Reprodukční a respirační syndrom (PRRS) je jedním z nejvíce problematických infekčních onemocnění prasat, které se snadno šíří mezi jednotlivými chovy i nezávisle na pohybu zvířat. Z toho důvodu stále více sílí názory, že účinné postupy tlumení PRRSV infekcí vyžadují koordinovaný postup více chovatelů z určitého regionu, než aby mohly být založeny na individuálním úspěchu jednotlivých farem.
Chovy prasat prosté PRRSV infekcí musí odolávat velkému riziku spojenému s možností reinfekce a nového vzplanutí onemocnění, zejména je-li zdravotní situace PRRS v dané zemědělské oblasti nepříznivá. Důležitou podmínkou k získání přehledu o zdravotní situaci PRRS v určitém zemědělském regionu je kategorizace chovů.
V článku proto shrnujeme zásady biologické ochrany chovů prasat před zavlečením viru PRRS z vnějšího prostředí, ale i kroky vedoucí k omezení šíření infekcí uvnitř postižených chovů. Principy biologické ochrany prasat tvoří základní předpoklad pro organizaci a zavádění postupů k tlumení PRRS a ozdravení chovů. Metody používané k ozdravování od PRRSV infekcí se v praxi mohou kombinovat podle systému a podmínek chovu prasat v určité farmě a v zemědělském regionu.
Výskyt reprodukčního a respiračního syndromu (PRRS) v České republice je dnes v mnoha chovech prasat endemický. Trvalý výskyt PRRS představuje pro chovatele především velký ekonomický problém, který se kumuluje přímými ztrátami při krátkodobém akutním vzplanutí onemocnění, ale také v důsledku déle trvající nízké užitkovosti při subakutním nebo chronickém průběhu. Imunosupresivní působení viru PRRS v kombinaci s dalšími patogenními mikroorganismy, jako jsou Mycoplasma hyopneumoniae, prasečí cirkovirus typu 2, viry prasečí chřipky, salmonely, Streptococcus suis, Actinobacillus pleuropneumoniae a Pasteurella multocida, je příčinou vážných zdravotních problémů doprovázených nízkými přírůstky, zvýšenou nemocností, zvýšením nákladů na léčbu a stoupajícími problémy s odbytem.
Principy účinné ochrany chovů prasat vychází z poznání cest šíření a přenosu patogenních mikroorganismů v populaci a ze znalosti jejich biologických vlastností. Pokud jsou principy ochrany chovů respektovány, jsou účinné jak v prevenci, tak při tlumení nebo eradikaci celé řady onemocnění. Protože hlavní cesty šíření infekcí virem PRRS jsou v podstatě známé, jsou obecně platná ochranná opatření důležitá a) k zabránění proniknutí nových infekcí nebo nového kmene viru PRRS do chovu z okolního prostředí – platí zejména pro chovy prosté PRRS, ale i pro chovy nakažené, b) k snížení šíření infekcí uvnitř chovu v rámci jednotlivých produkčních jednotek, kde napomáhají k lepší zdravotní stabilizaci stáda – platí pro chovy nakažené.
Hlavní zásady ochrany chovů
K snižování rizika proniknutí PRRSV infekce se osvědčilo zavedení a dodržování následujících opatření:
l Zajistit dostatečnou vzdálenost mezi farmami, nebo od dalších zařízení určených k zpracování vepřového masa.
l Vstup na farmu zajistit jedním hlavním vchodem s možností sprchování a povinnosti výměny ošacení a obuvi pro ošetřující personál.
l Před vstupem do každé budovy zabezpečit dezinfekční rohož pro dezinfekci a očištění obuvi. Doporučuje se omytí rukou v roztoku s biocidním účinkem.
l Uplatňovat přísnou kontrolu pohybu osob a návštěv v prostoru farmy a zamezit vstup do provozu těm, kteří se v průběhu předchozích tří dnů setkali s prasaty v jiném chovu nebo chovají prasata doma.
l Hlavní cesta přenosu infekce virem PRRS je nejčastěji zprostředkována nově příchozími prasaty, proto je nutné do negativního chovu nakupovat prasata ze známých a prověřených zdrojů, kde se uplatňují stejně přísná ochranná opatření pro zamezení rizika zavlečení viru PRRS.
