Menu
e-shop
Chmel nesporně náleží mezi naše nejintenzivnější plodiny a velmi významné exportní zemědělské komodity. Jeho pěstování je však velmi náročné na materiálové, zejména však investiční vstupy. Závažným problémem našeho současného chmelařství jsou i jeho dosud velké nároky na potřebu značně kvalifikované ruční práce.
Pracovně nejnáročnější operace, jako je řez chmele, zavěšování chmelovodů a česání, se podařilo buď plně zmechanizovat (řez a česání chmele), nebo alespoň zproduktivnit (zavěšování chmelovodů). Např. pokud jde o řez chmele, lze uvést, že z původní potřeby téměř 150 lidských hodin na jeden hektar se jejich potřeba snížila asi 20krát.
Jedním z klíčových problémů našeho chmelařství se však stává zavádění chmelových rév.
To je v současné době nejen pracovně nejnáročnější, striktně sezónní operací, kterou nelze uskutečnit bez velmi složitého zajišťování brigádnické výpomoci, ale vyžaduje od provádějících pracovníků značnou zručnost, výkonnost a svědomitost, neboť významně ovlivňuje výnos hlávek, a tím i celkovou ekonomiku produkce chmele. Mimoto situace se zajišťováním sezónních pracovníků pro jarní práce na chmelnicích se každoročně zhoršuje.
Pěstování chmele v tradičních konstrukcích je značně náročné na ruční lidskou práci i při realizaci dalších pěstebních zásahů, z nichž lze jmenovat např. zavádění odkloněných vegetačních vrcholů chmelových rév, úpravy a znovuzavedení chmelových rév po živelných poškozeních (krupobití, vichřice apod.), zavěšování spadlých keřů apod., které rovněž významně ovlivňují výnos hlávek.
Cesty ke zefektivnění pěstování chmele
Za účelem výrazného snížení potřeby lidské práce a celkového zefektivnění produkce chmele se jeví jako téměř nevyhnutelné v budoucnosti postupně přecházet na pěstování chmele na nízkých, jednoduchých („plotových“) konstrukcích, značně podobných konstrukcím používaným ve vinohradnictví. Při tomto systému pěstování chmele, který je dnes uplatňován asi na 250 ha v Anglii a začíná se využívat např. i v USA, Bulharsku a Číně, jde především o úsporu lidské práce na zavěšování a zapichování chmelovodů a na již zmíněné zavádění chmelových rév. Ty se v novém pěstebním systému samovolně (spontánně) pnou (ovíjejí) po speciální síti, která je podstatnou součástí nízké chmelnicové konstrukce.
Výzkum této problematiky jsme zahájili ve Výzkumném ústavu chmelařském (VÚCH) v Žatci v 80. letech minulého století. Výzkumný záměr obsahoval návrh a ověření uceleného pěstebního systému vč. vývoje nízké chmelnicové konstrukce, šlechtění nových odrůd vhodných pro tuto konstrukci a vývoj adekvátní pěstební a sklizňové mechanizace. V krátké době po reorganizaci VÚCH na Chmelařský institut (CHI) byl výzkum zastaven a pokusná chmelnička s nízkou konstrukcí v areálu ústavu zlikvidována. Později založená chmelnice s nízkou konstrukcí o výměře asi 7 ha na účelovém hospodářství ve Stekníku byla rovněž po několika letech zrušena.
Ukazuje se, že zejména otázky pracovní náročnosti a zajištění dostatku pracovních sil pro sezónní práce ve chmelnicích jsou natolik naléhavé a závažné, neboť rozhodují nejen o momentální efektivnosti produkce chmele, ale v blízké budoucnosti budou zřejmě významně ovlivňovat samotnou další existenci chmelařství v ČR. Z tohoto důvodu má chmelařská veřejnost o řešení problematiky pěstování chmele v nízkých konstrukcích mimořádný zájem a někteří pěstitelé, na vlastní náklady a bez jakéhokoli přispění domácího chmelařského výzkumu či státu, již přistupují k praktické realizaci uvedeného systému pěstování chmele. Jsou to zejména společnosti M + A + J, s. r. o., Sedčice, Chmelex, spol. s r. o., Hořesedly, CHMEL – Vent, spol. s r. o., Kněžice a SHR Antonín Alt, Kozlovice.
