Rozhovor týdne s

Janem Hinterholzingerem, předsedou Českého zahrádkářského svazu

Jak daleko jste s přípravami nového zahrádkářského zákona?
Se zahrádkářským zákonem jsme zápasili více než deset let se a před dvěma lety se nám jej prosadit nepodařilo. Přitom všechny státy kolem nás takový zákon mají, jenom my ne. V roce 2010 nakonec schválení zákona uvázlo na vetu prezidenta republiky, protože podle jeho názoru není zahrádkářská činnost veřejně prospěšná, ale jde pouze o soukromou záležitost zahrádkářů. Pak následovaly volby a Poslanecká sněmovna již nestačila prezidentovo veto přehlasovat.
V současné době pracujeme na novém návrhu zákona, který by měl řešit zahrádkářskou problematiku a v prosinci by měl být hotov. Při jeho přípravě jsme si vzali k srdci i některé připomínky, které jsme dostali k předchozímu návrhu a rozhodli jsme se, že ten nový návrh dáme k diskusi všem zahrádkářům, aby se k němu vyjádřili. To je pro nás velmi důležité, protože nechceme, aby tato zákonná norma narazila na odpor našich členů. Někteří z nich si totiž představují, že zahrádkářský zákon jim zaručí vše, což samozřejmě není možné. Diskusi o zákonu chceme spustit v prosinci, a pak se pokusíme návrh dostat znovu do Poslanecké sněmovny.
V čem spočívá a čeho především by se měl zahrádkářský zákon týkat?
Tou hlavní myšlenkou návrhu je snaha, aby zahrádkářská činnost byla opravdu uznána jako veřejně prospěšná práce, protože pak se na nás bude pohlížet poněkud jinak než pouze jako na soukromníky. Dále bychom potřebovali, aby nám zákon zajistil, že v případě, kdy se bude muset nějaká zahrádková osada zlikvidovat, dostaneme za ni odpovídající náhradu. Například jiné náhradní pozemky či adekvátní finanční náhradu. Chtěli bychom také, aby cena, která dnes u těch našich pozemků šplhá do nehorázné výše, odpovídala možnostem zahrádkářů.
Nechceme nic proti zákonům této země, ale potřebovali bychom podporu, aby nám zvláště ve městech zahrádkové osady nemizely. Jsme přesvědčeni že tyto zahrádkové kolonie jsou jakýmisi plícemi těch měst, v nichž se nacházejí. Ve světě se naopak tyto osady podporují, ale u nás s jejich udržením máme velké problémy. Například kolem Lipska v Německu je více než čtyřicet tisíc zahrádek. U nás naopak kolem velkých měst jako je Praha nebo Brno tyto osady zanikají. Což je důsledkem toho, že nás přeplácejí jiní zájemci o pozemky, kteří je chtějí využívat komerčně na různá obchodní centra, parkoviště, bytovou zástavbu a podobně. Zahrádkářský zákon by asi mohl jen těžko zabránit tomuto komerčnímu tlaku, ale aspoň bychom měli možnost díky němu získat za tyto pozemky náhradu.
Má podle vás nový zákon šanci získat v Poslanecké sněmovně podporu?
Nás vždycky podporovali spíše levicoví poslanci, takže nacházíme jednoznačnou podporu u České strany sociálně demokratické, kde nám nabídli dokonce i pomoc po právnické stránce při přípravě paragrafovaného znění tohoto zákona, a podporují nás i komunisté. Cítíme ale podporu i od některých pravicových poslanců, zejména členů zemědělského výboru Poslanecké sněmovny, jde ale spíše o podporu morální a lidskou, protože při samotném hlasován pak bude pravděpodobně rozhodovat postoj jejich strany. Příští rok bychom nicméně chtěli prodiskutovaný návrh zákona předložit poslancům. Ale věřím, že veškerými aktivitami našich členů ve prospěch obcí a všech občanů se podaří přijetí zákona prosadit. Jednou z forem, jak poslance přesvědčit o prospěšnosti zahrádkaření, byla také výstava Zarádkáři se představují, kterou jsme připravili minulý týden přímo v prostorách Poslanecké sněmovny. Touto výstavou jsme jim chtěli ukázat, že naší činností děláme skutečně veřejně prospěšnou práci, a věřím, že se to aspoň částečně podařilo.