06.05.2011 | 08:05
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Rentabilita chovu prasat začíná u selat

Počet narozených a odchovaných selat na prasnici za rok je rozhodující a mezinárodně uznávaný ukazatel reprodukční užitkovosti prasnice. Zlepšování reprodukční užitkovosti je výsledkem snížení ztrát během prenatálního vývoje a ztrát během odchovu. S přihlédnutím k současným biologickým a technologickým možnostem je možné dosáhnout 2,4 vrhu na prasnici a rok. Dosažení skutečné rentability a konkurenceschopnosti v chovu prasat předpokládá dosažení 25 selat odchovaných od prasnice za rok.

Klíčovými podmínkami snížení ztrát selat od zapuštění prasnice do poporodního období jsou:
- správně provedená inseminace a odpovídající ustájení prasnice po inseminaci tak, aby se zabránilo embryonální mortalitě,
- odpovídající výživa prasnice během březosti,
- dodržení hygienických zásad při porodu,
- dozor ošetřovatele a případná asistence při porodu,
- ošetření selete po porodu,
- kvalita prostředí na porodně (teplo, čisto, bez průvanu),
- zajištění dostatku mleziva pro sele,
- zajištění pomoci pro slabá selata.

Ztráty selat během prenatálního období
Ztráty selat jsou pro chovatele nejcitelnější v období po porodu, avšak je potřeba si uvědomit, že již v prenatálním období dochází k výrazné redukci počtu plodů.
Přibližně 40 % potenciálních selat uhyne jako embryo nebo plod do 40. dne březosti. Tento jev je do jisté míry přirozenou reakcí organismu prasnice sloužící k udržení březosti. Plody „soupeří“ o místo v děloze a ty nadpočetné odumírají.
Nelze však opominout i další příčiny prenatálních ztrát, jako jsou defektní embrya, nepřirozené podmínky pro vývoj plodu v děloze nebo působení patogenů. Odumřelé plody se pak během fyziologického porodu rodí mumifikované. Tyto mumifikované plody tvoří průměrně 0,2 kusu/vrh.
Počet mrtvě narozených selat se pohybuje okolo 5–10 %. Vyšší počet mrtvě narozených selat se vyskytuje zejména ve vrzích s vyšším počtem selat (14 a více). Příčinou úhynu selat při porodu bývá ruptura pupeční šňůry, předčasné odloučení placenty z dělohy, omezený přívod krve k plodu během intenzivních kontrakcí dělohy nebo při průchodu porodními cestami. Často dochází k omotání pupeční šňůry okolo selete, které se vzpříčí v porodních cestách. Počet mrtvě narozených selat se také zvyšuje v případě předčasného porodu před 112. dnem březosti, nebo pokud březost trvá déle než 116 dní. Počet mrtvě narozených selat je rovněž v přímé závislosti na délce porodu. Čím je porod delší, tím vyšší jsou ztráty selat. Více než dvě třetiny všech mrtvě narozených selat se vyskytují v případě, že porod trvá déle než čtyři hodiny. Rozhodující je i pořadí selete v děloze. Selata, která jsou v poslední třetině děložního rohu, mají nižší šance na přežití. Více než 80 % ze všech mrtvě narozených selat je z této části dělohy. Poslední sele má 50% šanci, že se narodí živé. Toto sele musí během porodu překonat prázdný prostor děložního rohu a projít porodními cestami. Pupeční šňůra je dlouhá 60–75 cm, děložní roh 120–180 cm, a proto snadno dojde k ruptuře pupeční šňůry. Ruptura pupeční šňůry nebo předčasné oddělení placenty se vyskytuje z 20 % u selat z první třetiny děložního rohu, zatímco u selat v poslední třetině je to až 50 % případů. Mezi důležité faktory ovlivňující výši ztrát selat při porodu jsou i podmínky prostředí, ve kterém je prasnice umístěna během březosti. Teplota nad 30 °C během poslední fáze březosti jednak zvyšuje počet mrtvě narozených selat a jednak snižuje hmotnost narozených selat. Rozhodující je samozřejmě i výživa prasnice.

