29.06.2012 | 07:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Realizace evropské směrnice v praxi

Směrnice Rady 1999/74/ES upravila od 1. ledna 2012 používání technologií v chovu nosnic. Rozhodnutí producentů konzumních vajec, jaké zvolit technologie za zakázané konvenční klece, nebylo vůbec jednoduché, a to nejen z pohledu rozsahu rekonstrukce, ale i s ohledem na komerční využití produkovaných vajec a jejich uplatnění na tuzemském trhu.

Nutné bylo respektovat i tradice a rozsah tzv. hobby produkce vajec v České republice. Určitě si nikdo z chovatelů po zkušenostech z minulosti nedělal také žádné iluze o tom, že by například produkci z podestýlkových chovů nebo voliér uplatnil na zahraničním trhu.
Tyto všechny faktory zákonitě ovlivnily rozhodování, jakou technologii pořídit, protože se jedná o nákladnou investici s poměrně dlouhou dobou návratnosti a životnosti, a to v řádu několika desítek let.
Nikdo se proto nemůže divit tomu, že převládl názor provozovat zejména obohacené klecové technologie, v menší míře voliéry a pouze minimálně podestýlkové technologie.

Ekonomika rozhodovala 

Nejvýznamnějším faktorem, který rozhodoval o tom, jak přistupovat k rekonstrukcím, byla ekonomická situace jednotlivých podniků.
V posledních letech totiž ekonomika produkce konzumních vajec nebyla příliš zajímavá a významná část podniků neměla dostatek finančních prostředků (jak vlastních, tak i cizích) na financování rozsáhlejších rekonstrukcí. Proto byl postup rekonstrukcí pomalý a tzv. na poslední chvíli.
Právě nedostatek finančních zdrojů byl příčinou toho, že se v mnoha případech zvolila varianta výměny pouze technologie bez rozsáhlejší opravy budovy, natož její demolice a postavení nového opláštění haly.
To snižuje zejména kapacitu haly po rekonstrukci.
Pro srovnání uvedu příklad snížení kapacity při rekonstrukcích běžných typů budov (třeba RD Jeseník) – běžný spon 12 m, délka kolem 85 m a světlá výška 2,7 m.
Při instalaci neobohacené technologie byla původní kapacita haly asi 21 200 kusů nosnic.
Při instalaci obohacené klece je možné do této haly umístit tříetážovou technologii s kapacitou asi 13 500 kusů nosnic, nebo přibližně stejné množství nosnic ve voliérové technologii.
Při podestýlkové variantě jsme již na kapacitě maximálně jen kolem 7500 kusů nosnic, a to podle rozsahu technického zázemí haly.
Jedinou variantou, jak lze udržet kapacitu farmy na množství schváleném v integrovaném povolení, je zvýšení světlé výšky haly nebo výstavba nové haly v areálu farmy.
Takto se postupovalo pouze na velmi málo farmách, většinou cílem rekonstrukcí bylo provozovat haly i po 1. lednu 2012 s minimálními náklady na rekonstrukci bez ohledu na pokles kapacity.
Podle dostupných údajů bylo v ČR koncem roku 2011 celkem asi 290 hal určeno nosnicím pro výrobu konzumních vajec, se stavem kolem 3 307 000 kusů (zdroj SVS, MZe).
Z toho 53 hal bylo určeno pro chov na podestýlce, s kapacitou kolem 412 tisíc nosnic. Zcela mizivý je počet nosnic chovaných ve volném výběhu a v režimu bio­chovu – dohromady pouze asi deset hal. Zbytek představují haly s klecovou technologií nebo voliérovými systémy.
K výhodám a záporům jednotlivých typů technologie toho bylo napsáno mnoho, nicméně praktické zkušenosti mohou být i významně odlišné od provozních pokusů a studií a mohou se lišit také farma od farmy.

