Dlouhodobé uchování živinových a dietetických parametrů s minimálními ztrátami živin a energie lze zajistit silážováním a skladováním siláží jen za anaerobních podmínek bez přístupu vzduchu. Vysokou využitelnost živin, chutnost pro zvířata, jejich dobrý zdravotní stav a nezávadnost produktů (mléka, masa) významně pozitivně ovlivňuje průběh fermentace.
Během fermentace se silážované krmivo v důsledku namnožení vhodných bakterií v anaerobním prostředí rychle okyselí, čímž se blokuje aktivita rostlinných a mikrobiálních proteáz a potlačí činnost nežádoucích mikroorganismů, ty by mohly v krmivu vytvořit jedovaté mykotoxiny, biogenní aminy, nebo siláž druhotně znehodnotit (klostridie).
Aerobní degradaci hotové siláže po otevření sila je možné zabránit především řádným udusáním silážované hmoty při zakládání siláže a u hotové siláže správným postupem při odkrývání silážní fólie, s cílem, zvláště v letním období, omezit na minimum přístup vzduchu k siláži.
Jen tak se v siláži potlačí růst kvasinek, plísní a aerobních bakterií.
Kvalita siláže
Kvalita krmiva (čerstvého nebo konzervovaného) je chápána jako souhrn charakteristik, které udávají jeho schopnost uspokojit požadavky zvířat na chutnost, příjem, stravitelnost živin a zdraví zvířat.
Určuje ji široký komplex interakcí mezi rostlinami a zvířaty. Pokud je produkční potenciál zvířat standardní, konečným vyjádřením kvality krmiva je množství a kvalita živočišných produktů (mléka, masa, …).
Kvalitu lze s vědomím určité chyby vyjádřit matematicky (analýzou chemickou, biologickou, organoleptickou), toto hodnocení však nemůže nahradit hodnocení zvířaty.
Kvalita siláží je přímo úměrná následujícím faktorům:
sklízené píci (druhu píce, její silážní zralosti, obsahu sušiny, energie, nutričních i antinutričních látek),
jejímu zpracování (fyzikální, chemické, biologické), včetně aplikace přípravků pro konzervaci,
způsobu uskladnění (anaerobní prostředí, jak rychle, nakolik, jak dlouho, za jakých podmínek vnějšího prostředí),
způsobu manipulace s hotovou siláží (postup při odkrývání silážní fólie, způsob vybírání siláže ze silážních prostor, mechanické úpravy, za jakých podmínek),
vnějším vlivům (počasí, poruchovost strojů, pracovní síly, předpisy, zákony, místní zvyklosti),
vlastnímu hodnocení kvality (metody stanovení, rozsah, rutina).
Silážování vyžaduje komplexní přístup, jeden článek silážní linky musí navazovat na druhý v čase i prostoru. Pokud se v jednom úkonu udělá chyba, může se to projevit v řadě dalších. Začíná to již výběrem plodiny, pokračuje způsobem jejího pěstování, sklizní, zpracováním řezanky, přidáním silážních přísad, plněním silážních prostor, dusáním silážovaného materiálu, zabezpečením anaerobního prostředí po celou dobu skladování siláže, a končí manipulací se siláží v procesu krmení.
Výsledek silážování ovlivňují hlavně technologické faktory (jako aplikace inokulantů a konzervantů do silážované píce, způsob rozhrnování navážené píce, způsob dusání řezanky, systémy zakrývání silážované hmoty fóliemi, způsoby zatížení fólií, způsoby vybírání siláží ze silážních prostor a manipulace v procesu krmení zvířat), informovanost lidí zapojených do procesu silážování a následné manipulace se siláží při krmení zvířat.
Největší vliv na výsledek silážování má ale počasí při sklizni.
Všechny tyto faktory může navíc významně ovlivnit druh a stav (připravenost, případně poruchovost strojů a přístrojů) potřeb pro silážování.
Mezi potřeby pro silážování lze zařadit:
A. přípravky a přísady do siláží,
B. přístroje na aplikaci přípravků,
C. pomůcky,
D. terénní diagnostické přístroje,
E. laboratorní přístroje,
F. silážní prostory a jímky na silážní tekutiny,
G. sklizňové stroje a stroje pro manipulaci s krmivy.
A. Přípravky a přísady do siláží
Vhodný silážní přípravek je třeba vybírat podle:
druhu a stavu silážovaného materiálu (vegetační fáze, sušiny),
biochemismu, resp. převažujícího způsobu působení aditiva na silážovaný materiál (lze to poznat podle složení přípravku a zastoupení účinné složky),
přidané hodnoty na základě ceny, vzhledem k účinnosti, provozní jistotě, logistice, možnostem skladování, zařazení do stávajícího podnikového systému, zkušenostem s dodavatelem, specifickým vlastnostem aditiva, ...).
Žádný silážní přípravek nemůže nahradit správnou faremní praxi.
Použije-li se při silážování vhodný silážní přípravek, většinou dojde k rychlejšímu navození správného fermentačního procesu, který pak probíhá „kultivovaněji“, rychleji a s nižšími ztrátami hmoty i energie. Silážní přípravky tak mohou významně zvýšit kvalitu siláže, její aerobní stabilitu, příjem siláže zvířaty a jejich užitkovost.
Důležitá je návratnost vynaložených prostředků. Pokud nebude silážní přípravek účinný, bude i jeho nízká cena až příliš vysoká. Jinými slovy, nejdražší je ten přípravek, který nezabezpečí očekávaný efekt.
Silážní přípravky lze dělit:
podle druhu na biologické, chemické a kombinované,
podle funkčnosti na stimulující, inhibující, dodávající živiny, absorbující vlhkost a měnící prostředí,
podle formy aplikace na tekuté a sypké.
