Poznáme opravdu český výrobek?

Agrární komora i další organizace často vyzývají spotřebitele, aby kupovali české potraviny. Čtenáři nám píší, že mají zájem o tuzemskou produkci, často si však nevědí rady, jak se v nabídce na pultech a v regálech obchodů orientovat. Jak to tedy opravdu je. Můžeme bezpečně poznat, které potraviny vyrobili naši zemědělci a potravináři a které jsou z dovozu?

Označení země původu není až na výjimky povinné. Postačí název a plná adresa odpovědné osoby na území Evropské unie, tedy například i dovozce nebo prodejce. Existuje však řada výjimek, u nichž je uvádění země původu povinné. Příkladem je hovězí maso, čerstvé ovoce a zelenina (údaje jsou směrodatné ale jen v případě, že je výrobce dodává balené a opatřené etiketou). Další výjimkou je med či brambory. Od poloviny letošního roku se musí země původu povinně značit i na olivovém oleji.
Jednodušší je i situace se živočišnými výrobky. Ty – pokud jsou balené nebo aspoň opatřené etiketou, by měly nést oválné razítko se zkratkou země původu (v případě České republiky je to CZ) a číslem provozovny. Ale opět může jít jen zemi, kde se tyto produkty balily nebo zpracovávaly. Příkladem je balené vepřové maso prodávané v řetězci Ahold (Albert a Hypernova). Maso se pro tento řetězec bourá a balí v Polsku, surovina však může pocházet i z našich či jiných masokombinátů.
V případě vajec se na spotřebitelském obalu uvádí číslo balírny/třídírny, kterému předchází značka státu (například CZ, PL). Vejce ale mohou pocházet odjinud. Země původu vajec je uvedena zkratkou přímo na jejich skořápce v rámci kódu určujícího „rozlišovací číslo producenta“. Tento kód tvoří číslo nula až tři vystihující metodu chovu, registrační značka státu (např. CZ) a čtyřčíslí, pod nímž je hospodářství zaregistrováno. V případě hovězího masa se kvůli zajištění bezpečnosti a možnosti zpětného dohledání požadují i další údaje, a to i u masa nebaleného (v písemné a viditelné formě v místě prodeje). Kromě kategorie a registračního čísla zvířete se uvádí, číslo jatek, číslo bourárny, země, kde se zvíře narodilo, bylo vykrmeno a poraženo (pokud vše proběhlo v jedné zemi, uvede se její název za slovem „původ“). Na webových stránkách SVS lze ověřit původ zakoupeného hovězího masa, které pochází ze zvířat v tuzemsku chovaných, vykrmovaných a také poražených.
Jednoduché to - alespoň do nedávna - bylo v případě výrobků se značkou Klasa. Původní koncept totiž vyžadoval, aby šlo o domácí výrobek s více 90 procenty tuzemských surovin. Vzhledem k tomu, že propagaci těchto výrobků podporoval stát, musela se značka otevřít i ostatním producentům v unii. Ti o ni zatím příliš neprojevili zájem, takže stále platí, že ji nesou naše výrobky z převážně našich surovin.
Důležitým vodítkem v orientaci při nakupování jsou i známé značky a názvy tuzemských výrobců – například Madeta, Mlékárna Kunín či Kostelecké uzeniny.
Povinné označování původu je podle ministerstva nedořešenou otázkou, která je soustavně na programu při projednávání nově zpracovávaného evropského nařízení o označování. Otázkou je, zda má být cílem prosazovat označováním jednotlivé státy nebo EU jako celek. Někdy bývá povinné uvádět, zda výrobek pochází z EU nebo ze zemí mimo EU.
Obecně platí, že je uvádění země původu vyžadováno u potravin, kdy by neuvedení tohoto údaje uvádělo spotřebitele v omyl o skutečném původu nebo vzniku potraviny. Jenže takové ustanovení je dost nejednoznačné.

Klíčové informace
• Uvádění země původu je povinné jen u několika potravin.
• Kromě výrobce může být na obalu dovozce či prodejce. Místo země, kde se potravina vyrobila, jen stát, kde ji zabalili.
• Stále ještě je vodítkem značka Klasa a známé značky a názvy tuzemských výrobců.