Porosty řepky vypadaly loni v době květu velice nadějně. Zdálo se, že rok bude výnosově vysoce nadprůměrný a vzhledem k ceně, která ještě na počátku žní setrvávala nad magickou hranicí 10 000 Kč za tunu, bude dosaženo i velice dobré rentability výroby. S postupem sklizně se však optimistické vyhlídky pomalu měnily ve zklamání z reality: na většině lokalit byl totiž výnos nižší až o tunu proti původnímu očekávání.
Co mohlo být příčinou propadu výnosu? Odpověď na tuto otázku není zcela jednoznačná, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Ročník 2007 – 2008 byl svým průběhem velice zajímavý a zvláštní. Podzimní vývoj porostů založených pro zmíněnou sezónu byl výrazně negativně ovlivněn vydatnou srážkovou činností v září a počátku října. Ta nejen že nepříznivě ovlivnila vývoj včas založených porostů (mělčí kořeny a omezení dostupnosti živin), ale hlavně značně poškodila porosty založené v konci srpna a počátkem září, a to hlavně tím, že došlo k vytěsnění vzduchu z půdy. Tento deficit pak vedl k výraznému zpomalení vývoje vzcházejících rostlin řepky. Srážky často zvýšily i poškození porostů některými méně selektivními herbicidy. Vlhké a chladné počasí měsíce září způsobilo zároveň i poměrně značný infekční tlak fómové hniloby.
Tento ne zcela příznivý podzimní vývoj porostů byl značnou měrou kompenzován mírným a krátkým zimním obdobím s časným počátkem jarní regenerace porostů. I průběh klimatických podmínek na přelomu února a března 2008 byl poměrně příznivý. Teplejší a na srážky chudý únor umožnil rychlé proschnutí půdy a vytvořil tak podmínky pro časné provedení regeneračního přihnojení porostů. Březen a první polovina dubna byly chladné a srážkově byl hlavně březen dobrý. V oblastech s vyšším infekčním tlakem fómové hniloby byl její dopad účinně eliminován podzimním a v některých případech i jarním ošetřením fungicidy s regulačním účinkem. V chladném a vlhkém prostředí rostliny pozvolně regenerovaly a velice dobře se vyvíjely větve. Řepková pole rozkvetla a, jak již bylo v úvodu napsáno, jejich vzhled posílil očekávání nadprůměrné sklizně.
Co se tedy v porostech řepky, na pohled tak pěkných, stalo?
Od chorob po počasí
Velkým problémem minulého ročníku byl zcela jistě vysoký infekční tlak houbových chorob, hlavně hlízenky.
Deficit srážek a vysoké teploty v závěru června a počátkem července se na dosaženém výsledku rozhodně podílely.
Podle mého názoru však stejný, a možná i zásadnější vliv měla také výživa porostů. Změny způsobené v porostech suchem nebo houbovými chorobami jsou totiž markantní a dobře viditelné. Naproti tomu projevy nedostatku živin, pokud se nejedná o hluboké deficity, jsou velice snadno přehlédnutelné, nebo zaměnitelné například s reakcí porostů na chlad a podobně.
Problémy s výživou ročníku 2007 – 2008 se začaly odvíjet již při podzimním vývoji porostů. V té době tomu však nikdo nepřikládal patřičnou důležitost. Novým osevům předcházející, teplý a suchý, průběh druhé poloviny června a počátek července 2007 urychlil dozrávání předplodin. Jejich nižší výnosy a snížené uvolňování živin vlivem sucha byly příčinou vyššího obsahu zbytkového dusíku v půdě. To se následně projevilo tvorbou velkých listů s dlouhými řapíky u porostů řepky založených v první polovině srpna, tedy v agrotechnickém termínu.
Porosty byly již při dosažení 6. pravého listu zapojené a regulátory růstu byly většinou aplikovány až na tyto zapojené porosty. Je známou skutečností, že při dosažení zapojení porostu se výrazně omezuje růst kořenů. Navíc nedostatek prostoru v porostech výrazně ztěžoval i tvorbu horizontálně rozložených listových růžic po aplikacích regulátorů růstu. Nepříznivě tak byl ovlivněn i dostatečný přístup světla k úžlabním (větevním) pupenům. To je důležité pro kvalitní průběh jejich diferenciace. Svoji úlohu, kromě nedostatku světla zde sehrává také konkurence mezi orgány rostliny a v důsledku toho nepoměr mezi fytohormony.
Pro tvorbu velikých listů jsou důležité auxiny. Jejich vysoká hladina ale současně v rostlině potlačuje tvorbu bočních pupenů, tedy větvení. Většina přijímaných živin je zároveň spotřebována na tvorbu listů. Omezuje se tak výživa kořenové soustavy, a tím i její vývoj. Kořeny dosahují menší hmotnosti a nemají proto dostatečnou kapacitu pro čerpání živin, ukládání asimilátů a také pro produkci cytokininů. Při nízké hladině cytokininů je omezeno vytváření bočních pupenů. Spirála nedostatku se tedy uzavírá.
Omezit tvorbu velkých listů mohou jednak nižší teploty, nebo aplikace látek regulujících prodlužovací růst. Pokud k tomu dojde ještě v době dobrého zásobení rostlin živinami, vytvoří se tak předpoklad pro tvorbu silných postranních pupenů, dobře vyvinutého kořenového systému a v důsledku toho dostatečného množství zásobních látek v kořenech rostlin pro jarní regeneraci.
Vzhledem ke klimatickým podmínkám a k průběhu vývoje porostů na podzim 2007 mohlo již v této fázi docházet k redukcím výnosotvorných prvků porostů. Vydatné srážky v měsíci září pak jen problém tvorby mělčí kořenové soustavy podpořily – optimální je vlhko v době vzcházení a následné sušší a chladnější počasí v průběhu podzimu, které nutí rostliny hlouběji zakořenit a omezuje tvorbu velkých listů. Navíc přílišné vlhko omezuje zásobení kořenů kyslíkem a snižuje tím jejich činnost.
Tuto hypotézu podporují i výsledky pokusů s podzimními aplikacemi regulátorů růstu. Pokud porovnáme výsledky z aplikací podzimu 2007 s výsledky podzimu 2006 (tab. 1), vidíme diametrálně odlišný vývoj kořenů: týká se nejen hloubky zakořenění, ale i celkové mohutnosti kořenové soustavy, a to právě v neprospěch ročníku 2007/2008.
Kořeny na podzim roku 2007 docilovaly asi o 10 % menší hloubky, ale hlavně jejich hmotnost (graf 1) dosáhla ve všech variantách pokusu v průměru 55 % hodnot podzimu roku 2006 (je zřejmý výrazně negativní vliv ročníku).
Došlo tedy k výraznému omezení mohutnosti kořenového systému rostlin. Naproti tomu (graf 2) průměry kořenových krčků docilovaly standardních hodnot okolo 10,3 – 10,7 mm, což bylo 90 až 107 % hodnot roku 2006. To dokumentuje, že rostliny vytvářely zhruba stejně silný, ale mělčí a méně větvený kůlový kořen.
Standardní průměry kořenových krčků umožnily rostlinám vytvořit dostatečný počet listů, okolo deseti kusů na rostlinu, který byl oproti roku 2006 dokonce v průměru o 10 % vyšší. S tímto údajem koresponduje i počet založených úžlabních (větevních) pupenů.
Počet vyvinutých větví na jaře 2008 však byl stejný jako na jaře roku 2007. Došlo tedy k částečné redukci počtu větví. Tato redukce mohla být zapříčiněna jednak zhoršeným přístupem světla k úžlabním pupenům, (delší řapíky listů a mohutné čepele vlivem zbytkového dusíku v půdě v počátku vývoje rostlin v roce 2007), ale i následným nedostatkem živin v druhé polovině podzimního vývoje, kdy došlo k odčerpání značného množství živin rostlinami a současně k jejich částečnému promytí do spodních vrstev vyššími srážkami v září a počátku října 2007. To omezilo tvorbu zimních zásob asimilátů v rostlinách. Charakteristickým jevem podzimu, hlavně na lehčích půdách, byly totiž výrazné barevné změny porostů (obrázek na titulní straně 9) přesně mapující výskyt mělkých nebo lehkých půdních lokalit na pozemcích.
