Odhalení pamětní desky prvorepublikovému agrárnímu politikovi Janu Malypetrovi v Klobukách u Slaného, které se uskutečnilo druhou srpnovou sobotu, je součástí oslav 130. výročí jeho narození. Obec se touto vzpomínkovou slavností, na kterou přišli místní občané, přijeli rodáci a rodina Malypetrů, státní a političtí představitelé i sedláci z okolí, snažila částečně splatit morální dluh, který česká společnost vůči této neprávem pozapomenuté politické osobnosti první republiky má.
Jan Malypetr (21. 12. 1873 - 27. 9. 1947) pocházel ze staročeského selského rodu, který v Klobukách hospodařil již od roku 1717. V době, kdy byl již členem agrární strany, si ho v rodné obci zvolili za starostu. Od roku 1918 byl členem tehdejšího parlamentu a poslanecký mandát obhájil ve všech následujících parlamentních volbách. V koaliční vládě Antonína Švehly byl ministrem vnitra, od roku 1925 byl po sedm let předsedou Poslanecké sněmovny. V roce 1932 ho prezident T. G. Masaryk jmenoval předsedou československé vlády, kterým byl do roku 1935. Po demisi prezidenta Edvarda Beneše na podzim 1938 byl jedním z adeptů, o nichž se uvažovalo jako o nové hlavě státu. Po válce byla zakázána činnost agrární strany, což přineslo oslabení demokratických sil a bylo jednou z příčin takzvaného vítězného února v roce 1948. Toho se již Jan Malypetr nedožil.
Na den jeho pohřbu - 2. října 1947 – vzpomenul vnuk a z žijících potomků nejstarší nositel jména Jan Malypetr. „Dvůr statku i náves byla plná lidí. Konalo se poslední rozloučení nejen s tímto člověkem a politikem, ale i symbolickými hodnotami, které reprezentoval. Byl to velmi pochmurný obraz a velmi pochmurná předzvěst.“ Osud rodiny se podobal osudům mnoha selských rodin. „Znamenal úplné vytržení z kořenů a zpřetrhání vazeb na selské prostředí, ze kterého rodina vzešla. Z celého třísetletého působení našeho rodu v Klobukách zbyl nakonec jen hrob. Rok 1989 znamenal sice určitou satisfakci, mohl ale znovu obnovit jen některé vnější vazby k minulosti. Vnitřní vazby si musí obnovit každý sám. Minulost vrátit nelze, lze ji ale udržet v paměti, a tím v sobě posilovat tradice, ze kterých jsme vzešli,“ pronesl Jan Malypetr před statkem v Klobukách, kde se také narodil.
Komunisté při likvidaci selského stavu donutili rodinu opustit obec i Slánsko. I když se nikdo z potomků na rodný velkostatek po Listopadu 1989 nevrátil, dva vnukové se sedlačině věnují. Jejich společnost s r. o. Dvůr Kostomlaty hospodaří na Nymbursku. Farmu řídí Jiří Malypetr, který je předsedou tamní agrární komory.
