03.06.2011 | 08:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Řepka a produkce komodity olejniny

Olejniny mají ze všech rostlinných komodit nejbouřlivější rozvoj. Růst produkce převyšuje přírůstek počtu obyvatel světa přibližně šestkrát. V průměru na každého občana Země dnes připadá 25,7 kg tuků za rok. V roce 1960 to bylo asi 11,5 kg. Roční spotřeba tuků tedy za 50 let stoupla o 135 procent. Takový nárůst není u žádné významné potraviny.

Motorem spotřeby i výroby se staly tzv. rozvojové země. To ještě v sedmdesátých letech 20. století nikdo neočekával. Třetí svět byl příkladem neúspěchu, nepokojů, populačních explozí, hladu a násilí. V této atmosféře sílily velké země jako Čína a Brazílie, od přelomu století i řada dalších včetně afrických. Růst životní úrovně začínal od potravin. Dominance tuků ve spotřebním koši třetího světa je jasná: tuky mají ze všech potravin nejvíce energie, stravu nejvíce zchutňují a navíc obsahují nezbytné vitamíny A, D, E, K. Růst spotřeby jasně dokumentuje spotřeba v Číně (tab. 2).

Příčiny změn
Tyto změny mají z pohledu vyspělého euroamerického světa řadu příčin:
– celkový společensko-ekonomický propad,
– ztráta kolonií, levných energií a surovin,
– slábnutí státu, národa, ideologií, církve,
– nové ideologie: hedonismus, ekologie, osobní lidská práva, zastupitelská mediální demokracie,
– vznik firemních nadnárodních impérií,
– slábnutí měny, útěk od peněz ke zboží, podnikání,
– vznik nových plošných firemních daní,
– absence velkých objevů, které mají zásadní dopady do ekonomiky,
– vstup náhražek, ochucovadel a doplňků do potravinářského trhu supermarketů (tab. 3), nadměrné obaly, odpady, nevyužívání přirozených zdrojů k individuální produkci potravin.
Výrobně drahé potraviny živočišného původu jsou nahrazovány přímou spotřebou kaloricky vydatných potravin rostlinného původu (tab. 3). To, spolu s růstem životní úrovně tzv. třetího světa, zčásti i díky rozvoji biopaliv stimuluje produkci rostlinných tuků a olejů (tab. 4). Nejrychleji roste produkce palmy olejné, pak sóji a následuje řepka (tab. 5).
Palma olejná proti sóje i řepce dává z hektaru podstatně vyšší produkci tuků a také tržby za produkci jsou asi dva- až třikrát vyšší (tab. 6). To se odráží v dynamice dovozů palmového oleje do EU (tab. 7). Při stagnující potřebě tuků pro lidskou výživu je růst produkce tuků z řepky a dovozů z palmy olejné způsobený hlavně výrobou bionafty, okrajově i jiným nepotravinářským využitím (tab. 8).

Největší producent na světě
Evropská unie je hlavním producentem řepky a řepkového oleje na světě. Růst této komodity je po zahájení významné produkce olejky v Maďarsku, nově i v Rumunsku a rozšiřováním jejích ploch u tradičních pěstitelů – Německo, Francie, Británie, Polsko, Česko, Dánsko – stále velmi dynamický.
Druhou hlavní olejninou je slunečnice. Rozhodující plochy i výrobu mají Francie, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Španělsko. Výměra slunečnice ale neroste v odezvě na citlivost na řadu chorob, malou vhodnost k výrobě bionafty a stagnaci ceny, která jen nepatrně převyšuje cenu řepky. Ta ale při srovnatelných nákladech dává asi o 82 % vyšší výnosy semen.
Třetí hlavní olejninou EU je oliva evropská. Její produkce stagnuje a je omezena na Středomoří. Ceny olivového oleje na rozdíl od řepkového, palmového, sójového nerostou ani při boomu cen 2010/2011.
Produkce sójových bobů v EU je relativně malá – průměr za roky 2005–2010 činí 0,99 mil. tun. EU ale zpracuje 13 mil. tun bobů a mimo to doveze asi 24 mil. tun sójové moučky – v přepočtu asi 30 mil. tun bobů.
Důvodem je cenová výhodnost dovozů sóji – proti řepce jsou nyní boby levnější asi o 20 % – a relativně malá vhodnost „drahé“ půdy EU na výrobu sóji.

Ceny

Ceny olejnin kulminovaly v roce 2007/2008 a nyní 2010/2011. Jde o obdobu růstu cen obilovin a dalších agrárních produktů z rostlinné výroby. Meziroční březnový růst 2010/2011 činil u US sóji (cif Rotterdam) 34 %, u EU řepky (cif Rotterdam) 62 %, EU slunečnice (cif Amsterodam) 44 %, US pšenice (fob Gulf) 56 %. Primárním důvodem růstu není neúroda – olejniny mají každoročně nový produkční rekord – ale zvyšující se spotřeba ve třetím světě, v závislosti na růstu ekonomické síly (tab. 2). Přitom je stále spotřeba tuků například „zázračné“ Číny proti Euroamerice jen asi na poloviční úrovni.
Druhou velkou příčinou cenové exploze je pád hodnoty dolaru a únik od nejistých peněz k jistotám komodit. V tab. 9 je vztah mezi kurzem dolaru k české koruně ve vazbě na farmářskou cenu řepky a potravinářské pšenice. Vliv velké produkce – rok 2009 po rekordech roku 2008 – má sice nesporný dopad – ale jistota komodit proti nejistotě peněz – roky 2007, 2008, 2010, 2011 – je zřetelná.