l Skupina nově ustájených chovných prasat musí být předem aklimatizována odděleně od ostatních prasat v zařízení pro karanténu, kde se prasata adaptují na nové podmínky chovu po dobu 60 až 150 dnů.
l Osoby ošetřující prasata v karanténě by neměly pracovat v hlavních provozech farmy. Pokud to není možné zabezpečit, pak je nutné do izolované stáje vstupovat v závěru, po předchozím osprchování a kompletní výměně ošacení a obuvi a dodržování pravidel dezinfekce.
l Semeno by mělo být používáno pouze z inseminačních stanic kanců bez výskytu aktivní infekce virem PRRS a s vysokou úrovní biologické ochrany před zavlečením viru PRRS. Zdravotní status inseminační stanice je určen podle výsledků testování kanců i kanečků a jejich biologických vzorků (krevní sérum, sliznice mandlí a semeno) v karanténě i provozech ISK podle programu na snižování výskytu infekcí virem PRRS.
l Dopravní prostředky musí být řádně očištěny a dezinfikovány. Nejvyšší pozornost musí být věnována automobilům určených pro transport prasat mezi chovy a na jatka. Všechny dopravní prostředky vjíždějící do areálu farmy musí projet dezinfekčním bazénem, který zaručí dezinfekci celého obvodu kol. Řidiči musí mít k dispozici čistý pracovní oděv a obuv.
l Nakládací (vykládací) rampa musí být lokalizována a konstruována tak, aby umožnila důkladnou očistu a dezinfekci po každém použití, zajistila jednosměrný provoz pro pohyb prasat a zabránila řidičům a jejich pomocníkům vstupu do prostoru farmy a ošetřujícímu personálu na korbu dopravního prostředku. Dezinfekční rohože by měly být k dispozici na obou stranách rampy.
l Krmný vozík, stříkací hadice a další pomůcky (např. fixační smyčky, aj.) musí být používány jen v obvodu dané provozní jednotky, všechna ostatní přepravní a pomocná zařízení komunikující mezi jednotlivými provozními jednotkami by měla být odstraněna nebo před přemístěním do jiné jednotky dezinfikována.
l Pro pitvy uhynulých prasat a skladování kadáverů je nutné zřídit fyzicky separované zařízení.
l Pasivními přenašeči viru PRRS jsou hmyz, ptáci a hlodavci. Proto je nutné provádět opatření k maximálnímu odstranění těchto vektorů ze stájí a z farmy.
l Proti pasivnímu přenosu viru PRRS prostřednictvím vody nebo vzduchu se osvědčila sanitace napájecí vody pomocí Virconu® S v ředění 1:1000 a dezinfekce vzduchu aerosolem Virconu® S i v přítomnosti prasat (tab. 1).
Ochrana proti šíření PRRS uvnitř chovu
V zásadě platí stejná pravidla jako pro chovy prosté PRRS. Navíc jsou v chovech nakažených PRRSV přijímána vnitřní opatření k identifikaci a eliminaci zdrojů infekcí a k postupnému tlumení cirkulace viru PRRS.
Podle typu jednotlivých farem, způsobu odchovu prasat a doby výskytu PRRSV se můžeme ve vztahu k laboratorní diagnostice setkat s následujícími typy infekcí virem PRRS:
1. Aktivní infekce (charakterizovaná silnou protilátkovou odezvou a přibýváním nových sérologických reagentů a pozitivním nálezem viru PRRS v klinických vzorcích prasat).
2. Perzistence (přetrvávání stálé hladiny protilátek po opakovaných sérologických vyšetřeních a nepravidelný nález viru PRRS v lymfoidních tkáních, semeni a orgánech prasat 100 až 150 dnů po primární infekci).
3. Klidové, rekonvalescentní stadium (nízká prevalence protilátek proti PRRSV a snižování až vymizení hladin ELISA protilátek v průběhu 6 měsíců až 1 roku).
