Finálními (tržními) produkty chovu dojeného skotu jsou mléko a hovězí maso. Vzhledem k obtížnosti rozlišení produkce jatečného skotu od dojených a nedojených (masných) plemen je v tomto příspěvku hlavní pozornost zaměřena na problematiku výroby mléka. Jedná se o organizačně, ekonomicky, materiálově a pracovně nejnáročnější odvětví živočišné výroby. Syrové mléko má navíc velmi omezenou dobu skladování.
Vývoj stavů skotu a dojených krav je ovlivňován skutečnostmi, charakterizovanými výše.
V období let 1990 až 2000 poklesly stavy skotu celkem (o 55 %), dojených krav (o 58 %), výroby a tržní produkce mléka (o 45 a 44 %) a snížila se výměra pícnin na orné půdě (o 34 %, tab. 1).
V přepočtu na každý ze zhruba 3650 kalendářních dnů tohoto desetiletého období se v průměru snížily stavy skotu celkem a dojnic přibližně o 529 a 197 kusů, výroba mléka o 597 tis. litrů a výměra pícnin na orné půdě o 102 hektary.
Z údajů v tab. 2 a z grafu 2 je zřejmé, že v letech 2000 až 2012 se počty dojnic i skotu celkem dále snížily (o 142 tis. a 28 %, resp. o 220 tis. a 14 %), přičemž výraznější pokles stavů skotu celkem byl částečně kompenzován růstem počtu krav bez TPM (o 111 tis. kusů a 166 %). O dalších téměř 300 tis. hektarů a 40 % poklesla od roku 2000 výměra pícnin na orné půdě.
Přes snížení počtu dojnic o 28 procent v období 2000 až 2012 klesla výroba mléka jen o 2 % a prodej mléka se téměř nezměnil. Příčinou je v evropském měřítku nadprůměrný růst dojivosti krav. Z orientačních údajů v grafu 2 vyplývá, že v letech 1990 až 2010 se zvýšila dojivost na krávu a rok v ČR, EU-15 a EU-12 o 3018, 2026 a 1891 kg mléka, resp. o 74, 43 a 52 %. V roce 2011 se v ČR průměrná dojivost krav meziročně zvýšila o dalších asi 230 kg na 7320 kg. Tato užitkovost v ČR poukazuje na skutečnost, že čeští chovatelé mléko vyrábět „umějí“, že růst dojivosti do značné míry kompenzoval snižování stavů dojnic a že méně uspokojivý vývoj komodity mléko od roku 1990 má jiné příčiny než nízkou dojivost. Vyšší dojivost na krávu v roce 2010 než průměr českých krav v roce 2011 (7320 kg) vykazuje v databázi Faostatu ze států EU-27 pouze Dánsko (8640 kg), Švédsko (8337 kg), Finsko (8109 kg), Portugalsko (7673 kg), Velká Británie (7611), Španělsko (7497 kg) a Nizozemsko (7468 kg). V roce 2010 bylo dosaženo dojivosti 7076 kg v Německu, 6100 kg v Rakousku, 5650 kg na Slovensku a 4848 kg mléka v Polsku.
Většina v tuzemsku vyrobeného mléka se v ČR na mléčné výrobky zpracovává, část mléka se prodává ke zpracování do zahraničí. Od roku 2006 se podíl mléka prodávaného v syrovém stavu do zahraničí (především do Německa) pohybuje kolem 10 % (asi 9 % v roce 2007 až 10,7 % v roce 2006). Kromě roku 2005/2006 byla národní kvóta plněna na méně než 100 % (na 92,4 % v roce 2011/2015 až 98,6 % v kvótovém roce 2007/2008).
Výroba mléka v EU a v ČR
Stejně jako u většiny biologicky podmíněných ukazatelů existuje značná variabilita mezi státy EU i u vyrobeného mléka na hektar zemědělské půdy (výměra z roku 2009) a na obyvatele. Výroba mléka na hektar kolísala v roce 2011 mezi 66 kg v Rumunsku a 6000 kg v Nizozemsku.
V ČR dosáhl tento ukazatel 558 kg, což v rámci pomyslného žebříčku států EU-27 odpovídá 17. místu. V přepočtu na obyvatele bylo nejvíce mléka (1255 kg) vyrobeno v Irsku, nejméně (41 kg) v Rumunsku. ČR s 227 kg mléka na obyvatele připadá v rámci EU 16. pozice (graf 3). Znamená to, že při spotřebě mléka a mléčných výrobků na obyvatele 244 kg (rok 2010) by soběstačnost v produkci mléka dosáhla v ČR 93 %. Rozdíly ve výrobě mléka mezi starými a novými státy unie nejsou zřejmě ovlivněny pouze běžnou variabilitou. Zatímco na hektar a na obyvatele v EU-15 připadá 883 a 303 kg, v EU-12 pouze 350 a 179 kg (40 a 60 %) mléka.
Ekonomické ukazatele
Ekonomický význam chovu skotu a výroby mléka je zřejmý z tab. 3.
V letech 2000 až 2011 se živočišná produkce v běžných cenách snížila o 6,9 miliardy korun (o 22 %), produkce mléka a prodej skotu se ve stejném období zvýšily o 2,1 a 1,3 mld. Kč (11 a 18 %). Mezi roky 2000 a 2011 se podíl produkce skotu na celkové živočišné produkci zvýšil z asi 52 na 64 %. Znamená to, že pokles živočišné produkce se v tomto období netýkal chovu skotu.