Každý druh silážního přípravku má své přednosti, ale i nedostatky. Některá schopnost jednoho druhu přípravku může být pro někoho výhodou, pro jiného nevýhodou. Proto je dobře, když je z čeho si vybírat.
Na českém trhu bylo v roce 2012 celkem 45 přípravků bakteriálních, 11 přípravků bakteriálních s enzymy, 77 přípravků chemických a 6 kombinovaných (bakteriální i chemické).
Prodávalo je 29 firem, zhruba třetina firem měla v nabídce i aplikátory.
Podle informací ze systému DLG (testů kvality silážních přípravků) bylo v roce 2009 schváleno celkem 42 přípravků bakteriálních, 10 bakteriálních s enzymy, 15 chemických a 6 kombinovaných.
Biologické silážní přípravky – inokulanty (přípravky fermentaci stimulující)
Inokulanty fungují na principu rychlého vytvoření potřebné kyselosti v konzervované hmotě biologickou cestou. Působením bakterií a enzymů, nejlépe za anaerobních podmínek, se vodorozpustné sacharidy mění až na organické kyseliny, především na kyselinu mléčnou a octovou.
Základní požadavky na inokulanty jsou:
účinnost = schopnost produkovat kyselinu mléčnou (L-formu) s nízkými ztrátami,
kvalita použitých kultur bakterií mléčného kvašení (LAB, BMK) z hlediska rozmnožování, virulence, genetického intervalu, odolnosti k mutacím, schopnosti prokvašovat různé zdroje sacharidů, konkurenceschopnosti, nejlépe žádné proteolytické aktivity, baktericidních vlastností (produkce bakteriocinů), afinity k aerobnímu prostředí (obligátně, fakultativně),
dostatečný obsah živých, kolonie tvořících kultur bakterií (CFU, KTJ) na g přípravku (1 x 1010 CFU/g), resp. na g silážované píce (1 x 105 CFU/g),
tolerance k vyšší sušině, vyššímu pH, vyšší teplotě,
návaznost komponentů ve svých účincích, pokud jsou složeny z více kmenů, případně obsahují ještě enzym,
výtěžnost kmenů při výrobě (často určuje cenu),
stabilita pro skladování (minimálně 24 měsíců), po rozpuštění ve vodě (12 hodin),
jednoduchost v dávkování, manipulaci a logistice,
nízká cena.
Některé inokulanty obsahují kromě bakterií ještě enzymy, které mají za úkol zpřístupnit bakteriím některé uhlohydráty. Účinnost enzymů je omezena pouze na určité rozmezí pH siláže, pokud se pro ten který enzym vytvoří nižší pH než optimální, potom je enzym neúčinný.
Výhody inokulantů: Jsou bio, jsou levné, jednoduše se aplikují, mají výbornou logistiku, jsou účinné hlavně na hranici optima, umožňují různé kombinace bakteriálních kmenů a enzymů.
Nevýhody inokulantů: Mají nízkou účinnost při nízké sušině (pod 25 %) a nízkém obsahu cukrů, mezi bakteriemi mohou vznikat konkurenční boje (zejména mezi epifytními a přidanými), bakterie mají omezenou životaschopnost, nelze je, zejména po otevření obalu, dlouho skladovat, po přípravě roztoku nebo otevření pytle (u granulí) mají omezenou stabilitu.
Chemické silážní přípravky – Konzervanty (inhibující fermentaci, nebo aerobní degradaci)
Chemické konzervanty fungují na několika principech:
Snížení kyselosti silážovaného materiálu vně bakteriální buňky. Organické i anorganické kyseliny a jejich soli sníží pH tím, že jsou samy kyselé.
Snížení kyselosti uvnitř bakteriální buňky (tento typ převládá). Přechodem mezi disociovanou a nedisociovanou formou organické kyseliny se uvolňuje kation H+, který dokáže proniknout buněčnou stěnou bakterie a v jejím jádru pak narušovat stabilitu DNA, buňka se ho snaží zbavit s vynaložením velkého množství energie, což ji hodně oslabuje. Bakterie mléčného kvašení nejsou na tento typ ataku tolik citlivé. Nízké dávky kyselin bývají neúčinné, mohou být naopak zdrojem živin pro bakterie, příliš vysoké dávky kyselin neúměrně zvyšují náklady na konzervaci, nehledě na možný negativní vliv na příjem krmiva zvířaty.
Potlačení nežádoucích bakterií s využitím jejich schopností reagovat na přítomnost dusitanů a dusičnanů v píci. Zejména klostridie a enterobakterie za vydatného přispění rostlinných enzymů degradují dusitany na plynný oxid dusný, čímž se vysilují a zároveň vytvářejí prostředí nevhodné pro svůj růst (při reakci s kyselinami dusitany vytvářejí jedovatý plyn, který tyto bakterie zahubí). Dusitany v konzervantech bývají např. ve formě formaldehydu, nitritů, hexametylentetraminu, metabisulfitu sodného, hydroxymetylen sulfonátu, karboxylových kyselin (oktanoová kyselina, hexametanoát, hexapropionát amonný).
Omezení degradace hotové siláže působením nežádoucích aerobních bakterií, kvasinek a plísní. K potlačení plísní stačí koncentrace kyseliny sorbové 0,05 %, k. benzozové 0,1 %, k. propionové 0,4 % a k. octové 1,5 %. Při vyšších dávkách kyseliny octové se může zhoršit chutnost siláží. K. sorbová a k. benzoová jsou málo rozpustné ve vodě, proto se používají jejich soli (sodné, draselné, amonné). Soli kyseliny benzoové savci detoxikují aminokyselinou alaninem za vzniku kyseliny hippurové, kterou vylučují močí. Soli těchto kyselin potlačují plísně a kvasinky, což je právě důležité pro prodloužení aerobní stability siláže.
