18.10.2013 | 08:10
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Právní podklady, týkající se krmiv

Zdravotně závadné krmivo může představovat riziko pro lidské zdraví. Krmivo se totiž stává součástí potravinového řetězce a v konečném důsledku se mohou některé jeho složky dostat až ke konečnému konzumentovi, tedy člověku. Udržení zdravotní nezávadnosti krmiva je tedy zásadním požadavkem české a evropské legislativy, jejímž cílem je zajistit kvalitu a zdravotní nezávadnost potravin.

Právní podklad krmivářství je tvořen jak naší národní legislativou, tak legislativou Evropského společenství.

Legislativa České republiky

Zákon o krmivech v první části definuje zejména požadavky na obsahy a limity nežádoucích látek v krmivech, aby byla zajištěna jejich zdravotní nezávadnost. Dále jsou zde obsažena ustanovení, která se týkají ochranných lhůt, živých skladištních škůdců, radioaktivní kontaminace a dovozu.
Druhá část zákona o krmivech se dotýká schvalovacích a registračních postupů, odborné způsobilosti, požadavků na provoz a provozovatele, seznamu schválených a registrovaných provozů a skladování.
Třetí část se zabývá odborným dozorem a zkoušením, což mimo jiné zahrnuje systém rychlého varování, vzorkování a laboratorní zkoušení, zvláštní opatření a správní delikty.
Část čtvrtá se specificky věnuje požadavkům na výrobu a dovoz krmiv pro výzkumné účely a část pátá přechodným ustanovením.
Je nutno vyzdvihnout vyhlášku č. 356/2008 Sb. k tomuto zákonu, která stanoví seznam nežádoucích látek a produktů a maximální limity jejich obsahu v produktech ke krmení a určuje maximální limity radioaktivní kontaminace krmiv určených k přímému krmení zvířat. Vyhláška č. 356/2008 Sb. dále vymezuje požadavky na krmiva pro zvláštní účely výživy, podrobnosti příloh k žádostem, požadavky na provozy a požadavky na biologické zkoušení. Způsoby odběru kontrolních vzorků a metody zkoušení vymezuje vyhláška č. 211/2005 Sb., v platném znění, k zákonu o krmivech.
Zákon o krmivech se nevztahuje na veterinární přípravky a léčiva, proto je nutno v rámci české legislativy zmínit rovněž zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, včetně vyhlášek.
Národní legislativu dotváří zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty a o změně některých souvisejících zákonů a zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, vše ve znění pozdějších předpisů.

Legislativa Evropského společenství

V příspěvku se zaměřím pouze na nejdůležitější, přímo použitelnou potravinářskou a krmivářskou legislativu EU.
Požadavky na bezpečnost krmiv se nachází v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva.
Zde je uvedeno, že krmivo nesmí být dáno na trh ani jím nesmí být krmena žádná zvířata určená k produkci potravin, pokud není bezpečné.
Nařízení rovněž definuje, kdy se krmivo nepovažuje za bezpečné. A to, jedná-li se o krmivo, které má škodlivý účinek na lidské zdraví, zdraví zvířat, nebo způsobuje, že potraviny získané ze zvířat určených k produkci potravin nejsou bezpečné pro lidskou spotřebu.
Nezbytným předpokladem zajištění bezpečnosti krmiv je dohledatelnost krmiv a složek krmiv, kterému se rovněž nařízení věnuje.
Krmivům je cíleně určeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv. Některým provozovatelům krmivářských podniků nařizuje mimo jiné zavést a uplatňovat postupy na základě zásad HACCP (analýzy nebezpečí a kritických kontrolních bodů).
Nařízení Komise (ES) č. 225/ /2012 by měly zvláštní pozornost věnovat podniky zabývající se výrobou, skladováním, přepravou olejů, tuků a výrobků z nich a rovněž distributoři výrobků z rostlinných olejů a směsných tuků.
Zde je krmivářským podnikům stanovena povinnost u tuků, olejů a výrobků z nich provádět zkoušky na obsah dioxinů a PCB s dioxinovým efektem. Čtenáři mají možná v paměti dioxinovou aféru na přelomu roků 2010 a 2011, která dala vzniknout tomuto nařízení.
RASFF neboli systém včasné výměny informací pro potraviny a krmiva.
Jedná se o režim, který je upraven nařízením Komise (ES) číslo 16/2011. Připisuje povinnost členským státům oznamovat rizika pro lidské zdraví pocházející z potravin nebo krmiv.
Zakázané materiály a složky krmiv, které nelze zkrmovat určitým druhům zvířat
Některé tkáně přežvýkavců, označené jako specifikovaný rizikový materiál (SRM), nesmí být uvedeny na trh a použity pro výrobu krmiv a hnojiv.
Jako SRM označujeme materiál, který je nebezpečný z pohledu transmisivní spongiformní encefalopatie a patří mezi zakázané materiály v krmivu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001. Nařízení stanoví nulovou toleranci zakázaných složek živočišného původu v krmivech a určuje pravidla pro zkrmování bílkovin získaných ze zvířat.
V roce 2005 k tomuto nařízení přibylo nařízení Komise (ES) č. 1292/2005, kterým se mění příloha IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, pokud jde o výživu zvířat.
Zkrmování vedlejších živočišných produktů (VŽP) upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009. Například vymezuje použití VŽP 3. kategorie, které je možno krmit druhům zvířat, z nichž tento materiál nepochází a nepředstavuje pro ně vysoké riziko. Nařízení je prováděno nařízením Komise (EU) č. 142/2011.
Příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009 stanoví seznam materiálů, jejichž uvádění na trh nebo použití pro účely výživy zvířat je zakázáno.
Kontaminující a nežádoucí látky, mikrobiologická kontaminace krmiv
Látky, které rovněž v potravinách nechceme, se nazývají látky kontaminující.
Nařízení Komise (ES) č. 1881/ /2006 předepisuje jejich maximální limity v potravinách. Opomenout nemůžeme nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005, které stanoví maximální limity reziduí pesticidů v krmivech rostlinného a živočišného původu. Pesticidy se hojně uplatňují v zemědělství jako přípravky na hubení škůdců, a k ochraně rostlin, skladových zásob, produktů a výrobních závodů a jejich sledování v krmivovém řetězci je nezbytné.
Mikrobiologická kritéria pro krmiva upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, o tlumení salmonel a některých jiných původců zoonóz vyskytujících se v potravním řetězci.
Kokcidiostatika a histomonostatika mohou být povoleny pro používání jako doplňkové látky. Ovšem v některých případech se jedná o nežádoucí látky v krmivech. Tento problém se týká převážně výrobců krmiv, u kterých může docházet při výrobě ke křížové kontaminaci.
Maximální limity kokcidiostatik a histomonostatik v krmivech upravuje nařízení Komise (ES) č. 574/2011. Nařízení Komise (ES) č. 744/2012 stanovuje maximální obsahy diclazurilu a lasalocidu sodného. Limity kokcidiostatik a histomostatik v potravinách jsou uvedeny v nařízení Komise (ES) č. 124/2009.
Obsahem nežádoucích látek v potravinách živočišného původu se zabývá také nařízení Rady (ES) č. 2377/90, které stanoví postupy pro stanovení maximálních limitů reziduí veterinárních léčivých přípravků.
V rámci zachování bezpečnosti potravin živočišného původu se jedná o jedno z klíčových nařízení, protože používání veterinárních léčivých přípravků má významnou úlohu v zemědělské produkci.
Doplňkové látky a ostatní krmiva
Látky, mikroorganismy nebo přípravky, jiné než krmné suroviny a premixy, které se záměrně přidávají do krmiva nebo vody, aby splnily zejména některé z funkcí vyjmenovaných v článku 5 odstavce 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003, se nazývají doplňkové látky.
Povolováním doplňkových látek se zabývá nařízení Komise (ES) č. 429/2008, o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003, pokud jde o vypracování a podávání žádostí a vyhodnocování a povolování doplňkových látek.
Klíčem k určení, zda se jedná o doplňkovou látku, nebo krmnou surovinu, je nařízení Komise (ES) č. 892/2010.
Krmným surovinám, kompletním a doplňkovým krmivům se věnuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009, o uvádění na trh a používání krmiv.
Užití krmných surovin se řídí nařízením Komise (ES) číslo 68/2013, o katalogu pro krmné suroviny.
GMO jsou upraveny, mimo národní, také legislativou Evropského společenství, a to nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003, o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech, a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1830/2003, o sledovatelnosti a označování geneticky modifikovaných organismů a sledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organismů a o změně směrnice 2001/18/ES.

 

Klíčové informace

– Základem národní legislativy je Zákon o krmivech č. 91/1996 Sb., v platném znění, včetně jeho vyhlášek. 
– Zákon prošel mnohými změnami (poslední změna č. 18/2012 Sb., z 20. 11. 2011) a v současné době upravuje požadavky pro výrobu, dovoz, používání, balení, označování, dopravu a uvádění na trh krmiv, doplňkových látek a premixů. 
– Vedle národní legislativy stojí legislativa Evropského společenství, která je rovněž závazná pro všechny subjekty v České republice. 
– Právní normy ES jsou uvedeny v Úředním věstníku Evropské unie
.

 

MVDr. Tereza Harazimová

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down