Zisk z výroby mléka představuje rozdíl mezi příjmy (tržbami a dotacemi) a náklady na chov dojnic vynaloženými. Vzhledem k volnému trhu v rámci EU a postupující globalizaci agrárních trhů jsou nákupní ceny mléka stále více ovlivňovány nabídkou a poptávkou po mléce a mléčných výrobcích na unijních a mezinárodních trzích. Výraznější a častější kolísání cen stejně jako rozdíly v cenách mezi státy EU jsou zřejmé z tab. 4.
Z grafu 4 je patrno, že od vstupu ČR do EU v květnu 2004 do května 2012 byly „měsíční“ ceny mléka v ČR nižší než v EU-
-15. Rozdíl za hodnocených 97 měsíců činil 3,93 eura za 100 kg (asi 0,98 Kč za kg) při kolísání mezi 0,89 a 9,50 eura za 100 kg (0,20 až 2,38 Kč za kg) mléka.
Aktuální období se v ČR i v EU vyznačuje fází opětovného výrazného poklesu nákupních cen mléka. Po mírném nárůstu cen v průběhu roku 2011 z 8,08 na 8,38 Kč se během prvních sedmi měsíců roku 2012 průměrná cena mléka snížila z 8,35 na 7,19 kg za litr. Kromě cen mléka ovlivňují ekonomické výsledky jeho výroby přímé a nepřímé dotace.
Patří mezi ně přímé platby vyplácené na farmu nebo na hektar, platba top-up na dojené krávy a přežvýkavce a další.
Větší variabilita než u cen je u podniků s výrobou mléka zjišťována v nákladech na jeho výrobu, v zisku a dalších ukazatelích. V tab. 5 jsou uvedeny náklady, jejich hlavní položky a další ekonomické ukazatele chovu dojnic krav za vybrané čtyři roky posledního desetiletí v ČR. Tyto údaje, převzaté z ročenek chovu skotu (vydávaných od roku 2000 ČMSCH,
a. s.), vycházejí z výsledků Poděbradského, Mládka, Kopečka, Boudného, Burdycha, Kvapilíka aj.
Uvedené výsledky potvrzují známé skutečnosti, např. o zlepšování ekonomických výsledků výroby mléka, růstu nákladů na krmný den a jejich snižování na litr mléka se zvyšováním dojivosti, o výši hlavních nákladových položek (asi 40 až 47 % náklady na krmiva, 15 až 19 % pracovní náklady
a 7 až 10 % odpisy krav) aj. Ekonomické ukazatele výroby mléka jsou ve většině podniků s chovem dojnic zlepšovány přímými a nepřímými dotacemi, jejichž přesná výše je obtížně zjistitelná.
Odhad ekonomických přínosů vybraných opatření realizovatelných v chovu dojených krav vycházející z literárních (především německých) údajů a vlastních propočtů je uveden v tab. 6.
Vyplývá z něj mimo jiné těsná vazba mezi výrobními a ekonomickými ukazateli výroby mléka a reálná možnost zlepšování ekonomických ukazatelů zlepšováním výrobních výsledků.
Vývoj vybraných výrobních ukazatelů převzatých z Výsledků kontroly mléčné užitkovosti, z Hodnocení reprodukce dojených krav a z databáze ČSÚ uvádí tab. 7.
Poněvadž do kontroly užitkovosti je zapojeno kolem 95 % v ČR chovaných dojnic, jsou vykazované výsledky pouze s případnou malou odchylkou platné pro celou populaci dojených krav. Ve vztahu k opatřením uvedeným v tab. 6 lze za hlavní možnosti zlepšování „podnikových“ ekonomických výsledků považovat zlepšení ukazatelů plodnosti krav, zvyšování kvality objemných krmiv, zlepšování zdravotního stavu všech kategorií skotu, snížení obměny stáda, zvyšování produkčního věku krav a vysokou jakost mléka.
Závěr
Vývoj cen mléka v letech 2010 a 2011 v ČR i v EU signalizoval překonání krizové situace z roku 2009, vývoj cen v roce 2012 však poukazuje na problémy nové. Dlouhodobě nižší ceny stejně kvalitního mléka a nižší přímé platby ve srovnání se státy EU-15 se nedaří kompenzovat ani výrazným nárůstem dojivosti krav v ČR. Proto jednou z podmínek zvýšení schopnosti konkurovat zahraničním výrobcům jsou stejné zásady společné zemědělské politiky ve všech státech unie. Dosažení „spravedlivějšího rozdělení přímých plateb mezi členské státy“ je jedním s cílů připravované reformy společné zemědělské politiky.
(Tabulky najdete v tištěné verzi Zemědělce)
Klíčové informace
– Jednou z hlavních podmínek zlepšování výsledků výroby mléka na úrovni podniků a chovů je i evidence výrobních
a ekonomických ukazatelů a její využívání v procesu řízení výroby.
– Mezi nadpodnikové faktory, které mohou pozitivně ovlivnit výsledky výroby mléka, patří vedle politické podpory agrárního sektoru např. silná odbytová sdružení, dobrá spolupráce s odběrateli a zpracovateli, podpora vývozu a domácí spotřeby potravin aj.
– Za trvalý úkol je nutno považovat prosazování a ochranu oprávněných zájmů českých zemědělců příslušnými tuzemskými institucemi v orgánech unie.
Použitá literatura je k dispozici u autora příspěvku.
Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu čís. QH 81309
Ing. Jindřich Kvapilík, DrSc.
Výzkumný ústav živočišné
výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves
oddělení chovu skotu