Řepka v Čechách a na Slovensku
Růst produkce olejnin je v ČR i SR ještě výraznější než ve světě či EU. To se odráží v zásadní změně struktury pěstovaných plodin (tab. 10). Je zajímavé, že cena produkce se přizpůsobuje nutnosti srovnatelnosti tržeb z 1 ha. Proto mák – plodina, která má asi „století“ srovnatelné, spíše klesající výnosy semen, vykazuje v porovnání například s pšenicí, u níž se výnosy zrna značně zvýšily, růst cen.
Ohromný růst výměry, výnosů i produkce olejnin, především řepky, má řadu příčin – dovozy nafty, rozmach či pokles živočišné výroby, společenské změny, nové objevy, možnosti exportů, orientace na ekologii a podobně. To zkráceně popisuje graf.
Výnosy ozimé řepky i většiny jiných plodin závisí více na úrovni pěstitelské technologie než na produktivitě prostředí. To také ukazuje porovnání tříletí 1988–1990 se současnou periodou 2008–2010. Výnosy olejky i pšenice jsou stejné jako před 20 lety (tab. 11).
Je sice faktem, že se výměra řepky více než ztrojnásobila, ale proti období před 20 lety máme k dispozici azolové regulátory, hybridní odrůdy, listová hnojiva, účinná mořidla, lepší sklizňovou a secí techniku a podobně. Pouze není dost prostředků, aby řepka dostala vše, co potřebuje, jak zvláště platí pro agrárně ještě chudší Slovensko. Obecně se dnes výše vstupů podřizuje momentální ekonomické situaci.
Tu přímo ovlivňuje výše farmářské ceny. Ta se za posledních 16 let liší až o 78 % (viz porovnání roků 1999 a 2008 – tab. 9). Výnosy semen kolísaly o 97 % (viz roky 2003 a 2004). To dělá z produkce řepky, ještě více pšenice a nejvíce máku, dobrodružství srovnatelné s gemblerstvím. K tomu ještě přistupuje kurzovní nestabilita zvláště dolaru.
Pokud porovnáme období stabilní produkce – například roky 1986–1989, vyjde nám, že nejvyšší výnosy, ale i kvalitu – olejnatost – má řepka na vysočinách, v bramborářské oblasti. To je dáno náročností olejky na vodu, vzdušnou vlhkost a lehčí až střední půdy. Nyní se dost zásadně mění pohled na tyto vlivy. Oblasti s nejvyššími výnosy v původních krajích Jihočeském, Západočeském a na Českomoravské vysočině výnosově ztratily. V popředí výnosů jsou úrodné kraje – dominuje Haná – kraj Olomoucký. Co překvapí, jsou od roku 2002 nečekaně dobré výsledky kraje Ústeckého. Ten má druhé nejvyšší, přitom stabilní výnosy semen, ač jde o oblast srážkového stínu se zemědělstvím bez živočišné výroby. V období socialismu to byl kraj s nejnižší intenzitou zemědělství, kde řepka dávala nejnižší výnosy. Půdy jsou zde ovšem velmi dobré, někdy i černozemního typu. Kritické je období setí řepky, které často připadne na extrémní sucho.
Ozimá řepka v severních Čechách ale těží také ze svého specifického vegetačního cyklu: výsev v srpnu, sklizeň v červenci. Kořenový systém se vytváří na podzim a za mírné zimy v půdě teplejší než +2 °C. Pokud přijde suchý duben, a to se stává čím dál častěji, řepka s mohutným kořenovým systémem toto období relativně snadno překoná. Právě proto i ve srážkově chudých oblastech vhodně doplňuje obecně suchovzdornou ozimou pšenici. Každopádně se ukazuje, že v současné době, kdy půdě chybí živiny, hnůj a organická hmota, jeteloviny, je přirozená úrodnost půdy jistotou pro vysoké výnosy ozimé řepky.
(tabulky a graf naleznete v tištěné verzi Zemědělce)

 

Klíčové informace

– Olejniny mají ze všech rostlinných komodit nejbouřlivější rozvoj.
– Nejrychleji roste produkce palmy olejné, pak sóji a po ní následuje řepka.
– Nejvyšších výnosů, ale i kvality dosahuje v České republice řepka na vysočinách, v bramborářské oblasti
.

 

Prof. Ing. Jan Vašák, CSc.
Ing. David Bečka, Ph.D.
Ing. Vlastimil Mikšík, Ph.D
.
Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie potravinových a přírodních zdrojů
katedra rostlinné výroby

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down