Irsko a po něm Nizozemsko předsedaly v roce 2004 Evropské unii. Na přelomu starého a nového roku předalo Nizozemsko otěže vlády Lucembursku, které opět v polovině roku vystřídá Velká Británie.
Za irského předsednictví došlo mimo jiné k radikálnímu a historicky ojedinělému rozšíření společenství o celkem deset nových států. Nezaháleli ani Nizozemci. Za jejich předsednictví začal pracovat nově zvolený Evropský parlament a po určitých průtazích se ujala moci v novém složení i Evropská komise. Dokončovala se přístupová jednání s Bulharskem a Rumunskem, které by měly do unie vstoupit v roce 2007. Počítá se s tím, že přístupové smlouvy s těmito dvěma zeměmi se podepíší letos v dubnu na setkání ministrů zahraničí unie. I další rozhodnutí, k nimž se dospělo za nizozemského předsednictví, budou realizovat další státy. V březnu letošního roku pravděpodobně začnou vstupní jednání s Chorvatskem, pokud ovšem bude tato země plně spolupracovat s mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Prosincový summit Evropské rady v Bruselu rozhodl o zahájení přístupových jednání s Tureckem v říjnu 2005.
Důležitými body, v nichž se Nizozemsko snažilo dále pokročit, byla také jednání o novém rozpočtu na období 2007 až 2013, o boji proti terorismu a o lisabonské agendě. (Lisabonská strategie je závazkem dosáhnout hospodářské, sociální a ekologické obnovy v zemích EU. Desetiletá strategie byla přijata v březnu 2000 během zasedání Evropské rady v Lisabonu. Jejím cílem je učinit z EU nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou ekonomiku světa.)
Podle současných pravidel se zatím v předsednictví společenství členské státy vždy po půl roce střídají. V době předsednictví hlava daného státu předsedá mítingům Evropské rady a jeho ministři vedou jednání rad zaměřených na jednotlivé odborné úseky. Například ministr zemědělství předsedá radě ministrů pro zemědělství a rybolov. Pracovníci dané země jsou také v čele oficiálních pracovních skupin, které připravují setkání ministrů, apod. Určitou nevýhodou je, že se u otěží unie mohou střídat státy s velmi rozdílnými názory. V extrémním případě by pak nové předsednictví mohlo najet do kolejí zcela opačných, než které razil jeho předchůdce. Tomu by chce předejít navrhovaná ústava Evropské unie, která počítá s těsnější spoluprací státu, který právě vede unii, s předchůdcem i pokračovatelem na špičce společenství. Po tři období by tak v podstatě byly v čele unie tři spolupracující státy, z nichž vždy jeden by unii skutečně řídil.
Členský stát, který v daném období unii předsedá, ji nejen reprezentuje ve vztahu k vlastním institucím (Evropské komisi, Evropskému parlamentu apod.), ale také na mezinárodní úrovni. Na ní ovšem spolupracuje s vysokým představitelem pro zahraniční politiku společenství a také s předsedou Evropské komise.