Klecové technologie 

Jedná se samozřejmě pouze o obohacené klecové technologie, které proti konvenčním obsahují hnízdo, popeliště, hřad, tedy více prostoru pro nosnice. Je nutné respektovat i další požadavky, např. na větší šířku uliček, více prostoru mezi podlahou a první řadou klecí atd.
I přes to, že byl dostatek času na vývoj tohoto typu technologie, objevují se v praxi problémy, které chovatelé u konvenčních klecí neznali.
Obecně se významně zvyšuje podíl nestandardních vajec (tzv. technologických vajec, křapů) tím, že slepice snášejí vejce z hřadů.
Rozdíly se vyskytují mnohdy i na stejné technologii při opakujícím se zástavu, takže to může být i problém zvládnutí počáteční fáze snášky a vytvoření určitých návyků nosnic při zahájení snášky. Potěšující je ta skutečnost, že většina nosnic při dobře nastaveném osvětlení snáší vejce zejména v hnízdě. Proti neobohaceným klecích dochází ke snížení úhynů nosnic a chování slepic se jeví jako klidnější. 
Z pohledu zvládnutí managementu chovu je tento typ technologie nejjednodušší, efektivita využití stájového prostoru nejvyšší, včetně minimalizace pracovní náročnosti. Pracovní prostředí je pro obsluhu daleko příjemnější než ostatní typy technologií chovu nosnic.
A to je v době, kdy je problém zajistit do živočišné výroby pracovníka, který by zvládl základní pracovní postupy, poměrně velká výhoda.
Ne všechny typy nabízených technologií však splňují kritéria snadné obsluhy.
V rámci zvýšení využití podlahové plochy stávajících hal, ale i snížení nákladů na jedno ustájovací místo jsou nabízeny dodavateli technologie i typy klecí, které jsou širší a mají umístěny krmné linky uvnitř klece a nikoliv, jak je běžné, mimo klec.
Tyto klece jsou pro denní kontrolu krmení, vody, sběru úhynů složitější a musí se pracně kontrolovat hladina krmení přímo v kleci.
Tento problém u klecí s krmnými žlaby mimo klec odpadá a stačí vizuální kontrola z uličky.
Další problém vzniká tím, že slepice občas snesou vejce do vnitřních žlabů krmení a tím dochází k ucpávání krmných rohů. Komplikuje se i případná oprava krmného řetězu při jeho prasknutí.
Tak, jak známe vyšší pracnost při vyskladnění kuřic ze širokých klecí v odchovu, něco podobného čeká obsluhu i u těchto klecí pro chov nosnic.
U obohacených klecí je nutné přistoupit z jiného pohledu rovněž k výživě nosnic. Vzhledem k tomu, že slepice mají ve větších klecích více pohybu, zvyšuje se také potřeba živin a to zejména energie.
Proto je třeba pečlivě kontrolovat hmotnost slepic v průběhu snáškového období a přistupovat k tvorbě receptur opatrně, ne podle stáří nosnic, ale spotřeby na krmný den, živé hmotnosti a hmotnosti vajec. Obdobné postupy jsou běžně praktikovány u alternativních chovů na podestýlce.

Voliérové technologie 
Teprve čas ukáže, zda to bylo pro chovatele, kteří alternovali mezi klecovým chovem a voliérou a vybrali si rekonstrukci na voliérový systém, správné rozhodnutí.
Kapacita hal je při standardní světlé výšce haly po rekonstrukci zhruba na úrovni klecové technologie. Nicméně všemi dalšími parametry se spíš blíží systému nosnic na podestýlce, a to se všemi negativy, která se ještě umocňují vyšší kapacitou vztaženou na podlahovou plochu haly.
Prvním je volný pohyb nosnic v hale. U delších hal se může projevovat to, že se nosnice shlukují zejména v místech, kudy do haly chodí obsluha, což může ovlivňovat správný příjem vody a krmiva i zhoršení podestýlky v těchto místech.
U některých dodaných technologií se vyskytují poměrně velké problémy se zanášením vajec mimo hnízda. Tím se zvyšuje pracnost, výskyt nestandardních vajec a zhoršuje se ekonomika. K tomu přistupuje nutnost naskladnit do tohoto systému kuřice odchované ve voliérovém systému s tím, že kuřice by měly být naskladněny včas, aby se na prostředí dostatečně adaptovaly.
To vše většinou s nezkušeností personálu s tímto typem technologie negativně provází celý zástav.
Některé vžité pracovní stereotypy personálu, který byl zvyklý na obsluhu klecové technologie, nebude jednoduché změnit. U klecové technologie stačilo personálu jednou až dvakrát denně zkontrolovat vodu, krmení, provést sběr úhynů, zkontrolovat sběr vajec, uklidit halu a tím to pro něj většinou skončilo.
U voliérového systému je však denně potřeba, zejména zpočátku, sledovat i to, zda skutečně všechny kuřice a slepice, mají dostatečný příjem vody a krmení, zda se někde nehoufují, nebo netlačí ve hnízdech, tmavých místech v hale.
Je to pro obsluhu daleko složitější a zejména je nutné, aby personál byl vnímavý k chování slepic a byl schopen i případně nejen zjistit příčiny, ale také je odstranit.
Pracovní prostředí, vzhledem k tomu, že se ošetřovatel musí mezi slepicemi pohybovat často v průběhu směny, není příliš atraktivní.
Slepice svým pohybem zviřují prach a přes použití biotechnologických přípravků do krmiva může být v hale (zejména v zimním období) přítomen ve vyšších koncentracích amoniak, k tomu může přistupovat i zvýšená námaha sběrem vajec zanesených mimo snášková hnízda.
To vše může negativně ovlivňovat přístup pracovníků k plnění základních pracovních postupů, a proto je na tyto typy technologie nutné vybrat jen ty nespolehlivější, kteří jsou odpovědní, samostatní a umí přesně diagnostikovat změnu chování zvířat a nalézt jeho příčinu. Pečlivý výběr pracovníků může být zárukou zvládnutí managementu chovu slepic ve voliérových technologiích.
K managementu chovu z pohledu kontroly parametrů hmotnosti nosnic a hmotnosti vajec je nutné přistupovat ještě pečlivěji než u klecových technologií.
Velký chovný prostor umožňující slepicím naprosto volný pohyb po hale se výrazně podílí na zvýšení spotřeby zejména energie na záchovnou dávku. Proto je nezbytně nutné týdně sledovat hmotnost slepic a vajec minimálně do 30.–35. týdne a pravidelně vyhodnocovat denní spotřebu krmiva.V návaznosti na odchylky od technologického postupu daného hybrida je třeba dělat korekce ve výživě, technice krmení – např. noční krmení při nízké spotřebě krmiva a tak podobně.

