Příliš drahé obavy z biotechnologií

Iracionálním přístupem k některým věcem podvazuje Evropská unie svou konkurenceschopnost. Na jedné straně z Bruselu slyšíme, že unie chce vybudovat znalostní ekonomiku a stát se světovou technologickou a technickou špičkou, na druhé straně jsme svědky odmítání moderních biotechnologií, které s úspěchem využívají jiné země světa. Jedním z příkladů je přístup ke geneticky modifikovaným organismům, který v konečném důsledku ohrožuje zejména evropskou krmivovou základnu.

Problémem Evropské unie není jen to, že se ke geneticky modifikovaným (GM) organismům staví velmi rezervovaně a připouští, aby členské země mohly zakázat tyto plodiny pěstovat či používat na svém území, a to i v unii povolené odrůdy. Velké ekonomické škody způsobuje jen samotný fakt nestejné rychlosti schvalování nových GM plodin v unii a v ostatním světě – tzv. asynchronní schvalování, a nepřípustnost jakékoliv příměsi v unii neschválených GM plodin ve schválených GM odrůdách či konvenčních plodinách. Na dopady tohoto asynchronního schvalování se zaměřila studie, na níž spolupracovalo několik ekonomicky orientovaných výzkumných institucí vedených nizozemským Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky.
Dopady cítí hlavně živočišná výroba Studie poukazuje na to, že asynchronní schvalování GM plodin poškozuje zejména živočišnou výrobu v unii. Ta představuje kolem 40 procent celkové zemědělské produkce. Přitom EU značně závisí na dovozu krmiv. Vyvstává tedy otázka, co se stane, pokud obchodní partneři unie budou stále více pěstovat GM plodiny nepovolené v unii.
Práce zmíněných ekonomických ústavů konstatuje, že pěstování GM plodin se nesvětě stále více rozšiřuje. V roce 2009 se pěstovaly na zhruba 130 milionech hektarů a rychle se zaváděly další a další odrůdy. Naproti tomu je schvalovací procedura v unii velmi zdlouhavá.
Nulová tolerance výskytu v unii neschválených GM plodin v dodávce vede, jak známo k tomu že náklad krmiv obsahující jejich zcela zanedbatelnou nahodilou příměs se z přístavů unie dovozci vrací nebo je jej nutné poslat do jiné destinace. Nezáleží na tom, zda jde jen o velmi nepatrnou příměs GM odrůdy, která je povolena v jiných zemích světa, v nichž se roky pěstuje a využívá bez jakýchkoliv dopadů na zdraví lidí a zvířat či životního prostředí. Tento fakt má samozřejmě dopady na obě strany. Pro dovozce to znamená náklady navíc, v krmivové základně unie jeho dodávka chybí. Zvyšuje se poptávka po krmivech, která odpovídají požadavkům EU. Jejich ceny rostou, a to i proto, že dovozci si své zboží proti možnosti vzniku vícenákladů odmítnutím dodávky pojišťují. Farmáři a obchodníci v produkčních zemích, odkud unie krmiva dováží, nemají dost skladovacích kapacit, které by jim dovolily přísně oddělovat GM sóju či kukuřici povolenou v unii od ostatních odrůd. Unie dováží krmiva hlavně z USA a států Jižní Ameriky. Je zřejmé, že mezi sklizněmi na obou polokoulích je půlroční rozdíl, takže třeba na podzim výpadek dovozu z USA (v důsledku kontaminovaného nákladu) není možné vyrovnat importem z některého ze států Jižní Ameriky.
Do popředí se dere Čína Do unie se dováží zejména kukuřice, kukuřičný gluten, sójové boby, sójový šrot, pšenice řepka a řepkový šrot. Je nutné říci, že unie není jediným velkým dovozcem. Zatím druhým za ní je Čína, která spolu s EU představuje více než polovinu světové poptávky po dovozu krmiv. Během tří marketingových roků 2006/2007 až 2008/2009 dovezla EU v průměru 34,1 milionu tun sójového ekvivalentu (hmotnost sójových bobů násobená faktorem 0,8 a hmotnost sójového šrotu), což představovalo asi 30 procent celkově ve světě obchodovaného množství této komodity. Kukuřice importovalo společenství průměrně 7,9 milionu tun, což odpovídá asi devíti procentům celosvětově obchodovaného množství. Globální poptávka po krmivech se zvyšuje kvůli rychlému ekonomickému vývoji v rozvíjejících se zemích – čínský import sójových bobů se během zmíněného období zvedl o 43 procent.
Problémy s oddělováním Logistická kapacita pro oddělování v EU neschválených GM krmných plodin a také logistická infrastruktura (skladovací prostory, dopravní prostředky) jsou v produkčních zemích, které dodávají do unie, omezené. S přibývajícími dalšími a dalšími GM plodinami povolenými k pěstování v těchto státech a naopak neschválenými v unii problém spojený s jejich oddělováním stále roste, tím se také pro exportéry zvětšuje riziko odmítnutí dodávky do unie. Studie varuje, že pokud se pravidla EU nezmění, může dovoz kukuřice a sóji ze Severní a Jižní Ameriky do EU skončit do roku 2020. Přirážka producentů za geneticky nemodifikovanou sóju a kukuřici se v USA mezi lety 2000 a 2009 více než zečtyřnásobila.
Je možné dovozy nahradit?
Krmiva jsou hlavním nákladem živočišné výroby. Každoročně se v celé evropské sedmadvacítce spotřebuje kolem 468 milionů tun krmiv. Toto množství zahrnuje 228 milionů tun vlákniny, většinou vypěstované v zemědělském podniku. Dalších asi 51 milionů tun jsou obiloviny rovněž z produkce farmy. Zbytek chovatelé nakupují. Nejméně je na nákupu krmiv závislý chov dojnic.
