Přechodné období roku – jaro a podzim, klade na chovatele prasat největší nároky na technologickou kázeň. Hlavním problémem jsou samozřejmě významné teplotní rozdíly vnějšího prostředí v průběhu dne, přičemž ve stájovém prostředí musí být zajištěna minimální fluktuace teplot během 24 hodin. Podle všeobecných doporučení v porodnách a odchovnách selat by teplota vzduchu neměla kolísat více než o 1,5 OC.
Obecně mikroklima stáje představuje jeden z nejdůležitějších faktorů, ovlivňující zdravotní stav a pohodu zvířat. Termínem mikroklima rozumíme kombinaci těchto faktorů:
– teplota ve stáji a v jednotlivých kotcích,
– rychlost proudění vzduchu,
– vlhkost vzduchu,
– obsah škodlivých plynů – NH3, CO2, H2S, a prachu.
Stáje pro prasata musí zajišťovat teplé a suché stájové ovzduší, teplé, suché, čisté a přiměřeně pohodlné lože, dostatečnou výměnu vzduchu a dostatečné osvětlení. Prasata jsou, na rozdíl od ostatních druhů hospodářských zvířat, více citlivá především na podmínky teplotně-vlhkostního režimu, jímž se rozumí nejen samotná teplota a relativní vlhkost vzduchu ve stáji, ale i vliv proudění vzduchu, a to z důvodu nedostatečného ochlupení těl prasat, a tím snížené toleranci k ochlazujícímu efektu nejen okolního vzduchu, ale i studených a vlhkých povrchů, se kterými přicházejí do přímého kontaktu. Pokud je ve stáji teplota vzduchu blízká dolní kritické teplotě pro danou kategorii prasat, neměla by rychlost proudění vzduchu převyšovat 0,15 m/s.
Nejméně chráněné proti ztrátám tepla z organismu jsou nejmladší kategorie prasat – selata do tří týdnů věku, naopak u dospělých prasat a prasat od druhé poloviny výkrmu se uplatňují nepříznivě vysoké teploty prostředí, zvlášť v kombinaci s vysokou relativní vlhkostí. Na druhé straně i pokles relativní vlhkosti vzduchu na hodnoty pod 40, resp. 30 % může vyvolat hromadná onemocnění dýchacích orgánů (podobně jako vysoká vlhkost při nízkých teplotách), a navíc se zvyšuje prašnost ve stájovém prostředí. Nadměrná prašnost je v přímé souvislosti s vysokým počtem mikroorganismů nejrůznějšího druhu včetně plísní ve stájovém vzduchu, ty se usazují na sliznicích dýchacích cest a mohou tak vyvolat nebo komplikovat některá onemocnění respiračních orgánů. Obdobná situace platí pro nadlimitní obsah škodlivých plynů ve stájovém ovzduší, které oslabují přirozené obranné bariéry a umožňují snazší prostup patogenů do organismu zvířat. Především vyšší koncentrace amoniaku – již od 10 ppm se podílí na rozvoji rinitid a enzootické pneumonii v prostředí, ve kterém se vyskytují příslušné patogenní mikroorganismy.
Respirační onemocnění a jejich původci
Při diagnostice respiračních problémů se u prasat nejčastěji setkáváme s
- enzootickou pneumonií (Mycoplasma hyopneumoniae),
- pleuropneumonií prasat (Actinobacillus pleuropneumoniae),
- sípavkou (Pasteurella multocida D + Bordetella Bronchiseptica),
- pasterelózou (Pasteurella multocida A),
- chřipkou (Influensa virus),
- Glasserovou chorobou (Haemophilus parasuis),
- streptokokovou infekcí (Streptococcus suis),
- PRRS (PRRS virus),
- PMWS – PDNS (PCV 2-porcinní circovirus) a
- parazitózami.
Přitom jako primární patogenní agens se uplatňuje Mycoplasma hyopneumoniae, Influensa virus, PRRS virus, a virus Aujeszkyho nemoci.
