Reprodukce prasnic a ztráty selat

Cílem chovatelů prasat v produkčních chovech je dosáhnout maximálních parametrů v oblasti reprodukce prasnic a minimálních ztrát v odchovu selat na prasnici. Statisticky zpracované výsledky z této oblasti můžeme snadno porovnat díky údajům, které poskytují některé informační systémy na internetových stránkách. Z těchto zdrojů je zřejmé, že ve vyspělých zemích dochází ke snížení počtu chovaných prasnic, ale současně s tím k růstu jejich reprodukčních ukazatelů, a to zejména v posledních pěti letech.

Ve srovnání s tím máme u nás jen několik takto vysoce výkonných stád prasnic, zatímco větší část se pohybuje kolem 20 odchovaných selat na prasnici za rok. Jak víme, je tento ukazatel nižší o čtyři selata na prasnici v porovnání s vyspělými zeměmi a k jeho růstu dochází ve srovnatelném období jen zvolna.
Rozevírající se nůžky mezi parametry reprodukce prasat dosahovanými ve vyspělých zemích a u nás jsou bezesporu jednou z příčin snížené ekonomické rentability produkčních chovů, ale především snížené konkurence schopnosti už i na domácím trhu.
Co je příčinou toho, že nejsme schopni dosáhnout trvalého růstu reprodukčních ukazatelů prasnic, když genetický potenciál pro takový vývoj existuje? Každému je na první pohled zřejmé, že jde o celý komplex příčin, které jsou dány historicky, ale i nedávným, nepříznivým vývojem v ekonomice produkce prasat a vepřového masa.
Je zřejmě nevyšší čas hledat příčiny zaostávání a realizovat taková opatření, která budou směřovat k produkci srovnatelné s vyspělými zeměmi v blízké budoucnosti. Víme, že jde o multifaktoriální příčiny, které vyžadují důkladnou analýzu v každém podniku, protože některé faktory nejsou obecné.

Některé neinfekční příčiny poruch reprodukce

Ze zkušeností získaných v chovech, kde vzniklo zcela nové stádo prasnic s vysokou úrovní zdraví (stádo prosté původců PRRS, aktinobacilové pleuropneumonie, ale i enzootické pneumonie), známe, jaké nároky mají vysokoprodukční prasnice na kvalitu výživy, ustájení a použité technologie, úroveň welfare a prevenci stresu. Na takových farmách je velice významná úloha řízení chovu, ale i veterinárního zabezpečení založeného na systému prevence vzniku nových infekcí, vycházející mimo jiné z realizace náročných opatření zajišťujících biologickou bezpečnost stáda.

Krmná technika

Tento faktor je plně ovlivnitelný chovatelem. S nedodržováním správné techniky se můžeme v současné době setkat v některých našich chovech, nejčastěji u gravidních, ale i kojících prasnic a selat. Problém má daleko větší dopad na odchov selat, než bychom očekávali.

Gravidní prasničky a prasnice 

Známou skutečností je, že nadměrný příjem krmiva u prasniček, ale i mladších prasnic během prvních tří týdnů po připuštění se negativně projevuje zvýšenou embryonální mortalitou, a tím i sníženým počtem selat ve vrhu. Tento poznatek by měl být brán v ohled jako základní při sestavování krmných režimů. Měla by proto být stanovena strategie celého krmení pro prasničky a prasnice pro celou farmu, aby nedocházelo ke ztrátám embryí ve větším množství.
Do 80. dne gravidity by se denní krmná dávka v závislosti na hmotnosti, kondici, resp. pořadí vrhu měla pohybovat mezi 27 až 31 MJ MEP a 14 až 16 g lyzinu, resp. 2,1 až 2,5 kg krmné směsi. Teprve po 80. dni gravidity je možno dávku navýšit až na 40 MJ MEP a 21 g lyzinu (zvýšená potřeba rostoucího plodu, příprava na laktaci).
Nadměrné krmení během březosti neovlivní velikost narozených selat, projeví se však nižší schopností příjmu krmiva během laktace. Příprava prasnice na laktaci spočívá především v optimálním množství krmiva, podávaného během březosti. Proto již před porodem musí být prasnice připravená přijímat vysoké množství krmiva, potřebného pro produkci mléka v období laktace. Ideální by byl stav, kdy prasnice během laktace vůbec nezmění svoji hmotnost. V tom případě by během další březosti nemusela tuto ztrátu nahrazovat a krmivo by podstatně efektivněji využila pro svou záchovu, resp. další růst a pro vyvíjející se selata. V praktických podmínkách chovu by ztráta vlastní tělesné hmotnosti prasnice kojením neměla přesáhnout 7 kg.
V den porodu je doporučováno krmení zcela vynechat, první tři dny po porodu podávat pouze nízkou dávku a následně postupně dosáhnout sedmý den po porodu příjem krmiva odpovídající počtu selat. Prasnice kojící deset selat by měla přijímat 6,4 kg, při dvanácti selatech 7 kg krmné směsi denně, při vyšším počtu selat dávku úměrně vyšší. Příliš rychlý nárůst krmné dávky po porodu je stavěn do souvislosti se zvýšeným výskytem syndromu MMA.
Pro příjem co nejvyššího množství krmiva během laktace je nutné zajistit prasnici dostatek pitné vody – udává se potřeba 3 l vody na 1 kg krmné směsi. Je-li napájení napáječkou, je požadován minimální průtok dva litry za minutu.
Snižování krmné dávky během posledních dvou až tří dní před odstavem je možné doporučit jako prostředek podporující ukončení laktace. Pro prasnici začíná příprava na další reprodukční cyklus, zatímco selata jsou stimulována k vyššímu příjmu příkrmu.

