Menu
e-shop
Napříč širokým spektrem různých oborů podnikání jste se vynikajícím manažerem malé firmy do 50 zaměstnanců stal právě vy jako předseda zemědělského družstva vlastníků. V jeho čele stojíte již deset let.
Jaké byly začátky?
Hospodaříme v méně úrodných podmínkách, cena půdy se pohybuje kolem 2,50 až 2,80 Kč/m2. Naše družstvo vlastníků vzniklo v roce 1993 z původního JZD, později ZD Manětín v transformaci podle projektu, který počítal s rozdělením na dvě firmy. Na začátku jsme měli 720 hektarů zemědělské půdy, 40 zaměstnanců a zhruba 90 členů a ve srovnání s původním ZD jsme byli třetinovým podnikem. Dneska hospodaříme na 850 hektarech, máme asi 46 lidí, kteří vytvářejí roční tržby téměř 90 milionů korun. Na rozdíl od jiných jsme se hned v prvních letech, tedy v době, kdy se ostatní spíše zbavovali dobytka, pustili do významné rekonstrukce živočišné výroby. Zrekonstruovali jsme vazný chlév na volné ustájení dojnic, postupně jsme „odvázali“ všechny stáje. Myslím, že se to vyplatilo. Orientujeme se na výrobu mléka. Máme český strakatý skot s uzavřeným obratem stáda, vykrmujeme býky i jalovice do jatečné hmotnosti nebo pro potřeby chovu. Máme na dojnici kolem 6200, 6300 litrů mléka, teď jsme již trochu stagnovali. Mohli bychom ještě o 500 litrů výš, ale jde to již velmi pomalu. U výkrmu máme velmi dobré výsledky - u býků asi 1,2 kg přírůstek za den. Teď jsme trochu na rozcestí s užitkovostí a budeme se muset rozmyslet, co dál.
Nezlákala vás možnost chovat masný skot?
Rodák z jedné naší vesnice, který pracoval v Praze na ministerstvu zemědělství, k nám přivedl amerického podnikatele Caseye Andersona. Ten měl zájem v jedné farmě v České republice a v jedné na Slovensku chovat masný skot. Mělo jít o přenos embryí, měli jsme mít chovné stádo siementálského bezrohého amerického skotu. Abychom mohli mít chovné stádo, bylo podmínkou, že musíme chov ozdravit od IBRu. Na to jsme prostředky neměli, takže jsme sháněli státní podporu. Paradoxní bylo, že v den, kdy jsme tuto podporu po mé intervenci až u tehdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe dostali, Anderson řekl, že dále čekat nemůže, že se s námi loučí. Na slovenské farmě, pokud vím, je dodnes. Mne to samozřejmě mrzelo, ale s postupem času méně, protože situace v masném skotu nebyla příliš růžová. Očekávané lepší ocenění masa se nedostavovalo, nebo bylo jen mírné. Před čtyřmi lety jsme vyčlenili ze stáda jen tak pro radost asi 50 krav, které jsme začali chovat venku.
A další zemědělská výroba?
Máme porodnu asi na 60 prasnic a z kravína K-96 jsme si udělali výkrmnu prasat s kapacitou 450 ustajovacích míst. Kromě živočišné výroby, která je naším nosným odvětvím, se věnujeme také rostlinné výrobě. Hlavně pěstujeme krmiva pro živočišnou výrobu, dále trochu potravinářské pšenice a řepky, v poslední době se orientujeme i na brambory. U řepky dosahujeme výnosu stabilně kolem 4 t/ha, u obilovin nad 6 t/ha, což je na naši oblast velmi pěkné. Snažíme se dělat služby všeho druhu. Máme nákladní autodopravu, mícháme krmné směsi pro široké okolí, aplikujeme chemické ochranné prostředky, přihnojujeme, poskytujeme i další služby pro zemědělce. Pro naší oblast zabezpečujeme dovoz hnědého uhlí a jeho prodej. Pokud se chceme uživit, nejde to jinak.
Co říkáte svému ocenění?
Nemyslím si, že jsem tak dobrý manažer a že je to jen moje zásluha. Je to zásluha lidí, kteří se mnou spolupracují. Řekl bych, že jsme v 90. letech využili toho, čeho nevyužila naše republika. Nadšení, kdy lidé byli opravdu ochotni utáhnout si opasky, jak se o tom tehdy mluvilo. Ocenění si velice vážím a pro mne i pro mé spoluobčany je významným dopingem a motivem do další nelehké každodenní práce v zemědělské prvovýrobě.
