S Michalem Pospíšilem, předsedou Svazu vlastníků půdy jsme hovořili o dalším směřování svazu.
Na valné hromadě Svazu vlastníků půdy jste byl zvolen novým předsedou této organizace. Kam by měla pod vaším vedením směřovat? Svaz vlastníků půdy má za sebou dvacet let trvání. Zcela splnil svoji roli v době, kdy restituce byly hlavním tématem. Tehdy také měl daleko více členů. Činnost Svazu vlastníků půdy musí nyní směřovat zejména do následujících oblastí, a to posílení společenského postavení vlastníka pozemků jako odpovědného hospodáře s neobnovitelným majetkem, půdou. Jestliže má vlastník tuto roli plně
vykonávat, je nezbytné, aby byl dobře informován o svých povinnostech, ale i právech. Svá práva může důsledně vykonávat na pozemku, který má jasné hranice a je identifikován. Z toho jasně vyplývá podpora urychlení pozemkových úprav.
Druhou významnou oblastí je neustálá obrana vlastnických práv v rámci legislativy. Zákon o vyvlastnění, který je nyní ve sněmovně, zcela pomíjí vlastníka pozemků a tlačí ho do kouta. Pod rouškou veřejného zájmu pravicová vláda předložila do sněmovny zákon, ve kterém říká: „Vlastníku, v zájmu veřejného blaha ti vezmeme pozemek za podmínek, které ti nadiktujeme. Když se Ti to nebude líbit, můžeš se soudit o peníze. Pozemek ale vezmeme a budeme si s ním dělat co uznáme za vhodné.“ Svaz vlastníků půdy má v tomto okamžiku narůstající členskou základnu. Mojí představou je tento trend urychlit a vybudovat organizaci s regionální strukturou. Od roku 2009 je také členem evropského sdružení vlastníků - ELO-European Land Owners. V této době je pasivním členem. To bych velmi rád změnil. Souvisí to i s ekonomickou situací Svazu vlastníků půdy.
Počítáte s nějakými organizačními změnami? Ne přímo z organizačními změnami, ale s vyšším nasazením předsednictva Svazu
vlastníků půdy. Do předsednictva bylo zvoleno sedm nových lidí, z toho František Janda a pan Morávek byli v předsednictvu již dříve, a tři nové tváře do revizní komise. Tedy osm nových lidí. To by měl být impuls pro posílení role Svazu vlastníků půdy.
V předsednictvu je zastoupena jak Morava, tak i celé Čechy. Samozřejmě, vzroste-li členská základna, připravíme i organizační změny, tak, aby mohly vzniknout samostatné regionální organizace.
Jaké jsou vaše priority a jak je hodláte naplňovat? Prioritou číslo jedna je zvýšit počet členů Svazu vlastníků půdy. V průběhu příštích měsíců objedu celou republiku a pokusím se vytvořit regionální strukturu této organizace.
Co považujete za největší problém v oblasti pozemkových úprav, o jejichž urychlení se Svaz vlastníků půdy také vždy zasazoval? Pozemkové úpravy jsou dlouhodobým procesem. Od roku 2006 se již nepotýkají s nedostatkem finančních prostředků. Nyní je třeba zjistit, proč je tempo pozemkových úprav tak pomalé, když je k dispozici každoročně více jak miliarda korun. Jednu příčinu vidím ve slučování administrativní části pozemkových úprav s projektovou investiční přípravou. Jsem přesvědčen, že je třeba rychle zapsat pozemkové úpravy do katastru a následně dlouhodobě hledat investiční prostředky pro realizaci opatření v krajině. Tato opatření jsou finančně velmi náročná. Je třeba využít všech finančních zdrojů nejen z EU, ale i ze soukromých zdrojů a z obecních rozpočtů.
Jak hodnotíte vývoj v oblasti restitucí? Restituce je proces, který v oblasti pozemků z velké části je dokončen. Samozřejmě jsem si vědom, že existuje ještě mnoho individuálních případů, kde došlo k nenaplnění restitucí. Některé jsou ve stádiu soudních sporů, jiné skončily v neprospěch vlastníka. Bohužel, došlo k okradení velkého množství restituentů v průběhu transformace zemědělských družstev. Každý
případ je však zcela originální a je ho třeba řešit individuálně. Svaz vlastníků půdy chce vytvořit takové podmínky, abychom byli schopni poskytnout poradenství na nejvyšší možné odborné úrovni všem, kteří o to požádají. V současné době, ale na tuto specializovanou činnost nemáme finanční prostředky. Bude-li možnost řešit restituce legislativně, Svaz vlastníků bude velmi aktivní při prosazování takovýchto řešení.