Výhody chemických konzervantů:
– v podmínkách extrémních hodnot sušiny nebo nedostatku vodorozpustných cukrů jsou většinou účinnější než biologické,
– rychle sníží pH,
– redukují růst nežádoucí mikroflóry,
– jejich aplikace je jednoduchá,
– mají dlouhou dobu použití a skladování.
Nevýhody chemických konzervantů:
– jsou dražší,
– je třeba více dbát na bezpečnost práce,
– je s nimi obtížnější manipulace a mají obtížnější logistiku.
Kombinované silážní přípravky
Kombinované silážní přípravky vzniknou smícháním bakterií a solí kyseliny sorbové, a/nebo benzoové, existují i přípravky, kde jsou kromě těchto dvou komponentů i enzymy.
Důvodem použití kombinovaného přípravku je většinou jeho dvojí účinek, tedy pozitivní vliv na průběh fermentace i stabilitu siláže.
Přežití bakterií mléčného kvašení (LAB), především tedy kmenů Lactobacilus plantarum, po naředění vodou záleží na době inkubace, koncentraci soli a teplotě. S dobou inkubace, s procenty koncentrace a při nízkých nebo naopak vysokých teplotách okolí se možnost přežití LAB snižuje.
Ve vodném roztoku s 15% koncentrací kyseliny benzoové se v pokojové teplotě kolem 20 OC sníží počet živých kolonií na minimum již během jedné hodiny. Ve vodném roztoku s 5% koncentrací kyseliny benzoové se v pokojové teplotě kolem 20 OC během jedné hodiny sníží počet živých kolonií na 50 %, po třech hodinách na 30 %. Z toho vyplývá, že silážní přípravky v kombinaci LAB se solemi kyseliny benzoové nebo sorbové je nutné po naředění rychle spotřebovat (nepřipravovat je do zásoby).
Při oddělené aplikaci, např. inokulantu na řezačce před sběracím ústrojím a soli za metačem píce, je pravděpodobnost přežití bakterií podstatně vyšší. Při takovém způsobu aplikace lze kombinovat dokonce i inokulant s pufrovanou kyselinou mravenčí, resp. její solí. I když aplikaci kombinovaného přípravku nebo externí kombinace inokulantu s chemickým konzervantem nepřežijí všechny bakterie, bývá výsledný efekt často pozitivní, protože generační interval bakterií mléčného kvašení nebývá delší než jedna hodina.
Při 50% snížení populace živých kolonií bakterií lze hovořit o zpoždění kvasného procesu o jednu až dvě hodiny. Fermentační proces pak ale často probíhá intenzivněji a tzv. kultivovaněji. Nevýhodou jsou vyšší náklady na silážní přípravky.
Silážní přípravky podle funkčnosti
Fermentaci stimulující bakterie, enzymy a přísady zvyšující obsah glycidů (melasa, obilné šroty, syrovátka, glukóza, sacharóza, dextróza, řepné řízky, citrusová drť).
Fermentaci inhibují anorganické kyseliny, kyselina mravenčí, formaldehyd, různé nitrity.
Aerobní degradaci inhibují některé organické kyseliny (sorbová, benzoová, propionová, octová, resp. jejich soli), bezvodý čpavek, Lactobacillus buchneri, propionibakterie.
Živiny se dodávají do siláže za účelem zvýšení hrubého proteinu a zlepšení aerobní stability. Dodávají se v různých formách nebílkovinných dusíkatých látek, zejména ve formě močoviny, bezvodého čpavku, vody s melasou a čpavkem, nebo močoviny s minerálními látkami.
Absorbenty pohlcující vlhkost a pachy.
Silážní přísady, které upravují prostředí v silážním prostoru, např. snižují teplotu (suchý led), snižují sušinu (voda).
Silážní přípravky podle formy aplikace
Silážní přípravky dělíme podle formy aplikace na tekuté a sypké.
Přípravky s aplikací v tekuté formě mohou být dodávány jako tekutina, prášek, granule, nebo gel. Zásadní je, že se ředí, nebo rozpouštějí a dále ředí ve vodě (nejlépe studniční, nechlorované) a aplikují se postřikem. Ve vodním roztoku se aplikují i tzv. „live systémy“, které obsahují živé mikroorganismy předem namnožené na gelovém substrátu (start bakterií v silážované hmotě je pak rychlejší a intenzivnější). Záleží na složení nosiče (živné půdy), nejlepší jsou ty, které obsahují kvasniční extrakt. Před silážováním se bakterie ve vodním roztoku dále aktivují (množí), protože k tomu mají v roztoku zdroj energie a živin. Problém ale může nastat s načasováním aplikace, bakterie v roztoku pracují.
Sypké silážní přípravky se aplikují posypem. Aby se do silážované hmoty lépe rozptýlily, jsou většinou aplikovány jako malé, kulaté granulky. Jejich výroba bývá jednoduchá, smíchá se drť sépiové kosti o určité zrnitosti (hrubosti) s nosičem obsahujícím lyofilizované bakterie.
Výhody tekuté formy (ve srovnání se sypkou, granulovanou):
rozptýlení účinné látky bývá rovnoměrnější,
fermentační proces bývá, zejména při vyšší sušině řezanky rychleji nastartován a ve svých počátcích má vyšší intenzitu (čím je vyšší naskladňovací sušina řezanky, tím v ní po aplikaci granulí dochází k pomalejšímu rozmnožování bakterií, jejichž migrace v silážované hmotě je někdy silně omezena).
Výhody sypké formy (ve srovnání s tekutou):
jednoduchost aplikace – nemusí se nic ředit a přelévat, jen se vysype pytel do násypky aplikátoru,
přístroj na aplikaci bývá levnější (je i jednodušší na nastavení a ovládání).
