23.04.2007 | 10:04
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Přichází nová generace biopaliv

Biopaliva, která mají nahradit ropu, omezit emise skleníkových plynů a dát nové možnosti zemědělcům, se stala hitem poslední doby. Podle řady ekologů, ekonomů a dalších odborníků však u tradičních biopaliv ze zemědělských plodin nad klady převažují zápory.

Více si podle agenturních informací slibují experti až od tzv. druhé generace biopaliv vyráběných z nezemědělských a odpadových surovin.
V konkrétních plánech investic do nové generace biopaliv vedou zatím Spojené státy americké, kde se předpokládá technologický průlom během příštích let. Produkce biopaliv z nezemědělských a odpadových surovin je však teprve v počátcích a bude potřebovat vysoké investice. Experti je ale považují za mnohem nadějnější než biopaliva z tradičních zemědělských plodin. Ta jsou podle nich slepou uličkou, protože jsou ekologicky i ekonomicky silně problematická. Podle výzkumů spotřebovává výroba a distribuce klasických biopaliv často více energie, než sama biopaliva dodávají. Jde přitom většinou o energii z fosilních paliv, která zvyšují koncentrace skleníkových plynů a tím podle převládající teorie působí oteplování Země.

Produkce nestačí

Evropská komise hodlá zvýšit podíl biopaliv v pohonných hmotách v EU do roku 2020 na deset procent a americký prezident George Bush v lednu vytyčil cíl snížit do deseti let spotřebu benzinu v USA o 20 procent a dosáhnout toho téměř pětinásobným zvýšením produkce domácích biopaliv. Jak ale vyplývá z agenturních informací EU i USA vědí, že z tradičních plodin, tedy řepky nebo kukuřice, vytyčené cíle podílu biopaliv v benzinu v žádném případě nesplní. Proto chtějí podporovat druhou generaci biopaliv, tedy produkci z lignocelulózy, slámy nebo dřevěného odpadu. Tato biopaliva mají mít oproti těm klasickým vyšší množství energie, lepší kvalitu, příznivější celkovou ekologickou bilanci a nebudou také tolik konkurovat potravinové produkci. Odhaduje se však, že závod na zpracování biopaliv druhé generace bude stát čtyřikrát více než kapacitně srovnatelný závod na bionaftu ze zemědělských plodin.
"Biopaliva druhé generace budou mít mnohem nižší emise skleníkových plynů a ostatní ekologické dopady než první generace, jejíž produkce dnes v EU převládá," řekl evropský komisař pro životní prostředí Stavros Dimas. Dánsko se například domnívá, že EU by první generaci vůbec neměla podporovat a soustředit by se měla jen na druhou generaci.
Konkrétní plány rozvoje celulózových biopaliv z dřevěných odštěpků, pilin, odpadů z plodin a dalších surovin již nastínily USA. Americká vláda plánuje podpořit vývoj nové generace částkou 1,6 miliardy dolarů (33,5 miliardy korun) a vyčlenit na úvěry do výstavby zařízení na celulózu dvě miliardy dolarů. Experti odvětví počítají s tím, že etanol z celulózy by se co do nákladů mohl vyrovnat kukuřici již za pět let.
Přechod ke druhé generaci je podle odborníků klíčový, jinak hrozí pokračující strmý růst cen kukuřice, na který již doplácejí američtí producenti masa a spotřebitelé. Již loni se k výrobě etanolu v USA použilo 20 procent americké produkce kukuřice proti pouhým třem procentům před pěti lety a letos tamější ministerstvo zemědělství odhaduje zvýšení produkce kukuřice na etanol o plných 50 procent. S růstem cen kukuřice se rovněž čeká prudký růst cen masa a mléčných produktů, protože farmáři krmí dobytek právě kukuřicí. Pokud by měla Bushovy plány zajistit pouze kukuřice, musela by na to za deset let padnout celá americká produkce této plodiny. Bílý dům předpokládá, že USA budou moci produkovat biopaliv až 60 miliard galonů, tedy 30 procent americké spotřeby, bez dopadu na potravinové trhy. To přirozeně s pouhou kukuřicí uskutečnit nelze, protože z kukuřice se bude moci do roku 2015 vyrábět jen asi 15 miliard galonů ročně. "Vývoj etanolu z celulózy je zcela nezbytný, pokud má naše odvětví překročit meze etanolu založeného na obilninách," řekl prezident americké Asociace obnovitelných paliv Bob Dinneen. "Nikdo nevěří, že plánovaného objemu bude možné dosáhnout do deseti let pouze s obilím," dodal.

