Rozhovor týdne

S Miroslavem Kundratou, ředitelem Nadace Partnerství, jsme hovořili o problematice erozně ohrožených půd.

Od začátku července platí standardy GAEC i na mírně erozně ohrožené půdy. Co by podle vás přispělo k vyřešení problémů s erozí? V tomto případě se nelze zaměřit pouze na dílčí aspekt, ale na celkové pojetí ochrany krajiny. Před pěti lety jsme na území 15 obcí Kyjovského Slovácka realizovali projekt a mapovali jsme základ pro nový přístup k pozemkovým úpravám. Ten závisí zejména na dobré komunikaci s vlastníky a dalšími partnery. Myslím si, že pořád máme tendenci podceňovat sociální problematiku a odtržení vlastníka a uživatele. To, že na půdě hospodaří někdo, komu půda nepatří, je opravdu velká překážka. Teď se nám to vrací. Před časem jsem se problematikou eroze a regenerace půd zabýval na Akademii věd v Geografickém ústavu. Už tehdy v 80. letech se začaly objevovat bleskové povodně a od té doby mám jasný názor, že hlavním faktorem eroze není svah, ale je to opravdu hospodaření na půdě. Můžeme se podívat, že obrovské erozní události jsou zaznamenávány na velkých lánech, které nejsou svažité, mají sklon třeba jedno procento, ale zdejší způsob hospodaření s erozně náchylnými plodinami umožňuje koncentraci vody do obrovské síly. Ta následně způsobí obrovské škody i na pozemku, o kterém byste řekli, že není svažitý. Proto bych se stavil velmi obezřetně na klasifikace, založené pouze na svažitosti. Někdy by možná pomohla jednoduchá opatření, například šířka pole, kde se pěstuje erozně náchylná plodina nesmí být větší než 50 metrů.
Mohl byste váš projekt přiblížit? Šlo o pilotní projekt na 15 intenzivně obhospodařovaných katastrech Kyjovského Slovácka. V této oblasti jsou velmi svažité půdy náchylné k erozi. Vpodstatě šlo o to, jak zkvalitnit a urychlit přípravu komplexních pozemkových úprav a jak se co nejrozumněji domluvit s vlastníky půdy na úpravě krajiny tak, aby se eroze snížila a zároveň se do krajiny dostaly prvky, které potřebujeme. Ať už jde o cestní síť, obnovu vodních prvků nebo zeleně. Tato zkušenost obohatila metodiku komplexních pozemkových úprav zejména o vyjednávací postupy. Jasně z toho vyplynulo, jak důležité je věnovat velkou pozornost komunikaci s vlastníky a se všemi zúčastněnými partnery a že je k tomu třeba požívat profesionální postupy řízených diskusí a vyjednávání. Nestačí jen dobré plánování technických parametrů pozemkových úprav, ale je třeba také vyčlenit dostatečnou kapacitu na profesionální vedení desítek jednání s velmi různorodými skupinami vlastníků či uživatelů, nejlépe za pomoci externích facilitátorů (prostředníků). To není zrovna jednoduché a hlavně na to nejsme zvyklí a máme tendenci komunikační část realizace pozemkových úprav podceňovat.
Jak vlastně přistupují vlastníci pozemků na tato jednání? Konflikty samozřejmě vznikají. Chtěl bych připomenout, že hlavním důvodem pomalé realizace pozemkových úprav je, že někteří vlastníci jsou nedohledatelní a musí se čekat na to, až se dohledají a nějakým způsobem se vyjádří. Tím se celý proces brzdí. Shodou okolností jsem se podílel na filmovém dokumentu Ivana Stříteského o komplexních pozemkových úpravách na Prostějovsku, v katastru obce Čehovice. Tam se směny pozemků podařilo s vlastníky domluvit a díky velkorysosti jednoho z majitelů dokonce ze sousedního katastru získat plochu pozemků, která chyběla na společná zařízení, ať už to jsou cesty nebo biokoridory. Podařilo se tam realizovat nádherný biotop, který plní nejen tu ekologickou funkci a vrací život do krajiny, ale má i významnou rekreační roli. Dnes, po deseti letech od realizace je tam oáza zeleně, vodní plocha, chodí tam rybáři, myslivci, děti z mateřské školky i další návštěvníci. Stálo to ale obrovské úsilí a také nadšení šéfa tamního pozemkového úřadu, který tomu věnoval hodně energie. V loňském roce tento projekt získal Cenu české krajiny 2010 (http://www.skyfilm.cz/products/cena-ceske-krajiny/).
Bude se v práci na podobných projektech pokračovat dál? Doufám, že ano. Naše nadace není přímo specialistou na pozemkové úpravy, to umí naši partneři, jako např. Geodis a další. My ale máme zkušené facilitátory, umíme řídit obtížná vyjednávání a pomoci dojít ke konsensu ve skupině s různými zájmy.
To je asi jeden z nejdůležitějších faktorů? To ano, čím dál tím víc, protože v naší společnosti se příliš často nedokážeme domluvit.