B. Přístroje na aplikaci silážních přípravků
Pro aplikaci silážních přípravků na sklizňových strojích byly na našem trhu v loňském roce prodávány aplikátory značek Junkkari, Gandy, Spotlyte, Sila, Feedtech, AG-Spray, Ferment Easy, Serigstad, San Agro, Appli-Pro® SLV, Silamat, DP, MP, GP, Schaumann MD, SDG a FDG. Nabízelo je, spolu se silážními přípravky, devět firem.
Některé aplikátory s různým názvem mohou být shodné. To lze ale obtížně rozlišit. Některé mají několik variant, většinou podle velikosti nádrže, počtu a velikosti trysek.
Aplikátory na tekuté i suché (sypké nebo granulované) přípravky:
Na sypké přípravky je nutné mít jiný aplikátor než na tekuté. Na aplikaci inokulantů se nehodí aplikátor na kyseliny, většinou nemá ani tak vysoký výkon, protože aplikační dávky chemických konzervantů bývají až několikanásobně vyšší než dávky biologických inokulantů.
Řezačky již bývají vybaveny jedním nebo dvěma aplikátory, které jsou zabudované do konstrukce stroje. Jeden aplikátor s menší nádrží je na biologické přípravky, druhý s větší nádrží je na chemické konzervanty.
Některé systémy jsou již vybaveny zpětným chodem, což umožňuje přečerpání postřiku z externí nádrže do nádrže aplikátoru.
Aplikátory na granulované přípravky se častěji než na mobilních strojích používají u těch stacionárních, speciálně na strojích lisovacích, případně na dusači píce (PUV 2012–823, 854). Při nákupu aplikátoru by mělo být samozřejmostí posouzení jeho výkonu a funkce (zejména s důrazem na automatické dávkování).
Na postřik vrchní vrstvy (několika vrchních vrstev) silážované píce se v silážním žlabu používají polní postřikovače s rozložitelnými rameny. Svůj účel může splnit i plastová konev s kropičkou.
Pracovník, který chemický přípravek pomocí konve aplikuje, by měl být řádně poučen a vybaven ochrannými prostředky, včetně gumových holínek a roušky přes ústa, aby se příliš nenadýchal plynů vznikajících při styku kyseliny s vlhkým silážovaným materiálem.
C. Pomůcky
Pomůcek pro silážování je celá řada. Patří mezi ně pomůcky pro zajištění aerobního prostředí pro fermentaci, čištění silážních prostor a strojů (WAP), ochranu zdraví lidí (hlavně pro práci s chemickými konzervanty) a operativní rozhodování při zajištění funkčnosti silážní linky (mobil, vysílačka).
Pomůcky pro zajištění aerobního prostředí pro fermentaci zásadním způsobem ovlivňují kvalitu siláží, proto se jimi budeme zabývat více.
Jde o pomůcky na:
– ochranu siláže proti kontaktu se vzduchem v lisovaných balících, ve vacích a v silážních žlabech,
– spojování fólií a na opravu poškozených fóĺií,
– zatížení silážních fólií,
– ochranu fólií před poškozením.
Pomůcky na ochranu siláže v lisovaných balících
Lisované balíky se obalují tzv. strečovými fóliemi, které mají vlastnost smršťovat se. Mají různou barvu i kvalitu.
Základním požadavkem na ni je garantovaná vysoká odolnost vůči proděravění a přetrhu, vysoká přilnavost se silným lepicím efektem a vysoká UV ochrana. Jejich tloušťka je většinou 0,025 mm.
Pomůcky na ochranu siláže ve vaku
Vaky jsou nabízeny v širokém spektru průměrů a délek, pro průměry 1,5 m, 1,9 m, 2,4 m, 2,7 m a 3 m, s délkami 45 m, 60 m a 75 m, o síle 0,212 mm až 0,240 mm.
K vakům lze zakoupit odvětrávací ventily a hermetické uzávěry Poly-Fastener, nebo speciální uzavírací lišty Masterseal. Spodní díl lišty se položí pod vak, shora se na fólii položí druhý díl, který se pomocí speciálního válečku zatlačí do drážky tvořené spodní lištou. Vzniklé spojení neumožňuje průchod vzduchu do vaku ani ven.
Pomůcky na ochranu siláže proti kontaktu se vzduchem v silážním žlabu
V poslední době se u nás rozšířilo několik systémů zakrývání siláží. Již jen málokde se setkáte s tím, že je silážovaná hmota zakryta jednou černou či černobílou plachtou. Málokde uvidíte, že by se siláž nezakrývala vůbec a vršek hmoty se jen osel žitem, posypal močovinou nebo polil močůvkou.
Většinou se silážovaná hmota přikryje slabou průhlednou, tzv. transparentní fólií a na ni se položí silnější černobílá plachta. V nabídce u nás jsou transparentní fólie většinou o síle 0,03 až 0,05 mm, délce 20 až 50 m a šířce 6 až 12 metrů. Role váží 15 až 30 kg, podle šířky a síly. Horní fólie (plachta) se dodává v několika typech a barvách, levnější bývá dvouvrstevná, dražší třívrstevná.
Dvouvrstevné plachty jsou většinou černé z obou stran, třívrstevné jsou většinou na povrchu bílé, vespod černé. Mohou mít i jinou barvu. Prodávají se v různých rozměrech, složené v balících nebo v rolích o délce až 50 m. Fólie vyrobené koextruzí tří vrstev PE zaručují trvanlivost po dobu jednoho roku. Plachty mají sílu 0,1 až 0,2 mm. Jejich hmotnost se pohybuje od 24 do 115 kg.
Nově se propaguje systém Fólie O2 Barrier 2 v 1, kde jsou obě fólie, transparentní i krycí, v jedné roli a pokládají se najednou. Po položení na silážovanou hmotu se vlivem biochemických změn při fermentaci obě vrstvy od sebe oddělí samy, spodní fólie přilne k silážovanému materiálu. Vzduchová vrstva, která mezi nimi vznikne, zajišťuje tepelnou izolaci i ochranu proti zvlhčení siláže po kondenzaci vodních par na vnitřní straně vrchní fólie při změnách venkovních teplot. Role jsou nabízeny ve dvou rozměrech, 12 x 50 m a 16 x 50 m.