Zřejmě s ohledem na velký zájem chmelařské praxe byla opětovně založena pokusná chmelnička s nízkou konstrukcí i na ÚH Stekník – CHI Žatec.
Poznatky z pěstování chmele na nízkých konstrukcích
Náš tým se zabývá komplexním řešením problematiky pěstování chmele na nízkých konstrukcích, tj. založením chmelového porostu a výstavbou nízké chmelnicové konstrukce, výzkumem a ověřováním alternativních pěstebních postupů a mechanizované sklizně. Vývoj adekvátní mechanizace zajišťuje závod Mechanizace, Chmelařství, družstvo Žatec.
Součástí řešené problematiky je i ověřování značného počtu odrůd chmele v nízké konstrukci. Jsou to Žatecký poloraný červeňák (ŽPČ), některé světové odrůdy chmele vč. tzv. zakrslých (trpasličích) odrůd, vhodných pro pěstování v nízké konstrukci.
Výběr pozemku
Pro založení chmelnice s nízkou konstrukcí musíme vybrat pozemek podle obecně platných zásad pro zakládání chmelnic, tzn. na základě příslušného půdoznaleckého průzkumu a místních poznatků a zkušeností, avšak s malou svažitostí. V případě větší svažitosti je třeba zvolit směr chmelových řadů ne ve směru vrstevnic, ale více méně kolmo na jejich směr. Svažitost v příčném směru by měla být vzhledem k pojezdu a dobré funkci mobilního česače co nejmenší. Nedostatkem je, že se tímto opatřením zvyšuje nebezpečí zvýšené eroze půdy. S ohledem na potřebu větší manipulační plochy na okraji chmelnice pro otáčení česače je vhodné volit delší pozemky, spíše obdélníkového tvaru.
Příprava půdy před výsadbou
Zpracování půdy, zásobní hnojení organickými a minerálními hnojivy, event. výsev a zapravení rostlin na zelené hnojení, či aplikaci herbicidů realizujeme obvyklými způsoby a postupy. Při mírně větším sklonu pozemku doporučujeme mechanické zásahy (rigolování, orba apod.) provádět ve směru vrstevnic, tedy kolmo na směr budoucích chmelových řadů (zlepšení infiltrace srážkové vody, zmenšení eroze půdy).
Volba odrůdy chmele
K založení chmelnice s nízkou konstrukcí by měly být zvoleny vhodné odrůdy typu ŽPČ, adaptované k místním agroekologickým podmínkám, relativně odolné k chorobám a škůdcům, poskytující alespoň střední až vyšší výnosy hlávek s adekvátním obsahem hořkých látek, avšak se zakrslým (trpasličím) vzrůstem. Tyto odrůdy by se měly vyznačovat pozvolnějším růstem rév, krátkými internodii, menšími a houževnatějšími listy, krátkými tužšími pazochy s hustě nasazenými, dobře vyvinutými a pevnými hlávkami. První plodné pazochy by měly být nasazeny ve výšce 60–80 cm od povrchu půdy.
Vzhledem k tomu, že tyto odrůdy dosud u nás nebyly vyšlechtěny, nezbývá než zvolit tuzemské odrůdy chmele, které se alespoň některými svými vlastnostmi a znaky trochu blíží výše uvedeným parametrům. Dosavadní poznatky prozatím naznačují, že relativně uspokojivou tuzemskou odrůdou chmele pro nízké konstrukce je odrůda Sládek. I tato odrůda, po mohutnějším zakořenění (v odstupu několika let), se však vyznačuje velmi intenzivní tvorbou nadzemních vegetativních orgánů, dochází k silnému zahuštění „chmelové stěny“, čímž se výrazně snižuje průnik světelných paprsků. Redukovaná insolace pak zhoršuje podmínky pro tvorbu a kvalitu hlávek. Ty se pak vytvářejí jen na obvodu, resp. na povrchu „chmelové stěny“. Proto růst rostlin i této odrůdy je třeba důsledně regulovat (zpomalovat) řadou agrotechnických zásahů, zejména dobou a způsobem zpoždění jarního růstu chmelových výkonů, promyšlenou aplikací růstových regulátorů, racionálním systémem hnojení se sníženými dávkami dusíku a vhodným využitím závlahy.
Výsadba chmele
Na mírně svažitém pozemku chmelové řady orientujeme spíše kolmo ke směru vrstevnic (v tomto případě je toto hledisko důležitější než orientace řadů ke světovým stranám).
