Přísun živin zajistí harmonickou výživu

Stav porostů ozimých obilnin a olejnin po zimě bývá často velmi variabilní. Rozhodující roli zde hraje kvalita založení porostu na podzim a významně se zde rovněž promítá i průběh povětrnosti během zimních měsíců. Poslední roky nás přesvědčily o tom, že mohou existovat různé varianty včetně mírné zimy, která v loňském roce přerušila vegetaci na velmi krátkou dobu a umožnila porostům vegetovat prakticky v průběhu celého zimního období.

Naopak tuhá, dlouhá a na sníh poměrně bohatá byla zima předcházející a holomrazy se zase vyznačovalo zimní období ročníku 2002/2003.
Porosty se proto mohou nacházet po zimě téměř nepoškozené s dobrým kořenovým systémem i dostatečnou listovou plochou, na druhou stranu se můžeme setkat s porosty na nízkém stupni vývoje, a to zvláště tam, kde jsme nestihli včas zasít, s porosty vytaženými, s obnaženými kořeny, mrazy poškozeným listovým aparátem. Výjimkou nejsou ani porosty poškozené okusem zvěří, houbovými chorobami apod.
Ve všech případech, a to i u porostů, které vypadají na první pohled dobře, musíme zajistit přísun živin pro rychlé oživení jejich metabolismu.
Cílem je nastartovat rychlý rozvoj kořenového systému s následnou obnovou nadzemní biomasy, zvláště u porostů poškozených. Porosty, které se zdají být na první pohled v pořádku, vykazují zpravidla v důsledku toho, že delší dobu vegetovaly, značný deficit živin. Ten se v předjarním období zpravidla ještě více prohlubuje, protože porosty začínají v důsledku rostoucích teplot růst, chladná půda jim ale nemůže živiny v přístupné formě zajistit. Je nutné rychle reagovat a provést regenerační hnojení dusíkem, který je hnacím motorem všech růstových procesů vedoucích k obnově rostlinné biomasy.

Regenerace a legislativa

Regenerační hnojení musíme vhodně načasovat. Vycházíme zde nejenom ze stavu porostu, ale také musíme respektovat v současnosti platnou legislativu.
Více než 40 % zemědělské půdy se nachází v tzv. zranitelných oblastech, na ostatních plochách je nutné dodržovat zásady správné zemědělské praxe. Upřesněná metodika týkající se hnojení ve zranitelných oblastech je v právní podobě obsažena v nitrátové směrnici, resp. v jejím akčním programu – nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech.
Toto nařízení vlády bylo v roce 2007 novelizováno. Novelizace se týká stanovení zranitelného území vycházející z nařízení vlády č. 219/2007 Sb., novelizován je i akční program s platností od 1. ledna 2008. Nitrátová směrnice nejvíce omezuje použití tzv. statkových hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem (úzký poměr C : N), jako jsou tekutá statková hnojiva (zejména pak kejda) a hnůj od drůbeže.
Pozornost je třeba věnovat i novému organickému hnojivu, kterým je digestát z metanové anaerobní fermentace – zbytkový produkt bioplynových stanic.
I když v předjaří a v plné vegetaci právní úprava nijak neomezuje aplikaci statkových hnojiv ani kejdy a ani digestátu, musíme stejně jako u průmyslových dusíkatých hnojiv respektovat povolené aplikační termíny vycházející z jednotlivých aplikačních pásem a dodržet i ostatní podmínky jejich použití, tj. neaplikovat je na sněhovou pokrývku a zmrzlou půdu.
Nároky rostlin na počátku vegetace jsou obrovské, proto nejsou aplikační omezení velká. Zdravý porost s dostatečným kořenovým systémem eliminuje nebezpečí vyplavení živin. Jde tedy hlavně o to, aby aplikované dávky hnojiv a v nich obsažené živiny byly adekvátní potřebám rostlin. Potřebu hnojení lze určit pomocí diagnostických metod. Nejefektivnější metodou na začátku vegetace je metoda stanovení obsahu minerálních forem dusíku v půdě a pak s pokračující vegetací se vhodně uplatňují anorganické rozbory nadzemních částí rostlin. Odpovídající přívod živin v době, kdy je rostliny nejvíce potřebují, je podmínkou harmonické výživy rostlin.