Zcela odlišný je systém Silostop. Je založen na vysoce kvalitních fóliích s mnohanásobně nižší průchodností vzduchu, než jaká je u transparentní fólie i černobílé silážní plachty. Zakrytí tímto systémem má dvě varianty.
V té první se používá průhledná bariérová fólie (Cleer) o tloušťce 0,045 mm, která by měla být zakryta průmyslovou tkaninou s UV filtrem Silosat.
U druhé varianty se používá neprůhledná bariérová fólie s UV filtrem (Gold) o tloušťce 0,05 mm, která by měla být zakryta síťovinou Silonet. Většímu rozšíření tohoto systému zatím brání jeho vyšší cena ve srovnání se systémy klasickými. Kvalita zakrytí je však mnohem vyšší.
V některých podnicích systémy kombinují. Místo transparentní, pro vzduch propustné fólie použijí fólii Cleer, a tu zakryjí černobílou plachtou. Místo průmyslové tkaniny s UV filtrem pak k zatížení plachty použijí jen zátěžové pytle. Důvodem je často prostý fakt, že zátěžová tkanina nebo síťovina se v zimním období obtížně odstraňuje a čistí (mají-li u silážního žlabu listnaté stromy).
Kvalita fólií a plachet záleží na tom, jak jsou vyráběny, zda tažením nebo nástřikem, a také z jakých jsou materiálů (PE, PA), případně jestli jsou, anebo nejsou z materiálů po recyklaci. Fólie i plachty jsou dodávány skládané v balících, nebo již častěji v rolích. Role se dobře rozbalují, lze je rozbalit i tak, že se po nich nemusí šlapat, čímž by mohlo dojít k jejich perforaci. Na rozbalení fólie na žlabu může být využita jednoduchá pomůcka, tyč vsunutá do role. Role se pak velmi jednoduše rozbaluje.
Pomůcky na spojování a opravy fólií
Jednotlivé pásy se mohou spojovat výhradně bez použití otevřeného ohně, např. svařováním horkým vzduchem.
Lepidla pro tyto účely v nabídce žádné firmy nabízející silážní potřeby nejsou. Pro zalepení otvorů v plachtách nebo spojení dvou plachet vedle sebe lze využít samolepicí pásky z PVC nebo pásky speciální, např. Fastape (www.fastrade.cz).
Spojování fólií se ve většině případů děje tak, že se dvě fólie překříží (položí na sebe) v šířce zhruba jeden až dva metry, a pak se po celé délce spoje zatíží jednou, nejlépe dvěma řadami zátěžových pytlů položených jeden za druhým tak, aby se pod nimi mezi fólie nemohl dostat vzduch.
Pomůcky na zatížení silážních fólií
Žádný systém zakrytí silážované píce, byť v něm bude použita nejkvalitnější fólie, nemůže být účinný, pokud bude pod fólii pronikat od stěny silážního žlabu, ve spojích mezi fóliemi, nebo z otvorů vzniklých porušením fólie vzduch nebo voda.
Průniku vzduchu pod fólii brání různé zátěže, které jsou více či méně účinné. Nejlepší zkušenosti jsou se zátěžovými pytli. Mají různé názvy: Sandbag, Silobag, Gravelbag. Jejich tkaná struktura dobře zadržuje obsah pytle, ale umožňuje odtok srážkové vody. Jsou většinou vyráběny z UV stabilizovaných polyetylenových vláken jako tkané válce beze švů (např. Nicosil). Bývají vysoké 120 cm a široké 30 cm.
Stejně jako síťovina, tak i pytle jsou odolné proti plísním, hnilobě a jiným biologickým i chemickým atakům. Pytle se plní pomocí velkého trychtýře štěrkem nebo oblázky. Rozměry částic by měly být přibližně 1 cm.
Písek se nedoporučuje, protože se může ze síťoviny při dešti vyplavit a navíc nasává vodu, která by mohla způsobit nadměrnou hmotnost pytle.
Pytle by se měly plnit jen do dvou třetin jejich výšky. Nebudou pak tak těžké a tuhé, bude se s nimi lépe manipulovat. Po naplnění je třeba otvor uzavřít. Ve vzdálenosti asi 10 cm od horního okraje se pytel sepne pomocí speciálního pogumovaného drátku. Druhý konec pytle je uzavřen 15 až 30 cm dlouhým tkaným dnem (plochá část pytle), ve kterém bývá otvor, sloužíci k uchopení pytle při přenášení (u některých pytlů je ucho pro přenášení vetkáno do boku pytle). Plochá část jednoho pytle (nenaplněná) musí být překryta vrškem dalšího pytle tak, aby linie pytlů zabezpečila celistvé vzduchotěsné uzavření.
Existují i jiné způsoby zatížení (panely, gumové pásy, piliny), z nich nejčastěji jsou používány ojeté pneumatiky z osobních automobilů. Dají se sice pořídit téměř zdarma, mají ale dost nevýhod.
Mezi ty nejhorší patří, že nedosedá jedna k druhé, proto mezi nimi může proudit vzduch. Nevýhodou je také, že se v nich drží dešťová voda, která se kazí, rozmnožují se v ní komáři a mouchy, při přenášení se z nich voda vylévá na boty, při vybírání siláže ze žlabu se z nich zkažená voda vylévá do siláže.
Informace o materiálech využívaných pro zatížení fólií v systému Silostop již byla uvedena. Tkanina má hmotnost 200 g/m2, síťovina 220 g/m2.
Pomůcky na ochranu fólií před poškozením
Použití průmyslové tkaniny s UV filtrem Silosat a síťoviny Silonet v systému Silostop pro zatížení silážní fólie již bylo popsáno.
