Na zvyšování výnosů cukrovky a její technologické jakosti se v rámci technologie pěstování významně podílí odrůda, její osivo a kvalita setí, což jsou základní předpoklady pro založení kompletního porostu. Všichni velmi dobře známe rčení: jak a co zasejeme, takovou můžeme očekávat sklizeň. Samozřejmě, že nám musí přát počasí a musíme splnit i další agrotechnická a agrochemická opatření – od osevního postupu, kvalitní podzimní a jarní přípravy půdy s minimálním počtem operací, řízené výživy, ochrany rostlin až po vlastní sklizeň. Jako rozhodující činitelé pěstování jsou a budou kvalitní odrůdy a komplexní agrotechnika ve vzájemných souvislostech.
Odrůda, základ vysoké produkce
Situace v pěstování cukrovky, kdy rostou náklady a ceny za surovinu (řepu) stagnují, nutí pěstitele zvyšovat výnosy při snižování či stabilizaci nákladů. V praxi to kromě jiného znamená výběr nejlepších pozemků, kde je cukrovka zařazována častěji po sobě (jednou za tři, výjimečně i za dva roky). Zvyšuje se tím však nebezpečí šíření a výskytu rizománie, rizoktonie, skvrnatičky řepné, háďátka řepného a dalších škodlivých činitelů. V případech rizománie, rizoktonie a háďátka jsou chemické přípravky neúčinné nebo ekonomicky nepřijatelné.
Současná situace je zde „lepší“ v tom, že nejenže můžeme, ale musíme využít nově vyšlechtěné tolerantní či rezistentní odrůdy, které se výnosem a jakostí vyrovnají odrůdám normálním (netolerantním), a to i v neinfekčních podmínkách. Podle údajů Svazu pěstitelů cukrovky bylo pro osev v roce 2012 z celkového množství prodaného osiva zakoupeno 100 % výsevních jednotek tolerantních odrůd k rizománii a 6 % odrůd odolných k háďátku. Tolerantní či rezistentní odrůdy jsou tedy zatím nejlepším řešením.
Složitější situace je v případě rizoktonie, kde jsou možnosti otestování pozemku horší. Omezení této choroby spočívá v kvalitní přípravě půdy (vyrovnaný vzdušný a vodní režim), vyřazení hostitelů (kukuřice, cukrovka), kteří zanechávají mnoho posklizňových zbytků – to znamená, v případech výskytu není vhodné častější řazení těchto plodin na stejný pozemek. I v tomto případě má pěstitel možnost využít tolerantní odrůdy.
Cerkosporióza (skvrnatička řepná) je nejčastější chorobou listů řepy. V Čechách se začala šířit se zaoráváním chrástu a častějším řazením cukrovky na týž pozemek. O jejím výskytu rozhoduje vyšší vlhkost vzduchu (nad 95 %) a teploty nad 25 °C. Pokud volíme odrůdy tolerantní (rezistentní), máme možnost vynechat či oddálit první fungicidní postřik. U netolerantních – náchylných – odrůd je nutné porost ošetřit preventivně a následně podle intenzity výskytu choroby i 2x až 3x. Některé současné „nové“ odrůdy mají kombinovanou rezistenci k cerkospoře i rizománii.
Háďátko řepné se vyskytuje běžně prakticky na všech řepařských půdách a doporučovaná ochrana pěstováním háďátku nepřátelských brukvovitých meziplodin je známá. Od roku 2006 jsou do sortimentu doplňovány odolné odrůdy, které jsou v současné době relativně srovnatelné ve výnosech s netolerantními odrůdami i na pozemcích málo zamořených háďátkem.
Šlechtění odrůd s různými odolnostmi, tolerancemi či rezistencemi je vysoce aktuální již řadu let, neboť na tom závisí rentabilita pěstování cukrovky. Šlechtitelé pracují i na dalších velmi významných šlechtitelských cílech, jako je šlechtění odrůd, které by byly odolné vůči abiotickým stresovým faktorům (např. teplo, zima, sucho, intenzita slunečního záření atd.).