Podestýlkový chov nosnic
 
Tento typ chovu je pro chovatele nejméně produktivní z pohledu využití podlahové plochy haly a je praktikován pouze v případech, kdy je světlá výška haly nevhodná pro další typy technologií, případně když chce chovatel mít v sortimentu i vejce jiná než z klecových technologií.
V běžných typech hal dosahuje pouze asi 50 % kapacity klecových nebo voliérových způsobů chovu slepic na podlahovou plochu haly.
Po některých případech nepříliš zdařilých instalací technologií chovu na podestýlce v minulosti se většinou již management chovu zvládá velmi dobře a slepice na podestýlce dosahují srovnatelných a mnohdy lepších výsledků užitkovosti než v klecích.
Je to ale za cenu zvýšené spotřeby krmiva, nízké produktivity práce, často i zvýšeného výskytu nestandardních vajec a vajec snesených na podestýlku.
U tohoto typu technologie chovu nosnic platí obecně pravidla shodná s chovem slepic ve voliérách – tedy horší pracovní podmínky, vysoká prašnost prostředí (pokud není technologie vybavena pásy na odkliz trusu), zvýšený obsah amoniaku (zejména v zimním období) nebo nutnost vybrat nejlepší pracovníky pro obsluhu tohoto typu technologie.

Uplatnění produkce vajec, postup rekonstrukcí
 
Jen zastoupení jednotlivých typů technologií v České republice mluví samo o sobě o tom, jak je to s uplatněním produkce na tuzemském trhu. Myslím tím zejména specializované chovy, které nejsou schopny svoji produkci uplatnit v maloobchodní síti.
V systému, který v současné době rozhoduje o tom, zda je producent uplatní v rozhodující tržní síti (supermarketech), je nejdůležitější nabízená cena.
Není to o kvalitě produkce, přijatých a zavedených systémech jakosti, úrovni chovu a původu zboží atd. Vše je jen otázka nabízené ceny. A chovatel nikdy nemá jistotu, že když podepíše smlouvu se supermarketem za sjednaných cenových podmínek a na stanovené období, pak tato smlouva bude ze strany odběratele dodržena.
Jakmile dostane obchodník jinou, lepší nabídku od domácí konkurence nebo ze zahraničí, ihned začíná tlak na stávajícího dodavatele na snížení ceny, nebo odběratel začne část zboží rovnou odebírat od konkurence na úkor stávajícího dodavatele.
To je jen část praktik, které byly a jsou dosud běžné. Nejsou to praktiky všech obchodníků, existují určité výjimky, které dávají přednost českému zboží a kladou důraz na kvalitu.
Pak se není proč divit, že většina produkce pochází právě z obohacených klecových technologií.
Druhým důvodem je i to, že ti spotřebitelé, kteří dávají přednost produkci z podestýlek, mají možnost tato vejce koupit z tzv. hobby produkce – z malochovů.
V tomto případě bohužel spotřebitel nemá zaručenou kvalitu a zdravotní nezávadnost, tak jak je tomu u specializovaných velkochovů, které jsou pod stálou veterinární kontrolou.
Mohou existovat velké rozdíly mezi úrovní malochovů, a to nejen v dodržování zooveterinárních a zoohygienických opatření, ale také v úrovni výživy nebo skladovacích podmínek vajec. To vše může mít zásadní vliv na konečnou kvalitu vajec z malochovů.
Z posledních statistických údajů vyplývá, že v tzv. hobby chovech je chováno asi 4,5 mil. kusů nosnic a tento stav se ještě zřejmě zvýší. Svědčí o tom zvýšená poptávka po kuřicích a slepicích vyřazovaných po ukončení produkce ve velkochovech.
