Příčiny vzniku produkčních chorob

Zdraví dojnice je ohrožováno tzv. produkčními chorobami, které jsou vyvolány negativním působením řady faktorů. Jsou důsledkem nerovnováhy mezi příjmem a výdejem živin, potřebných pro uchování zdraví, produkce a reprodukce. Při neustále se zvyšující užitkovosti dojnic se riziko jejich vzniku stále prohlubuje.

Kvalita píce není limitována pouze stářím porostu, ale odráží široký komplex interakcí mezi porostem (pícními rostlinami) a zvířetem, včetně působení dalších vlivů, které vstupují mezi porost a píci (sklizeň, skladování, konzervace, technologické předpoklady aj.).
Velice problematické je sledování u pastevních porostů, které zahrnují společenstva travinná, jetelovin, příznivých bylin a společenstva plevelů a škodlivých rostlin. Zastoupení jednotlivých společenstev se mění s půdním stanovištěm, nadmořskou výškou, klimatickými podmínkami a technikou sklizně či spásání. Proto je zapotřebí se této problematice hlouběji věnovat v dalším výzkumném záměru doplněném o hodnocení vlivu pastevního porostu na výsledky produkce a jakosti masa chovaných přežvýkavců, koní a volně žijící zvěře.
Pastevní období, konzervace krmiv
Zvířata přikrmujeme pouze na začátku pastevního období, aby přechod na pastvu byl pozvolný. Hlavní zásada je zvířata před vyhnáním na pastvu předkrmit v zimovišti, aby zelený porost přijala v omezeném množství.
Na začátku pastevní sezóny má mladý porost nedostatek energie, nízký obsah vlákniny a vysoký obsah dusíkatých látek, nezabezpečí tedy vyváženou výživu. Při náhlém přechodu na pastvu hrozí skotu onemocnění pastevní tetanií. Postupně snižujeme příkrm konzervovanými krmivy. Přechodné období trvá deset až čtrnáct dnů. Kritériem správného přechodu na letní typ krmení je trus zvířat, nemělo by docházet k průjmům. Stárnutím porostu se živinové poměry vhodně upraví. Pozvolný přechod na nový typ krmiva je nutné zajistit i na podzim, při přechodu na zimní krmnou dávku.
Výživná hodnota pastevního porostu kolísá a závisí na botanickém složení porostu, fenologické fázi porostu, způsobu ošetřování a hnojení, množství vodních srážek a dalších faktorech. Dlouhodobým využíváním pastevního areálu a jeho dobrým ošetřováním se dosáhne velmi dobré stability porostu a jeho zlepšené výživné hodnoty. Nedopasky je třeba kosit nebo mulčovat. Množstvím zvířat umístěných na jednotku plochy se snažíme dosáhnout rovnováhy mezi produkční účinností porostu a živinovými potřebami zvířat.
Délka pastevního období v našich klimatických podmínkách v ekologických chovech by měla být 140 až 150 dní, případně i více. Někteří se však přiklání ke snaze pastevní období prodloužit z ekonomických důvodů na 200 dnů (v podhorských oblastech). To je možné dosáhnout vyhnáním skotu na jaře ještě před začátkem vegetace, kdy zvířata na pastvě krmíme. Na konci pastevní sezóny ponecháme dostatečně obrostlý porost a zvířata na pastvě přikrmujeme.
Hodnoty stanovené u lučních a pastevních porostů jsou významně ovlivněné jejich botanickým složením, především podílem jetelovin a bylin.
Při pastvě je zapotřebí vytvořit rovněž optimální podmínky pro přikrmování a napájení zvířat.
V nekrytém příkrmu dochází na nevybraných zbytcích k nárůstu plísní. Těmi jsou pak infikována další krmiva a nárůst zdravotních poruch lze v zápětí očekávat.
Konzervované kulaté balíky musí být vyrobeny z kvalitní píce, zavadlé na sušinu kolem 40 % a skladované ve smrštitelných fóliích bez narušení jejich obalu. Balík by měl být zvířaty zkonzumován nejpozději do dvou dnů.
V letošním roce se opakují staré chyby, silážování přestárlého porostu, špatně volené technologie silážování a používání konzervačních prostředků (při proměnlivém počasí je zapotřebí použít organickou kyselinu spíše než biologický preparát). Nevhodná je konzervace do provizorních hromad nebo i žlabů bez zakrytí povrchu či roztržení povrchových fólií dokonce i na ukládané silážní drti nebo CCM. Podobně zakryté zavadlé siláže nebo seno jsou rychle napadány plísněmi.
Udusání silážované hmoty hraje rozhodující roli. Nachází se v ní totiž laktát odbouratelné kvasinky, která při špatném udusání a utěsnění zrychluje zahřívání hmoty. Snižování kvality siláží při tomto zahřívání se vyznačuje kromě ztrát živin také snižováním obsahu kyselin kvašení, jak dokazují provedené studie. Následným zaplísněním dochází ke vzniku dalších rizikových faktorů.
Toxiny v silážní jámě
