S obavou posloucháme zprávy o tom, jak rok od roku se snižuje počet včelstev. Jak je tomu letos?
Kontinuálně ubývá od roku 1990 jak včelařů, tak i včelstev. Úbytek včelstev se občas v některých letech zastaví. Dá se říci, že se zvyšuje průměrný počet včelstev u jednoho chovatele, tedy že dochází k jakési koncentraci. Letošní rok byl atypický v tom, že po dlouhé zimě byly velké úhyny včel. Z 550 tisíc včelstev, která jsme zazimovali v roce 2005, jich sto tisíc uhynulo. Takže jsme měli obavy, jak letošní rok dopadne. Tím, že byl snůškově dobrý, včelaři ztrátu včelstev, která byla téměř 20procentní, nahradili alespoň ze tří čtvrtin. V porovnáním s loňským rokem ale stále 30 tisíc včelstev chybí. O kolik ubylo během letošního roku včelařů, zatím nevíme, ale bohužel sestupný trend jejich počtu je jednoznačný
Je to hlavně tím, že včelaři stárnou?
Včelaři umírají a většinounemají následníky, kteří by v práci s včelami pokračovali. Někteří lidé se včel bojí, někdy to mají na svědomí i sousedské spory. Někdy mladí, i kdyby včelařit chtěli, nemají kvůli své práci na tuto činnost dost času. Proto je včelaření hobby spíš pro zralé věkové kategorie.
Na druhé straně se ale i u nás začínají objevovat velkochovy včel. Co k tomu jejich majitele vede?
Jsou to dva důvody. Jednak je to obtížné získávání zaměstnání v některých oblastech. Lidé zjistí, že včelařství, i když není nikterak výnosné, může být přece jenom zdrojem obživy. Ten, kdo umí včelařit, je někdy k tomu donucen ekonomickými podmínkami. Někdy bývá důvodem samotná láska ke včelařině, spojitost této činnosti s přírodou i určitá svoboda, kterou člověku dává.
Vyšší koncentrace včelstev souvisí také s investicemi. Jestliže medomet stojí 50 či více tisíc, pak je pro včelaře výhodnější tuto investici rozložit na více včelstev. V poslední době pomohl ke zvýšení počtu chovaných včelstev i zákon o dani z příjmu, zejména jeho ustanovení, že při ročním příjmu do 20 tisíc korun není nutné dávat daňové přiznání. Podařilo se nám do něj dostat i to, že příjem z jednoho včelstva je 500 korun. I strach z jednání z podávání daňového přiznání mnohdy počet chovaných včelstev limitoval.
Máte představu kolik včelstev stačí na to, aby "uživilo" svého majitele?
To záleží na tom, jak včelař realizuje včelí produkty. Pokud je dokáže všechny sám přímo prodat, postačí mu menší počet včelstev, protože ekonomický přínos je potom vyšší. Pokud by však spoléhal jen na výkup medu, pak to musí být větší počet včelstev, to znamená 300 až 400.
Postrachem včelařů jsou některé choroby.
S nemocemi včel jsme na tom poměrně dobře. Mor včelího plodu se u nás v celostátním měřítku vyskytuje řádově nejvýše v několika promile včelstev, zatímco v zahraničí to jsou procenta a někdy i desítky procent. U nás tedy máme tuto chorobu zatím pod kontrolou. Jsou však oblasti, kde je její výskyt velmi varující.
Navrhli jsme, aby opatření ve včelínech, v nichž se mor vyskytne, byla velmi přísná. Jakmile totiž někdy něco unikne, pak se onemocnění vrací a propukne buď na stejném místě nebo v jeho okolí za tři, za čtyři i za pět let. Toto onemocnění se dá tlumit dvěma způsoby. Buďto opravdu radikálně, to znamená včelstvo zničit a vše spálit. Jinou možností je léčení. Při něm se ale zastřou jen klinické příznaky, včelstvo se úplně nevyléčí, protože původce je velmi odolný. Včely navíc ukládají zbytky antibiotika do medu.
Dříve se včelstva likvidovala hlavně kvůli varroáze. Ta již dnes tolik nehrozí?
Pokud jde o varroázu, můžeme říci, že máme na to, abychom udrželi tuto chorobu pod kontrolou. Je však důležité, aby potřebná opatření dělali poctivě podle předpisu všichni včelaři. Pokud se tak nestane, pak se bohužel mohou vyskytnout místa, kde toto onemocnění přeroste včelaři přes hlavu, a může dojít i k úhynu včelstev. Ale v žádném případě varoáza dnes není příčinou ubývání včelstev. Dnes se již včelstva nemusí likvidovat, protože máme na boj s touto chorobou účinné metody. Nestačí totiž mít jenom účinný léčebný prostředek, ale musíme také znát vhodnou dobu, kdy jej použít, a způsob, jak jej aplikovat.
