Rozhovor týdne

s Antonínem Sůvou předsedou pěstitelského svazu Solana a předsedou Agrodružstva Košetice .

Jaká je v současné době situace na trhu brambor?
Myslím si že je uspokojivá, spotřeba je vykrývaná z našich ranobramborářských oblastí. My, ač jsme v oblasti vyšší, máme zpracovnu brambor a dovážíme brambory z Polabí. Upravujeme je, a naši dodavatelé si tak uhrazují sadbu, kterou jsme jim z jara prodali. Takovéto vazby je třeba zprovoznit do budoucna. Cena se nyní pohybuje poměrně nízko, ale to vždy v období hlavní sklizně.

Evropská unie hlásí sucho a nižší výnosy, může to vést k růstu cen?
Myslím si že bramborami je třeba šetřit. Brambor není nadbytek, i u nás je sucho, stejně jako v celé Evropě. Není třeba mít obavu, že by sem šly dovozy přebytečných, laciných brambor. Pokud k nám půjdou brambory, tak budou mít vyšší cenu. Není se proto třeba bát, že by se nepokryly výrobní náklady.

Co nám přinese vstup do Evropské unie z pohledu bramborářství?
Domnívám, že by bramboráři neměli být překvapeni. Brambory se jak v unii, tak u nás ustalují na výměře, která v poslední době osciluje jen s malými nuancemi. Trh se zdá být naplněn, roli hrají pouze ročníky. Brambory jsou totiž velmi závislé na počasí, takže úroda může být z jednoho roku na druhý prakticky dvojnásobná. Jsem přesvědčen, že tuto komoditu děláme kvalitně. Jediný problém v České republice je, že nejdeme organizovaně do trhu. Už si ani nemyslím, že se nám to podaří, protože o trhu a prodeji brambor rozhodují větší pěstitelé. Ale budeme se muset soustředit kolem obchodníků, kolem odbytišť, větších center a smluvně mít uzavřen odbyt této komodity. Nadprodukce se buď zužitkuje, nebo ne. Nechci říkat, co se s ní může stát, ale může se také jenom likvidovat. V žádném případě nesmí na trh za korunu nebo pod cenou, jak se to často děje v současné době. Myslím si, že zemědělci v unii jsou takto vychováni. Je věc, která nám bude chybět. My jsme ještě zvyklí, že se musí všechno využít. Neměli bychom se ale v případě velké nadúrody bát likvidace.

Dokáží pěstitelé svoje kvalitní zboží uplatnit i z hlediska marketingu? Není tu riziko, že po uvolnění hranic nás konkurenti překonají spíše tímto způsobem?
To riziko tady je. Ale musíme si rychle uvědomit, kde jsme. My jsme se snažili budovat odbytová centra, ale nepodařilo se nám to. Myslím si, že to bude otázka jednoho, dvou let a menší bramboráři pochopí, že se musejí spojit a marketing vybudovat na úrovni a ne prodávat brambory z pole. Zboží musí být dnes pro trh upravené, což zahrnuje gramáže, balení a jeho úprava, mytí, kartáčování atd. Už dnes máme spoustu center, která to dělají. Jejich kapacity jsou dostačující, ale nevyužité, takže se na ně mohou napojit i další zemědělci.

Proč se nechtějí bramboráři sdružovat do odbytových organizací?
Brambory jsou ročníková záležitost, takže když se neurodily, tak je prodával každý sám, protože o ně byl zájem. Když se urodily, každý odbytová družstva uvítal. Dnes je vše o penězích, a když si to zemědělec neuvědomí, tak může z toho kola vypadnout. Nemyslím, že tu bude systém odbytových družstev, ale spíše soustředění se kolem centra, které brambory bude zpracovávat, respektive upravovat pro trh. Podobně to funguje ve škrobárenství. Škrobaři mají nasázené plochy brambor a odebírají od zemědělců to, co nasmlouvali. Pak je tu ještě jedno vakuum, a to je plocha sadbových brambor. U nich je nutné, aby došlo k jistému provázání. Řada pěstitelů proto, že má špatnou ekonomiku, používá jako sadbu část svojí produkce z předešlého roku, i když jsou v degenerační oblasti.

Jaký zásah byste uvítal od státu v oblasti brambor?
Měl by pohlídat to, aby sem nešly v podstatě dotované přebytky pod cenou, kterých se jiné státy zbavují. Když někdo zjistí, že k nám jde dumpingová zakázka, je třeba ji zastavit. Další otázka se týká jakosti. Jdou sem brambory, které nemají označení, nebo ho mají nesprávné. Nejsou to odrůdově pravé brambory, jde tedy o klamání spotřebitele.