K zabránění rychlému rozšíření akutní formy infekce PRRSV uvnitř chovu je nutné přijmout následující opatření:
l Minimalizovat nebo vyloučit přemísťování selat mezi jednotlivými vrhy. Pokud je to nezbytné, tak jen prvních 24 hod. po narození.
l Nepoužívat injekční jehly a další pomůcky na více než jeden vrh.
l Zahájit podpůrnou léčbu proti bakteriálním infekcím v postižených vrzích po dobu nejméně 5 dnů. Selata, která na léčbu nereagují zlepšením zdravotního stavu, je nutné utratit.
l Zamezit přemísťování jednotlivých prasat a formování nových skupin v odchovnách.
K stanovení stadia a stupně rozšíření infekcí virem PRRS se provádí hromadná sérologická vyšetření pro zjištění profilu protilátek proti PRRSV u jednotlivých kategorií prasat. Odběry krve a počty vzorků v populaci n = 100 kusů prasat se provádí podle následujícího schématu:
– prasnice: n = 30 (5 vzorků/stadium březosti);
– odstávčata (stáří 3 – 4 týdny): n = 10
– předvýkrm (stáří 8 – 10 týdnů): n = 10
– výkrm (stáří 5 – 6 měs.): n = 10
– prasničky před zařazením do chovu: n = 10
Profil protilátek proti PRRSV se zásadně stanovuje před plánovanou vakcinací a počty vzorků se upravují podle velikosti stáda pro potřeby statistického vyhodnocení (95% pravděpodobnost záchytu infekce). V PRRS negativním chovu, který je nutné prověřit pro potvrzení daného stavu, postačí screeningové vyšetření 30 vzorků krve odebraných od nejvnímavější kategorie prasat v závěrečné fázi odchovu, tj. ve věku 12 až 16 týdnů.
Sérologické profily spolu s virologickou diagnostikou jsou významné jak pro počáteční kategorizaci chovů prasat, tak pro následnou kontrolu navržených zdravotních opatření k postupnému tlumení klinické nebo endemické formy PRRS primárně v chovech, které se zabývají šlechtěním prasat k produkci plemenných kanců a dalšího chovného materiálu.
Kategorizace chovů je důležitou podmínkou k zahájení zdravotního programu k tlumení PRRS ve více chovech zemědělského regionu, protože odráží postoj chovatelů k dobrovolné účasti a na druhé straně umožní orientaci chovatelům, kteří o zdravotní program mají aktivní zájem. Kategorizace chovů vychází z následujících situací:
a) Pokud chovatel písemně prohlásí, že v daném chovu se vyskytuje PRRS, ale nemá zájem provádět diagnostiku, chov bude v takovém případě zařazen do kategorie „pozitivní“.
b) Pokud chovatel odmítne provádět diagnostiku PRRS, bude chov zařazen do kategorie „neznámý“ bez ohledu na to, zda vakcinuje a dodržuje pravidla biologické ochrany chovu (BOCH).
c) V případě vakcinace proti PRRS, provádění diagnostiky PRRS infekcí a zavádění opatření k dodržování BOCH je chov zařazen do kategorie „kontrolovaný“ a podle výsledků laboratorní diagnostiky je označen za PRRS „pozitivní“ nebo bez nálezu aktivní infekce.
Kategorizace chovů, stejně tak jako inseminačních stanic kanců, by měla být organizována Svazem chovatelů prasat (SCHP), který na základě vyhodnocení nákazové situace a zpracování návrhu k tlumení PRRSV infekcí vydává pro jednotlivé chovy Osvědčení o provádění zdravotního programu. Chovům prostým PRRS infekcí a chovům ozdraveným od PRRS vydá SCHP na základě vyhodnocení zdravotní situace a výsledků laboratorní diagnostiky Certifikát chovu prostého PRRS.
Podle výsledku depistáže lze zvolit různou metodu tlumení infekcí virem PRRS, která nemusí být nutně spojená s vakcinací. Ve velké míře je úspěšnost zdravotního programu závislá na stupni „otevřenosti“ chovu, na způsobu organizace karantény přisunovaných prasat, na podmínkách provozu poroden a možnostech realizovat oddělený odchov mladých kategorií prasat při dodržování skupinového vyskladňování a naskladňování, bez vzájemného přímého kontaktu. Základní podmínkou je odstranění všech potenciálních cest přímého a nepřímého přenosu viru PRRS na vnímavá prasata.