Ztráty selat do odstavu
Porod a období těsně po něm je pro sele první kritická fáze života a její úspěšné překonání závisí na mnoha faktorech, jako jsou samotný průběh a délka porodu, kvalita poporodní péče a kvalita prostředí, ve kterém se novorozené sele nachází. V období od narození do odstavu dochází ke ztrátám přibližně 10 % selat. Přes 50 % selat uhyne do čtyř dnů po narození. Jedná se zejména o selata slabá, u kterých je hlavní příčinou úhynu zalehnutí prasnicí. Často tato selata také umírají hlady, protože nemají dostatek sil k soupeření se sourozenci o místo u struků, zbývají na ně pak struky s nižší produkcí mleziva a mléka. Sele má po narození pouze omezené zásoby glykogenu pro tvorbu pohotové energie. Energii potřebuje sele nejen k úkonům spojeným s vyhledáváním struků a sáním, ale i k pohybu, který mu zajistí ochranu před zalehnutím. Vyšší mortalita selat po porodu je také sledována u selat narozených předčasně do 109. dne březosti. Faktorem, který podstatně snižuje ztráty selat při porodu a po něm, je aktivní účast ošetřovatele při porodu. Poučený ošetřovatel sele po porodu osuší, případně zbaví plodových obalů, ošetří a dezinfikuje pupek, slabá selata umístí pod zdroj tepla, pomůže seleti nalézt struk a zajistit příjem mleziva. Jestliže je počet funkčních struků prasnice nižší než počet narozených selat, nadpočetná selata přemístí k jiné prasnici s méně početnými vrhy početným vrhem, pokud je to možné.
Sele je od narození vystaveno různým rizikovým faktorům, které ohrožují jeho zdravotní stav. Pro sele je zásadní období výživy mlezivem a mlékem, kdy je zcela odkázáno na matku. Toto období je pro sele značně stresující a kvalitní výživa má vliv na jeho úspěšné překonání. První výživou selete je mlezivo matky. Sele se rodí s malým množstvím protilátek, které získá právě z kolostra matky. Mlezivo obsahuje kromě imunoglobulinů také lehce stravitelné živiny a růstový faktor podporující zdravý růst a vývoj důležitých orgánů selete. Mlezivo pokrývá potřeby novorozeného selete na termoregulaci, tvorbu imunity a vývoj trávicího traktu. Je nezbytné, aby chovatel zajistil příjem mleziva co nejdříve po porodu. Po šesti hodinách života selete dochází ke snížení prostupnosti jeho střevní stěny pro imunoglobuliny, po 24 hodinách je již jejich příjem pro sele bezvýznamný. Minimální doporučené množství mleziva pro sele je 150–280 g/kg hmotnosti, a to ideálně do dvou hodin po narození. Selata s velmi malou porodní hmotností jsou méně vitální, přijmou méně mleziva a již v tomto období tak dochází k ovlivnění jejich další růstové a produkční schopnosti. Selata s vyšší porodní hmotností jsou více temperamentní, obsazují výhodnější struky, vytlačují méně vitální selata a přijímají více mleziva. Přední struky jsou pro selata atraktivnější, protože jsou bezpečnější, lépe dostupné a produktivnější, proto je preferují a obsazují dříve než zadní. Stogramový rozdíl porodní hmotnosti selete znamená přibližně 30 g rozdíl v množství přijatého mleziva za první den života ve prospěch těžších selat. Produkce mleziva i mléka je velmi individuální schopnost a je ovlivněna nejen fyziologickým stavem matky, ale i managementem chovu. Podmínkou pro dostatečnou produkci mleziva je omezení stresových podnětů před porodem, v jeho průběhu a po něm, zabezpečení výživy během březosti odpovídající potřebám jednotlivých prasnic a zajištění neomezeného přístupu k čerstvé a čisté pitné vodě. Také přílišný hluk ve stáji, který narušuje „komunikaci“ prasnice se selaty během sání a vyrušuje prasnici od příjmu krmiva, způsobuje pokles produkce mleziva i mléka. Stejně negativně působí i vysoká teplota prostředí. Dalšími faktory, které mohou ovlivnit množství vyprodukovaného mleziva prasnicí a následně přijatého seletem, jsou pořadí vrhu, věk, hmotnost a úroveň výživy prasnice, velikost vrhu a vitalita selat.
Pro přežití selete od narození do odstavu je rozhodující hmotnost selete při narození. Hmotnost pod 1 kg je považována za kritickou. Pokud sele s touto nízkou hmotností neuhyne do odstavu, ovlivní nízká porodní hmotnost jeho další vývoj. Takové sele dosahuje jatečné hmotnosti později než sele s normální porodní hmotností, jeho výkrm trvá déle a pro chovatele znamená náklady na ustájení a krmení navíc. Omezené zásoby energie, které má slabé sele při narození, potřebuje pro termoregulaci a pohyb, aby nalezlo struk. Další energii a obranné látky získá sele z mleziva. Selata s nízkou porodní hmotností však často uhynou hlady, protože právě nedostatek energie jim zabrání mlezivo přijmout. Tato selata vyžadují zvýšenou pozornost ošetřovatele. U vrhů s vysokým počtem selat dochází ke snížení průměrné porodní hmotnosti a zvýšení počtu slabých selat ve vrhu. Prasnice s početnými vrhy neprodukují dostatek mléka pro výživu všech selat. Pouze 28 % selat s porodní hmotností pod 1,1 kg se dožívá sedmi dnů. Nízká porodní hmotnost způsobuje až dvě třetiny ztrát selat úhynem, horší výsledky v odchovu a ve výkrmu, které snižují rentabilitu podniku.
Podmínky prostředí jsou dalším faktorem rozhodujícím o výši ztrát selat od narození do odstavu. Zatímco optimální teplota pro laktaci prasnice je 15–18 °C, novorozené sele bez termoregulace potřebuje teplotu prostředí 32–35 °C. Tyto podmínky lze zajistit vyhřívanými doupaty nebo podložkami pro selata v prostoru, kam nemá přístup prasnice. Pokud tento prostor selatům nezajistíme, vyhledávají jiný zdroj tepla, kterým je pro ně prasnice, snaží se o co nejtěsnější kontakt s ní, čímž vzrůstá riziko zalehnutí nebo přišlápnutí selete při vstávání a ulehání prasnice. Konstrukce porodních kotců musí odpovídat minimálním standardům pro ochranu zvířat. Je však třeba si uvědomit, že příliš volného prostoru prasnici neumožňuje kontrolu při chůzi a uléhání a opět se zvyšuje riziko ztrát selat zalehnutím. Zábrany, které prasnici v kotci zpomalují při ulehání, mohou snížit ztráty selat až o 0,8 kusu/vrh.
Největší zdravotní riziko u selat po narození představují průjmová onemocnění. Proti většině střevních onemocnění jsou selata chráněna právě díky mlezivu. Při jeho nedostatku dochází k pomnožení škodlivé střevní mikroflóry a ztrátě schopnosti vstřebávat živiny. Hlavním patogenem jsou enterotoxické kmeny E. coli, ale také transmisivní virová gastroenteritida, rotaviry, Clostridium perfringens typu C a z parazitů především Isospora suis.