Významné úsilí je věnováno šlechtění ozimé cukrovky, neboť prodloužením vegetační doby by se výrazně navýšil výnosový potenciál (zhruba o 25 %) a zlepšilo vytížení cukrovarů (kampaň by bylo možné zahájit asi o dva měsíce dříve). Letální teplota pro současnou řepu je –6 až –7 °C a je nutno překonat vybíhání přezimující řepy. To jsou dvě velké výzvy pro šlechtění a výzkum. V současné době se jeví jako velmi nepravděpodobné, že by se k řešení těchto problémů dalo využít genetických modifikací, avšak zájem velkých výzkumných a šlechtitelských institucí o ozimou řepu svědčí o tom, že bude možné v delším časovém horizontu vyšlechtit ozimou řepu pro Evropu i klasickými metodami.
Semenářská hodnota osiva
Nestačí jen vyšlechtit dobrou odrůdu, ale je nezbytné připravit i kvalitní osivo. To dnes všichni pěstitelé považují za samozřejmou záležitost. Koupí-li si pěstitel osivo, bude mít bezpochyby vysoce produkční genotyp a po semenářské stránce bude osivo také perfektní. Tím pěstitel naplňuje základní předpoklad pro kompletní a vyrovnaný porost, bez kterého nemůže mít výnosy srovnatelné s Německem či Rakouskem. Aby osivo bylo po semenářské stránce kvalitní, vynakládají semenářské firmy mnoho úsilí.
Před konečnou úpravou (mořením a obalením) je dílčí meziprodukt podrobován celé řadě měření. Vedle tradičního stanovení čistoty, HTS, klíčivosti, zdravotního stavu, stupně naplnění plodů se měří různé biochemické, fyzikální a fyziologické parametry osiva. Stanovení jakosti obsahuje mnoho podrobných analýz, využívána je i kontrola nejmodernějšími přístroji na buněčné úrovni – analýza počtu chromozomů ke stanovení eventuálního cizího křížení.
Výraznou změnou je využívání aktivace osiva s cílem podpořit vyrovnanou a rychlou vzcházivost porostu. Změny nastávají i ve využívání mořidel. Na trh přicházejí nové kombinace na bázi tefluthrinu, thiometoxamu a clothianidinu (Cruiser Force, Force Magna, Poncho Beta) či jejich kombinací. Vysoká kvalita osiva cukrovky výrazně přispěla ke zvýšení využití výnosového potenciálu odrůd.
Produkční potenciál a jeho využití
V ČR jsou pro potřeby pěstitelů každoročně zpracovávány seznamy doporučených odrůd (SDO). Vychází z maloparcelkových pokusů a k jejich hlavním cílům patří sledování výkonnosti odrůd registrovaných v ČR se zajištěnou optimální ochranou proti chorobám a škůdcům.
Cílem předloženého příspěvku je poukázat na význam odrůdy a analyzovat produkční potenciál současných odrůd, jmenovitě posoudit jeho využívání v provozních podmínkách.
O využívání výnosového potenciálu odrůd cukrovky v provozních podmínkách velmi dobře vypovídá srovnání průměrných produkčních a kvalitativních údajů za Českou republiku s výsledky maloparcelkových pokusů ÚKZÚZ zpracovávaných pro seznam doporučených odrůd. Na základě posouzení rozdílu mezi výnosem na provozních plochách a výsledky maloparcelkových odrůdových pokusů lze vyvodit odpovídající závěry o využívání jednotlivých složek charakterizujících produkční schopnost stávajících odrůd a využití jejich vlastností v praxi.
Údaje o produkčních ukazatelích vychází z jednotné statistiky zpracovávané pod gescí MZe ČR. Svaz pěstitelů cukrovky Čech každoročně soustřeďuje informace o prodeji osiva jednotlivých odrůd, formách úpravy a moření osiva. Výchozí údaje o výsledcích na provozních plochách cukrové řepy vychází pro rok 2012 z odborného odhadu.
