O jednání organizací chovatelů skotu, které se uskutečnilo minulý týden v Brně,jsme hovořili s Josefem Kučerou, ředitelem Svazu chovatelů českého strakatého skotu a prezidentem Evropského sdružení chovatelů strakatého skotu.
Minulý týden jste se zúčastnil mezinárodního setkání producentů mléka a kongresu nevládních zemědělských organizací v Brně. Jak tyto akce hodnotíte? Myslím, že byly velice úspěšné. Potkali se tu představitelé chovatelských organizací starých a nových zemí Evropské unie a vzájemná komunikace je velmi důležitá. Často nám bývá dáváno za příklad, že šanci přežít mají jen malé rodinné farmy, protože celá evropská zemědělská politika je orientována tímto směrem. Dozvěděli jsme se však, že rakouským a německým farmářům zase říkají přesný opak: podívejte se na moderní farmy v České republice, jsou to velké farmy, které investují, a jen ty přežijí stávající stav. Je určitě dobře, že spolu komunikujeme na úrovni jednotlivých producentů a informace nezískáváme pouze zprostředkovaně.
V závěrečné deklaraci kongresu se objevuje i požadavek na snížení mléčných kvót. Jak se to bude v praxi realizovat? Je třeba se znovu přesně podívat na to, co znamená snížení mléčných produkčních kvót. To, co bylo navrženo, je vrátit mléčný trh Evropské unie do rovnováhy, co se týká nabídky a poptávky po mléce. Takže nikdo nechce nikomu krátit kvótu tak , jak jsme tomu byli svědky v České republice po vstupu do Evropské unie. Je navrhováno přebytečnou kvótu ve výši zhruba pěti procent - to je přibližně množství mléka, které máme v EU navíc, na časově omezenou dobu odstavit z produkce, nevyužívat ho, abychom si tento problém sami nezvětšovali. Kolegové z Německa na to mají jednoduchý početní příklad: co je lepší produkovat 60 tisíc litrů mléka po 40 centech, nebo 80 tisíc po třiceti centech. A když se k tomu připočtou náklady producentů, tak si sami producenti musejí říct, co je pro ně ekonomicky zajímavé.
Dá se říct, v jakém časovém rámci by se toto opatření mohlo realizovat? Mohlo by se realizovat tak rychle, jak se na něm budeme schopni dohodnout my, producenti, napříč Evropou. Neméně důležitým faktorem je, jak rychle tomu budou naslouchat politici. Je třeba také zdůraznit, že toto řešení de facto nevyžaduje žádný finanční zásah. Neklade si nároky na žádné dodatečné prostředky z evropského, ani z národních rozpočtu. Netvrdím, že je to ta nejlepší varianta, že nemá svoje problémy.
Zaznělo tady a to je sympatické, že s tímto návrhem na dočasné zmrazení kvóty přicházejí státy, které ji překračují. Nenutí nás, kteří tuto kvótu neplníme, podobně jako Slovensko, kterému chybí deset procent do úplného naplnění kvóty, výrobu ještě snižovat.
Někteří čeští chovatelé již začali s likvidací stád. Rozhodují se pro ně více chovatelé holštýnského plemene nebo českého strakatého skotu? Rozdělovat se v tuto chvíli na plemena je nešťastné a my se tomu snažíme vyvarovat. Je pravda, že v současnosti dojených krav ubývá a myslím, že ubývá obou plemen stejně. Není důležité, jestli farmář chová černý nebo strakatý skot, ale kolik investoval. Podniky, které v minulosti investovaly, a to jak naše chovy, tak holštýnské, jsou dnes nejvíc postižené. U strakatého skotu může být drobnou výhodou masná užitkovost, ale i trh s hovězím masem kolísá a ceny v minulých týdnech výrazně klesly.
V jaké míře přecházejí čeští chovatelé dojného skotu na chov skotu bez tržní produkce mléka? Ano, je pravda, že část chovatelů uvažuje o přechodu na chov krav bez tržní produkce mléka, pevně ale věříme, že jich nebude příliš mnoho. Cesta zpět k dojenému skotu je vždy složitá.
