Pozitivní vnímání (komentář)

Minulý týden schválila vláda návrh novely zákona o ekologickém zemědělství. Podle informací z ministerstva zemědělství jde v nové právní normě především o administrativní změny, které vycházejí z evropské legislativy. Jednou z nejviditelnějších je ta, která odebírá organizacích kontrolujícím ekozemědělce, možnost vydávat výjimky z pravidel ekologického zemědělství. Tuto pravomoc bude mít po schválení novely pouze resortní ministerstvo a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, čímž se ještě posílí dohled státu nad tímto segmentem prvovýroby.

Ekologicky hospodařící farmáři jsou de facto nejkontrolovanějšími zemědělci v zemi. Stejně jako ostatní spadají pod kontrolní činnost Státního zemědělského intervenčního fondu, ale ještě navíc je pravidelně kontrolují soukromé certifikační organizace, nad jejich činností zase bdí ministerstvo. Z hlediska spotřebitele jsou tedy bioproduky po stránce původu či „pravosti“ spolehlivě jištěny. Přesto se ale čas od času rozhoří spory o přínos ekologického farmaření nebo o kvalitu biopotravin. Nechme stranou z jakých pohnutek k těmto často přesně cíleným kampaním dochází. Pravidelné kontroly a dohled státu jsou však v rukách obhájců ekofarmaření velmi účinnými zbraněmi.
Je sice pravda, že každý z nás utratí podle statistiků za biopotraviny v průměru jen něco přes dvě stě korun ročně a jejich podíl na celkové spotřebě potravin je stále mizivý. Význam ekologického zemědělství pro společnost je však podstatně větší. V době farmářských trhů a rostoucího zájmu o prodej ze dvora je totiž, mimo jiné, pro mnohé spotřebitele právě ekologicky hospodařící podnik prvním zemědělským podnikem, s nímž se blíže seznámí a vnímá jej většinou pozitivně. Tyto ekofarmy tak v očích veřejnosti výrazně vylepšují obraz českého zemědělství, a tím vlastně prokazují službu celému odvětví.