Menu
e-shop
V současné době nastává paradoxní situace, kdy výrobci biopotravin vlastně nemají kde prodávat svoji produkci. Nechtějí a hlavně nemohou vstupovat s malými šaržemi do supermarketů. Důvodem je zejména sezónnost produkce, čímž nezajistí pravidelné dodávky po celý rok. Proto jim zbývají malé prodejny, kde je však velmi obtížné se prosadit. Uvedl to minulý týden na konferenci Biotrendy 2011 předseda Svazu ekologických zemědělců Pro-Bio Zdeněk Perlinger.
Menší prodejci podle Perlingera buď vůbec biopotraviny do svého obchodu nechtějí, protože toto zboží má určitou dobu trvanlivosti, nebo na ně nemají místo. Navíc dnešní hygienické požadavky jsou poměrně přísné, vyžadují se například oddělené chladící boxy na sýry a jiné produkty, což by malému prodejci přinášelo další náklady. Obchodní řetězce sice pochopily, že lidé mají o biopotraviny zájem, ale jejich menší producenti se nemohou uvázat k plynulému zásobování. Určitou možností prodeje jsou sice farmářské trhy. Podle některých diskutujících na konferenci však ze strany jejich provozovatelů není o bioprodukty příliš velký zájem. Lidé považují za zdravější potraviny nakoupené přímo od farmářů. Prodej biopotravin už tady není pro ně tak zajímavý. Ředitelka marketingu společnosti Semix Pluso Otice, která se zabývá produkcí biocereálií, směsí a náplní do pečiva, Gabriela Salichová poznamenala, že v oblasti marketingu biopotravin existují ještě značné rezervy. Zákazník by podle ní měl být více informován o tom, co to vůbec jsou biopotraviny. „Lidé je považují za zdravější, ale mnoho z nich neví proč,“ podotkla. Farmářské trhy pak vnímá pro prodej produktů jako klíčové. Připomněla, že po výrazném nárůstu spotřeby těchto produktů očekává, že v důsledku celkové zvyšování úrovně cen v České republice by prodej bioproduktů mohl letos stagnovat.
Co se týká dostupnosti biosurovin, tak například obilovin je v současnosti dostatek. Stejně tak i biomléka či hovězího masa. Horší je situace v ekologickém chovu prasat, kterému se věnuje jen několik firem. „Dlouhodobě je problém i s luskovinami a olejninami a samostatnou černou skříňkou je zelenina,“ podotkl Perlinger. Biomléka je po masivní reklamní kampani dost. Dostatek je i hovězího masa. Na ekologický chov prasat se zaměřuje pouze několik firem.
Podle něj v některých oblastech jsou obtíže i se zpracováním surovin v kvalitě bio. „Bioproducenti mají většinou menší výměry, velké sklady, velké posklizňové linky nechtějí kvůli 50 tunám svoje linky čistit, řada bioprodukce tak končí i teď v konvenci,“ konstatoval Perlinger. Ceny bioprodukce výrobců, kteří prodávají tzv. ze dvora, jsou podle Perlingera obecně stejné jako ceny za konvenční výrobky v obchodě. Obiloviny v kvalitě bio zemědělci prodávají zhruba o dvacet procent dráž ve srovnání s konvenčními produkty, luskoviny o 20 až 50 procent dráž. Poměrně drahá je však zelenina, její cena je vyšší o 70 až 150 procent. Biomléko se proti konvenčnímu prodává o asi 20 procent dráž a hovězí maso v živé váze asi o pět procent. Vepřové maso v biokvalitě je od zemědělců dražší o pět až 30 procent, podotkl.
Počet ekozemědělců roste Ekologické zemědělství v ČR se podle Perlingera potýká s hadicapem, že se do něj zapojili farmáři z horských a podhorských a vnitrozemí se v tomto ohledu opožďuje. Hospodařit ekologicky na travním porostu a chovat zvířata je totiž daleko jednodušší než na orné půdě.
Počet subjektů, které vyrábějí z nakoupených surovin je asi 500, ale počet faremních zpracovatelů je 102. „Málokterá farma má chuť a hlavně sílu projít martyriem a vybudovat si nějakou provozovnu, i když na jsou na ni dotace,“ míní předseda Svazu ekologických zemědělců.
Podle údajů ministerstva zemědělství se počet ekologicky hospodařících farmářů za minulý rok významně zvýšil. Ke konci roku 2010 jich hospodařilo již 3 517, a to na celkové výměře téměř 450 tisíc hektarů, což představuje podíl více než 10,55 procenta z celkové výměry zemědělské půdy.Byl tak splněn akční plán pro rozvoj ekologického zemědělství do konce roku 2010, který vláda přijala v roce 2004. Počet ekofarem se zvýšil za rok 2010 o 31 procent, počet výrobců biopotravin o 26 procent a dosáhl již téměř 630 provozoven.
Podle Perlingera ne vždy je však nárůst počtu ekozemědělců čistě pozitivní. Například v souvislosti s dotačním titulem mladý zemědělec se zvyšoval sice počet ekofarem, ale tyto farmy z 80 procent dlouho nic nebudou produkovat, protože jsou o rozloze tři čtyři hektary, řekl. V současné době je již tento dotační titul upraven.
Důležitá je však podle něj skutečnost, že rychleji roste procentické zastoupení ekologicky obhospodařované orné půdy než trvalých travních porostů. Výměra orné půdy dosáhla 55 tisíc hektarů, což znamená nárůst za minulý rok o deset tisíc hektarů. Zvýšila se také výměra vinic v ekologickém zemědělství na současných 803 hektarů. Výměra rybníků v ekologickém zemědělství dosáhla 54 hektarů.
Podle nového akčního plánu pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011-2015 je hlavním cílem dosáhnout podílu 15 procent ekologického zemědělství do roku 2015, včetně dosažení vyššího podílu biopotravin na trhu s potravinami, a to tří procent, a vyššího podílu českých biopotravin na trhu s biopotravinami. Ten by měl představovat 60 procent.