Z technologického hlediska se osvědčuje vzdálenost mezi řady 300 cm, rozteč mezi rostlinami v řadu závisí zejména na vzrůstnosti chmelové odrůdy a produktivitě stanoviště a pohybuje se mezi 50–100 cm.
Po vytyčení směru budoucích řadů provádíme výsadbu chmele. Jako velmi vhodná se ukazuje výsadba do brázd podle zásad, které jsou uvedeny v publikaci Výsadba chmele (Štranc et al., 2007). Při jarní výsadbě, zejména v pozdnějším termínu (v porovnání s výsadbou podzimní), jsou chmelové rostliny růstově zpožděné, a proto vykazují menší potřebu růstově-regulačních zásahů. Do vyhloubených brázd, zpravidla ještě před vlastní výsadbou chmele, je vhodné ukotvit sloupky nosné konstrukce, anebo alespoň vyznačit jejich místo.
Výstavba opěrné konstrukce
V porovnání s tradiční chmelnicovou konstrukcí je výstavba nízké konstrukce nesrovnatelně jednodušší, materiálově a pracovně podstatně méně nákladná. Velkou předností je i ta skutečnost, že ji lze pořídit svépomocí a v době, kdy to pěstiteli chmele relativně nejvíce vyhovuje. Vzhledem k tomu, že nízká chmelnicová konstrukce je principiálně obdobná opěrným konstrukcím používaným ve vinohradech, je možné k její výstavbě s výhodou využít známých a osvědčených postupů a techniky z tohoto odvětví.
Hlavními součástmi nízké konstrukce jsou sloupky, opěrná síť, konstrukční dráty (ocelová lana) a kotvy. Sloupky o délce asi 4 m mohou být z lisovaného betonu, z lisovaného betonu s robustní drátěnou výztuží, z pozinkovaných ocelových profilů nebo dřevěné. Osvědčují se impregnované dřevěné sloupky o průměru zhruba 10 cm (dokonalejší česání hlávek v blízkosti sloupků, menší poškozování česacích prstů). Stojí za úvahu, zda s ohledem na trvanlivost a menší poškozování česacích prstů by nebylo vhodné používat sloupky z akátu.
Sloupky kotvíme do hloubky asi 70–100 cm (pomocí jamkovačů nebo zatloukačů kůlů) ve vzdálenosti 8–10 m. Ukazuje se však, že rozteč lze ještě zvýšit, aniž by se snížilo vypnutí konstrukčních drátů (max. do 15 m).
Opěrná síť z plastického materiálu o šířce (výšce) asi 280 cm, s velikostí ok asi 15–30 cm x 15–30 cm, je připevněna ke konstrukčním podélným drátům a sloupkům ve výšce asi 20 až 35 cm nad povrchem půdy (při výšce spodního okraje sítě větší než 35 cm se výrazně snižuje samozavedení chmelových rév).
Nad každým řadem chmelových rostlin tak vzniká opěrná stěna o výšce 300 cm, která je na obou koncích ukotvena.
Celkové náklady na výstavbu opěrné konstrukce se zejména v závislosti na použitém materiálu pohybují v rozmezí 180–240 tis. Kč/ha. V případě vybudování kapkové závlahy, která se upevňuje na spodní konstrukční drát, se celkové náklady dále zvyšují o 50–70 tis. Kč/ha.
Jarní a letní agrotechnika
V prvním roce, v závislosti na termínu výsadby (podzimní, časná nebo pozdní jarní), vzrůstnosti odrůdy a produktivitě stanoviště se reguluje růst chmelových výhonů aplikací syntetických regulátorů růstu. Při velmi pozdní jarní výsadbě lze tento zásah i vynechat.
V dalších letech, opět v závislosti na konkrétních podmínkách, se provádí buď chemické, nebo mechanické odstranění prvních výhonů chmele (upravenými ořezávači nebo tzv. mechanickými zpožďovači jarního růstu chmele).
V důsledku existence opěrné sítě, na níž se spontánně samozavádějí chmelové révy, zcela odpadá zavěšování a zapichování chmelovodů a zavádění rév. Je vhodné provést pouze kontrolu, případně opravy zavedených rév. Podle fyzikálního stavu půdy a zaplevelení se provádí kypření nebo plečkování meziřadí (podle potřeby v průběhu celé vegetace).