Řepka na podzim nesmí hladovět. Kondice rostliny před příchodem zimy totiž spolurozhoduje o tom, kolik postranních plodonosných větví se na jaře vyvine. Nedostatek živin ke konci podzimní vegetace se vytváří a prohlubuje s tím, jak se vyvíjejí rostliny a odčerpávají živiny z půdy. Počáteční dobré zásobení živinami řepka ukládá částečně do kořenů, aby mohla na jaře po skončení vegetačního klidu regenerovat. Dlouho trvajícím podzimním růstem se přísun živin z půdy zeslabuje.
Rostlina při distribuci přijatých živin upřednostňuje nově se tvořící pletiva. Může tak docházet k nedostatečnému zásobení některých, především starších, rostlinných orgánů, hlavně kořenů a větevních pupenů. Při dlouho trvajícím nedostatku se odčerpává i zásoba dusíku a živin z kořenů. Rostliny na změnu ve výživném stavu reagují vybarvením do modročervena, (obr. 2) a to směrem od řapíků listů k čepeli. Jestliže se řepka takto oslabí ještě do příchodu zimy, nelze očekávat žádné špičkové výnosy.
Pozor, nezaměňovat s antokyanovým zabarvením po mrazech, (obr. 3), které je nejvíce patrno na okrajích velkých listů, tedy na jejich exponovaných částech.
Z pohledu výživy však stojí za zmínku připomenout i podmínky, které provázely jarní vývoj porostů. Únor byl srážkově chudý, zato však teplotně nad normálem. Regenerace porostů začala velice brzo. Již v polovině února začaly být zřetelné barevné změny na porostech, způsobené z části nočními mrazy, z větší části však nedostatkem příjmu živin (hlavně fosforu, bóru a hořčíku), protože řepka již začala obnovovat listovou plochu. V tuto dobu bylo započato s prvním regeneračním přihnojením porostů dusíkem. To bylo provedeno nejpozději do počátku března.
Konec února a březen byly sice chladnější, zato však srážkově poměrně bohaté (alespoň ve vyšších polohách 70 až 90 mm vody a 23 cm sněhu). Lze předpokládat, že v oblastech s vyššími jarními srážkami a propustnějšími půdami se tento regenerační dusík mohl dostal do spodnější vrstvy půdy. To spolu s méně vyvinutými kořeny z podzimní vegetace mohlo znamenat nepřístupnost, nebo jen částečnou dostupnost těchto prvních dávek dusíku.
Řepka však dále regenerovala, diferencovala generativní orgány, a koncem března začala přecházet do fáze BBCH 30. Toto období by mělo být pro dobrý vývoj rostlin pokryto dávkou dusíku (N) na úrovni okolo 120 až 130 kg/ha.
Vzhledem k počasí se však druhá dávka N dostala do porostů až koncem března, respektive počátkem dubna. Lze jen spekulovat, kolik N z první dávky, která se pohybovala v rozmezí 40 až 70 kg N/ha, zůstalo přístupné pro rostliny.
Druhá dávka N byla sice okolo 80 až 100 kg/ha, ale protože N z první dávky byl pro rostliny částečně nepřístupný(ve spodní vrstvě půdy), byla celková hladina N nízká.
Otázkou je i to, kolik N z druhé dávky stačily rostliny v období důležitém pro generativní rozvoj přijmout. To mohla být jedna z příčin nižší diferenciace generativních orgánů.
