Rozhovor s

Tomášem Douchou, vedoucím pracovníkem Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky

1. Má zemědělský ekonomický výzkum u nás opodstatnění, když se naše zemědělství řídí společnou zemědělskou politikou (SZP)? Hovořím-li za ekonomický výzkum, jehož výstupy jsou určeny pro tvorbu politiky, tak pochopitelně má. Je to dáno tím, že české zemědělství má velmi odlišnou strukturu ve srovnání s většinou ostatních zemí Evropské unie a že SZP má u nás zpravidla jiné účinky, než je tomu v těchto zemích. Český výzkum musí přispět k formování strategických dokumentů rezortu v kontextu národní ekonomiky a dodávat našim politikům objektivní argumentaci k prosazování české pozice v rámci jakýchkoliv změn SZP. Je však zároveň nezbytné, aby český výzkum participoval na evropském výzkumu.
2. Potravináři poukazují na to, že zemědělci vyvážejí suroviny – mléko či živá zvířata – do jiných států unie, které pak k těmto surovinám dodávají přidanou hodnotu. Co si o tom myslíte? To jsou přirozené důsledky podmínek jednotného trhu EU bez celních a jiných hranic a geografické pozice naší relativně malé a stále lépe transportně dostupné republiky. Rozhoduje ekonomika, i když může být často motivována krátkodobými zisky. Situace na jednu stranu naznačuje, že naši zemědělci nejsou spokojeni se spravedlností rozdělení přidané hodnoty mezi nimi a českými zpracovateli, na druhou stranu signalizuje, že mnozí naši potravináři nejsou schopni dosahovat efektivity svých konkurentů z jiných zemí EU. Z národohospodářského pohledu však nemusí být vždy výhodné realizovat přidanou hodnotu, tedy alokovat národní zdroje do určitých odvětví „za každou cenu“, jestliže alokace těchto zdrojů jinam přinese národnímu hospodářství celkově vyšší přidanou hodnotu či jiné společenské efekty.
3. Po roce 2013 můžeme očekávat omezení dotací do zemědělství. Brusel požaduje, aby ty, které zůstanou, byly cílené a efektivní. Jak se to může promítnout do našeho zemědělství? O osudu SZP po roce 2013 se teprve začíná jednat a nic není rozhodnuto. Je však zřejmé, že hnací silou jednání je úsilí o větší rovnováhu mezi stále enormními výdaji EU na zemědělství a mezi výdaji na jiné sektory a činnosti tak, aby se posílila celková konkurenceschopnost EU vůči třetím zemím. Dojde-li ke snížení výdajů na SZP, pak se to bude týkat především výdajů do tzv. pilíře I (přímé platby a podpora cen). Jestliže bude toto snížení v EU rovnoměrně rozloženo, pak by české zemědělství v rámci evropského prostoru na tom mělo „vydělat“, neboť by se měly prosadit ekonomické výhody z velikosti našich podniků. Ty objektivně existují již dnes, nejsou však vždy plně z více příčin u řady velkých podniků realizovány.
4. Do roku 2013 skončí exportní subvence, s největší pravděpodobností i intervenční nákupy a podpory domácího skladování přebytků. Znamená to, že zemědělství zůstane bez záchranné sítě? Existuje nějaké řešení? Za předpokladu, že přímé platby budou (i při jejich možném snížení) i po roce 2013, a bude-li poptávka po zemědělských surovinách minimálně na současné úrovni, záchranná síť ve smyslu řešení rizik příjmů zemědělců by měla být v podstatě zachována i při zrušení zmíněných intervencí EU na trhu. K tomu mohou přispět i některá opatření v pilíři II SZP (rozvoj venkova), kam se budou přesunovat zdroje z pilíře I prostřednictvím modulace a uvažované degresivity přímých plateb. Může se také diskutovat o tom, aby současné přímé platby EU, které jsou v podstatě řešením „ex ante“, byly transformovány do podoby tzv. proticyklických plateb, které dnes uplatňuje pro vybrané komodity USA. Tyto platby fungují na principu „čím vyšší cena na trhu, tím nižší podpora“, tedy na principu „ex post“. Přechod z principu „ex ante“ na princip „ex post“ by mohl přispět ke zvýšení tržní orientace zemědělců, resp. ke snižování výdajů na SZP. Je to však pouze námět, který je nutno konfrontovat s dopady decouplingu (plného oddělení plateb od produkce), který zatím EU do budoucnosti prosazuje.
5. Jaká témata považujete za klíčová pro ekonomický zemědělský výzkum v nadcházejícím období?
Hovořím-li za aplikovaný výzkum, orientovaný na podporu tvorby politiky, pak za hlavní témata považuji:
- lepší cílení přímých plateb a plateb pro znevýhodněné oblasti (LFA) tak, aby české zemědělství zvyšovalo úroveň své multifunkčnosti, tj. pozitivního působení na všechny složky životního prostředí a na rozvoj venkova;
- zvyšování konkurenceschopnosti českého agrárního sektoru na evropských a světových trzích a podmínky vyváženého rozdělování přidané hodnoty v řetězci dodavatelé vstupů – zemědělci – zpracovatelé – obchod;
- zdokonalování trhu vstupů do zemědělství, především trhu půdy
- optimalizace využití zdrojů Pilíře II (rozvoj venkova) na řešení klíčových problémů vztahu zemědělství k životnímu prostředí a ke komplexnímu rozvoji českého venkova