Přiblížit historii další generaci

Činností, která je pro zemědělský podnik poněkud netradiční, se mimo jiné zabývá společnost Agročas Částkov z Tachovska. Kromě toho, že provozuje klasickou rostlinnou a živočišnou výrobu, zasadila se o vybudování Vesnického muzea v příhraniční obci Halže. Asi 250 exponátů zemědělského nářadí, strojů a zařízení převážně z přelomu 19. a 20. století mohli zájemci obdivovat od poloviny minulého roku, kdy byla expozice slavnostně otevřena. Opět si je bude veřejnost moci prohlédnout na jaře.

„Nashromáždili jsme kolem 450 exponátů. Vzhledem k prostorovým možnostem jich vystavujeme pouze část. Další jsou v našem depozitáři,“ přiblížil jednatel společnosti Agročas Miroslav Bečvář s tím, že očím veřejnosti zůstávají ukryty převážně zařízení nebo stroje, které má muzeum v několika verzích. Jedna z nich je samozřejmě vystavena, podotkl. Nejstarším exponátem je podle Bečváře dřevěné ruchalo ze 17. století. Ceněná je i mosazná ruční hasičská stříkačka z 20. let minulého století a vyšperkovaný kočár pro vesnické panstvo s polstrováním. „Během 5 let jsme nakoupili spoustu strojů a zařízení, které se používali v zemědělství na přelomu 19. a 20. století. Jde zejména o pluhy, smyky, secí stroje, brány, sáně, nebo vozy a pomůcky, které se používaly v domácnosti. Dali jsme dohromady i kompletní kovárnu nebo selskou jizbu,“ shrnul Bečvář s tím, že nyní muzeum kupuje jen rarity. Všechny věci se pokusili uvést do původního stavu jak po technické, tak po barevné stránce.
Duchovním otcem celého projektu, přesahujícího hranice Plzeňského kraje, je bývalý společník Agročasu Antonín Vaněk, který shromažďoval tyto historické předměty. „Svoji sběratelskou vášeň dotáhl do takového stadia, že jsme si řekli, že by bylo dobré je vystavit,“ poznamenal Bečvář. Slavnostního otevření muzea v loňském červnu se však již nedožil. Jeho neopomenutelný vklad připomíná pamětní deska na muzeu.
Pomohly fondy Zřízení podobného muzea však není levnou záležitostí. Podnik vydal do nákupu historických předmětů asi 470 tisíc korun a půl milionu stála jejich rekonstrukce. Na zhruba devět milionů korun pak přišla rekonstrukce zdevastovaného špýcharu ze začátku 20. století. Ten společnost koupila v roce 2006. Jeho obnova byla financována z 85 procent z evropských fondů prostřednictvím ministerstva pro místní rozvoj z dotačního programu Cíl 3 Česká republika – svobodný stát Bavorsko, který se zaměřuje na podporu přeshraniční hospodářské, kulturní a komunální spolupráce. Asi milionem korun přispěla pak obec na opravu přiléhající kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1855.
Bečvář připomněl, že kvůli provozu muzea Agročas založil obecně prospěšnou společnost Zlatý čas. V opačném případě by nedosáhli na dotace. Projekt muzea byl rozdělen na čtyři etapy, aby se lépe profinancoval. Začali s ním v roce 2007. Vlastní stavbu zahájili v říjnu 2009, dokončení kolaudací bylo naplánováno na květen 2010. Slavnostní zahájení provozu se pak uskutečnilo vloni 26. června za účasti řady významných hostů. Muzeum i kapli sv. Jana Nepomuckého vysvětil plzeňský biskup František Radkovský. „Od července do poloviny října, kdy bylo muzeum otevřeno, ho navštívilo téměř tři tisíce lidí,“ poznamenal Bečvář s tím, že jen jeho otevření se zúčastnily zhruba čtyři stovky lidí.
Podle jednatele Agročasu jde o česko německý projekt, na němž spolupracují s okresním muzeem v Tachově a německým městem Neualbenreuth, kde je podobná expozice. „Máme uzavřenou smlouvu o spolupráci, kde se zavazujeme, že si budeme vyměňovat exponáty, pořádat společné výstavy a další akce. „Například jsme se dohodli s česko-německým spolkem Terra Tachovia, sdružujícího kameníky, kováře a další řemeslníky, o spolupráci na tematických dnech,“ prozradil. „Muzeum budeme totiž muset oživit, aby návštěvníky lákalo i nadále,“ dodal. A co přináší provoz takového historického stánku zemědělskému podniku? „Slávu a chválu. Lidé vidí, že jsme tady něco zanechali budoucím generacím,“ prohlásil Bečvář.
Tradiční zemědělská výroba Společnost Agročas hospodaří na 4200 hektarech zemědělské půdy, zhruba polovina z toho je v ekologickém režimu. Konvenčně se stará o 1950 hektarů půdy, z toho je 1420 orné půdy, zbytek připadá na trvalé travní porosty. Pěstuje řepku, která je tradiční plodinou této oblasti, pšenici, ozimý a jarní ječmen, kukuřici. Kromě rostlinné výroby se zaměřuje na chov skotu a pro Českou republiku netradičních bizonů. V současnosti jejich stádo čítá 40…(prosím doplnit), celkem by mělo mít 60 kusů. Podle Bečváře chov bizonů na maso může být do budoucna velmi přínosnou aktivitou. Zatím jde spíše o zajímavost.
V současnosti Agročas chová kolem 520 krav holštýnského plemene a zhruba 900 masných krav, většinou plemene charolais. „Dříve jsme se zabývali i chovem prasat a drůbeže. Vzhledem ke špatné ekonomice od této produkce ustoupili, vysvětlil ředitel podniku s tím, že uvažovali i o likvidaci dojných krav. Situace kolem ceny mléka se však začíná lepšit. Navíc investovali deset milionů korun do modernizace kravína.
Vzhledem k nejisté situaci na trhu zemědělských komodit.se představitelé Agročasu rozhodli pro výstavbu bioplynové stanice o výkonu tisíc kW a následně i fotovoltaické elektrárny o výkonu dva megawatty, která zaujímá plochu 4,5 hektaru. Tu se však vzhledem ke změněným legislativním podmínkám, které již nezajišťují takové výhody provozovatelům těchto zdrojů, rozhodl prodat.
V návaznosti na bioplynovou stanici firma připravila i projekt teplovodu. Jedna jeho větev vede do areálu podniku, kde vytápí dílny a kanceláře, a tím šetří náklady na provoz tří kotelen. Druhá část je vedena k nedalekým bytovým domům. Souhlas s teplovodem získali předloni na přelomu července a srpna a začátkem září začali s jeho s realizací. „To znamená výkopové práce, protlaky pod komunikací a podobně. Tento projekt byl vázán na projekt obce, která měla dotaci z evropských fondů na opravu místní komunikace a hrozilo jí, že peníze propadnou, pokud svůj projekt nebude realizovat do určitého období. „Tlačil nás čas, ale stihli jsme to,“ řekl. Podnik chce realizovat i posklizňovou linku na obilí, která by byla spolufinancována z Programu rozvoje venkova. Toto zařízení by umožnilo využít v letním období odpadní teplo na sušení obilí. Tím by ušetřil zhruba 70 procent nákladů na tuto činnost, prozradil Bečvář další záměry podniku.