Unie dováží tedy značný podíl své krmivové základny. Jak může rostoucí problém s GM plodinami vyřešit? Možností moc není. Může změnit dovozce, přizpůsobit vlastní produkci krmiv či adaptovat na situaci stavy chovaných zvířat.
Eventuální přerušení dodávek kukuřice z USA do EU by podle studie nemělo velký vliv ani na zásobování krmivy ani na jejich ceny. Jestliže by navíc unie nemohla počítat ani s dodávkami z Argentiny a Brazílie, pak by se jednalo o celkový výpadek zhruba 1,8 milionu tun kukuřice. Důsledkem by bylo zvýšení ceny této komodity dovážené do EU o 4,7 procenta. Pokud by poptávka po kukuřici byla v unii vyšší než průměrná (jako tomu bylo například v hospodářském roce 2007/2008), pak by cena kukuřice pro unii mohla vzrůst podle odhadu studie až o 23,6 procenta.
Pokud by unie nemohla nadále počítat s dodávkami sóji (bobů i šrotů) z USA, mohla by snížení zásobování v množství asi 3,5 milionu tun zmírnit Brazílie. Výsledkem by bylo pravděpodobně zvýšení ceny bobů o 0,6 procenta a šrotů o 0,3 procenta, odhadují výzkumníci. Pokud by EU přišla o dovozy sóji z USA, Brazílie i Argentiny, představovalo by to ztráty dodávek kolem 15 milionů tun. Produkce bobů v samotné unii by se mohla zvednout asi o 0,5 milionu tun, dalších zhruba sedm milionů tun by mohlo přijít z dalších exportujících zemí, například z Ukrajiny či jihoamerické Paraguaye. Tedy unie by musela počítat s tím, že krmnou základnu bude mít asi o 7,5 milionu tun sójových bobů menší.
Další důležitou proteinovou komponentou krmiv jsou sójové šroty (a pokrutiny), tj. vedlejší produkty z výroby oleje. Pokud by tyto složky krmiva přestaly dovážet do unie USA, Brazílie i Argentina, chybělo by chovatelům 20 milionů tun této důležité komodity. V takovém případě by se mohly podle studie ceny sójových bobů zvýšit o 220 procent a sójového šrotu o 210 procent. Pokud by unie ztratila všechny hlavní dodavatele sójových bobů i šrotů, pak by nárůst cen byl ještě vyšší.
A co konkurenceschopnost? Pokud by unie přišla o dovoz sójových bobů a šrotů ze všech hlavních exportních zemí, poklesla by hrubá marže chovatelů dojnic o tři procenta, snížení o 16 procent by zaznamenal výkrm skotu na maso, o 14 procent chovy prasat a o sedm procent produkce drůbeže. Pokles zisku odhaduje studie o 1,2 miliardy eur pro mléčný sektor, o tři miliardy eur pro sektor hovězího masa, o jednu miliardu eur pro sektor masa vepřového a o 380 milionů eur pro sektor drůbeže. Čistý příjem celého zemědělství by činil asi 500 milionů eur. Ztráty živočišné výroby by jen z malé části pokryla zvýšená produkce sóji v unii. Výzkumníci předpokládají, že by došlo ke změnám v živočišné výrobě, přitom by podle nich menší nastaly v původní evropské patnáctce jako celku, mírný pokles by zaznamenaly i státy evropské desítky (vstoupily do EU v roce 2004) a naopak nárůst o dvě až tři procenta by mohlo čekat Rumunsko a Bulharsko. Pokud by se farmářům podařilo zvýšené ceny nákladů přenést na konzumenty, pak lze očekávat, že obyvatelé unie by si zaplatili za živočišné produkty ročně o 10,5 miliardy eur více než nyní. Vzhledem k tomu, že již dnes čelí zemědělci v unii konkurenci z ostatních zemí světa, je možnost, že přenesou zvýšení nákladů do cen, nepravděpodobná. Znamená to, že dopady případných výpadků v dodávkách dovážených krmiv ponesou plně farmáři. To by vážně ohrozilo nejen konkurenceschopnost, ale i existenci živočišné výroby v unii.
Možná řešení Jednou z možností je urychlení schvalovacího procesu nových GM odrůd plodin v EU. Jiným řešením by bylo opuštění nulové tolerance a zavedení reálného maximálně možného obsahu v unii neschválených GM plodin v dodávce. Původně byla po určitou dobu povolena maximálně 0,5 procentní příměs, dnes se mluví o 0,1 procenta. Třetí eventualitou je připravit se na to, co postoj Bruselu živočišnému sektoru unie přinese. Vzhledem k tomu, že podle radou a Evropským parlamentem schváleného návrhu, mohou jednotlivé členské země unie zakázat ne svém území pěstování či používání i GM plodin unií povolených. Vstřícnější pozici vůči novým GM organismům lze od unie těžko očekávat.
Bohužel stejně odmítavě se stále Brusel staví k využívání masokostních mouček jako důležitého zdroje bílkovin do krmiva pro drůbež a prasata. Jejich zákaz zvýšil před lety (v souvislosti s obavami z transmisivních spongiformních encefalopatií (šílenství krav, klusavka ovcí či chřadnutí jelenovitých). O povolení se stále mluví, je jen potřeba najít vhodné metody, které by odlišily, z jakých zvířat moučka pochází. Důvodem je obava úředníků (ale i europoslanců) z kanibalismu. K němu však v chovech prasat může docházet paradoxně právě proto, že zvířata mají nedostatek bílkovin.