Obavy producentů biopotravin

Podobně jako Spojené státy nebude ani Evropa schopna sama vypěstovat dost plodin k produkci biopaliv, a tak hrozí, že půda, která v rozvojových zemích slouží k obživě lidí, bude ještě více nahrazena biopalivovými plantážemi. To může vést podle expertů ke zrychlenému mýcení deštných pralesů a úbytku biodiverzity. Další škody na životním prostředí přinese výstavba infrastruktury a to, že k produkci biopaliv se široce používají pesticidy a další chemikálie. Obavy z dopadu na produkci potravin jsou závažné, a to zejména v rozvojových zemích. "Je nanejvýš nepravděpodobné, že Evropa někdy dosáhne v produkci biopaliv soběstačnosti; je tak vysoce pravděpodobné, že se to bude dít na úkor půdy, na které jsou potravinově závislé naše země," uvedla nedávno skupina nevládních organizací z Latinské Ameriky. Na plodinách založenou produkci biopaliv kritizovaly i nadnárodní ekologické organizace Greenpeace a WWF.
Proti masivnímu rozšiřování produkce klasických biopaliv se ale staví také producenti biopotravin. Ti jsou totiž hlavními konkurenty v boji o půdu, jelikož jejich produkce je podobně jako produkce biopaliv náročná na půdní rozlohy. Biofarmáři nepoužívají pesticidy a umělá hnojiva, mají nižší výnosy, a potřebují tak na jednotku produkce více půdy než konvenční zemědělci. Britské biopotravinové organizace dokonce počátkem roku pohrozily, že masivnější produkce biopaliv může vést až k hladomorům. Jak řekl šéf Soil Association Peter Melchett „iluzi energetické bezpečnosti může být obětována bezpečnost potravinová“. Podle jeho odhadů by Evropská unie potřebovala k produkci pouhého jednoho až dvou procent své spotřeby pohonných hmot plných 18 procent orné půdy, jež je k dispozici.
Předseda britské Komise pro udržitelný rozvoj Jonathan Porritt upozornil, že využívání větších ploch půdy k produkci biopaliv by v roce slabší úrody v jedné z významných zemí mohlo vést ke katastrofě středověkých rozměrů. "Vrátili bychom se přímo do věku chronického a traumatického hladomoru," řekl Porritt na lednové konferenci biopotravinářských organizací v Cardiffu.
Od průmyslové revoluce ceny potravin v poměru k příjmům alespoň ve vyspělém světě neustále klesají; podle odborníků by však masivní šíření biopaliv mohlo tento historický proces zvrátit. "Směřuje to k nové situaci na trzích. Mohlo by to mít hluboký dopad na chudé," řekl agentuře Reuters britský potravinový expert Edward Clay.
Produkce bionafty výrazně zvýšila spotřebu řepky v Evropské unii a vyhnala ceny jedlých olejů na rekordní úrovně. V Brazílii, která je největším světovým výrobcem etanolu a zatím prakticky jediným jeho vývozcem, se pod tlakem potřeby biopaliv podle ekologů mýtí deštné pralesy a z unikátních savan se stávají obří plantáže. Tropické pralesy ubývají kvůli produkci palmového oleje na biopalivo i v Indonésii a Malajsii. V Číně nedávno vláda zastavila výstavbu závodu na etanol v obavách z ohrožení potravinové bezpečnosti země a v Mexiku prudké zdražení nepostradatelné tortilly kvůli poptávce po kukuřici v USA vyvolalo v lednu silné protesty.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down