Oba materiály mají pro fólie i funkci ochrannou, zejména proti ptákům, kočkám, hlodavcům, případně hospodářským zvířatům.
Před proklováním ptactvem ochrání vaky s kukuřicí či mačkaným zrnem síť Agrinet. Může se natáhnout i v silážním žlabu, většinou rovnou navrch přes pneumatiky.
Základní rozměr speciální modře zbarvené sítě, která je produktem firmy BP Chemicals Plas Tec, je 8 x 50 m, její stabilita proti UV záření je čtyři roky. Jednotlivé sítě je možné spojovat, nebo zkrátit.
Silážní fólii lze chránit proti poškození perforací (neboli prořídnutím a tím vyšší propustnosti pro kyslík) tím, že se na ni položí pás ze síťoviny, případně z jiného materiálu. Tím se vytvoří chodníček, po kterém lidé při pokládání zátěžových pytlů (nebo pneumatik) na fólii mohou chodit bez obavy z toho, že fólii poškodí.
Protiperforační pás (PV 2012 –801) lze vyrobit nastříháním síťoviny Silonet, která je lehká (220 g/m2) a přitom dostatečně pevná na to, aby fólie pod ní nebyla perforována. Pás smotaný do klubíčka se jednoduše po fólii rozvine.
D. Terénní diagnostické přístroje
Mapování výnosů zemědělských plodin technologií rychlého screeningu s využitím elektroniky je jedním ze stěžejních prvků precizního zemědělství.
V současné době je systém mapování výnosů nejrozšířenější u sklízecích mlátiček, tedy strojů sloužících pro sklizeň zrnin. Probíhají však také výzkumy, které mají za cíl tvorbu výnosových map při sklizni ostatních plodin, jako jsou pícniny a okopaniny.
Mohou pracovat i v součinnosti s přesným zaměřením lokality, z čehož se pak zpracovávají výnosové mapy honů. Výnosové mapy je možné získat na obrovskou vzdálenost, dokonce i z družice.
Technologie rychlého screeningu je již běžnou součástí nových řezaček od několika firem. Přístroj NIRs kontinuálně měří sušinu sklízené píce, data mohou být spolu s identifikací přesného místa stanovení sušiny vysílána do komputeru agronoma, který určí, jaký silážní přípravek se má aplikovat (biologický při normální sušině, chemický při sušině příliš nízké) a kolik se ho má dávat na tunu píce.
Výzkumy v této oblasti rychle pokračují. Vloni byl na konferenci ve Finsku přednesen příspěvek, ve kterém stanovovali sušinu již na žacím stroji a následně pak při obracení na řádku. Když pak na pole jela řezačka, už byly v komputeru agronoma přesné informace, podle kterých se mohl rozhodovat, kam řezačku pošle.
Kromě sušiny může přístroj NIRs ihned stanovovat mnohem širší spektrum nutričních ukazatelů, zatím se s tím ale nepracuje.
NIRs přístroje mohou být přenosné a měřit nutriční hodnoty jak u usušeného, tak čerstvého materiálu.
U nás na trhu je běžně k dostání přístroj AgriNIRs, pomocí kterého se měří sušina a základní nutriční ukazatele čerstvého materiálu, zelené hmoty, siláže i směsné krmné dávky. Předností těchto technologií je možnost okamžité změny. Zatím to fungovalo tak, že někdo odebral vzorek, odvezl ho do laboratoře, tam ho zpracovali a teprve za týden, mnohdy i později, bylo možné rozhodovat. NIRs přístroje jsou již nyní běžnou součástí krmných vozů několika firem. Jen je nutné umět s nimi pracovat a využívat je.
Rychlé stanovení sušiny píce lze provést i mimo laboratoř, dokonce i v autě, levnější metodou, a to stanovením pomocí infralampy. Přesnější je stanovení sušiny v mikrovlnné troubě. Sušení může trvat pro různé druhy pícnin různě dlouhou dobu. Pro tento způsob zjišťování sušiny je je ale třeba použít keramickou misku a do mikrovlnné trouby umístit sklenici se studenou vodou! Kdyby se totiž sušilo příliš dlouhou dobu, mohl by se materiál vznítit (technická zpráva SLU č. 9 z r. 2002).
Pro stanovení kvality siláží, aby bylo možné krmné dávky zvířatům a krmnou bilanci farmy předem naplánovat, je důležitý odběr vzorků sondou. Pro tyto účely jsou laboratoře vybaveny motorovou sondou, většinou značky Stihl.
Vzorky siláže se také odebírají po otevření silážního prostoru. V silážním žlabu se vzorek jen velmi těžko odebírá z čela siláže, zvláště když je hmota dobře udusaná. Nejlépe k tomu poslouží zahradní prstové hrabičky.
Objemovou hmotnost, resp. zhutnění siláže lze měřit elektronicky pomocí penetrometru, nebo vyříznutím bloku siláže a jeho zvážením. Současně je dobré měřit teplotu siláže kontaktním teploměrem. Na trhu jich je hned několik. My používáme teploměr TPT 64+. Teplotu na větší vzdálenosti, např. pro zmapování míst v silážním žlabu, kde dochází k zahřívání vlivem aerobní degradace, měříme pomocí termokamery.
Pro účely výzkumu, ale i pro rozhodnutí agronoma, který silážní přípravek podle průběhu a výsledku fermentace vybírá, mohou sloužit teplotní čidla, která se mohou vkládat přímo do silážované hmoty nebo vpichovat do hotové siláže.
Čidlo pro měření teploty hotové siláže je jednoduché a má snadné použití. Skládá se z nerezové trubky s hrotem, za kterým je umístěno čidlo. Trubka se do siláže v určeném místě zapíchne do požadované hloubky. Teplota se odečítá na displeji, ke kterému vede kabel z měřicí jednotky.
