Rozhovor týdne s ...

Miroslavem Vodňanským ze Středoevropského institutu ekologie zvěře o vysokých stavech zvěře v českých honitbách, o jejich příčinách a o možnostech řešení škod, které zvěř působí zemědělcům.

Kdy u nás vznikl problém s přemnoženou zvěří a jaké jsou jeho příčiny?
Problém s neúnosně vysokými stavy některých druhů zvěře, tedy především zvěře černé a v některých oblastech i zvěře jeĺení, nevznikl ze dne na den a jde o postupně narůstající trend. Nadměrný populační růst některých druhů zvěře je daný nejen tím, že by myslivci málo lovili, ale především tím, že životní podmínky této zvěře jsou v současné době neobyčejně příznivé. Například černá zvěř má dostatek potravy, příznivé klimatické podmínky a v dnešní přírodě žádného přirozeného nepřítele. K tomu má extrémní rozmnožovací schopnost. V posledních letech se u nás střílí už přes sto tisíc kusů černé zvěře, což na jedné straně ukazuje, že se myslivci snaží stavy snižovat, na druhé straně je ale růst populace této zvěře takový, že za dané situace odlov nestačí odčerpat populační přírůstek.
Pokud se nepodaří tento problém uspokojivě řešit, tak situace se škodami a s narůstajícími stavy zvěře bude eskalovat a propast mezi uživateli pozemků a mezi mysliveckými subjekty se bude prohlubovat. Přitom jde vlastně o nepřirozený stav, protože myslivost, zemědělství a lesnictví historicky patří k sobě. Mají mnoho společných zájmů a je zde více toho, co tato odvětví spojuje a jen velmi málo toho, co je rozděluje. Pokud se nepodaří společně, a na to slovo společně kladu důraz, tento problém vyřešit, tak za současného stavu spíše dříve než později dojde k radikalizaci postojů a to nepřinese nic dobrého.
Nechceme, aby černá či jelení zvěř byla postavena mimo zákona na úroveň škůdce jako za císaře Josefa II, kdy černá zvěř byla téměř vyhubena, protože ji lovil kdokoli, jakkoliv a bez jakýchkoliv omezení a etických zábran. Pokud ale tento problém nebudeme řešit, volání po takovém způsobu likvidace zvěře bude sílit a kdyby k němu došlo, byl by to konec české myslivosti. Proto se snažíme prosadit určité změny v legislativě.
Mají podobné problémy také další středoevropské země? Škody působené především černou zvěří jsou velkým problémem také v Rakousku a v Německu, ale ani škody, ani stavy zvěře v těchto zemích nejsou tak velké jako u nás. I tam sice zaznamenáváme rostoucí trend odlovů, ale zatímco v České republice stouply odlovy černé zvěře v posledních letech o osmdesát devadesát procent, v Německu či v Rakousku to bylo jen o nějakých 30 procent. Navíc u těchto našich sousedů je jiný systém uplatňování škody a jiný je i způsob komunikace a kontaktů mezi zemědělci a myslivci. Ale aby se k tomu obě strany dopracovaly, trvalo to několik desetiletí. Zatímco tam vzájemné propojení zemědělce či lesníka a myslivce, které fungovalo i u nás do roku 1948, zůstalo, v naší zemi byla bohužel kontinuita narušena a za těch čtyřicet padesát let se tyto přirozené vztahy zpřetrhaly. Samozřejmě i v Rakousku a Německu působí zvěř zemědělcům škody, ale 99 procent takových škod se tam řeší přímo mezi mysliveckým subjektem a zemědělcem a v mnoha případech na tyto škody zemědělce upozorní sami myslivci.
Přípravu novely zákona o myslivosti, která má napravit zatím nevyvážené postavení vlastníků a nájemců honebních pozemků a uživatelů honiteb, vnímají někteří myslivci s obavou, mají k tomu důvod?
Zamýšlená novela mysliveckého zákona není rozhodně postavena proti myslivcům či myslivosti jako takové. Pouze je to snaha řešit problém, který si uvědomuje i většina myslivců. Jde o to, najít cesty k řešení, které by mělo být postaveno především na dobré vůli obou stran a teprve tam, kde by tato dobrá vůle chyběla, by zasáhla státní správa.
Škody na zemědělských plochách lze bez problémů zjistit a zemědělec dokáže poměrně snadno takové škody vyčíslit. Někdy je ale škoda v takové výši, že ji myslivci prostě nebudou schopni kompenzovat, a pak je třeba opět najít nejprve konsenzus mezi myslivci a uživateli pozemků. Z vlastní zkušenosti vím, že většina zemědělců nemá zájem místní myslivce potopit či likvidovat. Jde přesně o to, aby existovaly nástroje, jak problém společně řešit. Současná legislativa totiž v podstatě říká jen to, že když se obě strany nedohodnou, mohou to dát k soudu. V takovém případě se ale spory táhnou léta, problém se prohlubuje a pokud už se obě strany soudí, je na hledání jakéhokoli konsenzu pozdě. Proto je důležité, aby si myslivci a zemědělci sedli ke společnému stolu ještě dříve a problém začali řešit, a to i za pomoci státní správy. Soud je už skutečně extrémní situací, které nepřinese nic dobrého.