V silážní jámě nedokážeme na začátku jejich tvorby jednotlivé houby rozlišit. Rozlišíme je teprve u starších mycelií, při masivní delší tvorbě plísní, kdy jsou viditelné barevné rozdíly. Typická plíseň barvy modrozelenošedé ukazuje na přítomnost převážně plísně Penicillium roqueforti, ale také Monascus ruber a typicky červená plíseň ukazuje na rozmnožení Monascus ruber, ale také skupiny Penicillium. Znamená to, že se jedná ve většině případů o kombinovanou infekci. V kukuřičných silážích převládají P. roqueforti a A. fumigatus, v travních senážích častěji A. fumigatus a M. ruber. Mikrobiologickými vyšetřeními lze stanovit stupeň zaplísnění a obsah přítomných mykotoxinů. Přímá souvislost se snížením užitkovosti a zhoršením zdravotního stavu zde nebyla prokázána.
Rozhodující pro vliv zaplísnění na zdraví hospodářských zvířat je především počet a množství mykotoxinů. vzniklých látkovou výměnou plísní. Je prokázáno, že P. roqueforti dokáže tvořit až šest různých mykotoxinů, A. fumigatus až sedm a M. ruber minimálně dva druhy. Při chybném zakrytí siláže se rozmnoží fuzária, která tvoří řadu trichotecenů a zearalenony. Skupina Trichothecene se ještě dělí podle rozdílné jedovatosti a napadených cílových orgánů.
Doposud byla tvorba toxinů jednotlivých plísní zkoumána v laboratoři na živných půdách. Nové výzkumy se ale zabývají tvorbou toxinů přímo v silážích. Tyto výzkumy ukazují, že roquefortin je tvořen ve všech druzích siláží, protože se ve všech vyskytuje P. roqueforti. Roquefortin C způsobuje u krav inapetanci, ketózy a potraty. Toxiny z A. fumigatus způsobují neurotoxické stavy s poruchami udržení rovnováhy a mohou vést ke smrtelným případům. Množství vytvořených toxinů ale nemusí odpovídat procentu viditelného zaplísnění. Průměrné obsahy roquefortinů v silážích samy neznamenají problémy, ale protože zde vzniká více toxinů, které nejsou sledovány, není v současné době možné říci, jaký vliv tyto toxiny skutečně na zdravotní stav zvířat mají.
Vliv monaculinu na hospodářská zvířata nebyl doposud zkoumán. Můžeme ale počítat se zhoršením využití vlákniny a resorpce v gastrointestinálním traktu. Jelikož nelze zkrmovat zaplísněnou siláž pokusně zvířatům, doporučuje se také takovou siláž zvířatům nezkrmovat.
Jeden z nešvarů je dlouhodobé otevření a neuklízení okolí silážních jam i provizorií, které jsou pak příčinou neochoty k příjmu takovéhoto materiálu a působí následně problémy v oblasti kvality mléka, zdravotního stavu dojnic a rovněž reprodukční poruchy. Bohužel, často dochází k násobení vlivů jak ve zkrmování nekvalitního porostu, tak i nekvalitně sklizeného a uskladněného vlastního jadrného krmiva.
Krmné dávky a kvalita mléka
V jihočeském regionu byly prověřovány stavy krmných dávek dojnic a jejich vliv na kvalitativní parametry mléka, jeho zatřídění a prodej. Dále byl hodnocen výskyt produkčních a reprodukčních poruch.
Výskyt četností jednotlivých poruch pak vedl k formulaci závěrů z tohoto hodnocení. Kromě toho byla nastíněna řešení, která by pomohla tuto situaci zlepšit.
Predikce degradovatelnosti NDF laboratorními metodami a metodou in situ u pastevních porostů a trav je závislá na vegetační fázi, půdním stanovišti, pořadí seče a dalších faktorech. Po celý rok musí mít zvířata zajištěn dostatek vody a minerálních látek ve formě lizu.
Na jednu VDJ kalkulujeme s průměrnou denní spotřebou sušiny asi 12 až 13 kg, při zajištění 23 až 25 % hrubé vlákniny v 1 kg sušiny krmné dávky. Základní potřeba sušiny na zimní krmné období pro jednu VDJ činí asi 2,5 tuny. Zvířata musí mít trvalý přístup k napájecí vodě, v zimě je třeba chránit zdroje vody proti zamrznutí.
Jako možná alternativa ke stájovému ustájení je zimní pobyt v košáru vybudovaném většinou na orné půdě. U polního košáru je pomocí elektrického ohradníku přidělena skotu poměrně velká plocha včetně plochy k dopásání například obrostlého výdrolu obilnin, strniskových meziplodin a konzumaci konzervované píce (seno, sláma, senáž). Ochranu proti větru lze zajistit pomocí balíků slámy.
Pojem „produkční choroby“ je často chápán jen v užším slova smyslu jako metabolické poruchy. Správnější je ovšem širší chápání této kategorie, neboť metabolické choroby tvoří jen část širšího etiologického komplexu, který produkční onemocnění vyvolává.
Označení produkční choroba vystihuje příčinnou souvislost s vlastním výrobním procesem: vstup živin – jejich konverze – využití k uchování zdraví – reprodukce – vlastní produkce – mléko.
Ekonomický a veterinární význam produkčních chorob spočívá v tom, že dochází často k velmi výraznému snížení produkce a ke zhoršení kvality produktu (mléka), což je ještě zdůrazněno jejich hromadným výskytem a protahovaným skrytým průběhem, což znesnadňuje jejich odhalení a zjednání odpovídající nápravy.