Při větším vzrůstu chmelových výhonů, rostoucích po povrchu půdy do meziřadí, je třeba realizovat jejich chemickou likvidaci (maximálně do výšky 30 cm). V případě potřeby tento zásah v průběhu vegetace opakujeme.
Zavádění odkloněných vegetačních vrcholů a spadlých chmelových rév odpadá. Současně s monitorováním výživného stavu rostlin a výskytu chorob a škůdců doporučujeme provádět případné drobné opravy opěrné sítě a zavedených rév.
Vzhledem k sortimentu odrůd, které jsou v současné době v ČR k dispozici pro výsadbu v nízké konstrukci, resp. k jejich vzrůstnosti, je bezpodmínečně nutné řídit intenzitu jejich růstu aplikací syntetických regulátorů inhibiční povahy, a to prakticky až do období květu chmele, někdy i déle. Počet těchto zásahů závisí na odrůdě, průběhu počasí a celkové produktivitě stanoviště (podrobněji viz část Volba odrůdy chmele).
Potřebě regulovat, resp. zpožďovat růst stávajících odrůd chmele na nízké konstrukci musí odpovídat i systém výživy a hnojení rostlin a využití závlahy. Oproti tradičnímu způsobu hnojení chmele dochází především k redukci množství dusíku aplikovaného v jarním období, event. k úplnému vyloučení hnojení dusíkem a k jeho aplikaci až v průběhu vegetace, především v období květu, popř. na počátku tvorby hlávek. I v tomto období je však třeba stanovit dávky dusíku velmi uváženě a ve formě rychle působících hnojiv. Jednak aby nebyla negativně ovlivněna tvorba a kvalita hlávek, jednak aby v důsledku velkého množství reziduálního dusíku v půdě nedošlo k předčasnému a intenzivnímu růstu chmelových výhonů na jaře následujícího roku (Štranc et al., 2008, 2009).
Z obdobných důvodů jako výživu a hnojení dusíkem je třeba upravit i závlahový režim chmele. Je zcela iracionální nejen při normálním, ale i při aridnějším průběhu počasí v první polovině vegetace zavlažovat vzrůstné odrůdy chmele. K závlaze těchto odrůd přistupujeme zpravidla až v období květu, spíše až při tvorbě hlávek. Nejen vzhledem k menšímu počtu závlahových dávek, ale i se zřetelem k celkově menší tvorbě nadzemní biomasy se ukazuje celková vláhová potřeba chmele v nízké konstrukci jako nižší. Lze proto předpokládat, že chmelové porosty v nízké konstrukci (i bez možnosti závlahy) budou i v letech s deficitem srážek poskytovat stabilnější výnosy než porosty v tradičních konstrukcích.
Ochrana chmele
Fyziologické poruchy, choroby, zejména však škůdci chmele jsou v nízké konstrukci snadněji a rychleji monitorováni. Tato skutečnost umožňuje nejen adekvátní a pružnou, ale i kvalitnější realizaci ochranných zásahů. Tím se i snižuje případný negativní dopad výskytu škodlivých činitelů na tvorbu a kvalitu výnosu. Vzhledem k menší výšce chmelového porostu a celkově menší nadzemní biomase rostlin v nízké konstrukci (oproti konstrukci tradiční) se výrazně snižuje spotřeba postřikové jíchy, a tím i příslušných pesticidů. V porostu chmele na nízké konstrukci lze do určité míry předpokládat i poněkud větší možnost využití některých, v současné době vyvíjených, biologických způsobů ochrany rostlin. Nevýhodou však je, že uspořádání a mikroklima chmelového porostu v nízké konstrukci a velké množství zbytků rév po sklizni vytvářejí vhodné podmínky pro výskyt a šíření svilušky.
Ochranu proti chorobám a škůdcům, zejména proti zmíněné svilušce, může v nízké konstrukci podstatně zkomplikovat příliš bujný porost chmele, vytvářející nadměrně široké a husté stěny (z listů a pazochů). Za této situace je nejen výrazně narušena dříve již zmíněná fruktifikace, ale je významně zhoršen prostup kapének postřikové jíchy dovnitř porostu. Ochranné zásahy založené na využití chemických přípravků s kontaktním účinkem mají potom jen minimální účinnost.
K ochraně chmele v nízké konstrukci se prozatím využívají běžné rosiče (postřikovače) s tryskami seřízenými na příslušnou výšku chmelového porostu. Je však prospěšné tyto rosiče alespoň jednoduchým způsobem upravit a vhodně usměrněným proudem vzduchu s kapénkami postřikové jíchy zlepšit jejich průnik do porostu, a tím kvalitu ošetření.
