Letos v srpnu vypršel termín, do něhož měly všechny členské státy Evropské unie do své legislativy promítnout směrnici EU, která stanovuje vyšší cíle v recyklaci a využívání odpadu z obalů. Česká republika je mezi pěti členskými zeměmi, které hlášení komisi poslaly včas.
Nová směrnice č. 2004/12/ES ze dne 11. února 2004 stanovuje daleko vyšší podíl odpadů z obalů jednotlivých typů materiálů, který je nutné recyklovat, a požaduje také zvýšení rozsahu využívání odpadů z obalů. Využíváním rozumí především získávání energie při jejich spalování. Nových cílů mají členské země dosáhnout v letech 2008 až 2015 (ČR do roku 2010). Do své legislativy si mohou členské státy dát i přísnější parametry, než požaduje zmíněná směrnice EU. Směrnici, která dále mimo jiné také upřesňuje definici obalů, má do české legislativy zavést nový zákon o obalech, jehož návrh schválila vláda. Čeká jej tedy ještě projednávání v obou komorách Parlamentu ČR a pak podpis prezidenta.
V současné době každý občan EU, ať již přímo, nebo nepřímo, vyprodukuje v průměru téměř půl kilogramu obalového odpadu denně. Nejde jen o obaly pro běžné spotřební zboží a ty, v nichž se prodávají potraviny či různé zemědělské produkty, ale také obaly z nástrojů a zařízení, hnojiv, krmiv či různých surovin a prostředků. Velkou část odpadů z obalů je možné recyklovat. Tím se zabrání negativním dopadům na životní prostředí v souvislosti s výrobou nových materiálů, ušetří se zdroje surovin i energie a nedojde k uvolňování emisí do vzduchu a vody při výrobním procesu. Zmenšuje se také potřeba vytvářet nové skládky či budovat nové spalovny.
Ačkoli řada členských států již nových cílů v oblasti recyklace a využívání odpadů dosáhla, dostala Evropská komise zprávu o zapracování nové směrnice do vnitrostátních právních předpisů pouze od Rakouska, České republiky, Německa, Lucemburska a Velké Británie.
Některé členské státy vysoce přesahují i přísnější cíle dané novou směrnicí. Nejdále je v tomto směru Dánsko, které již v roce 2002 zajišťovalo celkovou recyklaci spolu s energetickým využíváním u 94 procent obalů, Belgie u 91 procent, Německo u 78 procent a Rakousko u 75 procent (podle přísnější směrnice to má být nejméně 60 procent, původně stačilo jen 50 procent). Hluboko pod směrnicí požadovanou hodnotou bylo v roce 2002 Řecko (33 procent) a Irsko (35 procent).
V ČR funguje EKO—KOM
Využití obalů a jejich recyklaci mají zajistit ti, kteří je uvádějí na trh nebo do oběhu, tedy výrobci, ti, kteří do obalů plní své výrobky, dovozci a obchodníci. Pro splnění těchto povinností mohou uzavřít smlouvu o sdruženém plnění s akciovou společností EKO—KOM. Podle výše produkce obalů jí platí stanovené poplatky. Z těchto peněz EKO—KOM financuje náklady spojené se sběrem, svozem, tříděním a využitím obalového odpadu. Na sběru se podílejí obce, s nimiž společnost uzavírá smlouvy, dodává jim potřebné kontejnery a vyplácí jim příspěvky podle množství shromážděného vytříděného odpadu. EKO—KOM také vede evidenci množství vyrobeného, zpětně odebraného, využitého a recyklovaného obalového odpadu.
Do konce loňského roku měl již EKO—KOM 21 164 klientů (subjektů uvádějících na trh a do oběhu obaly), čímž pokryl asi 96 procent všech obalů uvedených na trh u nás. Do tříděného sběru se zapojilo 4932 obcí, což představovalo 9 799 894 obyvatel, tj. 96 procent naší populace. Loni připadalo na každého občana v průměru 33,9 kg vytříděného odpadu. Poplatky, které obce dostávají za vytříděný odpad, se liší nejen podle materiálu, ale také podle velikosti obce a množství vytříděného odpadu na obyvatele. Za tunu papíru je to až 1860 Kč, za plasty až 4900Kč/t, za sklo až 700 Kč/t, za kovy až 2100 Kč/t a za kombinovaný materiál (např. kartony na nápoje) až 3200 Kč/t.