Lze použít i více čidel s různě dlouhými kabely. Vodič z čidla se instaluje do sběrné skříňky na stěně žlabu. Na sběrné skříňce je displej, kde je vidět aktuální teplota. Kromě toho se teploty zaznamenávají do paměťové karty. Tu je možné vyjmout a instalovat výsledky měření do počítače.
Pro měření teploty v průběhu fermentace přímo v silážním žlabu lze použít i speciální elektronické čidlo s dálkovým měřením. Informaci o okamžité teplotě vysílá do počítače na dálku do 1,6 km. Lze ho instalovat do různých hloubek silážované píce. Před zakrytím je třeba čidlo označit nejlépe plastem určeným pro elektrické vodiče v půdě, tak aby při frézování nebylo čidlo zničeno.
Takové čidlo lze vložit i do pytle pro měření ztrát sušiny a organické hmoty v silážované píci. Poslouží k tomu i obyčejný polypropylenový pytel na obilí, který je odolný proti kyselinám a s dostatečně hustými oky, aby se silážovaný materiál nedostal z pytle ven ani dovnitř. Nejlépe se osvědčil pytel ze síťoviny Silonet, který se používá jako zátěžový na silážní plachty. Do pytlů se vloží silážovaná hmota ošetřená podle toho, co je nutné zjistit. Porovnávat se mohou siláže kontrolně bez silážního přípravku a pokusně s různými přípravky nebo jejich dávkami. Každý pytel je třeba před položením na řezanku označit, nejlépe plastovým pásem určeným pro elektrické vodiče v půdě, dlouhým alespoň půl metru, aby krmič při frézování siláže včas zjistil, kde jsou pytle uloženy a frézoval opatrněji.
Pytle je třeba pokládat na silážovanou hmotu příčně k práci frézového vybírače, pak je bude možné ze siláže lépe vyjmout. K měření by se mělo použít tolik pytlů, aby bylo možné statisticky vyhodnotit vliv silážního přípravku na kvalitu siláže.
E. Laboratorní přístroje
Laboratoře jsou již většinou dobře vybavené pro kompletní analýzy.
Chemické analýzy v laboratořích v ČR by měly probíhat podle nařízení Komise (ES) č. 152/2009 ze dne 27. ledna 2009, kterým se stanoví metody odběru vzorků a laboratorního zkoušení pro úřední kontrolu krmiv, nebo podle normy ČSN 467092 z roku 1998, resp. AOAC (2005).
V poslední době se jde v požadavcích na informace o kvalitě siláží více do detailů, farmář, nebo většinou spíše jeho výživářský poradce, chce např. vědět, zda dusíkaté látky byly stanoveny klasickou metodou podle Kjeldahla, nebo na speciálním přístroji metodou podle Dumase, zda byly u dusíkatých látek stanoveny frakce, u vlákniny už se nespokojí s hrubou vlákninou, ale požaduje vlákninu rozpustnou v kyselém detergentu (ADF) nebo v detergentu neutrálním (NDF), u kukuřičné siláže požaduje, aby NDF bylo analyzováno s amylázou (aNDF). Kyseliny se již běžně stanovují na Ionosepu.
Zvyšuje se i zájem o stanovení mikrobiálního profilu (LAB, klostridií) klasicky na Petriho misce v agaru, ale také podle DNA bakterií na přístroji PCR (polymerázových řetězových reakcí).
Už se nelze spoléhat na tabulkové hodnoty stravitelnosti živin, využívají se metody in situ nebo in vitro. Perforované sáčky s krmivem se vkládají do bachoru zvířete nebo do inkubátoru s bachorovou šťávou či s trávicími enzymy.
S využitím takto získaných hodnot se dokalibrovává přístroj NIRs, který u suchého materiálu dokáže jen na základě odrazu světla krátkými vlnami infračerveného záření ve vteřině určit všechny nutriční hodnoty krmiva, včetně stravitelnosti NDF.
V poslední době nabývá na významu stanovení aerobní stability siláží, pro tento účel již je u nás dostupný přístroj. Jeho parametry jsou dány požadavkem formulovaným v patentu (patentový spis 303098) s názvem: Zařízení na stanovení aerobní stability siláží.
Zařízení, které je vyráběno na zakázku, sestává z 15 nádob určených pro vzorky siláže, přičemž ve víku a dnu nádoby je otvor, kterým prochází teplotní čidlo do vzorku siláže a kabel k záznamníku, jenž je spojen s počítačem. Jedno teplotní čidlo (šestnácté) je určeno pro snímání okolní teploty (ambient). Nádoby jsou uloženy v izolovaných boxech. Počítač je vybaven speciálním softwarem, který měření zpracovává do tabulek a grafů. Aerobní stabilita je vyjádřena v hodinách od doby začátku měření po dobu, kdy se teplota siláže zvýší ve srovnání s teplotou okolí o 3 OC.
Průběh a výsledek biochemických procesů charakterizují také plyny.
Senzorické hodnocení aroma je zatím závislé na čichacích schopnostech laborantů. Ve vývoji je chemometrický senzorický systém (elektronický nos), který by měl být schopen rozeznávat až 50 různých pachů obsažených v silážích. Vývoj je zatím v začátcích kalibrace různých pachů. Plyny se dají v provozních podmínkách odchytávat zejména u siláží konzervovaných ve vacích (rukávech).
F. Silážní prostory a jímky na silážní tekutiny
Konstrukčně lze silážní prostory dělit na stavby a na prostory pro dočasné uskladnění siláží. Stabilní silážní stavby mohou být horizontální (žlaby) a vertikální (věže). Mezi silážní stavby patří i jímky a nádrže na silážní tekutiny. Vnitřní plochy silážních staveb musí být hladké, s kyselinovzdorným povrchem. Nátěry musí být zdravotně nezávadné, pravidelně kontrolované a obnovované.