Další vývoj stavu nosnic ve velkochovech lze jen těžko odhadnout. Z původní kapacity kolem 5 mil. kusů se v průběhu roku 2011 pohybovaly jejich stavy (ve velkochovech na produkci konzumních vajec) kolem 4 mil. kusů.
Poslední údaje z února 2012 uvádějí, že stavy slepic ve velkochovech pro produkci konzumních vajec jsou na úrovni asi 2,2 mil. kusů.
Slepice pro produkci konzumních vajec byly chovány v 291 halách bez rozlišení typu technologie.
K 31. prosinci 2011 byly rekonstrukce provedeny přibližně u 130 hal, ve 42 halách byl ukončen provoz a na rok 2012 tak zbývalo k rekonstrukci 119 hal.
Podle šetření prováděného SVS koncem roku 2011 se měly významně zvýšit tyto stavy nosnic již v lednu 2012 z důvodů postupujících rekonstrukcí. Nicméně tyto prognózy se prozatím nepotvrzují a zřejmě budou rekonstrukce probíhat až do roku 2013.
Není předpoklad dramatického zvýšení stavů slepic pro produkci konzumních vajec nad úroveň první poloviny roku 2011, a to i přes to, že v době vysoké poptávky po konzumních vejcích se našli ti, kteří ze spekulativních důvodů uvažovali o výstavbě nových kapacit. Současný vývoj ceny a poptávky po vejcích tyto snahy velmi efektivně omezil.

Realita a víra

Komise přes svá ujištění, že bude provádět kontroly plnění směrnice 1999/74 a ukládat přísné sankce, tak dosud zřejmě neučinila a jsou stále státy, které chov nosnic v neobohacených klecích oficiálně tolerují, viz seznamy chovatelů, které jsou oficiálně k dispozici. To velmi poškozuje tuzemské producenty konzumních vajec.
Nejen že komise svým postojem znehodnocuje jejich investice, ale vytváří se nedůvěra ve spravedlivost a negativní nálada vůči celému systému, tak jak je nastaven.
Přesto tuzemští chovatelé věří, že v horizontu několika měsíců dojde k nápravě a nelegální chov slepic v neobohacených klecích bude zrušen ve všech zemích EU, a tím bude vytvořen prostor pro to, aby se zajistila návratnost vynaložených investic.
Z pohledu zlepšení welfare zvířat je určitě zrušení konvenčních klecí krok kupředu a zkušenosti z prvních ukončených zástavů v obohacených klecích ukazují, že přechod na obohacené klece, případně voliéry neměl při zvládnutí managementu chovu negativní vliv na parametry užitkovosti, snášky, úhynů.
Bohužel, všechny povolené systémy chovu nosnic jsou náročnější na obsluhu a jsou i provozně nákladnější. A to se spolu s cenou investic samozřejmě musí projevit ve farmářské ceně vajec.

 

Klíčové informace

– Zkušenosti s naplňováním směrnice Rady č. 1999/74/ES mají tuzemští producenti velmi špatné. Od počátku roku 2012 bylo provozování konvenčních klecí v ČR zakázáno a Státní veterinární správa (SVS ČR) prováděla důsledné kontroly jednotlivých chovatelů s cílem splnit požadavky směrnice.
– Naproti tomu některé státy EU tuto směrnici nerespektují a dále produkují vejce v konvenčních klecích a na počátku roku 2012 existovaly snahy tato vejce uplatňovat i na tuzemském trhu.
– SVS ČR proti těmto nelegálním obchodům zasáhla a tato vejce se již do ČR oficiálně nedovážejí
.

Ing. František Novák
LIDRU, a. s.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down