Rozhovor týdne s Janem Bernardym, prezidentem Komory veterinárních lékařů

Jak a v čem konkrétně se změnil život praktického veterináře za poslední rok, kdy je ČR v EU?

Po vstupu do EU došlo v práci veterinárních lékařů u nás jen k velmi málo změnám, protože úroveň veterinární péče v České republice byla a je odpovídající zemím společenství. Změny, i když pozvolné, se čekají do budoucna. Jde především o zavedení evidence léčiv a cizorodých látek používaných u hospodářských zvířat určených pro lidský konzum. Tato evidence velmi dobře funguje například v Belgii. Jakákoli aplikace léčiva zvířeti bude muset být dohledatelná ve smyslu, o jaké léčivo se jednalo, jakou šarži a množství a naopak u jakéhokoli balení musí být evidentní, komu bylo aplikováno. Prakticky to bude probíhat asi tak, že veterinární lékař koupí od distributora léčivo opatřené nezaměnitelným čárovým kódem. Pro evidenci bude proto pravděpodobně potřebovat laptop a čtečku čárového kódu. Než veterinární lékař použije léčivo, zapíše či sejme kód a zaznamená, jakou dávku z tohoto balení použil pro jaké zvíře. Vzhledem k tomu, že celý systém je technicky proveditelný, můžeme předpokládat, že už se projeví v novém zákonu o léku, který má začít platit od listopadu, a že dohled nad léky bude zpřísněn a kontrolován.

Jaká je u nás nákazová situace ve srovnání se zeměmi EU a počítá se s celoplošným tlumením některých onemocnění?

V České republice byla úspěšně eliminována řada infekčních onemocnění, například brucelóza, leukóza a tuberkulóza skotu nebo Aujeszkyho choroba prasat, se kterými se v Evropské unii stále ještě potýkají. Díky tomu však již nemůžeme z unie na tlumení těchto onemocnění očekávat dotace. Jiná situace je u infekční bovinní rinotracheitidy, s jejímž programem na ozdravení se u nás počítá od příštího roku, ale kde EU žádné dotace neposkytuje. Kolem ozdravování chovů od IBR stále ještě probíhají jednání ministerstva zemědělství se Státní veterinární správou ČR. Těchto jednání se jako zástupci veterinárního stavu chceme zúčastňovat, abychom prezentovali zájmy praktických veterinárních lékařů, jejichž rovina pohledu je odlišná od státní správy. Je třeba si uvědomit, že prvotní náklady ponese soukromý veterinární lékař, který si bude muset pořídit zásoby vakcín proti IBR u větších chovů v řádech několika sto tisíců a návratnost této investice bude jen postupná.

Co považujete v současné době za hlavní komplikace a překážky v práci veterináře a co naopak podle vás v této oblasti nejvíce znepříjemňuje život chovatelům?

Hlavním problémem jsou určitě finance a s nimi související druhotná platební neschopnost. Veterinární péče v chovu je soustavná a je třeba s ní v rozpočtu farmy počítat. Veterinární lékař používá vydělané peníze na další obnovu, vybavení ordinace, nástroje, zaplacení leasingu, vzdělávání a musí proto uvážlivě investovat a vytvořit si zálohu pro případ platební neschopnosti farmy. Finanční problémy se táhnou jako nit od ministerstva zemědělství, které dotace vyplácí se zpožděním, přes soukromého zemědělce k veterinárnímu lékaři, který musí zaplatit za léky distributorovi nebo lékárně ve lhůtě splatnosti a ti zase výrobcům léčiv.

Které jsou nečastější veterinární problémy v našich chovech a jak by jim bylo možné ze strany chovatelů, případně i veterinárních lékařů předcházet?

Ve srovnání s evropským průměrem je naše zemědělství na velmi dobré úrovni, i když má řadu následků socialistického hospodaření, a je specializované na chov skotu, prasat, drůbeže atd., což ho předurčuje k tomu, že každá farma má dle svého zaměření jiné problémy. Společné jsou obecné zdravotní problémy, jako jsou poruchy reprodukce a infekční choroby. Potíže způsobují produkční onemocnění, která se však daří veterinárním lékařům poměrně dobře řešit zejména díky získávání nových poznatků a znalostí o léčebných postupech na vzdělávacích akcích. Produkční choroby jsou onemocnění, která prověřují chovy a chovatele, zejména jakmile poklesnou výkupní ceny masa nebo mléka, jak dokáže vyjít, jak investoval v době, kdy prosperoval.

Jsou některé výkony, které by mohli či dokonce měli provádět samotní chovatelé, jako je tomu v některých členských zemích unie?

S biologicky aktivními přípravky smí a budou moci zacházet pouze osoby s biologickým vzděláním, tzn. veterinární lékař, popř. střední veterinární personál. V zemích EU, kde jsou chovatelé zvyklí aplikovat léčiva sami a veterinárního lékaře volají jen v nezvládnutelných situacích, naopak nyní u potravinových zvířat řeší, jak dostat aplikace antibiotik, vakcín a přípravků, které zanechávají rezidua, pod kontrolu.