Hnojení ozimé řepky 

Při hodnocení stavu porostů řepky je dobré vycházet ze stavu, jak porost prosperoval během podzimního období. V průběhu podzimní vegetace nejsou nároky řepky na živiny vysoké. Dynamika růstu je poměrně malá a tomu odpovídá i tvorba biomasy nadzemní hmoty (v sušině) a čerpání živin (tab. 1)
V průměru porost řepky v podzimním období vytvoří na jednom hektaru asi jednu tunu sušiny biomasy. I zde ale mohou být značné disproporce, které vychází ze způsobu založení porostu, to znamená výsevku a odpovídající hustoty porostu. Svou roli sehrává i použití morforegulačních přípravků a fungicidů s morforegulačním účinkem, které ovlivňují dynamiku tvorby sušiny a podporují mrazuvzdornost rostlin.
Do toho zasahují vlastnosti odrůdy a průběh povětrnosti. Stav čerpání živin porostem řepky a tvorba sušiny v našich pokusech u odrůd Bristol a Embleme v měsíci říjnu v roce 2001 a 2003 jsou uvedeny v grafech 1 a 2.
Z grafů je patrné, že čerpání živin se může lišit. S ohledem na poměrně značnou variabilitu v produkci biomasy se mohou vyskytovat disproporce ve výživném stavu, které pak přispívají k větší zranitelnosti porostu v průběhu přezimování. Porosty trpí někdy již na podzim nedostatkem některých živin. Často se vyskytuje deficit fosforu, na některých lokalitách chybí draslík a hořčík, setkáváme se i s deficitem bóru. Největší variabilitu zpravidla vykazuje dusík. Přitom jeho mírný deficit nemusí vždy škodit. Pokud je porost dostatečně vyvinutý a je tvořen rostlinami nacházejícími se ve čtvrté až šesté etapě organogeneze, má silný kořenový krček s mohutným kořenovým systémem, pak je při mírném deficitu zesilován transfer asimilátů do kořenů a zvyšuje se tak pozitivně mrazuvzdornost rostlin.
I přesto může dojít k poškození porostů při holomrazech, častým jevem bývá rovněž vytahování rostlin v předjaří v důsledku vysokých teplotních výkyvů. Oblevy v průběhu zimy a následné zamrznutí často uvězní rostliny řepky do neprodyšné krusty a pak dochází opět k poškození porostu v důsledku toxického hromadění metabolitů anaerobního dýchání. Při nerovnoměrném tání se můžeme setkat s utopenými porosty, ve vyšších polohách se často setkáváme s vyležením porostů apod.
Výživný stav rostlin se může měnit i v průběhu zimních měsíců. Rozhodující je průběh zimních teplot.
Je-li zima mírná a teploty se dlouhodobě pohybují kolem bodu mrazu, porosty řepky vegetují, zvyšuje se produkce sušiny a vzhledem k nízkým teplotám půdy je omezen nebo úplně zastaven příjem živin. To se pak negativně odráží v jejich obsahu v sušině biomasy. Přitom je třeba mít na paměti, že optimální výživný stav rostlin je základem pro jejich dobré přezimování. Draslík, vápník, hořčík v tomto směru mají nezastupitelnou úlohu. Přispívají k tvorbě pevné buněčné stěny, odolávající deformacím, zvyšují tepelnou izolaci. Vedle nich bór, fosfor ale i draslík mají vliv na sacharidový metabolismus a pozitivně ovlivňují koncentraci cukrů, které slouží jako zdroj energie umožňující překonávání chladových stresů. Případ takového stavu byl zaznamenán i v našich pokusech v průběhu zimy 2001 až 2002 na lokalitě ve Velké Bystřici u Olomouce u odrůdy řepky Bristol (viz tab. 2).
