„Současná situace českých zelinářů se jeví jako jedna z nejhorších od roku 1989. Celé roky procházela oblast výroby konsolidací a teď, kdy má profitovat, nastaly další problémy,“ říká předseda sekce výrobců kysaného zelí České republiky Josef Poštulka.
„Vstoupili jsme do unie, která mnoha státům otevřela dveře k nám. Samozřejmě i těm, kteří stejně jako my vyrábějí kysané zelí. To by nemuselo vadit, spíše naopak. Problém je v nestejném přístupu vlád ke svým zemědělcům. O českých se rozhodně nedá říct, že by byli státem hýčkán. Jiný přístup mohou očekávat kolegové třeba v Polsku. Některé produkty našich severních sousedů jsou státem dotované a cenové srovnání nás znevýhodňuje,“ dodal Poštulka. Že jeho slova nebudou nadsazená svědčí zvěsti, které ve vztahu k polským producentům můžeme slýchat stále častěji. O tom, že tam kvete černý pracovní trh si už cvrlikají vrabci na střeše. Farmářům prý nezřídka pomáhají brigádníci, aniž by byli někde evidováni. V takových případech to znamená, že za ně nikdo neplatí daň a pojištění. To vše ovlivňuje finální cenu. Podle Poštulky není mezi pěstiteli v Unii rovnost před zákonem. To rovněž souvisí s legislativou. Domácím producentům prý normy neumožňují používat chemické prostředky na ochranu zeleniny, které v okolních státech běžně používají. „Čeští zemědělci musí při likvidaci hmyzu jezdit po poli pětkrát, někdy i sedmkrát, kdežto Polákům nikdo nebrání v používání prostředku, který takový počet hmyzích druhů hubí naráz. Český pěstitel musí ve srovnání s některými zahraničními nucen dokladovat řadu údajů. Týká se třeba obsahu dusičnanů. A aby toho nebylo málo, rozbory nemůže provádět kterákoliv laboratoř, byť by její výsledky byly odborně způsobilé. Musíme se obracet výhradně na akreditovanou laboratoř, která splňuje předpisy. Anebo si vezměme požadavek rozborů na těžké kovy,“ kroutí hlavou Poštulka. „Zdravotně nezávadná zelenina je samozřejmě v zájmu zákazníka a analýzy jsou v pořádku. Jenže na druhou stranu se k nám vozí zboží z jiných států a dovozci už tyto hodnoty nemusejí dokladovat. Copak se za těchto podmínek dá hovořit o rovnosti před zákonem? Apeloval bych, aby alespoň Česká potravinářská inspekce důsledněji prováděla kontroly zboží, putující na náš trh ze zahraničí, pak by se ukázalo, kdo má konkurenceschopné zemědělství a kdo se jen skrývá za maskou nerovných výrobních podmínek,“ říká Josef Poštulka.
