20.05.2011 | 10:05
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Pro soběstačnost v potravinách

Na nedávném semináři Aktuální problémy českého zemědělství a návrhy jejich řešení, který se uskutečnil v Senátu, přednesl svůj příspěvek mimo jiné i předseda představenstva společnosti Agro Jesenice Josef Kubiš. Podle něj přestože zemědělství v Čechách a na Moravě patřilo svojí úrovní k nejrozvinutější oblasti již od středověku, sedm let po vstupu do EU je ČR soběstačná pouze ve výrobě obilovin, olejnin a chmele. Ze země, která vyvážela zemědělské přebytky, se stal dovozce.

Co je příčinou současného stavu zemědělství? Naše republika za 20 let od přechodu na tržní hospodářství nemá zpracovanou zemědělskou koncepci. Tehdejší EU - 15 měla obavy z naší velkovýroby a postupně nás donutila omezit výrobu na 60 procent, zrušit koncentraci jak v zemědělské prvovýrobě, tak i v potravinářském průmyslu, ač sami provádějí pravý opak. Po roce 1990 jsme byli přesvědčováni, že nejlepší je výrobu rozbít na co nejmenší farmy a provozy, že čím menší, tím lepší. A tak se rozpadaly velké podniky, za velké peníze se stavěly malé jatky, pekárny, mlékárny. Brzy se ukázalo, že svět jde opačnou cestou koncentrace a k nám za slušné peníze vyvezli nepotřebné stroje za svých provozů, které tamní zemědělci koncentrovali a modernizovali. Tak, jak my snižujeme výrobu, bývalá EU - 15 ji zvyšuje. Například u vepřového masa jsme snížili za posledních deset let produkci na 50 procent, v Německu se naopak o 50 procent zvýšila – ze 40 milionů kusů na 60 milionů kusů. Bavorsko, rozlohou a počtem obyvatel srovnatelné s ČR, vyrábí třikrát více mléka než my. Zkrátka naše zemědělská produkce je na úrovni jedné třetiny produkce vyspělých zemí EU. Dotace z EU, které byly určeny na zvýšení konkurenceschopnosti evropského zemědělství, jsme dali na podporu nevýroby. Dnes máme největší plochu v ekologickém zemědělství v Evropě, která se bude v některých oblastech blížit až jedné čtvrtině ploch, ale velkou část biopotravin stále dovážíme. Máme několikanásobně vyšší podporu zatravněných ploch v LFA, kde se vyrábí jen minimum hovězího masa. Zkrátka z nevýroby se stal úspěšný byznys.
Jaké to má důsledky? České zemědělství a především potravinářství se stává nekonkurenceschopným. Stát nemá zpracovanou koncepci v agropotravinářském komplexu, nijak významně nepodporuje domácí výrobce a zpracovatele, na rozdíl od sousedních zemí, a tak výroba neustále klesá. Jak se ale snižuje výroba, klesá i odvod do státní pokladny, pak se divíme, že nejsou peníze na platy státních zaměstnanců, na zdravotnictví, důchody. Peníze se nedají jen ušetřit, ty se musí v první řadě umět vydělat a aby je mohl vydělat stát , musí podporovat domácí výrobu.
Náš podnik Agro Jesenice obdělává 3650 hektarů pozemků. Máme intenzivní rostlinnou a živočišnou výrobu, produkci mražené zeleniny a další činnosti. Zaměstnáváme 160 lidí a státu odvádíme po odečtení dotací, zhruba 25 milionů korun. Kdybychom si nechali jen rostlinnou výrobu, tak přijde o práci 140 lidí, státní rozpočet nejen o většinu našich daní, ale i o další miliony na podpory v nezaměstnanosti. Pokud bychom zrušili i rostlinnou výrobu, celou plochu zatravnili, a v podstatě nic nevyráběli, tak bychom měli sice vyšší dotace, ale státní kasa by přišla o 80 milionů korun.
Jak řešit problém konkurenceschopnosti českého zemědělství? Máme na to, abychom při troše dobré vůle alespoň zajistili výrobu na pokrytí sto procent domácí spotřeby, což je potřeba i z hlediska bezpečnosti. Při jakékoliv katastrofě je totiž domácí výroba potravin nenahraditelná. V první řadě je potřeba změnit systém dotací. Přestat se štědrou podporou nevýroby a dát dotace těm, kteří chtějí modernizovat a inovovat svoje výroby, aby obstáli ve světové konkurenci. Jsme například schopni konkurovat Dánsku ve výrobě vepřového, ale musíme vyrábět ve špičkové technologii a se špičkovou genetikou. K tomu ale potřebujeme stejnou podporu, jakou mají oni. Z hlediska kontrol nesmíme být papežtější než papež. Stále hovoříme o snižování byrokracie, ale opak je pravdou. EU požaduje provést ročně kontrolu na jednom procentu farem. V ČR je 26 tisíc zemědělských subjektů, to je ročně zkontrolovat 260 zemědělců. Ono se jich ale kontroluje sedm tisíc, to je 27krát víc než je požadavek EU. Na tuzemské výrobce a zpracovatele jsou kladeny přehnané nároky a dovozy jsou vpodstatě bez kontroly. Že to jde nám dokazují kontrolní orgány v okolních zemí, když k nim chceme vyvézt naše potraviny. Je potřeba, aby si pracovníci kontrolních orgánů uvědomili, že podporou domácí výroby, při dodržování platných směrnic EU., pomáhají naplnit příjem státní kasy. Jsem přesvědčen o tom, že naše zemědělství má na to, aby obstálo v konkurenci s evropskými a světovými výrobci. Jde jen o to, aby ho řídili lidé se zdravým selským rozumem. Nelze zemědělství vidět jen v environmentální pozici, bez ekonomické prosperity bude totiž neustále jen v pozici čekatele na dotace. Dá se totiž skloubit rozumná intenzita zemědělské výroby s údržbou a ochranou krajiny. Máme všechny předpoklady pro to, aby české zemědělství dokázalo plně zabezpečit výrobu potravin pro obyvatelstvo a vedle toho na přebytečné zemědělské půdě i výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Po zabezpečení výroby potravin přebývá asi 600 tisíc hektarů orné půdy a je nevyužito zhruba 600 tisíc hektarů travních porostů v LFA. Spolu s využitím odpadů ze živočišné výroby a části biologického komunálního odpadu by bylo možné vyrábět až 1500 MW elektrické energie v bioplynových stanicích. Uvažovaná cena dostavby Temelína o výkonu dva tisíce MW se odhaduje na 500 miliard korun, výstavba výkonu 1500 MW v bioplynových stanicích by stál celkem 120 miliard korun. Zajistila by se tak zaměstnanost na venkově a řešila by se i ekonomika zemědělství. Nové technologie staví před zemědělce nové výzvy, jde jen o to umět je využít ku prospěchu celé společnosti. Sic jsme všichni v EU, ale uvnitř unie probíhá tvrdý konkurenční boj o trhy. Pokud se necháme vytlačit z trhů, a to se týká celého národního hospodářství, nejenom zemědělství a potravinářství, dopadneme jako Řecko a Portugalsko. Jejich hlavní problém nejsou dluhy, to je jen důsledek, ale příčina je v nekonkurenceschopném hospodářství. Ještě máme čas, ale už nám ho mnoho nezbývá.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down