Rozhovor týdne

S Pavlem Filipem ze Svazu průmyslových mlýnů ČR jsme hovořili o vývoji trhu s obilovinami a moukou.

Ceny obilovin rostou, jak se vyvíjejí ceny mouky? Ceny mouky se zvyšují, pozvolně rostou již od srpna. Potravinářská pšenice stála až do května zhruba 3000 korun za tunu a během července dosáhla 3600 až 4000 korun za tunu. V srpnu se ceny zvýšily o dalších 600 korun za tunu. Na Moravě nyní ceny potravinářské pšenice ještě nepřesáhly 5000 korun za tunu, v Čechách se již přes tuto hranici přehouply. Navíc žito s vyhovující kvalitou se prakticky nedá sehnat. Proto se bude dovážet. Myslím si, že během října dosáhne vzestup cen mouky dvě koruny za kilogram. Některé mlýny cenu zvýšily již nyní. V současnosti je velký rozdíl v cenách, za které se prodává mouka. Odráží se v nich vývoj cen obilí, o které je obrovský zájem ze zahraničí, zejména z Polska a Německa. Naši nákupčí musí tvrdě bojovat s konkurencí, ať už tuzemskou nebo zahraniční. O to víc a rychleji cena stoupá. Je třeba proto vyzvat zemědělské a zpracovatelské podniky, aby i u pšenice uzavíraly termínované obchody a dlouhodobé smlouvy. Pokusme si udržet maximální množství kvalitního chlebového obilí doma, kde se urodilo.
Koncem srpna jste se obávali, že obilí z letošních žní nebude příliš kvalitní. Jak to nakonec dopadlo? Produkce obilí není letos příliš kvalitní. Žito je využitelné zhruba z 30 procent, podle odhadů Českého statistického úřadu by se ho mělo sklidit asi necelých 130 tisíc tun. Mlýny přitom potřebují přibližně 110 tisíc tun této plodiny. Chybějící produkci tak budou muset dovážet. Trochu lepší je situace u pšenice. Na některých místech Moravy totiž dosáhla dobré kvality, kvalita v Čechách je však horší. Jestliže předpokládaná sklizeň představuje čtyři miliony tun pšenice, tak pro potravinářské účely jí bude využitelný asi milion tun. Spotřeba pšenice na potraviny se u nás dlouhodobě pohybuje kolem 1,2 milionu tun. Pokud nebudeme mít dostatek potravinářského obilí, budeme ho muset dovézt.
Znamenalo by to další zvýšení ceny? Zatím to vypadá, že by to znamenalo další zvýšení ceny. Evropské ceny pšenice se pohybují v přepočtu již dnes kolem 5500 korun za tunu. K tomu musíme připočítat náklady na dopravu a tím se můžeme dostat i přes 6000 korun za tunu. Svaz průmyslových mlýnů ČR již koncem srpna signalizoval, že se ceny budou zvedat. To nakonec avizovaly i pekárny. Některé k němu přistupují již od 1. října, většina však od 1. listopadu. Mnozí tvrdí, že se vzestup cen obilí projeví až po Novém roce, ale podle mě to bude již od začátku listopadu.
Jaké máte současné zásoby? Mezi mlýny bylo před letošní sklizní přibližně 200 až 250 tisíc tun potravinářské pšenice, žita deset tisíc tun. Toto obilí pomáhalo vyrovnávat výkyvy cen. Náklady producentů se totiž stále nedaří promítnout do konečných cen výrobků. Růst cen brzdí platné smlouvy s obchodními partnery, které končí většinou až v říjnu a některé na konci roku. Korektní by bylo, v takové mimořádné situaci udělat výjimku a smlouvy upravit podle aktuální situace. Finanční ztráty podniků vedou k jejich dalšímu oslabování až k bankrotům a to není dobré pro všechny zainteresované včetně spotřebitelů.
Projeví se i avizované zvýšení cen elektrické energie? Určitě se projeví, i když u mlýnů to bude méně než u pekáren. U nás se výrazněji projevuje cenový posun týkající se obilí než energií. Obilí tvoří 75 až 80 procent našich nákladů, u pekáren představuje mouka pouze 30 procent. K tomu se ještě musí přičíst další náklady, jako jsou na dopravu či právě energii. Pekaři přitom dodávají rohlík do obchodních řetězců za zhruba 62 haléřů. Podle nás by se již dnes měl prodávat minimálně za korunu, ale po zdražení mají objektivně na to, aby za něj chtěli 1,20 až 1,50 koruny. Určitě si dovedu představit, že se cena rohlíku vrátí na 2,50 koruny za kus. Myslím, že řetězce mají ještě prostor pro zvýšení cen, placeným producentům, navíc, když vidí, že výrobci jsou ve ztrátě.
Kolik podniků v současnosti Svaz průmyslových mlýnů sdružuje? Svaz sdružuje 24 podniků, které vyrábějí přibližně 85 % mlýnských výrobků v ČR. Celý mlýnský obor dnes představuje asi 50 provozoven. Před rokem 1989 jich bylo sice 54, ale po revoluci se jejich počet zvýšil na 225. Následně jich řada zkrachovala a některé se spojily, takže jejich počet opět klesl. Přitom objem výroby je stále stejný. Koncentrace výroby zvyšuje produktivitu i rentabilitu, takže výrobky mohou být levnější a také kvalitnější. Tento trend náš svaz podporuje. Staráme se ale i o menší podniky a provozovny se specifickou produkcí nebo zásobující těžce dostupné oblasti a malé pekárny. Našimi současnými prioritami jsou inovace technologií a odborná příprava zaměstnanců oboru. Cenové výkyvy obilovin nám k úspěchu ale nepomáhají.