveny následující podmínky:
a) Část celkové podlahové plochy, dostatečně velká, aby současně umožnila všem zvířatům společně odpočívat, musí být pevná či pokrytá rohoží, případně musí být podestlána slámou nebo jiným vhodným materiálem,
b) v porodních kotcích musí mít selata dostatečný prostor, aby mohla bez obtíží sát,
c) selata nesmějí být odstavena dříve než ve stáří 28 dní, ledaže by jinak byla nepříznivě ovlivněna pohoda nebo zdravotní stav matky nebo selete. Selata však mohou být odstavena až o sedm dnů dříve, jestliže jsou přemístěna do prostoru, který je před umístěním nové skupiny vyprázdněn, důkladně vyčištěn a vydezinfikován a který je oddělen od prostorů, kde jsou ustájeny prasnice, aby se minimalizoval přenos nákaz na selata,
d) v případě potřeby je zajištěn zdroj tepla, který neškodí prasnici.

Ochrana ostatních kategorií

Pro ochranu odstávčat, chovných běhounů a prasat ve výkrmu jsou stanoveny následující podmínky:
a) Jsou-li prasata chována ve skupinách, musí se přijmout opatření bránící vzájemným střetům, které vybočují z běžného chování,
b) prasata musí být chována ve stálých skupinách a mísení s jinými prasaty je třeba omezit na minimum. Musí-li být smíšena prasata, která se neznají, je nutno je sloučit v co nejranějším věku, nejlépe do jednoho týdne po odstavení. Jsou-li prasata smíšena, měla by mít dostatek možností uniknout nebo se ukrýt před jinými prasaty,
c) objeví-li se příznaky silných střetů, je třeba ihned vyšetřit příčiny a přijmout vhodná opatření, například, je-li to možné, poskytnout jim větší množství slámy nebo jiných materiálů k odvedení pozornosti. Ohrožená nebo výjimečně agresivní zvířata musí být ustájena odděleně od skupiny.

Produktivita práce a ekonomika stáje
 
Když to všechno (co je uvedeno výše) architekt a konstruktér technologie splní a s tím množství dalších zákonů a vyhlášek (stavební, PO atd.), není to ještě zárukou, že výsledná stáj bude v pořádku.
Pro rozhodování chovatele při investici do rekonstrukce nebo stavby nové stáje je důležité se seznámit s nabídkou dodavatelů.
Dobrá je návštěva odborných výstav, ale ve výstavní hale a v nové, prázdné stáji vypadá všechno krásně.
Škoda, že naši zemědělci nemají obdobné možnosti jako třeba v sousedním Sasku, kde mají pracoviště, na kterém je možné vidět různé technologie na jednom místě a v chodu.
U nás jsou proto zejména důležité zkušenosti dalších chovatelů a především rozum a znalosti samotného investora. Zde se rodí budoucí produktivita práce i ekonomika budoucí stáje.
I takový detail, jako je zavírání branky kotce, může trápit ošetřovatele. Zvířata se čas od času přehánějí. Půjde to dobře?
Pokud vytvoříme personálu dobré podmínky, bude pracovat lépe. Objekt samotný může být postaven z různých materiálů, ale při vyšších koncentracích zvířat může mít různou energetickou náročnost (větrání, topení).
K ustájení pochopitelně patří i různé řídicí systémy.
Chov prasat patří mezi odvětví živočišné výroby, která je možné, ba dokonce nutné dobře plánovat a řídit, pokud chceme mít dobré výsledky.
V malém chovu by bylo možné všechno potřebné zvládnout „postaru“, ale u stovek prasnic s minimem personálu by to šlo dost obtížně. Ale také proč, když je nyní tolik možností si práci ulehčit.
Co všechno potřebujeme a zároveň můžeme v chovu prasat řídit?
Současná mechanizace umožňuje automatizovat výživu, řídit větrání a vytápění objektů, zajistit sledování chovu i v době nepřítomnosti obsluhy a v neposlední řadě i zvládnout evidenci chovu a kontrolu reprodukce.
Je si však třeba uvědomit, že automatizace nenahrazuje veškerou práci chovatele, ale může to být výborná pomůcka.

Zcela na závěr
 
Problematika staveb a technologií pro prasata je dost rozsáhlá.
Tento příspěvek se jí mohl jenom lehce dotknout – a to se ještě týká spíše konvenčních chovů. Alternativní chovy jsou jiná kapitola.
Co ale platí pro všechny chovy, je poučení ze staré pohádky o třech prasátkách:
Špatná práce při budování staveb pro prasata přináší velké ztráty.

 

Klíčové informace

– Tvrzení, že skupinový chov prasnic poskytuje zvířatům lepší welfare (pohodu), je podle vědců z kanadského výzkumného centra chovu prasat naprosto nepodložené. 
– Tyto argumenty však evropská legislativa neakceptovala, a tak s tím musíme počítat. 
– Do budoucna lze ještě počítat s omezením používání porodních kotců klasického typu. Naši jižní sousedé to již udělali, ale nechali si velmi dlouhé „přechodné období“. 
– Prasnice a prasničky (chované v provozech s méně než deseti prasnicemi) mohou být výjimečně ustájeny během uvedeného období jednotlivě za předpokladu, že se v kotcích mohou snadno otočit
.

Literatura je k dispozici u autora.
Příspěvek vznikl za podpory MZE0002701404
.
Ing. Miroslav Rozkot, CSc.,
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Kostelec nad Orlicí,
oddělení chovu prasat

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down