Na porostech v této fázi však nebylo nic patrno. Chladné počasí přispělo k dobrému vývoji větví a porosty vzhledem připomínaly rok 2007. Sucho a teplejší počasí od poloviny dubna zpřístupnilo N ze spodních vrstev. Začaly narůstat mohutné, silně olistěné rostliny s dlouhými větvemi. Generativně však již bylo rozhodnuto. Celý tento problém začal být patrný až v době dokvétání porostů. To v běžném roce trvá 10 až 14 dní.
V loňském roce porosty odkvetly velice rychle, a to během necelého týdne. Důvodem byl nižší počet květů a vyvinutých šešulí na větvích a důsledkem potom nízká vrstva šešulí v porostech. A nejen to. Vysoký příjem dusíku v tuto dobu vedl ke tvorbě řídkých, méně odolných pletiv. V prostředí zvýšeného infekčního tlaku chorob a ne příliš dobrého základu kořenů to mohla být také jedna z příčin vysokého napadení porostů nouzovým dozráváním.
Tento problém se začal odvíjet s příchodem srážek v druhé polovině května za současných vyšších teplot, po dlouho trvajícím suchu. S výjimkou západočeského regionu byly srážky spouštěcím mechanismem pro zvýšení infekčního tlaku houbových chorob na většině území republiky. I přes to, že ihned po přechodu deštivého počasí (asi 10 dní) byla zahájena poměrně velice intenzivní fungicidní ochrana, začaly být již v polovině června v porostech patrné první příznaky nouzového dozrávání rostlin. Infekce se rozšiřovala velice rychle. Od prvních příznaků napadení stačilo necelých čtrnáct dní k infekci 30 až 40 % rostlin v porostech.
Proč se nouzové dozrávání šířilo tak rychle a proč fungicidní ošetření vykazovalo nižší účinnost? Odpověď na tuto otázku musíme hledat v příčinách tohoto stavu. V porostech, různě podle oblasti, se nouzové dozrávání projevovalo na 40 až 60 % rostlin. Z toho rostlin vykazujících napadení hlízenkou bylo „pouze“ 40 až 50 %.
Zbylá poškození rostlin šla na vrub verticiliovému vadnutí a jeho součinnosti s fómovou hnilobou a plísní šedou. Výskyt Verticillium v porostech však byl pouze jednou, a to tou z menších příčin nižší účinnosti fungicidů v loňském roce.
Dva typy infekce
Zásadním problémem ročníku byl velký výskyt, u řepky ne zcela běžné, primární formy infekce hlízenkou, která tvořila asi čtyřicetiprocentní podíl z hlízenkou napadených rostlin.
K oběma typům infekce došlo v období plného květu řepky.
U primární infekce to znamenalo výrazně pozdější výskyt, než bývá obvyklé. K sekundární infekci pak docházelo při několikadenním ovlhčení porostů v závěru května, a to nejen z obvyklých apotecií, ale i z drobivého mycelia pocházejícího z časně primárně napadených rostlin.
Infekce se pak projevila jak na stoncích jako nouzové dozrávání celé rostliny, tak na jednotlivých větvích rostlin. Podstatou primárního způsobu přenosu infekce je klíčení mycelia ze sklerocií, při dobrých vlhkostních a tepelných podmínkách, jejich prorůstání půdou a vniknutí do rostlin jejich kořeny. Následkem toho dochází ke zničení kořenového systému rostlin, hlavně kořenového vlášení. Příznaky jsou podobné napadení verticiliovým vadnutím. Pokožka kořenů se snadno slupuje. Nenacházíme však pod ní zčernalé cévní svazky. Vodivé cesty jsou však zničeny myceliem a kořen je vyplněný sklerocii hlízenky.
Napadený bývá i kořenový krček a dřeň stonků může být naopak zdravá. Rychlost postupu nouzového dozrávání při tomto typu infekce je z důvodu přerušení příjmu vody a živin podstatně rychlejší než při sekudárním způsobu infekce. Klasická fungicidní ochrana má v tomto případě sníženou účinnost, podobně jako při napadení verticiliovým vadnutím. Jediným možným způsobem ochrany proti této formě primární infekce sklerotiniovou hnilobou je, kromě dodržení odstupu pěstování řepky a ostatních hostitelských plodin, ošetření půdy aplikací přípravku Contans WG. Spory houby Coniothyrium minitans, v něm obsažené, napadají sklerocia v půdě a likvidují jejich životaschopnost. Přípravek se aplikuje před setím řepky v dávce 2 kg/ha, nebo mnohem efektivněji, po sklizni infikovaného porostu řepky, těsně před zapravením jejich posklizňových zbytků. Sklerocia jsou v té době na povrchu půdy a je zajištěn lepší kontakt se sporami aplikované houby. Proto i použitá dávka se může při stejném účinku snížit na 1 kg/ha. V obou případech je podmínkou účinnosti rychlé zapravení inokula do půdy. Je možné použít i kombinaci nižší dávky před setím s následným fungicidním ošetřením v době květu (fungicidní ošetření řepky nemá vliv na hladinu růstu hub Coniothyria v půdě).
Výsledky pokusů jsou uvedené v grafu 3 a zdají se být velice nadějné. Pokud však ošetříme pouze pozemky před setím nebo po sklizni řepky, musíme počítat stále s možností infekce sporami z ostatních ploch. Proto se jako nejefektivnější v doposud prováděných pokusech ukazuje varianta aplikace Coniothyria kombinované s fungicidním ošetřením v době květu.
Při ošetření sekundárního napadení porostů hlízenkou pak svoji úlohu v rozdílné účinnosti aplikovaných fungicidů sehrála i volba vhodného přípravku spolu s dobou aplikace a dávkou vody.
Bylo zcela zjevné, že nejmenší napadení nouzovým dozráváním vykazovaly porosty ošetřené v době plného květu, ještě do příchodu dešťů. V té době se hlízenka v porostech ještě nevyskytovala a jednalo se tedy o preventivní zásah. Následné srážky ve druhé polovině května způsobily posun aplikací fungicidů. Porosty se ošetřovaly asi 10 až 14 dní po optimálním termínu. Navíc masivní nástup ošetření způsobil nedostatek aplikační techniky a zároveň zúžil možnost výběru vhodných fungicidů. Přes všechny tyto problémy ale tento rok potvrdil naše dlouholeté doporučení, pokud není možné z jakýchkoli důvodů provést ošetření v optimálním termínu, tedy v plném květu, je lepší aplikovat fungicidy raději dříve, nebo i později, než nechat nadějné porosty bez ošetření. Jak časné, tak i pozdní postřiky fungicidy svůj efekt přinesly. Zároveň nám tento, z fytopatologického hlediska velmi zajímavý, rok umožnil důkladně prověřit v poloprovozních pokusech účinnost vybraných registrovaných i pro registrace připravovaných fungicidů.
Fungicidy
Tak jako fenoménem ročníku 2007 byl výskyt padlí řepkového, které však vzhledem k době nástupu již nezpůsobilo žádné výraznější hospodářské škody, tak ročník 2008 byl ve znamení vyššího výskytu Phoma lingam, hlavně v podzimní části vegetace řepky. Především se ale jednalo o velmi vysoký infekční tlak Sclerotinia sclerotiorum. Při bonitacích houbových chorob v poloprovozních pokusech s fungicidy byl výskyt klasifikován v průměru lokalit stupněm 5,9, viz graf 4. V praxi to znamená, že bylo napadeno asi 30 až 40 % rostlin porostu. Tento stav velice realisticky odrážel i skutečnost na běžných plochách. Vysoký stupeň poškození rostlin se potom odrazil i ve zvýšeném poléhání napadených porostů, jak je vidět z grafu 4. V této fázi vývoje porostů již bylo jasno, že rekordní výnosy jsou ty tam. Vysokému napadení porostů, hlavně hlízenkou, odpovídaly i vysoké přírůstky výnosů po ošetření jednotlivých variant fungicidy. V zatím posledním ročníku se poloprovozně ověřovala nejen účinnost registrovaných fungicidů (graf 5), ale i přípravků, které se zatím pro registrace připravují (graf 6), formou pokusného ověřování pesticidů v souladu se zákonem o státní rostlinolékařské péči. V obou typech pokusů se zároveň ověřovala i jejich účinnost při různém termínu aplikace.