Z výsledků je patrné, že porost vegetoval dlouho do zimy, což potvrzuje přírůstek biomasy sušiny. Z důvodu nižších teplot byl již zastaven např. příjem fosforu, který se obnovil až v období regenerace.
Ozimá řepka je plodinou, která se vyznačuje značnou dynamikou příjmu živin hned od počátku jarní vegetace (viz graf 3). Proto je nutné zavčas reagovat. K prvním projevům probuzení jarní vegetace patří u této plodiny růst kořenové hmoty, který dává záruku příjmu aplikovaných živin a vody.
Pro rychlé nastartování růstu ozimé řepky a dosažení dobrých výnosů při předpokládaném dostatečném hnojení P, K, Ca, Mg a S – hnojivy na podzim jsou rozhodující jarní dávky dusíku. U stávajících klasických i hybridních odrůd je základem výživy systém dělených dávek.
Ke správnému rozhodování a stanovení dávky N-hnojiva pro regenerační hnojení je zapotřebí provést na přelomu února a března odběr půdních vzorků z vrstvy 0,0 až 0,3 m a 0,3 až 0,6 m a nechat v nich stanovit v zemědělské laboratoři Nmin. Podle jeho obsahu zvolit pak první dávku pro regenerační přihnojení.
Současně se stanovením Nmin je vhodné se přesvědčit o obsahu vodorozpustné síry (Svod. stanovené ve vodním výluhu) a zjištěné hodnoty vzít v úvahu při stanovení druhu N-hnojiva (se sírou nebo bez síry).
Přitom musíme vycházet z toho, že efektivnost dávek dusíku je podmíněná optimálním obsahem všech živin v rostlině, a proto je vhodné mít jejich rozbor k dispozici. Vycházíme zpravidla z podzimních rozborů. Vegetuje-li porost i během zimy (např. při mírné zimě v roce 2007), pak je vhodnější vycházet i ze zimního rozboru rostlin. Výsledky chemického složení vyhodnotíme podle tabulky 3. Rozbor rostlin nám slouží společně s půdními analýzami nejenom jako podklad pro stanovení dávky N, ale také pro případnou úpravu výživného stavu rostlin ostatními makro i mikroživinami prostřednictvím tuhých a listových (foliárních) hnojiv.
Aplikaci dusíkatých hnojiv provádíme velmi brzy po sejití sněhu a respektujeme předpokládaný průběh povětrnosti v následujícím období a aplikační omezení daná nitrátovou směrnicí. Pro rozmetání hnojiv využíváme ranních přímrazků. Je třeba mít na paměti, že k regeneraci a růstu kořenového systému dochází již při teplotě +1,9 OC. O probíhajícím růstu bílých vlásečnicových kořínků se můžeme přesvědčit po vyrytí rostlin a odstranění kořenového balu.
Při volbě dávky dusíku je nutné zohlednit mimo jiné vývoj porostu a předpokládaný průběh povětrnosti. Podstatné jsou také požadavky odrůdy. U hybridních řepek je třeba celkovou dávku dusíku zvýšit a to by se mělo odrazit již při regeneračním hnojení.
Na základě provedených rozborů rostlin a inventarizace porostu v předjarním období zjistíme, že porosty řepky i v rámci jednoho zemědělského podniku mohou vykazovat značnou variabilitu a my musíme při jejich hnojení postupovat diferencovaně. Důležité je stanovit dávku dusíkatého hnojiva tak, aby byla ekonomicky efektivní a odpovídala výnosovým možnostem porostu. Zpravidla vycházíme z počtu jedinců na metr čtvereční, důležité je rovněž vyhodnocení rovnoměrnosti rozmístění rostlin na jednotce plochy. V komplexní pěstitelské metodice Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin jsou uváděny parametry – viz tab. 4.
K vlastní aplikaci můžeme použít různé druhy dusíkatých hnojiv. Přitom rozhodující úlohu hraje forma dusíku.

