27.03.2012 | 11:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Rozhovor týdne

S Janem Lipavským, předsedou České akademie zemědělských věd, jsme hovořili o významu výzkumu pro resort

Minulý týden Agrární komora ČR pořádala tiskovou konferenci týkající se významu výzkumu. Mohl byste zhodnotit spolupráci výzkumu s praxí? Určitá snaha o rozšíření spolupráce je trvalá, protože i podmínka většiny agentur, které poskytují peníze na výzkumné projekty, je obvyklé, že se vyžaduje, aby jeden z partnerů výzkumné organizace byl nějaký podnik. Většinou s výzkumnými institucemi spolupracují ty podniky, které si uvědomují význam a potřebu výzkumu. Když se zúčastní výzkumného projektu ve spolupráci s výzkumnou organizací a univerzitou, mají výhodu, že výsledky výzkumu jsou jim okamžitě k dispozici. Ty lepší podniky spolupracují, ty horší nespolupracují. Ti řeknou, že výzkum nepotřebují. Málokdo si uvědomuj, že odrůda, hnojivo, pesticidy i stroje – všechno jsou výsledky výzkumu.
S kolika podniky spolupracujete? U nás ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze máme asi 300 lidí, z toho asi 110 vědeckých pracovníků a spolupracujeme minimálně s 30 podniky v nejrůznějším spektru. Jsou to přímo výrobní podniky, šlechtitelské organizace či obchodní firmy. Spolupráce je tak velmi rozmanitá.
Kde vidíte hlavní problémy aplikace výzkumu do praxe? Jde zejména o financování výzkumu. V průmyslu to není problém, jsou tam silné podniky, které si platí svůj výzkum. Zemědělství je víceméně roztříštěno a podniky si většinou nemohou financovat výzkum samy. Vždy tam musí zůstat část veřejných prostředků ze státního rozpočtu. Problémem je dořešit transfer. Když si vezmeme, že letos na poradenství, což je forma transferu, uvolňuje ministerstvo zemědělství pouhých sedm milionů korun, je to velmi málo. Přitom před 15 lety, kdy byly finanční poměry jiné, to bylo 60 milionů korun. Vloni tato částka činila kolem 15 milionů korun a rapidně se snižuje. Optimum, kdy by to měl být efektivní přenos, je přitom kolem 120 milionů korun.
Spoléhá se však na to, že nakonec si zemědělci opatří informace sami. Ale oni si je neopatří objektivně, protože komerční firmy přijdou a nabídnou zemědělcům, že pokud použijí jejich osivo, dodají jim kompletně potřebnou chemii na ošetření. Někteří zemědělci této nabídky třeba využijí, ale následně přijde zima s velkým mrazem,a může se stát, že jim pšenice z velké části vymrzne. Kdyby si koupili českou odrůdu, sice k tomu nedostane chemii, ale pšenice vydrží.
Mohl byste krátce shrnout výsledky výzkumu? Pracovníci výzkumných ústavů a univerzit přispěli během jejich zhruba 60leté existence významně k rozvoji šlechtění polních a zahradních plodin, zeleniny a ovoce. Za tu dobu byly vyšlechtěny desítky odrůd obilnin, řepky, luskovin, technických plodin, zeleniny a ovoce. Tyto odrůdy většinou vznikaly v těsné spolupráci se šlechtitelskými podniky.
Domácí šlechtění má význam hlavně pro to, že odrůdy plodin jsou šlechtěny na místní převládající podmínky a jsou odolnější například proti vymrzání, eventuelně odolnější vůči rzi a sněti u obilnin, které se vyskytují v našich podmínkách. Nové odrůdy jsou často vytvářeny na základě materiálu pocházejícího z genových zdrojů Národní genové banky.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down