Rozhovor týdne

s Josefem Zimenem, předsedou Okresního výboru Českého svazu včelařů v Českých Budějovicích

Kolik dnes ve vašem okrese evidujete včelstev? 

Na Českobudějovicku v současné době máme kolem 12 tisíc včelstev za sezónu a v rámci celých jižních Čech je to něco kolem 56 tisíc včelstev. Je to méně než v minulosti, kdy například v roce 1989 bylo v okrese České Budějovice celkem 21 651 včelstev, ale dnes jsou stavy na zmíněné úrovni stabilizované. Neorganizovaných včelařů u nás odhadujeme asi 1,5 procenta. je to ale škoda, protože výhody členství ve svazu včelařů jsou nesporné. Členové si například přispívají do svépomocného fondu, takže v případě ztráty či úhynu včelstev nebo při přírodní pohromě dostávají z tohoto fondu určitou kompenzaci. Ti neorganizovaní tuto možnost nemají. Podobné je to i u dotací, kdy neorganizovaní včelaři sice mohou čerpat standardní zemědělské dotace, ale již nesplňují podmínky na získání dotace na léčení včelstev, takže tyto náklady si hradí sami.
Český svaz včelařů také spolupracuje s Jihočeským krajem, který za posledních šest let dal na podporu nových včelařů 13,5 milionu korun.

Jaká je v současné době ve včelstvech nákazová situace?

Celosvětově je nákazová situace doslova katastrofální, o čemž svědčila i loňská jednání celosvětového včelařského kongresu v Buenos Aires, kde si některé svazy naříkaly na úbytek včelstev a to zejména v důsledku napadení roztočem varoa destruktor, který je dnes nevětším problém včelařů. Co se týká moru včelího plodu, u nás v jižních Čechách se nám ve spolupráci s veterinární správou daří jeho rozšíření potlačovat. V České republice platí, že včelstva, která jsou morem napadena, musí být zcela zlikvidována a spalují se. Bohužel, jsou v Evropě další země, například Německo, Francie nebo Velká Británie, kde mor léčí antibiotiky. Tato léčba je však ve své podstatě neúčinná a pouze potírá množení larev bacila, který nemoc způsobuje, ale nákazu samotnou nelikviduje. Med z takto léčených včelstev pak
obsahuje určité procento zbytků antibiotik, což je pro jeho konzumenty ze zdravotního hlediska rizikové. Klesá totiž jejich citlivost na antibiotika, a to u nich následně může zhoršit účinnost léčby antibiotiky v případě nemoci.

Vyplatí se vůbec chovat včely, mají včelaři pro své produkty odbyt?

Když posuzujeme ceny medu v zahraničí a u nás, tak je zřejmé, že jsou na tom naši včelaři ve srovnání s těmi v západní Evropě hůře a za med dostávají méně. Například na trhu ve Švýcarsku stojí kilogram tmavého medu kolem 25 franků, zatímco u nás je to zhruba 120 korun. Což je podstatný rozdíl. Je pravda, že z hlediska spotřeby medu jsme se západoevpropským standardům v poslední době přiblížili, ale ekonomika včelaření je ve srovnání například se Švýcarskem či Rakouskem u nás horší. Navíc dovoz medu, do těchto zemí, zejména z mimoevropských oblastí, je podstatně nižší než k nám. Naopak český med tam jde v poměrně velkém objemu prostřednictvím překupníků a velmi často je následně prodáván jako med německý či rakouský. Je to dáno podobnými přírodními podmínkami, díky nimž má náš med podobné charakteristiky jako med tamější.
Kromě toho jsou naše medy de facto v biokvalitě, jsou čisté a neobsahují žádná rezidua léčiv, která se k léčbě této nemoci používají v jiných zemích. Medy, které se k nám dnes dovážejí se jim kvalitou ani zdaleka nemohou rovnat.
Včelařům velmi pomohla vyhláška o prodeji ze dvora, která jim umožnila prodávat med přímo spotřebitelům, a zákazníci u nás si na to zvykli. Průměrná spotřeba medu nakoupeného takto přímo od včelařů se dnes odhaduje na půl kilogramu na obyvatele za rok, tedy kolem pěti tisíc tun medu ročně, zatímco před rokem 1990 to bylo jen něco kolem 0,15 kg.
Velmi důležité je, aby lidé konzumovali med, který byl vyprodukován v jejich regionu, v jejich okolí, tedy v oblasti odkud pocházejí pylová zrna, které na čím dál více lidí dnes působí jako alergeny. Konzumace takového medu totiž může pomoci při prevenci proti alergiím, protože organismus tak má šanci vypracovat si obrané látky proti těmto alergenům, a to mu medy dovezené odjinud neumožní.