Nitrátová forma dusíku 
V půdě je velmi mobilní a rostlina ji přijímá při teplotě nad 5 OC. Dusík z hnojiv, která obsahují pouze tuto formu, prakticky nevolatilizuje (u ledku vápenatého 0 %, u dusičnanu amonného 1 až 3 %, u DAM 390 8 % – ECETOC, 1994). V půdě je tato forma poutaná pouze biologickou sorpcí a to asi z 10 až 20 %. V rostlině musí být nitrát před jeho zabudováním přeměněn na NH4+.
Redukce nitrátů na amoniak je pro rostlinu tak důležitá jako redukce a asimilace CO2 ve fotosyntéze. U většiny rostlin jsou kořeny a nadzemní části rostlin místem redukce nitrátů. Platí zásada, že při nízké úrovni NO3- výživy převládá redukce v kořenech. Při zvyšující se intenzitě nitrátové výživy je kapacita pro redukci NO3- v kořeni omezená a rozhodující význam má jeho transport do nadzemních částí. Translokaci NO3- pozitivně ovlivňuje draslík a redukce se zvyšuje s teplotou a stářím rostliny. Zdrojem nitrátového dusíku jsou především ledky (LV, LAV 27, LAD 27, dusičnan amonný).

Amonná forma dusíku

Je přijímána i při teplotách pod 5 OC. Zatímco nitrátová forma dusíku může být uložena ve vakuole rostlinné buňky bez škodlivých vlivů, NH4+ a NH3 jsou toxické již ve zcela malých koncentracích. Musí být proto velmi rychle rostlinou utilizovány, tj. zabudovány do organických sloučenin. K tomu je třeba velké množství uhlíkatých skeletů, které vznikají především v procesu fotosyntézy. Z nich jsou tvořeny aminokyseliny, amidy a další N-látky, které jsou hlavními cestami detoxikace. Amoniakální výživa tedy vyžaduje v porovnání s NO3- výživou vyšší fixaci na uhlíkaté skelety v kořenech. Zdrojem amonného dusíku jsou např. síran amonný, DASA (dodáme asi 2/3 z celk. N).

Organická forma dusíku – močovina

Výhodnější formou dusíku je organický N v močovině. Močovina aplikovaná na půdu nebo do půdy se při teplotě nad 10 OC štěpí urobakteriemi (enzym ureáza) na uhličitan amonný, který se snadno rozkládá na amoniak, CO2 a vodu. Intenzita rozkladu močoviny v půdě závisí na půdní teplotě, obsahu vody v půdě, půdním druhu a typu, půdní kyselosti a na pěstovaných plodinách. Vytvořený amoniak je v půdě vyvazován na sorpční komplex nebo nitrifikačními procesy přeměňován na nitráty. Při běžné dávce N v močovině a teplotě nad 10 OC je její přeměna ukončena během 1 až 3 dnů. Dusík močoviny je vhodným zdrojem N pro všechny polní plodiny, pokud obsahuje pod 2 % biuretu. V registru hnojiv je povolený obsah biuretu maximálně do 1,5 %.
Vzhledem k tomu, že při aplikaci močoviny na povrh půdy je nebezpečí ztrát dusíku těkáním čpavku (15 i více procent z aplikovaného dusíku), je třeba při aplikaci vycházet z teploty vzduchu a průběhu počasí. Při teplotě nad 10 OC je močovina na půdě slabě kyselé až alkalické rychle rozkládána ureázou až na amoniak. Ten snadno volatilizuje nebo může být sorbován nebo fixován na sorpční komplex. Dále může být amoniak obsažený v půdním roztoku v závislosti na vnějších podmínkách nitrifikován na nitráty. Při teplotách pod 10 OC se močovina rozpouští pozvolněji a proniká do hlubších vrstev. Přitom může být přijímána rostlinami ve formě celých molekul nebo vytvářet eventuálně komplexy s jílovými minerály. Po zvýšení teploty v půdě dochází později k jejímu rozkladu v půdě enzymem ureázou na amoniak.
V současné době se řada výrobců hnojiv vrací k výrobě močoviny obohacené buď o inhibitor ureázy (IU), nebo inhibitor nitrifikace (IN). Jaké jsou teoretické přednosti těchto hnojiv?
Močovina obohacená o IU by neměla být tak rychle přeměňovaná na amoniak, CO2 a vodu. Tím, že bude omezen tento proces, zvýší se doba, po kterou bude celá molekula močoviny rozpustná v půdním roztoku a dostane se hlouběji do půdy, kde může být pravděpodobně vázána na jílové minerály nebo přijímána rostlinami ve formě celých molekul.
Je předpoklad, že se zvýší i množství amoniakálního dusíku fixovaného na jílové minerály a sníží se ztráty volatilizací. Rozhodující roli zde sehrává půdní vlhkost, teplota a biologická činnost půdy. Uvedený efekt může být pouze krátkodobý (několik málo dní po aplikaci hnojiva) a nemusí se projevit na výši sklizně.
Druhým opatřením, jak omezit ztráty dusíku při aplikaci močoviny, je použití inhibitoru nitrifikace. Jeho aplikací do granule močoviny sice neomezíme přeměnu močoviny na uhličitan amonný a dále na amoniak, ale výrazně omezíme nitrifikaci. Tím dosáhneme postupné přeměny amoniakálního dusíku na dusík nitrátový a zvýšíme jeho využití rostlinou.

