Reformy ano, ale bez obětí

Současný stav národní ekonomiky nevnímá většina z nás pozitivně. Ekonomickou situaci také kladou naši občané na první místo mezi věci, které je trápí. Na druhém je stav veřejných financí. Na rozdíl od dřívějších let se mezi deseti nejzávažnějšími problémy neobjevilo zemědělství, zásobování potravinami či jejich bezpečnost a kvalita. I životní prostředí se dostalo až na desáté místo.

O náladách i obavách obyvatelstva všech členských států Evropské unie vypovídá pravidelný průzkum veřejného mínění Eurobarometr. Závěry z posledního, který proběhl na podzim uplynulého roku, zveřejnila Evropská komise na počátku uplynulého týdne. Jde již o 74. celounijní průzkum, od vstupu České republiky do unie je to dvanáctý Eurobarometr. Umožňuje nejen pohled na názory obyvatel České republiky, ale i jejich srovnání s průměrem celé unie i jednotlivými členskými státy.
Unii vidíme optimisticky Naši občané vnímají stav evropské ekonomiky lépe než své vlastní. Zatímco národní ekonomiku hodnotí pozitivně jen 17 procent dotázaných, situaci v EU vidí dobře zhruba každý třetí respondent. Nejhůře vypadalo české i evropské hospodářství v očích našich občanů loni na jaře, kdy naši ekonomiku viděla pozitivně jen desetina a evropskou 18 procent dotázaných. Ve srovnání s průměrem unie vnímáme svou národní ekonomiku hůř, stav evropského hospodářství však hodnotíme zhruba stejně jako občané celé sedmadvacítky.
Nadpoloviční většina Čechů (52 procent) je přesvědčena, že krize je už za námi. V celé unii v tom patříme spíše k optimistům. Těmi největšími jsou Estonci, Švédové a Rakušané (všichni po 58 procentech). V této oblasti se výrazně odráží situace v daném členském státě. To, že vrchol krize je ještě před námi, si nejvíce myslí Řekové (75 procent), Portugalci (72 procent) a Irové (72 procent), tedy obecně obyvatelé členských zemí unie, jejichž ekonomika tone v největších potížích.
Kdo zatočí s krizí? Se světovou krizí si podle občanů ČR dokáže poradit nejlépe uskupení zemí G20 (19 největších ekonomik světa, včetně některých zemí EU a unie jako celek). Domnívá se to 37 procent dotázaných, což je nejvíce z celé EU-27. Na další místa kladli naši spoluobčané Mezinárodní měnový fond (MMF), Evropskou unii a USA. Jen šest procent věřilo nejvíce národní vládě. Je to pravděpodobně také tím, že naše země je malá, a je tedy málo pravděpodobné, že by mohla zasáhnout do světové ekonomiky, vysvětlil autor české zprávy Vojtěch Hündl. V průměru EU-27 věří ve schopnost Bruselu 23 procent dotázaných, na druhém místě skončila s 20 procenty národní vláda, na třetím G20 (16 procent), na čtvrté příčce s 15 procenty MMF a až za ním s pouhými šesti procenty USA. Mimochodem stejný podíl dotázaných v unii (tedy šest procent) si myslí, že s krizí si neporadí nikdo. Je zajímavé, že občané ze zemí eurozóny (používají společnou měnu euro) věřili nejvíce EU (25 procent), MMF (17 procent), vlastní vládě a G20 (oběma shodně po 16 procentech). Občané ze států mimo eurozónu kladli v průměru na první místo vlastní vládu až za ni unii (ovšem s výjimkou již zmíněné ČR).
Evropská unie se dnes podle Martina Potůčka z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy nachází v bezprecedentní historické situaci. Nestačila se ještě vypořádat s nároky na do té doby nebývale velké rozšíření o 12 nových států a v podstatě velmi brzy poté vypukla celosvětová hospodářská krize. Na úrovni unie ani národních vlád jednotlivých států není zcela zřejmé, jak je možné se s touto krizí vypořádat, konstatoval Potůček.
Výběr opatření A jak by se měla krize řešit? Pokud se podíváme na opatření, která se nejvíce diskutují v Bruselu, má v EU-27 největší podporu (77 procent) silnější koordinace hospodářské politiky v celé unii. Přes 70 procent dotázaných si myslí, že je zapotřebí větší dohled EU na aktivity velkých finančních skupin (75 procent) a na používání veřejných peněz na sanaci bank (rovněž 75 procent). Tři čtvrtiny respondentů v celé EU-27 by také chtěly větší koordinaci ekonomik a finanční politiky v zemích eurozóny a 71 procent je pro větší roli EU v regulaci finančních služeb. Z výsledků průzkumu v ČR je zřejmé, že většinou souhlasíme s regulací, kontrolou a dohledem Bruselu na mezinárodní úrovni, ale jsme proti jejímu zasahování do národních ekonomik. To znamená, že převážně nechceme, aby rozhodovala o daních, důchodech apod.
V pohledu na řešení problémů způsobených krizí se odráží pozice, vzdělání i věk dotázaných. V ČR by 33 procent dotázaných chtělo zjednodušit pravidla pro zakládání podniků. Podle Hündla se k této variantě přiklonili zejména podnikatelé a vysokoškoláci. Dalších 32 procent (zejména manuálně pracující) by dalo přednost restrukturalizaci problémových odvětví. Cestou využívání „zelené energetiky“ (32 procent odpovědí) by vyšla hlavně mládež, studenti a manažeři.
Rozdílný je i pohled na možnosti zvýšení zaměstnanosti. Zatímco manuálně pracující dávají přednost rekvalifikaci (41 procent), podnikatelé a vysokoškoláci jsou hlavně pro celoživotní vzdělávání (42 procent).
Důsledkem krize je nárůst chudoby. Zatímco polovina dotázaných v nových členských zemích, včetně ČR spoléhá v tomto směru na sociální ochranu, čtvrtina občanů EU (zejména ze států původní evropské patnáctky) vidí řešení v podpoře zaměstnanosti.
Reformy ano, ale Zatímco většina dotázaných u nás i v celé EU nezpochybňuje nutnost reforem a naopak velmi silně vnímá jejich potřebu, s ochotou si kvůli nim utáhnout opasky a snížit si tak životní úroveň je to už daleko horší. Lidé v ČR (80 procent) i v celé EU (87 procent) si podle Hündla sice uvědomují, že k reformám pro budoucnost je potřeba přinést oběti v současnosti, ale daleko menší počet z nich je však připraven tyto oběti skutečně udělat. U nás (a v průměru 12 nových států) je to jen 41 procent, v EU 50 procent a v patnáctce původních zemí 53 procent obyvatel.