Na základě posouzení rozdílu mezi výnosem na provozních plochách a výsledky maloparcelkových odrůdových pokusů v časové řadě 1980–2012 jsme vypočítali využití produkčního potenciálu pro jednotlivé ukazatele množství a jakosti sklizených bulev (tabulka 1 a 2).
V posledních letech je potěšitelné, že využití produkčního potenciálu v zemědělské prvovýrobě u cukrovky výrazně stoupá. Za posledních 30 let výnos bulev stoupal na provozních plochách v průměru o jednu tunu ročně a v maloparcelkových pokusech v průměru o 1,2 tuny ročně. V posledním pětiletí představuje využití výnosového potenciálu 72,7 %. V devadesátých letech bylo horší (67,7 %). Nejmenší rozdíly mezi provozem a pokusy jsou v dosahované cukernatosti. Výrazné zlepšení nastalo v posledních letech ve výnosu bílého cukru (graf 2), přesto jsou zde značné rezervy. Využití výnosového potenciálu bílého cukru dosáhlo v posledních pěti letech v průměru 68,9 %, v letech 1981–1990 bylo 49,3 %.
Uvedené hodnoty ukazují nejen na velmi dobrou práci šlechtitelů, ale i na trvalé zvyšování úrovně pěstování cukrovky na provozních plochách. To nám dává naději obstát v tvrdých konkurenčních podmínkách cukerního sektoru.
Využitelný produkční potenciál výnosu bulev u současných odrůd cukrovky dosahuje v našich podmínkách přes 90 tun z hektaru, výnosu polarizačního cukru kolem 17 tun. Při vysoké technologické kvalitě bulev naroste na jednom hektaru v našich podmínkách přes 15 tun bílého cukru (maloparcelkové pokusy pro Seznam doporučených odrůd). To jsou průměry z více opakování, na některých opakováních jsou výsledky ještě příznivější a lze předpokládat, že u nově zkoušených odrůd jsou ještě lepší.
Pěstované odrůdy
Prodej osiva nejpěstovanějších odrůd řepy cukrové v ČR vychází ze sledování SPCČ (Konečný, 2012). V tabulce 1 jsou uvedeny nejprodávanější odrůdy v letech 2009 až 2012. Hodnoty prodeje uváděné u každé odrůdy jsou v procentech z celkového prodeje výsevních jednotek. V tabulce je uveden procentický podíl nejpěstovanějších 20 odrůd; ten se pohyboval ve sledovaném období od 90,3 % v roce 2012 do 96,6 % v roce 2009. Dále je uveden podíl prvních deseti nejprodávanějších odrůd, který se pohyboval v rozpětí od 63,7 do 77,7 %. Vypočítaný podíl odrůdy vychází z celkového prodeje výsevních jednotek v daném roce, ten byl nejvyšší v roce 2012. Pro lepší orientaci v dané problematice poslední údaj v tabulce 3 uvádí plochu pěstování cukrové řepy v ČR v příslušném roce. Velmi důležité je, aby odrůdy s vysokým potenciálem byly na provozních plochách skutečně využívány. Přehled o nejpěstovanějších uvádí tabulka 3.
Obrazové přílohy (tabulky, grafy) najdete v tištěné verzi Zemědělce
Klíčové informace
– Na základě provedeného rozboru a celkového zhodnocení situace ve využívání produkčního potenciálu pěstovaných odrůd se ukazuje, že se pěstitelům daří vybírat vhodné odrůdy pro konkrétní pozemky.
– Využití výnosového potenciálu bílého cukru se v posledních pěti letech blíží k 70 %.
– K tomu jim významně napomáhá Seznam doporučených odrůd. Ukazuje se, že je velmi potřebný a přínosný pro další rozvoj českého řepařství, cukrovarnictví a lihovarnictví.
Prof. Ing. Josef Pulkrábek, CSc.
Ing. Jaroslav Urban, Ph.D.
Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta potravinových a přírodních zdrojů
katedra rostlinné výroby
