Reforma společné zemědělské politiky EU u cukru nás poškodí

Evropská komise tento týden schválila návrh radikální reformy cukerného režimu v zemích unie, která by měla platit od roku 2005. Jejím smyslem je snížit závislost tohoto sektoru na dotacích EU a učinit krok vstříc požadavkům Světové obchodní organizace (WTO), která odsuzuje subvencované zemědělství v unii. Podle předsedy Českomoravského cukrovarnického spolku Stanislava Toboly by však Česká republika na reformě v této podobě prodělala.

Evropská unie vynakládá na podporu trhu s cukrem asi 1,7 miliardy eur ročně (asi 53 miliard Kč), přičemž celkové výdaje na podporu zemědělství se pohybují kolem 43 miliard eur. Komise navrhuje během čtyř let snížit národní kvóty cukru, tedy objem výroby v tunách dotovaný z unijního rozpočtu, o 16 procent z celkových 17,4 milionu tun na 14,6 milionu. Minimální ceny cukru mají v průběhu tří let klesnout ve dvou etapách o třetinu, z 620 eur na 421 eur za tunu, podobně jako minimální ceny cukrové řepy z 43,6 eur na 27,4eur za tunu. Objem dotovaného vývozu se má snížit z ročních 2,4 milionu tun na 400 tisíc tun. Zároveň reforma počítá s novými kompenzačními platbami pro pěstitele cukrovky. Ty by v zemích "patnáctky" měly činit 60 procent ušlého zisku a v nových členských státech sto procent. Cukrovary, jež se budou muset přeorientovat na jinou činnost, mají dostat z rozpočtu EU 250 eur na tunu produkce. Jistou možnost pro české producenty může skýtat obchodování s kvótami mezi členskými státy - například kdyby se země, jež cukr vyrábějí jen okrajově, svých kvót zcela zřekly. Reforma totiž počítá s převoditelností kvót mezi subjekty v různých členských zemích.
Přesto všechno bychom však byli jednou ze zemí EU, které by reformou nejvýrazněji utrpěly. Je to proto, že snížení dotované výroby se má týkat jak tzv. kvóty A, jež slouží pro domácí spotřebu, tak kvóty B, určené na vývoz. Zatímco většina starších členských států má vývozní kvótu relativně vysokou a může v podstatě snižovat jen ji, v případě nováčků byla vypočítána podle jejich závazků ve WTO a je nízká, v českém případě jen tříprocentní. Znamená to, že ČR by musela o 13 procent omezit i kvótu A, takže dotovaná výroba cukru, která by klesla o 72 tisíc tun, by už nestačila na pokrytí tuzemské spotřeby. Z vývozce by se tak naše země změnila v dovozce cukru. S návrhem sloučit kvótu pro domácí odbyt a pro vývoz v jednu a tu následně plošně krátit nesouhlasí ani MZe, které trvá na nedotknutelnosti limitu pro tuzemský trh a zároveň chce, aby se v reformě odstranilo znevýhodnění pro státy, které nevyrábějí náhradní sladidlo izoglukózu.
Podle Toboly čeští vyjednavači přislíbili, že při jednáních o změnách regulace budou usilovat o prosazení co největších objemů pro tuzemské výrobce, a už nějakou dobu se snaží přípravnou práci EK na reformě ovlivnit. Nyní po schválení návrhu se tato práce přesune do orgánů Rady ministrů EU. Najít ale spojence k prosazení změny návrhu nebude jednoduché. Ostatní nové členské země sice reforma také poškodí, většinou se však, jako v případě Slovenska, Polska a Maďarska, budou moci zahojit na podporách výrobě izoglukózy, která se u nás neprodukuje.