Při ověřování účinnosti registrovaných přípravků dosahuje již delší dobu velice zajímavých výsledků a v letošním roce, s výnosem 125,3 % na kontrolu při aplikaci v plném květu, je opět potvrdil přípravek Prosaro.
Zároveň je z grafu 5 vidět i vyšší účinnost aplikací provedených v době plného květu, kdy i standardní varianta, ošetřená Alert S 1 l/ha dosáhla oproti kontrole o 21 % vyššího výnosu. Přírůstky výnosu u časných aplikací, ať již provedených v období prodlužovacího růstu nebo na počátku květu se pohybovaly od 15 do 18,9 %. Při průměrném výnosu kontrol 3,57 t/ha se produkce těchto variant zvýšila o 0,53 až 0,67 t/ha a opodstatněnost časného fungicidního ošetření v případech, kdy není možno zvládnout ochranu v optimálním termínu, se tak potvrzuje i v letošním ročníku. Nižší přírůstek výnosu na variantě Orius je způsoben sníženou aplikační dávkou 0,75 l/ha oproti plným dávkám ostatních přípravků.
Pokusy s fungicidy připravovanými pro registrace byly rovněž, podobně jako pokusy s registrovanými fungicidy, koncipovány jako srovnávací u přípravků aplikovaných ve stejném termínu, a zároveň porovnávací mezi různými systémy ochrany, tedy mezi různými aplikačními termíny. I tyto pokusy prokázaly vysokou efektivnost fungicidního ošetření porostů v letošním ročníku. Pro budoucí fungicidní zásahy v porostech řepky se jako velice nadějné zdají být výsledky nově nastupujících přípravků Pictor a Amistar Xtra. Po jejich aplikacích v době plného květu byl zaznamenán přírůstek výnosu 29, respektive 26,6 %. Z grafu 6 je zároveň patrné, že při aplikacích Pictoru na počátku kvetení bylo dosaženo téměř shodných výsledků jako při jeho použití v plném květu. Jedná se sice o jednoleté výsledky, ale plně korespondující s výsledky ze zahraničí a potvrzující dlouhou fungicidní účinnost přípravku.
Loňský vyšší výskyt houbových chorob měl i odpovídající odezvu v úrovni dosahovaných přírůstků výnosů po aplikacích fungicidů, a jak je vidět z grafu 7, je porovnatelný s výsledky roku 2004 a 2005, tedy s fytopatologicky obdobnými ročníky. Průměrný přírůstek výnosu po aplikacích fungicidů na pokusech v těchto letech byl na úrovni asi 19 %. Pokusné ročníky 2006 a 2007 s nízkým výskytem chorob dosahovaly výnosových přírůstků 5,5 až 8,6 %. Rok 2008 pak dosáhl průměrného výnosu o 20,5 % lepšího než kontrolní varianty. Z výsledků pokusů, ale i z výnosů na běžných plochách je zřejmé, že kvalitně provedená fungicidní ochrana v exponovaných lokalitách měla významný podíl na dosažení lepších výsledků pěstování řepky.
Klíčové informace
- Produkci řepky ovlivňují chyby v použití regulátorů růstu, hlavně u časně setých porostů (pozdní aplikace na již zapojené porosty). Důsledkem je omezení jejich vlivu na utváření výnosových prvků porostů a kvalitu přezimování.
- Je důležité sledovat uvolňování dusíku a v případě potřeby provést korekci výživy nejdéle počátkem října.
- Významné jsou rovněž chyby ve výživě porostů v období jarní regenerace: hnojí se pouze dusíkem a je nutné sledovat jeho přístupnost pro rostliny.
- Výsledek sklizně určuje dále výskyt houbových chorob. Výrazný vliv má výživný stav rostlin.
Ing. Jaromír Šaroun
Svaz producentů a zpracovatelů olejnin, s. r. o.