Mezi produkční choroby z širšího hlediska patří:
l záněty mléčné žlázy – mastitis,
l dysfunkce trávení v předžaludku,
l poruchy látkové výměny,
l poruchy acidobazické rovnovány,
l ketóza,
l aterní dystrofie,
l poruchy minerálního metabolismu,
l poporodní paréza,
l hypofosfatemické ulehnutí dojnic,
l hypomagneziemie,
l osteopatie,
l karence mikroelementů,
l methemoglobinemie.

Poruchy reprodukce
Příčina vzniku produkčních chorob je polyfaktoriální, kdy se často uplatňují příčiny i následky na jejich konečném projevu. Nejdůležitějším etiologickým faktorem je výživa, ale uplatňují se i mikrobiální agens, jejichž působení je často karencemi umožněno.

Záněty mléčné žlázy – mastitis:
l nejdražší choroba skotu (často se opakuje),
l snižuje produkci mléka,
l snižuje kvalitu mléka,
l terapeutická rezidua znehodnocují mléko,
l původci mastitid Staphylococcus aureus, Escherichia coli, Bacillus cereus a jiné, zejména jejich toxiny ohrožují zdraví člověka,
l nejčastějšími projevy onemocnění u člověka jsou horečka, průjmy, hemoragická kolitis a hemolyticko-uremický syndrom.

Dysfunkce trávení v předžaludku
l závadné siláže,
l vlivem závadného fermentačního procesu se tvoří kyselina octová a máselná na úkor kyseliny mléčné,
l je ovlivněna vůně a chuť mléka,
l zhoršuje se příjem krmiva (subklinická indigesce),
l tvoří se aminy (histamin),
l rozmnožují se koliformní bakterie, klostridie a jiné mikroorganismy,
l nežádoucí metabolity a mikroorganismy působí negativně na bachorovou mikroflóru,
l nežádoucí metabolity mají dystrofický účinek na játra (např. kyselina máselná),
l mikroorganismy (např. Listeria monocytogenes) ohrožují zdraví zvířat i lidí,
l je ohrožena výroba a kvalita mléčných výrobků.