Nový způsob pěstování chmele poskytuje i zcela nové a nesrovnatelně účinnější způsoby ochrany rostlin. Ukazuje se, že v poměrně blízké budoucnosti pěstování chmele na nízkých konstrukcích umožní využívat moderní mechanizační prostředky pro racionálnější chemickou ochranu, které se již v současné době začínají uplatňovat ve vinohradnictví. Tyto stroje, značně odlišné konstrukce od stávajících rosičů, umožňují snížit úlet kapek a zmenšit dávky postřikové jíchy při současném zvýšení výkonnosti a kvality ošetření. Jedná se např. o tzv. tunelové postřikovače a rosiče, rosiče s elektrostatickým nabíjením kapek, rosiče s optoelektrickými čidly pro vypínání trysek apod. (Burg, Richtr, 2009). Zcela unikátní funkci perspektivního tunelového postřikovače (rosiče) Arcobaleno známé italské firmy Bertoni Green Technology, s. r. l., lze přiblížit následovně: stroj pracuje na principu dvou protilehlých stěn, jež obklopí řad rostlin z obou stran.
Ošetřují se současně dva řady rostlin. Na obou stěnách jsou proti sobě do kříže uspořádány trysky a sací zařízení. Postřik, který se nezachytí na rostlinách, se tak vrací zpět do zásobníku a dále cirkuluje mezi stěnami. Toto řešení snižuje spotřebu postřiku, protože ten se nedostane volně do ovzduší. Pokud se postřik nezachytil na listech rostlin, vrací se zpět. Uvedené řešení je též ohleduplnější ke zdraví řidiče traktoru, který nevdechuje kapénky postřikové jíchy ani výpary z aplikovaných pesticidů. S postřikovačem je možné provádět ošetření i při silném větru a není třeba projíždět po obou stranách řadů rostlin, resp. jedním průjezdem jsou dva řady rostlin spolehlivě ošetřeny z obou stran. U některých ukazatelů lze dosáhnout až dvojnásobné efektivnosti a úspor nákladů ve srovnání s užitím běžného postřikovače (Vrbík, 2010).
Sklizeň chmele
Česání chmele na nízké konstrukci je v současné době zajišťováno závěsným mobilním česačem HUN 30, vyrobeným v závodu Mechanizace, Chmelařství, družstvo Žatec. Při tomto způsobu sklizně česač v agregaci s traktorem odpovídající výkonové třídy projíždí nad řadem chmelových rostlin a zčesává hlávky, část listové plochy a části pazochů. Podstatná nadzemní část chmelových rostlin však zůstává na chmelnicové konstrukci, bez odříznutí od podzemních orgánů. Následkem toho dochází k transportu asimilátů a živin do podzemních orgánů, a tím k jejich intenzivnějšímu rozvoji a současně i k menší potřebě minerálních živin v dalším vegetačním období (dochází k tzv. vystání chmele).
Lze konstatovat, že po odstranění počátečních nedostatků a po optimálním seřízení stroje HUN 30 vzhledem k podmínkám česání, zejména k habitu chmelového porostu, mobilní česač ve sklizni chmele roku 2009 pracoval bez podstatných problémů. Ztráty hlávek v důsledku neočesání (které zůstávaly na chmelovém porostu) nepřesahovaly v průměru 2,5 %, což je více než uspokojivé. Podobně i jejich mechanické poškození bylo relativně malé a pozitivně tak ovlivnilo finální stav hlávek po přepravě veškeré očesané hmoty z chmelnice a její separaci na stacionární lince ve sklizňovém středisku. Celkové ztráty hlávek, včetně ztrát u mobilního česače na chmelnici, při přepravě a separaci, se v závislosti na podmínkách česání (odrůdě, stavu chmelových porostů, seřízení strojů, organizaci práce a průběhu počasí) pohybovaly mezi 8 – 13 %, což je průkazně méně než u tradičního způsobu mechanizovaného česání. Množství příměsí v konečném produktu nepřesáhlo 2 %. Příznivé parametry nové technologie česání, resp. vyšší kvalitu finálního produktu, lze přičíst zejména lepší česatelnosti hlávek na chmelových rostlinách, které při česání zůstávají ve stavu vyšší turgescence než při tradičním způsobu sklizně.