Selata pod prasnicí

U selat je důležité, aby v okamžiku odstavu byla schopna přijímat a využívat kompletní směs. Příjem krmné směsi je stimulován podáváním příkrmu již na porodně. Příkrm by měl být kvalitní, vysoce stravitelný, podávaný do čistých krmítek. Problém je, od jakého věku má být selatům podáván. Z objektivního pohledu je začátek podávání příkrmu již v prvním týdnu života nejvýhodnější pro co nejvyšší využití obrovských růstových schopností selete. V okamžiku, kdy živiny mléka přestávají dostačovat jeho potřebám, dokáže sele alespoň malé dávky krmiva přijímat, a tím deficit vyrovnávat. V případě absence příkrmu sele podle možnosti začne přijímat krmivo prasnice, nebo dokonce výkaly, a to se všemi negativními dopady. Tím bude snížena odstavová hmotnost, která ovlivňuje užitkovost během celého dalšího života.
Jestliže nejsou selata na odstav dobře připravená, nemají potom první dny zájem o krmivo, které později naopak přijmou nárazově ve větším množství. Tento moment nejen že dokáže vyvolat průjmy z náhlé změny krmiva, ale může se stát i spouštěcím mechanismem pro původce infekcí střeva.

Organizace chovu prasnic

Jak již bylo mnohokrát opakováno, moderní organizace produkčního chovu prasat vyžaduje omezení z hlediska počtu věkových kategorií chovaných na farmě, na prasnice a sající selata. Ani toto omezení však neznamená, že by se mělo upustit od důsledné organizace chovu prasnic v turnusovém systému. Tento vede na jedné straně k intenzifikaci produkce a ke zvýšení produktivity práce ošetřovatelů, ale i k tvorbě zdraví stáda, protože umožňuje časování preventivních zásahů (vakcinací) za účelem dosažení vyšší homogenity imunitního stavu stáda. Optimální je turnusový systém, kdy prasnice ve stejné fázi reprodukčního cyklu jsou ustájeny ve stavebně oddělené sekci, do které společně přicházejí a odcházejí. Tento systém je velice výhodný pro pravidelnou desinfekci používaných prostor, čímž dochází ke snížení mikrobiální zátěže v porovnání s kontinuálním využitím stájí.

Prostředí poroden a vedení porodů

V řadě chovů se setkáváme s nevhodným teplotním režimem na porodnách. Při tvorbě mléka produkuje prasnice i teplo, které musí být odváděno do okolního prostředí. Vytvoření dvou teplotních zón v porodním kotci, tedy prostor s teplotou optimální pro selata (1. týden 30 až 32 OC, 2. týden 28 až 30 OC a další dva týdny 26 až 28 OC) a zbytek kotce, resp. porodní sekce s teplotou optimální pro prasnici (18 až 22 OC), je výhodný i pro selata – pobytem v chladnější zóně se otužují.
V intenzivních chovech se porody indukují v rámci celého turnusu, což přináší výhodu v podobě soustředění práce týmu ošetřovatelů do rozmezí několika hodin. Z hlediska snahy o co nejvyšší počet odchovaných selat je proto žádoucí asistence ošetřovatelů u porodu. Potom následuje intenzivní péče o novorozené sele, kterou doprovází ošetření pupečníku, krácení ocásků, tedy krvavé zákroky, při nichž dochází ke stresu, ale i k možnému přenosu infekce mezi selaty a vrhy. Stále existují chovy, kde porody probíhají mimo pracovní dobu samovolně bez ohledu na rizika, jako jsou komplikace během porodu, nezájem prasnice o selata či agresivita prasničky.

