Staré chmelařské přísloví říká, že než se rok s rokem sejde tak chmel devětkrát potěší a devětkrát zklame a z vlastní zkušenosti musím říct, že během sklizně se potěšení se zklamáním střídá snad každý den. V letošním roce ovšem převládá zklamání. Také se říká že po sedmi letech hojnosti přijde sedm roků půstu a já pokud dobře počítám tak těch hubených let je již více než sedm. Situace českých chmelařů je tedy velmi složitá.
Díky tropickému průběhu letošního počasí byla celá vegetace velmi uspíšena a první podniky začaly sklizeň chmele již 11. a 12. srpna. Většina pěstitelů chmele pak sklizeň chmele zahájila v průběhu víkendu ze 16. na 17. srpna. Nyní je již sklizeň chmele u téměř všech pěstitelů chmele u konce a nepamatuji rok, kdy by veškerý žatecký chmel byl očesán před žateckou dočesnou.
Vedle tropických teplot je nutné také zmínit velký srážkový deficit v průběhu celého vegetačního období.
V červenci a srpnu zasáhly chmel také dvakrát kroupy a vichřice. Následkem bylo přes 130 ha padlých chmelnic a přes 200 ha chmelnic zasažených kroupami. Loňské povodně, které zasáhly Úštěckou chmelařskou oblast měly také velmi negativní dopad na výnosy v letošním roce.
Tyto negativní povětrnostní vlivy vedly k velkému propadu výnosů. I když, jak jsem řekl je sklizeň chmele již u konce, není přesný konečný výsledek u většiny podniků ještě znám. Odhadujeme, že rozdíl oproti loňskému roku bude v každém případě větší než 20% avšak u velkého množství podniků, zejména v Žatecké chmelařské oblasti, činí rozdíl oproti loňskému roku 30% a více.
V loňském roce znamenalo posilování české měny propad 150 milionů Kč v tržbách českých pěstitelů chmele, v letošním roce však díky nízkým výnosům může být propad v tržbách ještě vyšší. Při těchto výsledcích se pak dostáváme k otázce zda mohou čeští pěstitelé chmele vůbec přežít.
Jedna věc je jasná český jemný aromatický chmel – odrůda Žatecký poloraný červeňák je stále světovým vrcholem kvality aromatických chmelů a nikdo, žádný pivovar na světě tuto jeho pozici nezpochybňuje. Je tu proto stálý zájem o tento chmel a v minulých 6 – 7 letech jsme se nesetkali s problémem tento chmel ve vyprodukovaném množství, tj. zhruba 6000 t zobchodovat. Přes 80 % českého chmele je pravidelně vyváženo a na tradičních trzích, jakým je pro český chmel např. Japonsko je tento zájem trvalý.
Ekonomika výroby chmele je vedle jiných faktorů výrobního charakteru tvořena především dosaženým výnosem a cenou. Cena českého chmele však i díky kurzovým změnám v posledních deseti letech padala a chmel se z ekonomického hlediska již v žádném případě nedá nazývat zeleným zlatem. Jen pro srovnání se průměrná cena v roce 1992 pohybovala kolem hranice 190 tisíc Kč a v loňském roce hluboko pod 120 tisíc Kč. Ceny chmele již především několik let nepokrývají výrobní náklady a neumožňují nejenom nutné investice, ale v mnohých případech i financování dalšího provozu chmelařských podniků. Ani velká láska ke chmelu neumožňuje pěstitelům vyrábět chmel dál se ztrátou, proto pokud cena v letošním roce nebude pokrývat vložené náklady nebo pokud nebude tento propad kompenzován jiným způsobem, pak můžeme bohužel očekávat pro příští rok větší snížení ploch, a tedy ztrátu pozic českého chmele na světovém trhu.
Pro pivovary je chmel základní surovinou a rozhodujícím faktorem při tvorbě charakteru piva. Chmel vedle hořkosti a jejího charakteru přináší do piva také velké množství zdraví prospěšných látek. Čím je pivo více chmelené tím lepší pro spotřebitele a pro vyšší chmelení je pak ideální aromatický chmel. Světovým trendem je však bohužel snižování chmelení a proto je velmi potěšující přístup českých pivovarů, jejichž dávka chmelení je vysoko nad světovým průměrem. To je také s největší pravděpodobností základ velké obliby českých piv. I přes svou klíčovou roli při vaření piva tvoří chmel v položce nákladů u pivovaru jen velmi nepatrnou položku. Proto by pivovary a obchodníci s chmelem měly vědět, že pěstitelé chmele chtějí dodávat chmel v co nejlepší kvalitě, mají vysoce odborné znalosti a k dispozici odpovídající technologie, ale nemohou dlouhodobě chmel vyrábět pod hranicí svých výrobních nákladů.
Svaz proto doporučuje českým pěstitelům chmele, aby trvali na dodržování smluv a neprodávali chmel za ceny pod hranicí výrobních nákladů. Podle posledních zpráv se očekává propad v produkci aromatických chmelů nejen u nás, ale především v Německu a částečně také v USA. Oslabil také kurz české koruny vůči EURu a tak by se již neměla opakovat cenová úroveň minulého roku.
Druhým nejvýznamnějším faktorem s dopadem na ekonomiku pěstování chmele je jeho výnos. Vedle průběhu počasí, které mělo v letošním roce hlavní vliv je zde i otázka stáří porostů. Zoufalá finanční situace chmelařů jim již několik let neumožňuje provádět nutnou obnovu chmelnic. Náklady na výstavbu 1 ha chmelnic přesahují 500 tisíc Kč. V podpůrným dotačním titulem 1.C Mze podporuje obnovu chmelnic částkou do 300 tisíc Kč (dříve do 250 tisíc Kč). Výsledná částka však je vždy nejistá a závisí na počtu žádostí a to nejen od chmelařů, ale i sadařů a dříve také vinařů, proto se plnění pohybovalo okolo 60%. Průměrné stáří chmelnic v České republice je již vysoko nad optimálním stavem a je proto nutné, aby ministerstvo zemědělství dále pokračovalo ve svých dotačních programech na podporu obnovy porostů a konstrukcí chmelnic. Významným stabilizačním faktorem je také závlaha a také zde již třetím rokem existuje podpůrný dotační titul, které je nutné v další letech nejen zachovat, ale i rozšířit, a oba tituly finančně posílit. Podle posledních zpráv by však celkové dotační prostředky pro české chmelaře po vstupu do EU, které budou rozdělovány podle plochy, měly být dokonce menší než celkové prostředky pro chmel v letošním roce. To znamená, že by byly pouze na třetinové úrovni v porovnání se současnými členy Unie a to nemůžeme v žádném případě nazývat srovnatelnými soutěžními podmínkami.
České chmelařství již žije více než tisíc let a zažilo již spoustu slávy a zklamání, v posledních letech však těch těžkých ran silně přibylo a současnou situaci můžeme označit za kritickou a to především vzhledem k situaci v celém sektoru rostlinné výroby.