Silážní a opěrné stěny, případně i jímky na silážní tekutiny nabízí např. Prefa s. r. o. Brno, Prefa s. r. o. Žatec a K-STAV Třebíč, s. r. o. ze Skupiny podniků Agro 2000.
Siláže se vyrábějí také v nezpevněných hromadách (nizozemský systém), vacích, obalovaných balících (dnes již i s krátkou řezankou systémem Orkel) nebo v blocích lisované siláže (po obalení fólií nebo přímo lisováním do fólie). Výhodou skladování bez staveb je, že se siláž může skladovat na vyhrazeném místě v areálu farmy i na poli. Stále častěji se lze setkat se silážováním do vaků, resp. rukávů.
Skladovací kapacitu silážních staveb nebo dočasných silážních prostor, a v souvislosti s tím i jímek a nádrží na silážní tekutiny, je třeba přizpůsobit předpokládané spotřebě siláže zvířaty s přihlédnutím ke ztrátám konzervací, manipulací a odtokem silážních šťáv.
O stěny silážních žlabů je třeba se starat. Kromě řádného čištění by se měly všechny trhliny v silážní stěně zatmelit a přetřít ochranným nátěrem. Důležité je, aby tmel i nátěrová hmota byly odolné proti kyselinám a zároveň aby nebyly zdraví škodlivé (měly by mít potravinářskou kvalitu).
Větší trhliny a odrolený beton je lepší opravit s využitím hydroizolační, chemicky odolné polyetylenové fólie. Fólie díky svému složení zaručuje dlouhou životnost. Pro hydroizolaci silážních žlabů a jímek se nejčastěji používá fólie Penefol 950/2,0 o síle 1,5 až 2 mm. Fólii lze použít pouze jako zabudovanou tak, aby byla zcela chráněna proti UV-záření. Při pokládce je ji nutné oboustranně chránit geotextilií.
G. Stroje
Pro výrobu siláží se používají stroje zajišťující sklizeň, návoz hmoty do silážních prostor, její řádné rozprostření a udusání, stroje pro mačkání vlhkého zrna, lisování píce do balíků nebo vaků, stroje pro vybírání siláží ze silážních prostor, odvoz a zpracování siláží pro krmení zvířatům, rozdružovače, dopravní prostředky, nakladače, mostní váhy a další.
Tyto stroje byly podrobně popisovány na stránkách Zemědělce v minulých letech, proto jen krátce: Základním požadavkem, stejně jako u silážních prostor, je čistota strojů. Silážování je především mikrobiální proces a jakékoliv znečištění rozvoj bakterií mléčného kvašení oslabuje. Proto se například nedoporučuje vjíždět dopravními prostředky na silážovanou hmotu, na kolech se do ní může zanášet mnoho bakterií a nečistot zhoršujících pufrační kapacitu siláže, čímž je negativně ovlivněn průběh fermentace.
Stále více se uplatňují stroje s větším výkonem a vyšší automatizací procesů s využitím elektroniky. Je třeba dát pozor, aby při snaze dosáhnout vysokých výkonů nedocházelo ke zhoršení kvalitní přípravy píce pro fermentaci.
Výkony strojů v silážní lince musí na sebe navazovat. Za účelem konzervace je třeba sklízet porosty dobře zapojené. Dostatečná produkce hmoty je nutná i pro plné využití pracovních vlastností sklizňových strojů.
Dalším důležitým požadavkem na techniku je zajistit co nejlepší vytěsnění vzduchu a zabránění průniku vzduchu dovnitř masy siláže. Více se proto uplatňují stroje, které zabezpečí co nejvyšší zhutnění silážované hmoty v silážním žlabu.
Dostatečné zhutnění zabezpečí i lisovací stroje. V současné době je na našem trhu nabízeno několik typů silážních lisů od několika výrobců, a to v různých velikostech, s různým pohonem, s různou technologií. V zásadě je lze rozdělit na:
lisy s příčnými válci (s plněním zespoda a využitím naskladňovacího stolu),
lisy s podélným šnekem – typ „Rotopress“ (s přímým plněním předem, většinou násypkou, případně s naskladňovacím stolem).
Z hlediska ochrany siláže před aerobní degradací jsou ceněny stroje, které při vybírání siláže ze silážních prostor zanechají rovný a plochý řez, čímž se zmenší plocha styku siláže se vzduchem.
Důležitým strojem je i mostní váha. Zjišťování hmotnosti řezanky navážené do silážních prostor a siláže navážené do krmného žlabu je nutné k získání přehledu o výnosech hmoty a ztrátách.
Závěr
Kvalitu siláží a následně užitkovost a zdraví zvířat nepochybně ovlivňuje druh, stav a způsob využití potřeb pro silážování.
Jejich nabídka na českém trhu je srovnatelná s nabídkou v zemědělsky i technicky vyspělých zemích, resp. ve státech, které jsou ve světových žebříčcích užitkovosti hospodářských zvířat na předních místech.
Pokud budou u nás potřeby pro silážování účelně využívány, můžeme být s těmito státy srovnatelní i v parametrech užitkovosti.
Dodatek: výzkum je podporován záměrem MZe 0002701404.
Klíčové informace
– Bez specializovaných přípravků, přístrojů a strojů si již silážování nelze představit. Jen je třeba umět je používat.
– Na výsledek silážování má vliv nejen druh a stav potřeb pro silážování, ale i volba způsobu (postupů) silážování a manipulace se siláží. Co je pro jednoho výhodné, pro druhého může být nevýhodné, a naopak. Proto je dobře, když existuje možnost výběru.
– Za nejlepší investici z hlediska zajištění kvality fermentace siláží i omezení jejich aerobní degradace je možné považovat správně použité zátěžové pytle.
Ing. Radko Loučka, CSc.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves
oddělení výživy a krmení hospodářských zvířat