Chronická (subklinická) acidóza bachorového obsahu
l je výslednicí deficitu hrubé vlákniny a její odpovídající fyzikální struktury v krmné dávce a nadměrného příjmu lehce stravitelných sacharidů případně jadrných krmiv,
l pufrové systémy (zejména sliny) nejsou schopny udržet optimální pH v bachoru v hranicích 6 – 7,
l v mléce je vyšší počet buněčných elementů, zvýšená kyselost, snížený tuk i laktóza,
l je ovlivněna acidobazická rovnováha (metabolická acidóza),
l acidóza působí negativně na reprodukční výkonnost (snížená tvorba progesteronu, cystózní degenerace ovarií, snížená životaschopnost spermií i zygot,
l způsobuje tvorbu toxických aminů v bachoru (histamin), které vyvolávají subklinickou laminitidu,
l sublinická laminitis je potenciálním faktorem pro další onemocnění paznehtu a kulhání (snížená produkce mléka),
l ohrožuje metabolismus minerálních látek (zejména jejich využití z krmné dávky) a je příčinou poruch minerálního metabolismu.

Syndrom nízké tučnosti mléka
l hlavním prekurzorem mléčného tuku je kyselina octová, vznikající v bachoru,
l je žádoucí, aby podíl kyseliny octové na celkovém množství těkavých mastných kyselin byl 60 – 65 %,
l negativně působí na její tvorbu pokles nebo vzestup pH bachorové tekutiny mimo oblast 6,2 – 6,8, kdy klesá aktivita celulolytických bakterií,
l je žádoucí, aby v krmné dávce byla odpovídající sušina a její fyzikální struktura, která zajišťuje přežvykování, produkci slin a uplatnění pufrového systému slin,
l při nesplnění těchto podmínek nastupuje pokles mléčného tuku.

Ketóza (subklinická)
l nejčastější porucha látkové výměny,
l je výrazem energetického deficitu,
l snižuje množství mléčné produkce,
l zvyšuje počet buněčných elementů,
l zvyšuje elektrickou vodivost,
l zvyšuje náchylnost ke vzniku mastitid,
l při mírném stupni ketózy se zvyšuje mléčný tuk (>5 %),
l snižuje obsah bílkovin v mléce,
l doporučuje se vypočíst kvocient tuk/bílkovina v mléce (FEQ) 10. den po porodu,
l FEQ < 1,3 je výrazem pozitivní energetické bilance, FEQ > 1,3 znamená nastupující ketózu (v tomto případě se doporučuje zahájit metafylaxi) – preventivní individuální léčbu,
l FEQ je vhodné využívat obecně pro kontrolu energetické bilance celého stáda dojnic.
Závěr
Při sledování vybraných chovů dojnic s koncentrací nad 100 kusů dojnic bylo zjištěno následující:
l výskyt mastitid byl častější v zimním období a v přechodných obdobích,
l výskyt změn v obsahu složek, pokles bílkovin a kolísání obsahu tuku byly zjišťovány zejména v jarních obdobích a v případech nevěnování se kvalitnímu sestavení krmných dávek,
l výskyt reprodukčních poruch byl poměrně častý a vedl k předčasnému vyřazování dojnic,
l zapouštění jalovic a jejich zařazování do stavu krav bylo ve dvou případech nad 50 % stavu (využívání brutto energie na první laktaci je 17 % a na čtvrté laktaci 31 % z krmné dávky),
l nebyla věnována pozornost ošetřování končetin a kulhání bylo v těchto podnicích příčinou předčasného vyřazení 20 % krav,
l v některých podnicích není věnována pozornost podmínkám odchovu telat, jalovic a krav. Vyskytovala se častá plicní onemocnění, která byla prohlubována zaplísněným krmivem,
l nebyla věnována pozornost minerální výživě a dávkování jadrných krmiv pro zachování správné fyziologické funkce předžaludků.
Při hodnocení ekonomických ztrát je nutné započítat ušlý zisk z teoretické produkce. Například při průměrné roční užitkovosti 7000 kg mléka na dojnici představuje ušlý zisk 51 800 Kč při průměrné realizační ceně 7,4 Kč za litr mléka.

Za pomoci finanční podpory prostředků MSM6007665806.

Ing. Lenka Martínková
doc. Ing. Bohuslav Čermák, CSc.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, katedra genetiky, šlechtění a výživy zvířat