Regenerační hnojení ozimé řepky

Celková dávka dusíku potřebná pro výnos 3,5 až 4 t/ha semene představuje 175 až 200 kg N/ha. U hybridů může být i vyšší. Z toho jarní regenerační dávka dusíku se pohybuje v průměru okolo 60 až 100 kg N/ha. Zpravidla ji aplikujeme ve dvou dávkách jako I.a a s odstupem asi 14 dní I.b dávku. Je-li obsah dusíku v půdě nízký (pod 10 mg Nmin/kg zeminy), budeme pro I.a dávku aplikovat 60 kg dusíku. Pokud hrozí mrazy nebo vyplavení dusíku (na lehkých půdách), případně je-li porost vývojově dále a trpí vysokými teplotními výkyvy (v noci mráz, ve dne teploty 5 až 10 OC), doporučujeme dávku N snížit a posílit I.b hnojení.
Ke hnojení používáme zásadně tuhá dusíkatá hnojiva. K nejvhodnějším patří močovina, ledky, z nichž se nejvíce používají ledky amonné s vápencem nebo dolomitem. Je-li porost poškozený a my potřebujeme dodat pro regeneraci dusík co nejrychleji, můžeme zvolit ledek vápenatý nebo případně použít nízkoprocentní roztok močoviny. U slabých porostů se nedoporučuje pro I.a hnojení použití hnojiv obsahujících pouze amonný dusík. Při jeho vysokém příjmu může docházet k otravám rostlin a poškození pletiv. Síran amonný, který k těmto hnojivům řadíme, není-li granulován, může způsobovat i popálení porostu. Při jeho aplikaci na alkalických půdách dochází k velkým ztrátám dusíku v důsledku těkání čpavku. Vhodné je použití močoviny s inhibitorem ureázy, u které nehrozí ztráty těkáním amoniaku do ovzduší při aplikaci na povrch půdy.
Přitom je výhodné v rámci tohoto hnojení doplnit také hladinu síry v půdě. Je-li obsah vodorozpustné síry v půdě pod 20 mg/kg zeminy, považujeme za vhodné při hnojení dusíkem použít hnojivo DASA (26 % N a 13 % S) nebo YARAsulfan (24 % N a 5,6 % S), případně i granulovaný síran amonný ve směsi s dusičnanem amonným, pomocí kterých uhradíme alespoň část nezbytné síry.
Kapalná hnojiva (DAM-390, SAM-240 Z, Agrosam 240, Lovosan 24+3S) je vhodné zařadit až pro přihnojení I.b. Pro první fázi jarního přihnojování nejsou vhodná, zvláště na lokalitách, kde jsou porosty poškozeny mrazem.
Při jejich zařazení do I.a přihnojení by mohlo dojít k popálení porostu. Na základě analýz rostlin můžeme provést také korekce obsahu ostatních deficitních živin. Nízkoprocentní roztoky hnojiv volíme zpravidla při deficitech mikroelementů, např. bóru, ale i síry a hořčíku. Zde se osvědčila celá řada hnojiv uvedených v registru. Makroživiny pak dodáváme v tuhých hnojivech nebo beztlakých koncentrovaných roztocích (NP roztok, Dumag apod.).
Jak vyplývá z výše uvedeného, k jarnímu regeneračnímu hnojení můžeme uplatnit i statková hnojiva. Hnojení kejdou a digestátem na jaře vede k pozitivnímu ovlivnění výživy nejenom pro samotné rostliny řepky, ale i pro půdní mikroedafon, kterému dodáme velké množství lehce rozložitelných organických látek bohatých dusíkem. To vede k rozvoji půdní činnosti, mobilizují se energetické toky a v půdě se rychleji rozbíhají standardní procesy. Při jarním hnojení statkovými hnojivy se rovněž využije stimulačních účinků vnesených látek. Tyto aspekty zhodnotí většina plodin, a to zvláště tehdy, pokud bezprostředně po zimě následuje jarní chladné a sušší počasí.