Navrhovaná opatření vychází z několika ozdravovacích metodik, z nichž každá má své výhody a nevýhody a které se zpravidla kombinují podle systému a podmínek chovu prasat v určité farmě a v zemědělském regionu. Jedná se o:
1. Metody depopulace/repopulace – které se týkají buď celého stáda, nebo jen části chovu, často v kombinaci s dalšími ozdravovacími postupy. Metoda depopulace patří k finančně nejnáročnějším a vyžaduje důkladnou analýzu a přípravu k vyřešení podmínek pro volbu vhodného zdroje zdravých zvířat a inseminačních dávek a k splnění požadavků na izolovaný odchov zdravého stáda a dochov původního stáda. Na druhé straně je metoda vysoce účinná a zpravidla lze využít pro zlepšení genetické úrovně chovu a řeší více zdravotních problémů současně, např. v programu regionální eradikace pleuropneumonií, enzootické pneumonie a PRRS, nebo se stává součástí státního programu eliminace nebezpečných nákaz a PRRS. K tlumení infekcí virem PRRS je využívána více částečná repopulace obvykle v kategorii odchovu nebo výkrmu. Po stabilizaci PRRSV infekcí v základním stádě prasnic je bezpečný zdroj zdravých prasat, např. v Dánsku, zajišťován z SPF chovů. Avšak ani repopulační nebo vakcinační programy nemohou zastavit šíření viru PRRS v odchovu a výkrmu, pokud dochází k infekcím selat in utero nebo v laktačním období. Zastavení cirkulace viru PRRS v základním stádě prasnic je nejdůležitější podmínkou před uzavřením stájí a zahájením programu depopulace. To je velmi obtížné docílit ve velkých stádech s návazností na odchov a výkrm prasat. Pokud se ale tuto podmínku podaří splnit, depopulace v zařízeních určených pro odchov a výkrm, odprodej všech odstavených selat a uzavření stáda na 200 dnů a inseminace zdravých prasniček připravovaných k doplnění stáda v separovaném zařízení může úspěšně eliminovat PRRSV v produkčních chovech. Ukazuje se, že depopulace je jediným řešením pro chovy infikované více kmeny PRRSV a tam, kde selhala metoda vakcinace a aklimatizace prasniček. K zabránění reinfekcí ozdravených chovů je obzvlášť důležité dodržovat zásady biologické ochrany chovů. Návratnost finančních prostředků vynaložených na ozdravení produkčního chovu od PRRS metodou celkové depopulace je některými chovateli odhadována na jeden rok.
2. Metody testování/eliminace – patří k nejúčinnějším postupům, jsou-li používány rychlé a spolehlivé testy k odhalení jednoho ze tří možných stadií PRRSV infekcí. Vysoký stupeň účinnosti je dosahován rychlou identifikací a eliminací zvířat s akutní nebo perzistentní infekcí. Přerušením cirkulace viru PRRS dochází k snížení rizika šíření ve skupině nebo v celém chovu prasat. K testování se používají sérologické metody ELISA a virologická metoda RT-PCR k průkazu genetických struktur (RNA) viru PRRS v krvi, v lymfoidních tkáních nebo v semeni. Finanční náročnost vyplývá z nutnosti používat molekulárně-virologické metody, které nelze v případě evropského genotypu PRRSV nahradit běžnými virologickými technikami, a také z nutnosti eliminovat nakažená, geneticky hodnotná zvířata. Největší úspěšnost metody testování a eliminace je dosahována v chovech při nízké prevalenci protilátek proti PRRSV (
3. Uzavření chovného stáda/přirozený průběh infekce – je metoda která má zajistit stálou expozici všech prasniček v chovu homologním virem PRRS tak, aby po příchodu do chovného stáda byla již odolná proti infekcím virem PRRS. Tato „aklimatizace“ prasniček v izolaci byla dosahována různými způsoby, např. expozicí vyřazenými a PRRS infikovanými prasaty nebo inokulací séra nebo orgánové suspenze plicní tkáně z infikovaných sajících selat. Uvedené způsoby aklimatizace jsou nespolehlivé a skrývají riziko vzplanutí akutní infekce vlivem nekonzistentní infekce všech prasat a možnosti zavlečení mutované varianty viru PRRS do chovného stáda. Protože se virus PRRS v postiženém chovu nešíří uniformně, část neinfikovaných prasat představuje skupinu neimunních, k infekci plně vnímavých zvířat, která mohou být vnitřním zdrojem nového vzplanutí infekce virem PRRS. Vlivem perzistentní fáze infekce virem PRRS je nutné udržet prasničky v izolaci systémem all-in a all-out nejméně 90 dnů.