Náhlý stres z prostředí a nedostatky ve welfare

K náhlému stresu dochází vlivem nečekaných okolností nebo novým zásahem do prostředí kotce. Jedním z nich je například umístění infralampy nad mléčnou žlázu prasnice v kotci se sajícími selaty, což má za následek podchlazení selat na rohoži již od prvního dne života. Jiným příkladem je použití nového dezinfekčního prostředku pro dezinfekci podlahy kotce okamžitě po porodu, které však způsobilo vysokou kluzkost povrchu plastových roštů, jež měla za následek značné ztráty selat v důsledku poranění končetin selat a vzniku zánětu kloubů během několika dnů po porodu. Selata nebyla schopna pohybu a v důsledku toho ani sání mléka. Překrytí části roštu vedle lůžka prasnice v prostoru u struků prasnice nebylo v možnostech chovatele. Teprve vynechání nově zavedené dezinfekce s příměsí glycerinu se projevilo statisticky významným snížením poškození končetin. Za velmi silný stresový faktor pro prasnice i novorozená selata lze považovat nekvalitně vyrobené a instalované technologické zařízení porodního kotce. V tomto případě dochází k poraněním jak prasnic, tak selat, což má za následek jejich sníženou pohyblivost a snížení příjmu mleziva. Těžká poškození prasnic, vedoucí k jejich vyřazení z chovu, ale i trvalé následky u selat jsou více než biologickým pokusem, protože daný stav technologie je trvalého rázu. Je chybou, že na tyto situace nepamatuje současná legislativa.

Lidský faktor 

S intenzifikací produkce selat v moderních chovech rostou nároky na pracovní výkon ošetřovatelů. Stále častěji se proto setkáváme s ošetřovateli, kteří přichází do poroden bez předchozí praxe a potřebných znalostí získaných v příslušných odborných školách. U těchto zaměstnanců se jeví jako zvláště důležité jejich zacvičení a následné hodnocení výsledků práce vedoucími pracovníky. Absence pravidelné kontroly pracovních úkonů včetně vyhodnocování kvality odvedené práce vede k chybám, z nichž některé mají vážné následky. Ani u pracovníků s dlouholetou praxí by neměla chybět pravidelná kontrola jejich činnosti, protože si mnohdy v zájmu úspor času ani neuvědomují, jakým způsobem přispívají ke zvyšování ztrát v důsledku nedodržování technologických principů, welfare a pohody zvířat či šíření infekce mezi zvířaty. K velmi častým prohřeškům patří používání jednorázových pracovních pomůcek opakovaně bez ohledu na riziko šíření původců mezi zvířaty. I když personál prochází školeními a kurzy, je jeho postup v domácích podmínkách odlišný z různých důvodů. Měly by proto na jednotlivých provozech existovat zásady a postupy, které mají být dodržovány v každodenní praxi. Velmi důležitý je však lidský faktor při hodnocení výsledků, a tedy i ztrát vedoucími pracovníky. Přehlížení nedostatků v důsledku provozní slepoty, nebo jejich omlouvání obtížností situace, může vést k hromadění problémů s růstem ztrát selat, ale i financí. Nezřídka bývá příčinou ukončení chovu pro bezvýchodnost situace.

Ztráty způsobené faktory infekčního původu

V našich běžných chovech prasnic, které jsou ustájeny ve stejné lokalitě farmy jako prasata ve výkrmu, lze předpokládat vysoké procento promoření prasnic ekonomicky významnými původci infekcí. Taková situace proto klade nároky na specifickou prevenci. Tato je možná především včasnou vakcinací prasnic před zapuštěním nebo během gravidity podle charakteru vakcíny, protože jedině u prasnic s postvakcinační imunitou proti aktuálním infekcím můžeme očekávat dobré, nikoliv však optimální reprodukční ukazatele.

Úroveň zdraví stáda prasnic určuje prevalence infekcí

Současná zdravotní situace v komerčních chovech odpovídá stavu, který není cílen na chov zvířat prostých specifických patogenů. Takové možnosti jsme se zbavili přístupem, který se plně rozvinul během posledních deseti let. Proto ve většině stád, pokud není striktně dodržován turnusový systém, existuje navíc vysoký stupeň heterogenity jednotlivých stadií infekce a imunity. Existují tak vedle sebe subpopulace (skupiny) prasnic infikovaných, prasnic s postinfekční imunitou a prasnic, které nemají protilátky a jsou proto vnímavé k další infekci. Velkým problémem zdravotní nestability stád prasnic u nás je vysoké procento jejich obměny prasničkami, jež jsou zařazovány bez potřebné adaptace. Daleko závažnější je ovšem skutečnost, že jsou získávány z různých zdrojů, které můžeme pro jednoduchost rozdělit na cizí a vlastní. Nejhorší je snad situace tam, kde jsou prasničky vlastním produktem komerčních chovů. Většinou jde o zařazování prasniček pocházejících z výkrmu. Tento postup by mohl být vcelku bezproblémový, pokud by se jednalo o farmy prosté velmi závažných onemocnění, jako jsou PRRS, aktinobacilová pleuropneumonie a další. Musíme si uvědomit, že rozšíření viru PRRS na velkokapacitních farmách u nás je běžné v předvýkrmu i výkrmu, pokud nedochází k vakcinaci prasat po odstavu. Virus PRRS, který cirkuluje v populaci nevakcinovaných prasat na výkrmnách, tak postupně infikuje nejenom výkrmová prasata, ale i prasničky, které jsou sice ve společné skupině, ale i v kotcích mezi ostatními prasaty. Je proto zákonité, že prasničky, jež se vrací zpět do chovu z tohoto prostředí, jsou již infikované, avšak nemoc se nemusí projevovat klinicky. Prasničky, které mají protilátky proti viru PRRS a pravděpodobně i sníženou imunitu, nejsou vhodné k vakcinaci, přesto se to někde děje. Pokud není základní stádo prasnic pravidelně vakcinované, nejlépe živou vakcínou, dochází k trvalému přenosu viru PRRS prostřednictvím prasniček mezi prasnice a jeho dalšímu šíření. Podle našich zkušeností tomuto stavu nezbrání ani vakcinace inaktivovanou vakcínou. Svědčí o tom výsledky, které jsme získali z řady chovů, kdy prasnice rodí selata s živým terénním virem cirkulujícím v jejich krvi od prvního dne života.

Ztráty sajících selat a vrhy s malým počtem selat

Malá pozornost, kterou chovatelé věnují prasnicím s málo početnými vrhy, je vždy chybou. Vrhy s malým počtem narozených selat by měly být popudem pro šetření jak z hlediska chovatelského, tak i zdravotního. Je podstatné vědět, zda dochází k embryonální odúmrti nebo k potratům mumifikovaných či zakrslých plodů. Embryonální odúmrť souvisí nejpravděpodobněji s parvovirovou infekcí prasnic, která se dosti často opomíjí pod tíhou jiných infekcí. Z tohoto důvodu je třeba prověřit systém vakcinace proti parvoviróze a preferovat použití živé vakcíny místo inaktivované, která je vhodná do stád bez výskytu viru, jež jsou však u nás výjimkou.

Vrhy s málo životnými selaty 

Nízká životaschopnost selat se může projevit záhy po porodu, ale i později mezi 3. až 7. dnem.
Obvykle je postiženo několik selat, ne všechna. Jde většinou o selata drobná s podprůměrnou porodní hmotností, u kterých se s velkou pravděpodobností jedná o infekci virem PRRS k níž došlo již v děloze. Taková selata považuje chovatel za slabá, ale netuší, že jejich osud je zpečetěn vážnou infekcí. Pro vyšetření jsou vhodnější živá selata, u kterých se prokáže přítomnost viru v krvi. Tuto infekci nelze léčit, protože víme, že bude ukončena těžkým poškozením organismu selete, které mezi tím nakazí další jedince ve vrhu. Z vlastních zkušeností víme, že virem nemusí být infikovaná všechna novorozená selata ve vrhu, a také, že četnost vrhů s nálezem viru v krvi novorozených selat může být různá. Chybou v tomto případě je nevakcinovat prasnice, nebo spoléhat na inaktivovanou vakcínu. Od živé oslabené vakcíny podané ve správný čas, tedy před graviditou, můžeme očekávat ochranu plodů, a tedy i novorozených selat před infekcí virem. Taková opatření je však nutné realizovat stabilně pro všechny prasnice v jednotlivých turnusech.
Podobný musí být i přístup k prevenci průjmových onemocnění selat vyvolaných bakteriálními původci, jako jsou enteropatogenní kmeny E. coli, Clostridium perfringens typu C a další viroví původci průjmů selat. Pokud se průjmová onemocnění vyskytují u selat infikovaných současně virem PRRS, přispívají k oslabení organismu a dochází ke zvýšenému úhynu v období mezi 3. až 7. dnem. Od druhého týdne života selat jsou časté zejména průjmy způsobené kokcidií Isospora suis, které lze řešit preventivním zásahem kolem 4. dne života aplikací kokcidiostatik. Kolem třetího týdne jsou nejčastější průjmová onemocnění vyvolaná rotaviry a koronaviry prasat.

Infekční záněty kloubů selat

Velmi častou příčinou ztrát sajících selat jsou případy, kdy dojde k infekci některého z kloubů končetin. Koncem druhého týdne života selat se v chovech s cirkulací viru PRRS objevují ve zvýšené míře záněty kloubů vyvolané Streptococcus suis sérovar 1.
V tomto případě není třeba hledat souvislost mezi poraněním na končetinách a zánětem kloubů, protože k šíření původce dochází krví a infekce zasahuje různé klouby v různém počtu. Z počátku banální kulhání přechází po několika dnech do těžkého zánětu kloubu, který je provázen jeho zvětšením v důsledku tvorby hnisu.
Bez ohledu na počet postižených kloubů dochází k výraznému snížení schopnosti pohybu selete, tudíž dochází ke sníženému příjmu mléka. Taková selata zaostávají v růstu ve srovnání s ostatními a musí se léčit individuálně, přičemž úspěch terapie závisí především na včasnosti zahájení léčby.
Infekce má stájový charakter, vyskytuje se trvale, zejména na porodnách, kde není striktně dodržován turnusový systém. Selata postižena zánětem kloubů v době sání mají obvykle trvalé následky, které se projeví nejenom kulháním, ale i odmítáním pohybu, později, zejména při výkrmu, kdy vysoká tělesná hmotnost klade zvýšené nároky na funkci kloubů, hlavně při výkyvech teplot.

Období před odstavem

Podle situace v chovu je možno zahájit vakcinaci proti PRRS, a to u virus negativních selat nebo vakcinaci proti cirkovirovému chřadnutí selat. To umožní přistoupit k revakcinaci odstavených selat dříve, a tím dosáhnout obranyschopnosti v určitém předstihu. Obecně se tak časově předchází rozvoji obou infekcí, které mají za následek poškození imunitního systému odstavených selat, u nichž pak není vhodná aplikace vakcín vzhledem k vysoké pravděpodobnosti nízké úrovně očekávané odpovědi na vakcínu.

Závěr

Probíhající změny v nárocích na udržení rentability a konkurence schopnosti produkce prasat musí respektovat nejenom moderní chovatelské nároky, ale i udržení vysoké úrovně zdraví. Zdá se, že právě v této oblasti máme problémy, které jsou kritické pro udržení chovů prasnic z hlediska jejich efektivnosti. Abychom mohli alespoň některé problémy řešit, musíme si uvědomit, že návody nám neposkytne náhoda, ani příležitostný poradce. Musíme usilovat o nová řešení, která jsou podložena novými poznatky a zkušenostmi z úspěšných produkcí. To se však neobejde bez změn ve spolupráci mezi managementem farem a odborníky zajištujícími zdraví zvířat.

Článek vznikl v rámci řešení projektu NAZV QH1278.

Klíčové informace

- Přetrvávající nedostatky v  reprodukci prasnic představují komplex neinfekčních a infekčních příčin, které působí ve svém důsledku na snížení produkce, ale i ztráty selat v jejich odchovu. 
- V podmínkách moderních velkokapacitních chovů je prvořadým úkolem prevence výskytu anebo tlumení infekčních onemocnění vzhledem k riziku jejich snadného šíření. 
- Hlavním předpokladem vysokého využití reprodukčních schopností prasnic je proto vysoká úroveň jejich zdraví, která umožní plné využití genetického potenciálu.

Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc.
Ústav mikrobiologie a imunologie, Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
MVDr. Petr Daněk, CSc.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i.
Praha-Uhříněves,
pracoviště Kostelec nad Orlicí