Regenerační hnojení  ozimé pšenice

Při organizaci regeneračního hnojení ozimé pšenice vycházíme stejně tak jako u ozimé řepky z celkového vyhodnocení stavu porostu, tj. řádné agrobiologické kontroly, doplněné pokud možno i odběrem a analýzou půdních vzorků odebraných z profilu 0 až 30 cm, případně 30 až 60 cm. Při volbě dávky dusíku pro regenerační hnojení je rozhodující celková dávka N, která představuje při výnosu šest až osm tun zrna pšenice pěstované pro pekařské účely asi 150 až 200 kg N/ha. Tuto dávku je nutné rozdělit do tří až čtyř aplikací, které během vegetace provedeme. Při dělení dávek dusíku musíme vycházet z odrůdové agrotechniky. Zatímco dříve byl kladen důraz hlavně na regenerační a 1. produkční hnojení, v současnosti se posiluje i význam 2. produkčního a kvalitativního přihnojení. Obecně můžeme konstatovat, že odrůdy pšenice s větším a plnějším zrnem vyžadují výraznější hnojení dusíkem i ve 2. polovině vegetace. Dávka dusíku určená pro regenerační hnojení tvoří zpravidla 30 až 40 % celkové dávky. To představuje asi 50 až 80 kg N/ha.
Podle obsahu Nmin v půdě pak můžeme tuto dávku upravit. Je-li obsah Nmin v půdním profilu do 10 mg/kg, korekci neprovádíme a dávku aplikujeme v plné výši (tab. 5). Z hnojiv používáme i zde nejčastěji ledky, na půdách s nízkým obsahem přístupné síry můžeme použít hnojivo DASA, případně YARA Sulfan. Síran amonný se vyznačuje stejnými riziky jako při hnojení ozimé řepky. Při použití kapalných hnojiv je třeba zhodnotit poškození porostu po přezimování, pokud je porost poškozen, kapalná hnojiva nepoužíváme.

Klíčové informace

Stav porostů ozimů na začátku jarního období bývá značně variabilní.
Zásadním krokem je zajištění adekvátního přísunu živin pro rychlé oživení jejich metabolismu.
Cílem je nastartovat rychlý rozvoj kořenového systému s následnou obnovou nadzemní biomasy.
Regenerační hnojení dusíkem lze označit za hnací motor všech růstových procesů.

Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Agronomická fakulta
ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin
Dr. Ing. Luděk Hřivna
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Agronomická fakulta
ústav technologie potravin