Jako sekundární patogenní agens nacházíme zejména Pasteurella multocida A, Streptococcus suis, Bordetella Bronchiseptica, Pasteurella multocida D, Haemophilus parasuis, Actinobacillus pleuropneumoniae.
Eliminace patogenních mikroorganismů
Opatření, která směřují k maximální eliminaci patogenních mikroorganismů, spočívají v
– tvorbě optimálního prostředí a zoohygieny, což je předmětem práce zootechnika,
– léčbě a veterinárních preventivních programech, což je předmětem práce veterináře.
Úloha veterinárního lékaře je mnohdy přeceňována, ale velká část problémů je řešitelná důsledným dodržováním základních chovatelských pravidel.
Dodržování zoohygienických podmínek chovu je základní možností snižování ztrát např. v důsledku cirkovirové infekce a donedávna bylo jednou z mála možností, jak dané onemocnění řešit.
Soubor vhodných opatření byl shrnut do tzv. Madecova dvacetibodového plánu, který upřesňuje tyto požadavky pro jednotlivé věkové kategorie prasat (porodny, selata, po odstavu, výkrm).
Plán klade důraz zejména na turnusový systém chovu, pravidelnou dezinfekci, pružnou selekci klinicky nemocných zvířat, omezování přeplňování kotců, nemíchání selat různých věkových kategorií a mezi jednotlivými vrhy, teplotní komfort a kvalitu vzduchu (NH3 < 10ppm, CO2 < 0,1 %, relativní vlhkost < 85 %).
Je potřeba si uvědomit, že nedodržení „optima“ prostředí, zoohygieny, zootechnicko-organizačních opatření apod. způsobuje stresovou odpověď zvířat, spojenou se snížením imunity, zvýšenou náchylností k infekčním agens a vyšší nemocností. Pokud je zvíře navíc infikováno některým z imunosupresivních agens (např. PRRS, PCV-2), které jsou bohužel v dnešní době v populaci prasat hojně rozšířené, pravděpodobnost onemocnění takového jedince je velmi vysoká.
Jak bylo uvedeno výše, prasata vyžadují teplé chovné prostředí s minimálními teplotními odchylkami v průběhu celého dne. V chladném období roku tak navíc vznikají především dva problémy, a to pohyb jednotlivých kategorií selat a správná úroveň ventilace.
Přemisťování selat, ať už odstav nebo převážení na výkrmny, je spojeno opět se stresem, navíc v chladném období také s teplotními změnami. V transportním prostředku by měla být selata chráněna alespoň před průvanem a měla by mít k dispozici dostatečné množství slámy. V novém prostředí by se teplota stájového vzduchu neměla lišit od původního chovného prostředí o více než 2 OC, to znamená, že prostředí výkrmny by mělo být připraveno nejen po stránce důsledné očisty a dezinfekce, ale i temperace stájového vzduchu. Navíc z důvodu změny prostředí selata prvních pár dní po přesunu přijímají méně potravy, a tím i produkují menší množství endogenního tepla.
O to důležitější je dostatečné vyhřátí chovného prostoru.
Větrání vepřínů je poměrně specifické z důvodu vysoké hustoty obsazení ve výkrmnách, dochovnách, resp. předvýkrmnách, nutnosti zajišťovat poměrně vysoké teploty stájového vzduchu a zabraňovat vzniku průvanů. V období chladné části roku je úroveň větrání snižována na úroveň, která
- zajišťuje akceptovatelnou kvalitu stájového vzduchu,
- zabraňuje zvyšování koncentrace CO2,
- je prevencí kondenzace,
- zajišťuje dobré provětrání celého stájového prostoru,
- nevede k pocitu chladu u prasat z důvodu průvanu v zóně zvířat.
MVDr. Jitka Vokřálová
praktická veterinární lékařka Olomouc
doc. MVDr. Pavel Novák CSc.
docent pro obor hygiena Lažánky