V poslední době se pro aklimatizaci prasniček využívá živá, oslabená vakcína, která však nemusí zajistit adekvátní ochrannou imunitu, pokud je vakcinační kmen odlišný od viru PRRS cirkulujícího ve stádě. Metoda rovněž vyžaduje oddělené provozy a většinou nezabrání přenosu viru do chovného stáda a vede k nutnosti plošné vakcinace prasat i za cenu přechodných ztrát v reprodukci a k uzavření stáda prasnic na dobu až 200 dnů k přerušení cirkulace viru. Původní cíl ozdravení chovu od PRRS infekcí se tak může oddálit.
4. Produkce PRRS negativních selat od pozitivních prasnic – může nastat pomocí jakékoli výše uvedené metodiky, která zabrání vertikálnímu přenosu viru PRRS na plody v poslední třetině březosti a na jednotlivé vrhy v době kojení. Pokud jsou eliminovány i zdroje infekce, může postupně docházet k utlumení cirkulace viru v základním stádě při zachování genetického potenciálu chovu a bez přerušení produkce. K produkci PRRS negativních selat od pozitivních prasnic se využívají vakcinační programy a další opatření k zabránění rozšíření infekce do odchovny. Za nejúčinnější způsob zachování PRRS negativních selat je provozování odděleného odchovu, který zabrání míchání jednotlivých skupin prasat z různých produkčních jednotek.
Závěr
Úspěšnost tlumení PRRS je do značné míry ovlivněna systémem a organizací provozů a možnostmi chovatelů realizovat podmínky vnější i vnitřní ochrany jednotlivých farem před zavlečením infekce. Největší účinnost ochranných opatření je zajištěna na farmách s uzavřeným obratem stáda, kde je chov prasat v momentech důležitých pro šíření viru PRRS, jako jsou porody, odstav a odchov selat a odchov prasniček a kanečků, organizován turnusovým způsobem a systémem all in – all out při dodržení dostatečné doby pro důkladnou očistu a dezinfekci chovných jednotek mezi jednotlivými turnusy. Systém odděleného a turnusového odchovu selat nejlépe vyhovuje požadavkům pro účinné potlačení cirkulace viru PRRS mezi nejmladší a nejvnímavější kategorií prasat. Spoléhat jenom na účinek vakcinace bez zvažování a realizace dalších nutných opatření je riskantní, stejně jako se některé metody tlumení bez vakcinace neobejdou. Zkušenosti s ozdravováním ISK od PRRSV infekcí a také důsledky PRRS na zdravotní stav v některých užitkových chovech ukazují, že bude nezbytné získávat postupnou kontrolu nad zdravotní situací PRRS nejen v ISK, ale také v nukleových chovech.
Příspěvek byl zpracován za podpory výzkumného záměru MZE 0002716201 MZ ČR, projektu MZE 1B53016 a Zdravotní komise Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. Autoři upozorňují, že příspěvek o problematice šíření a možnostech tlumení infekčního onemocnění prasat způsobeného virem PRRS má informační charakter a jeho účelem není poskytovat návody a závazné směrnice k ozdravování jednotlivých chovů prasat od PRRS.
MVDr. Ivan Pšikal, CSc.
Laboratoř pro virové infekce prasat
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno
Doc. MVDr. Josef Drábek, CSc.
Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Ing. Jan Stibal
Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě
