Dnes, kdy se rozhoduje o další budoucnosti výroby kravského mléka v Evropské unii, má určitě význam bližší pohled na situaci a trendy vývoje ve vybraných státech či regionech, představujících klíčové hráče na evropském i světovém trhu s mlékem a mléčnými výrobky. K nim patří Nizozemsko, Dánsko, Německo, Francie a Anglie, největší země Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
Pro následující hodnocení bylo využito dostupných podrobných údajů ze zemědělské účetní datové sítě EU FADN pro farmy (podniky), které jsou specializovány na produkci mléka, tj. vykazují více než pět dojnic a podíl výnosů z výroby mléka na celkových výnosech ze zemědělské činnosti (vyjma dotací) převyšuje 60 %. Analýza nebere v potaz extrémní rok 2009, který byl z pohledu naprosté většiny producentů mléka v EU krizový.
Ve všech vyjmenovaných zemích, ať již jsou zde výrobní podniky průměrně velké či malé, se v současnosti mléko vyrábí již pro celoevropský trh. Na tomto trhu bude v budoucnosti stále více konkurence a pravděpodobně ještě méně regulace (ta je již dnes na velice nízké úrovni, pomineme-li mléčné kvóty). Francie a Německo vyváží mimo své hranice mléčné výrobky, jejichž množství odpovídá třetině výroby mléka v každé z těchto zemí. V Nizozemsku jde o množství odpovídající dvěma třetinám vlastní produkce mléka a v Dánsku dokonce asi o 75 %. Za této situace je pro mnoho regionů a zemí v EU aktuální si klást otázku, zda jsou jejich produkční systémy dostatečně konkurenceschopné či zdali výroba mléka a mlékárenství na jejich území vůbec bude pokračovat.
Produktivita práce a odměna pracovní síly
Zaměříme-li se na produktivitu práce vyjádřenou jako objem vyprodukovaného mléka na jednoho přepočteného pracovníka za rok, zjistíme, že mezi hlavními evropskými produkčními regiony existují velké rozdíly. Tyto rozdíly plynou z rozdílné míry specializace (či naopak diverzifikace) výrobního zaměření farem, z rozdílného využívání zemědělských služeb od externích dodavatelů (sklizeň, rozmetání statkových hnojiv), které se neprojeví v množství vlastní práce farmáře, z efektivní náhrady práce kapitálovými investicemi. Tak např. francouzské mléčné farmy produkují poměrně více obiloviny a hovězí maso, nizozemské mléčné farmy zase daleko více využívají externích služeb v zemědělství a investic do budov a zařízení, aby zvýšily svoji produktivitu.
Budeme-li přihlížet k ukazateli odměňování farmářovy (podnikové) pracovní síly, značné rozdíly, které existují mezi jednotlivými zeměmi v produktivitě práce, se smazávají s výjimkou Francie. V případě Dánska a Nizozemska můžeme důvody hledat ve vysoké hodnotě fixních (režijních) nákladů a hospodaření s podnikovým majetkem. Producenti mléka investovali v nedávné době mnoho finančních prostředků díky vysokým cenám mléka. Tyto investice mají produktivní charakter (včetně nákupu kvóty), tzn. že se zaměřovaly na zvýšení výroby mléka. Prozatím tyto investice snižují podnikové výsledky, s postupujícím časem by však mohly mít velký vliv na zvýšenou ziskovost farem. Část zisku dánských a nizozemských mléčných farem je zpět investována do výrobních faktorů, jako je půda a mléčná kvóta. To zase přispívá k vysokým cenám půdy i mléčné kvóty (mezi 20 000 a 70 000 eury/ha až 1 euro/kg v Nizozemsku) a vysokému podílu fixního kapitálu a úvěrů (Dánsko).
V případě severní části Německa a Anglie (je míněn region Spojeného království Velké Británie a Severního Irska) se vysoká produktivita práce (objem mléka na pracovníka) neodráží poměrně v úrovni jejího odměňování. Lze to vysvětlit relativně nízkou cenou mléka. Tato cena v nedávné době prakticky znamenala zastavení investic do výroby mléka u anglických farem a jen malý stimul pro investice na farmách v severní části Německa.
Vyhlídky producentů
Pohlédněme nyní trochu do budoucnosti. Jaké jsou vyhlídky producentů ve zmíněných zemích EU?
I když se rozdíly ve velikosti farem těchto zemí v průměru zvětšují, zdá se, že francouzské mléčné farmy si udržují dostatečné trumfy pro přizpůsobení se novým podmínkám, zatímco v jiných zemích se objevují určitá omezení.
Dnes nejvíce specializovaní a nejefektivnější producenti mléka z Nizozemska mohou dosáhnout ve střednědobé perspektivě ještě lepších hospodářských výsledků, celkový potenciál jejich rozvoje výroby mléka v dlouhodobém horizontu je nicméně velice malý přihlédneme-li k omezené ploše tohoto státu s vysokou hustotou obydlení.
Nizozemští producenti mléka dokáží díky optimalizaci produkčních systémů do výrobní spotřeby, mechanizace a využití nájemních služeb již dnes dosahovat v průměru vynikající ekonomické efektivnosti. Když k tomu přidáme cenu mléka, která patří dlouhodobě k těm nejvyšším v Evropě, vede to k dobrým hospodářským výsledkům mléčných farem v této zemi. Je proto také logické, že nizozemští producenti mléka vidí jako jedinou možnost vylepšení svého hospodářského výsledku v krátkodobé perspektivě zvýšení objemu produkce mléka na farmě. Není se co divit, že již po mnoho let národní kvótu překračují a žádají její další navýšení.
V Dánsku budou mít producenti daleko větší možnosti rozvoje výroby mléka, vždyť jen v letech 1950 byl objem vyrobeného kravského mléka o 20 % vyšší než je tomu nyní.
Radikální transformace produkčních farem v Dánsku stále ještě probíhá i s pomocí státu, např. přístupem k levným úvěrům s dlouhodobým splácením. Transformace dánského sektoru pomocí investic byla naplánována pro období jednoho roku až 20 let. To prozatím přivedlo více než 3000 mléčných farem k naprosté rekonstrukci faremního vybavení a kapacit, které byly plánovitě budovány na vyšší úroveň produkce, než je ta dnešní.
Ve srovnání se svými nizozemskými kolegy mají ale dánští producenti ještě co zlepšovat, co se týče produkčních nákladů. V každém případě je však i plocha Dánska omezená a produkční možnosti budou ovlivněny tlakem dánské společnosti na prosazování přísnější politiky na ochranu životního prostředí. To se může stát ale i ekonomickou výhodou pro dánské chovatele hospodářských zvířat, kteří již dnes patří k evropské špičce ve výrobě bioplynu a jejichž počet by se díky masivní restrukturalizaci (za současného zvýšení objemu produkce) měl snížit podle předpovědí na 3000 okolo roku 2015.
V Anglii je výroba mléka na ústupu, navzdory relativně vysokému důchodu z výroby mléka, který vyplývá z nízké úrovně investic v minulosti. Ta se v konečném důsledku odráží na stavu chovatelských budov a zařízení, v mnohých případech již dlouho odepsaných. Návrat investic do anglických mléčných farem je nadále nejistý nejen kvůli skepsi producentů, kteří ztrácí perspektivy, ale i slabé podpoře státu a společnosti v oblasti zemědělského hospodářství.
A tak se zdá, že dlouhodobější budoucnost výroby mléka je ze zmiňovaných zemí nejvíce otevřena v severní polovině Německa. Není divu, že sem za rozvojem míří stěhovaví producenti mléka z Nizozemska. Růst výroby mléka v této oblasti umožnil menšinovému počtu německých farem specializaci ve výrobě mléka, která je zisková a výnosná navzdory ceně mléka, jež dosahuje hodnot nižších, než je německý průměr (většina farem v Německu je koncentrována do jižních oblastí, především Bavorska, kde jsou sice vysoké ceny mléka, ale to samé platí o výrobních nákladech). A kdyby tady cena mléka dosáhla průměru EU, znamenalo by to 20% navýšení faremního důchodu na pracovníka. Nedávno nastartovaný podpůrný „mléčný program“ německé vlády pak určitě tuto německou konkurenční výhodu dále posílí.
Francouzská praxe
Co se týče Francie, výroba mléka je stále značně regulována díky přísnějším pravidlům v oblasti administrace mléčných kvót (kvóty jsou vázány na půdu a sankce za překročení individuální kvóty výrobce mléka je splatná i v případě, kdy není překročena národní kvóta). To má za následek, že velikost mléčných farem a výše hospodářského výsledku jsou do velké míry homogenní. Růst mléčných farem formou sdružování dvou farmářů do společného zemědělského podniku (tzv. GAEC, např. otec hospodařící ve společnosti se synem) se specifickým zdaněním a úlevami přináší jen pomalý nárůst produktivity práce. Výroba mléka založená na využití rodinné pracovní síly tak vyúsťuje v produkční systém, který vytváří vysokou úroveň zaměstnanosti na venkově.
Francouzský systém výroby mléka vykazuje další příznivé stránky. Je často méně náročný na výrobní spotřebu (přímé náklady, zejména pak na krmiva), především v hlavní produkční oblasti na západě Francie. Náklady spojené s některými výrobními faktory (např. půda, kvóta) jsou také výrazně nižší než v jiných mlékařských velmocích. To udržuje náklady spojené se zvětšováním farem a s údržbou hmotného majetku na přijatelné výši. I když je podíl fixních nákladů francouzských farem relativně vysoký, svědčí o vysoké úrovni investic do modernizace budov a zařízení a také o určité důvěře producentů mléka v budoucnost. Francouzští farmáři rychlostně předstihli své kolegy z Německa nebo z Anglie v tom, že již investovali do úprav, které naplňují požadavky EU v oblasti ochrany životního prostředí (především nitrátové směrnice). Náklady na stroje vyjádřené na litr vyprodukovaného mléka jsou vysoké, ale v absolutní výši na úrovni celé farmy jsou porovnatelné s hlavními zahraničními produkčními oblastmi (kde je vyšší produkce mléka na plochu). Investice do lepších pracovních podmínek nicméně vedou k nižšímu důchodu farem, a tím také produktivitě. Stávají se ale zase zdrojem pro přizpůsobivost do budoucna. Výhodou francouzských producentů pak stále zůstává lepší a stabilnější zhodnocení faremní produkce (cena mléka a hovězího masa jako vedlejšího produktu) než v okolních zemích. Tato skutečnost prozatím umožňuje Francouzům pokračovat v investicích a udržovat odpovídajícím způsobem zaměstnanost a „kvalitu života“ v prvovýrobě mléka na daleko vyšší úrovni než v ostatních zmiňovaných zemích. Má to i svoji stinnou stránku. Odměňování těchto pracovních míst je při porovnatelném objemu faremní produkce mléka ve Francii nižší. Tyto rozdíly v odměňování práce existují nejen na poli výroby mléka či v zemědělství jako celku, ale také v jiných pracovních odvětvích (průmysl a služby), kde je oproti Francii průměrný plat v eurech při stejné délce pracovní doby o 15 až 40 % vyšší v Dánsku, Nizozemsku, Anglii a Německu.
Klíčové informace
- S postupným rozšiřováním počtu členských zemí EU se také zvětšuje průměrná velikost mléčných farem.
- Rozdíly se postupujícími reformami Společné zemědělské politiky EU ještě rychleji prohlubují.
- Přesto však v zemích, které v nedávné minulosti zakusily rychlé tempo restrukturalizace v počtu nebo velikosti mléčných farem (např. Dánsko, Nizozemsko, Anglie, severní polovina Německa), není výše důchodu ze zemědělské činnosti na farmách nutně vyšší než u zemí, kde existují menší farmy (jako např. ve Francii či jižním Německu) nebo je jejich restrukturalizace pomalejší.
Ing. Stanislav Jaš
COPA/COGECA, Brusel
(COPA je Sdružení profesních zemědělských organizací v EU, COGECA je Všeobecná konfederace zemědělských družstevních organizací v EU.)