K separaci na chmelnici očesané hmoty lze běžně využít stávajících česacích linek ve sklizňových střediscích chmele. V závodě Mechanizace byla však pro tento účel vyvinuta speciální separační linka HCL-4/M.
V roce 2009 se výnosy chmele na nízké konstrukci pohybovaly v závislosti na výrobních podmínkách a odrůdě chmele v rozmezí 0,4 až 1,8 t/ha, a to při vysoké kvalitě hlávek.
Podzimní agrotechnika
Po sklizni chmele se provádí úklid chmelnice vč. drobných oprav opěrné konstrukce a prokypření půdy v meziřadí (k urovnání půdního povrchu, omezení neproduktivního výparu a usnadnění následujících zásahů).
V souladu s plánem hnojení se pak realizuje aplikace základní dávky minerálních (v podstatě jen fosforečných a draselných) a organických hnojiv, popř. vápnění. Potom pluhem do chmelnic prooráme meziřadí do hloubky asi 20 cm, přičemž obě krajní radlice můžeme mírně vymělčit, aby podél řadů chmelových rostlin nevznikla příliš hluboká brázda. Zdůrazňujeme, že orba má význam nejen pro zlepšení fyzikálních vlastností půdy (včetně tvorby větší zásoby tzv. zimní vláhy) a zapravení hnojiv a plevelů, ale i pro částečné formování podzemních orgánů chmelových rostlin, resp. k omezení jejich rozrůstání do meziřadí.
Vzhledem k silnému zhutnění půdy v meziřadí, ke kterému dochází hlavně při průjezdu postřikovačů, zejména však při sklizni mobilním česačem za deštivého počasí, doporučujeme jako poslední zásah realizovat periodické hloubkové kypření meziřadí (podrobnosti v publikaci Zpracování půdy ve chmelnicích – Štranc et al., 2008).
Větší možnost uplatnění integrované produkce
Organizace chmelového porostu v nízké konstrukci, v níž jsou nadzemní části chmelových rostlin vedeny na svislých opěrných sítích a formují se do jednoduchých „zelených stěn“, vytváří značně odlišné mikroklima od vysokých porostů chmele s vedením rév v systému „V“ v tradičních konstrukcích.
Výsledky našich sledování jednoznačně prokazují, že sluneční světlo, které je jedním z limitujících faktorů fotosyntézy, a tím produkční schopnosti rostlin, podstatně více proniká do meziřadí porostů v nízké konstrukci, čímž se zvyšuje ozáření spodních partií chmelových rostlin a povrchu půdy. Zvýšená insolace tak významně prospívá jak fruktifikaci chmele, tvorbě a kvalitě hlávek, tak produktivitě pěstovaných podplodin. V meziřadí těchto chmelnic je i odlišný režim teploty a vlhkosti vzduchu.
Podstatně menší výška chmelového porostu, způsob vedení rostlin a rozdílné mikroklima nízkých chmelnic vyžadují odlišné přístupy a způsoby pěstební péče, zčásti již komentované v úseku ochrana chmele. Opětovně uvádíme, že jde o snadnější monitoring výskytu mechanických a fyziologických poškození a škodlivých činitelů, odlišnosti konstrukce a exploatace postřikovačů, větší flexibilitu, cílenost, a tím kvalitu ochranných zásahů, menší spotřebu pesticidů, větší možnost uplatnění biologičtějších způsobů ochrany, menší zátěž životního prostředí apod. Dále se jedná o větší možnost využití opatření ke zlepšení úrodnosti půdy, jako jsou mulčování, zejména však pěstování podplodin, jejichž přednosti jsou podrobně analyzovány v již zmíněné publikaci Zpracování půdy ve chmelnicích. V zásadě tak lze hovořit o ekologičtěji orientovaném ošetřování chmele, jehož cílem je dosáhnout rentabilních výnosů hlávek vysoké kvality postupy, které podstatně méně zatěžují životní prostředí. Nový systém pěstování chmele tak vytváří podmínky pro rychlejší a snazší uplatnění jeho integrované produkce v široké praxi.
Souhrn hlavních poznatků
1) Výstavba nízké chmelnicové konstrukce je výrazně levnější a jednodušší než výstavba konstrukce tradiční. Velkou předností je možnost vysazovat chmel a stavět konstrukci postupně, v průběhu několika let.
