Před sedmdesáti lety začala násilná kolektivizace venkova

Když v březnu 1948 přijalo Ústavodárné Národní shromáždění Československa několik zemědělských zákonů, byla v podstatě zahájena kolektivizace zemědělství. Ta záhy přerostla v násilnou akci komunistické moci, která od základů proměnila hospodaření na vesnici a postihla statisíce lidí. Někdy se uvádí, že násilná kolektivizace venkova začala schválením zákona o jednotných zemědělských družstvech (JZD), který poslanci přijali před 70 lety, 23. února 1949.

Sedlákům byla v atmosféře politického zastrašování zabavována a vyvlastňována půda, zvířata, strojový park i nemovitý majetek. Mnozí z nich přišli o všechno včetně svobody. Částečnou nápravu majetkových křivd přinesly až polistopadové restituce, mnoho bezpráví však zůstalo dodnes neodčiněno. Dopady morálních i materiálních škod, ztráty vztahu k půdě a celkového rozvratu venkova jsou patrné na české vesnici dodnes.
Zákony z března 1948, především ten o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), přitom původně většina zemědělců vítala. Do rukou bezzemků, malorolníků a státu se dostaly více než čtyři miliony hektarů zemědělské půdy. Nastupující komunistická garnitura tak získala uznání a podporu části drobných a středních zemědělců, kterým se zamlouvala i likvidace statkářů a církevního vlastnictví půdy.
Ideu kolektivizace okoukali českoslovenští komunisté u svých soudruhů v Sovětském svazu, kde ji i se všemi tragickými následky včetně vraždění a hladomorů provedli převážně v letech 1928 až 1937. Také v Československu dostala záhy kvůli snaze zlomit odpor sedláků svoji násilnou formu.
První rok po vyhlášení zákona o JZD probíhalo združstevňování zvolna, přestože již 1. dubna vyjeli mezi zemědělce propagandisté, kteří přesvědčovali sedláky ke vstupu do družstev. Dobrovolně do nich vstupovali převážně jen nemajetní bezzemci a drobní domkáři. V roce 1949 existovala jen necelá třicítka jednotných zemědělských družstev na 7000 hektarech polností.*