Ztráty selat po odstavu
Odstav je další kritické období v životě selat, které je doprovázeno nejen nutričním stresem, ale i stresem sociálním vyvolaným odloučením od prasnice, změnou prostředí, změnou chovatele a změnou sociální hierarchie v nově vznikajících skupinách zvířat.
Při odstavu dojde ke změně krmné dávky z tekuté, vysoce stravitelné na pevnou a méně stravitelnou. To je často doprovázeno změnami v trávicím traktu selete, poruchami trávení a průjmy. Po odstavu se může u selat vyskytnou dočasná anorexie, selata nepřijímají potravu a jsou více náchylná ke střevním infekcím.
Tyto infekce nejvíce postihují tenké střevo, kde dochází ke snížení výšky sliznice až o 20 – 30 % a k atrofii klků. Ochranné bariéry trávicího traktu jsou narušeny a dochází k vyšší sekreci elektrolytů a vody a větší propustnosti pro případné toxické látky.
Kromě toho dochází při odstavu také ke změně střevní mikroflóry. Bioaktivní látky přidávané do krmiv pro hospodářská zvířata zahrnují jednotlivé aminokyseliny, organické a anorganické kyseliny, minerální látky, růstové faktory, prebiotika a probiotika a látky rostlinného původu. Všechny tyto látky mají schopnost ochránit trávicí trakt zvířat, i když každá jiným způsobem, podporují růst sliznice střeva, mají antioxidační, protizánětlivé a antibakteriální účinky.
Největší zátěž představuje odstav pro dobře živená selata, která po porodu zaujala místo u lepších struků, nebyla příliš závislá na příkrmu a tudíž přijala protilátky výhradně z kolostra matky. Po odstavu a změně krmné dávky dochází ke změně střevní mikroflóry, kdy ubývá laktobacilů a přibývá enterokoků a koliformních bakterií, které mohou zahrnovat i toxické kmeny. Tato nejsilnější selata pak mohou týden po odstavu uhynout.
Pro snazší zvládnutí odstavového stresu je potřeba selata včas navykat na krmnou směs. Již od 3. dne po narození lze předkládat selatům malé množství suché směsi ČOS. Důležité je směs obměňovat každý den. Nezbytné je také poskytnout selatům zdravotně nezávadnou vodu. Směs obsahuje sušené mléko, čímž nedochází k prudké změně střevní mikroflóry a trávicích enzymů selete.
Závažným a celosvětově rozšířeným onemocněním je syndrom chřadnutí selat po odstavu. Zatímco dříve postihoval selata ve věku 3–6 týdnů, v současnosti se vyskytuje i několik týdnů po odstavu.
Apatie, hubnutí, průjmy, bledost sliznic, vředy žaludeční sliznice, zvětšené mízní uzliny jsou hlavní příznaky onemocnění způsobeného cirkovirem typu 2. Úhyn může dosáhnout až ke 40 %. Prevencí je kromě vakcinace důsledné dodržování hygieny ve stájích, nepřekračování povolené koncentrace zvířat na jednotku plochy, zajištění kvality krmiv a stájového prostředí.

Příspěvek vznikl za podpory NAZV – projekt č. QH71284 – Stanovení biologických a manažerských parametrů pro vysokou úroveň užitkovosti prasat

 

Klíčové informace

- Reprodukční užitkovost vyjádřená počtem narozených a dochovaných selat je faktorem ovlivňujícím rentabilitu chovu prasat. 
- Snahou chovatelů je proto minimalizace ztrát selat. 
- Ta obnáší celý komplex opatření zahrnující výživu zvířat, podmínky prostředí, ošetřování, technologie a zoohygienická opatření
.

 

Ing. Eva Václavková, DiS.Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves
oddělení chovu prasat Kostelec nad Orlicí

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down