Lze též předpokládat, že opravy a údržba nízké chmelnicové konstrukce budou podstatně jednodušší a méně nákladné než je tomu u tradičních konstrukcí. Nedostatkem však je potřeba velkých manipulačních ploch na obou okrajích chmelnice pro otáčení mobilních česačů.
2) Při výskytu živelných pohrom (vichřice, krupobití apod.) předpokládáme podstatně menší škody nejen na chmelnicových konstrukcích, ale i na chmelových porostech.
3) Chmel pěstovaný na nízké chmelnicové konstrukci vyžaduje adekvátní techniku na výstavbu a údržbu konstrukce, zejména však inovovanou a novou techniku k pěstování a sklizni. Zcela jednoznačně největší podíl investic připadá na pořízení strojů k ochraně, zejména však k česání chmele.
4) Celkový pěstební systém a technika k ochraně pro pěstování chmele na nízké konstrukci, především využití moderních rosičů, které jsou konstruovány pro vinohradnictví, umožňuje výrazně snížit ekologickou zátěž chmelnice a okolní krajiny oproti tradiční technologii pěstování chmele.
5) Pěstování chmele na nízkých konstrukcích vlivem tzv. vystání rév (reutilizace živin z nadzemní biomasy do podzemních orgánů) a celkově menší tvorby nadzemní biomasy, je méně náročné na potřebu živin (hnojiv), čímž se zátěž životního prostředí dále snižuje. Dosažené poznatky naznačují, že v důsledku zmíněné menší tvorby nadzemní biomasy a poněkud odlišného růstového rytmu chmelových rostlin na nízké konstrukci se snižuje jejich vláhová potřeba, což je velmi významné nejen z hlediska větší stabilizace výnosů a kvality hlávek, ale i pro zachování rozměru našeho chmelařství ve vztahu k probíhajícím změnám klimatu Země.
6) V důsledku česání chmelových hlávek přímo na chmelnici je zajištěna jejich lepší česatelnost (jsou v turgescentním stavu), jsou mechanicky méně poškozovány a snižují se celkové ztráty. Dosažené poznatky naznačují, že organoleptické vlastnosti a znaky hlávek i jejich biochemická hodnota se zvyšují.
7) Využitím mobilních česačů se snižuje nejen energetická náročnost při česání a sušení chmele (méně LTO a el. energie), ale i potřeba lidské práce.
8) Hlavním přínosem pěstování chmele na nízké konstrukci je především významná úspora potřeby lidské práce, značné zjednodušení organizace a řízení celého procesu produkce chmele. Prospěšné jsou i úspory PHM, el. energie, hnojiv, pesticidů a dalšího materiálu a v globálu i investičních prostředků. Přínosem je i možnost rychlejšího uplatnění v systému integrované produkce chmele v širší praxi. Předpokládáme, že zmíněné skutečnosti tak významně přispějí ke konkurenceschopnosti, a tím k udržitelnosti českého chmelařství.
Klíčové informace
- O pěstování chmele na nízkých konstrukcích je v praxi mimořádný zájem.
- Hlavním přínosem pěstování chmele na nízké konstrukci je především významná úspora potřeby lidské práce, značné zjednodušení organizace a řízení celého procesu produkce chmele.
- Výstavba nízké chmelnicové konstrukce je výrazně levnější a jednodušší než výstavba konstrukce tradiční. Celkové náklady na výstavbu opěrné konstrukce se zejména v závislosti na použitém materiálu pohybují v rozmezí 180 – 240 tis. Kč/ha.
- Pěstování chmele na nízkých konstrukcích méně zatěžuje životního prostředí.
Autoři děkují za spolupráci firmám V. F. HUMULUS, s. r. o., a TOP HOP, spol. s r. o.
Ing. Přemysl Štranc, Ph.D.
Česká zemědělská univerzita v Praze
Ing. Jaroslav Štranc, CSc.
Daniel Štranc
ZEPOR+, zemědělské poradenství a soudní znalectví Žatec
František Holopírek
CHMELEX, spol. s r. o. Hořesedly
Ing. Jan Podsedník
Chmelařství, družstvo Žatec závod Mechanizace
Jaroslav Zídek
M + A + J, s. r. o., Sedčice
Antonín Alt
soukromě hospodařící rolník Kozlovice
Bc. Lubomír Vent ml.
CHMEL – Vent, spol. s r. o., Kněžice
