S Milanem Boleslavem, předsedou Svazu marginálních oblastí jsme hovořili mimo jiné o konfernci Půda v 21. století.
Minulý týden se uskutečnila konference Půda v 21. století, kterou pořádal Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI). O čem se podle vás vedla největší diskuse? Největší diskuse se vedla okolo metody, jak úředně stanovit cenu půdy. Vzešly určité náměty ze strany ÚZEI, jak metodiku vylepšit a přizpůsobit současným podmínkám. V podstatě se zazněly názory obhajující stanovení ceny výhradně na základě produkční funkce, např. jako odraz výnosové schopnosti pro několik vybraných plodin, naopak na konferenci zazněly i názory zpochybňující vůbec nutnost stanovení úředních cen, v době, kdy v oblasti půdy již funguje otevřený trh. Zcela jinou kapitolou je ohodnocení půd podle jejich enviromentálních přínosů, resp. přispění k udržení či zlepšení životního prostředí. Hodnotu těchto veřejných statků a pozitivních externalit nikdo dosud nevyčíslil.
Zajímavý byl v této souvislosti příspěvek ředitele Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd Jiřího Hladíka, který rozebral a zdůraznil neprodukční funkce půdy a hlavně poukázal na to, že tyto funkce v době zhoršujícího se stavu půd je třeba podpořit stejně jako farmáře, kteří hospodaří směrem k udržení vody v krajině, přispívají k fixaci dusíku, minimalizují erozi a udržují biodiverzitu.
Hovoří se o potřebě zajištění potravinové bezpečnosti, přičemž se poukazuje na zvyšování počtu lidí na planetě. Mluvilo se i o této skutečnosti? Ano. Nejnovější světové výzkumy však ukazují, že nedostatek potravin nehrozí v globálním měřítku z titulu nedostatku půdy na této planetě, ale nedostatek potravin a související problémy hrozí spíše lokálně hlavně v přelidněných zemích jako je Indie, Bangladéš či Pákistán. Argument, že se počet lidí na planetě zvyšuje, určitě nelze v současnosti používat k tlaku na podporu objemu produkce či změkčování nastavených opatření na ochranu životního prostředí. Naopak, nejlepší cestou, jak v ČR reagovat na budoucí globální zvýšenou poptávku po potravinách, je okamžitě minimalizovat ztráty půdy vlivem eroze, zastavit pokračující degradaci půdy a zamezit sukcesi, resp. opouštění zemědělské půdy, ke kterému dochází zejména v méně úrodných oblastech. Kromě toho je potřeba obnovit environmentální funkce související se schopností udržet vodu. Neboť nejen potraviny, ale hlavně voda se již dnes stává strategickou surovinou dokonce i v některých zemědělských regionech ČR.
V evropském prostoru s úbytkem populace rozhodně přelidnění ani hlad nehrozí. Evropa s návrhem greeningu v přímých platbách dala jasně najevo, že daňoví poplatníci před kvantitou produkce kladou čím dál více důraz na bezpečnost a vysoké standardy při výrobě potravin, stejně tak jako o udržení zdravé a kultivované evropské krajiny.
Jaká témata byla ještě prioritní? Kromě metodiky stanovení ceny půdy k dalším zajímavým tématům patřil příspěvek, jak podpory v zemědělství ovlivňují nájemné a jakým způsobem je vlastníci půdy kapitalizují. Nejvýznamnější podporou je přitom jednotná platba na plochu SAPS. Bylo řečeno, že u nás vlastníci kapitalizují ve formě nájemného zhruba 25 % těchto podpor, o něco méně než v jiných rozvinutých zemích, z celkových podpor to v průměru činí asi 7,5 % Je zajímavé, že v LFA oblastech se podpory LFA a AEO dle zjištění ÚZEI téměř nekapitalizují a nájemné se nezvyšuje ani v případě vyšších podpor. To znovu potvrzuje malý zájem o hospodaření na těchto plochách a fakt, že tyto podpory představují pouze kompenzaci za vyšší náklady ve zhoršených podmínkách a v případě AEO náhradu za „práci pro stát“. Pro zvyšování nájemného již není žádný prostor.
