Rozhovor týdne s Jiřím Papežem

Rozhovor s předsedou zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jiřím Papežem.

Domníváte se, že sněmovna najde peníze na plné dorovnání přímých plateb ze státního rozpočtu v roce 2010?
Určitě o tom budeme seriozně diskutovat a hledat nějaké řešení. Na tahu bylo ministerstvo zemědělství, které vedlo dlouhá jednání s ministerstvem financí. Já sám jsem se i během léta zúčastnil některých diskusí, kdy jsme již předem hledali cestu k naplnění přímých plateb. Je třeba si ale uvědomit, že jako všechny sektory, i sektor zemědělství musí redukovat svoje výdaje. Celková atmosféra tvorby státního rozpočtu na příští rok se pak projevil na návrhu rozpočtu, kde není dostatek finančních prostředků na tzv. top-up. Přitom rok 2010 je rokem, kdy je poprvé možnost u nás dorovnat přímé platby na sto procent. Moje dlouhodobá pozice je zcela neměnná. Třicetiprocentní doplatek k přímým platbám považuji za jakýsi „mandatorní“, tedy vlastně takový fixní výdaj státního rozpočtu. V tomto smyslu budu vystupovat i v rozpravě o rozpočtu v poslanecké sněmovně.
Kde byste doporučil šetřit v rozpočtové kapitole zemědělství?
Jsem dlouhodobě zastáncem redukce jiných výdajů v sektoru zemědělství. Ty výdaje jsou celkem zřejmé: Některé,lobbyisty prosazené podpory v tzv. podporách do agropotravinářského komplexu či nesmyslně předimenzovaný administrativní aparát ministerstva zemědělství. Mám-li použít vaši terminologii, rozměr českého zemědělství se zmenšuje – rozměr režijních nákladů se zvětšuje. V soukromé firmě tento jev vede nevratně k bankrotu. A není to jen ministerstvo samotné, ale i další instituce v sektoru. Jde také o odstranění těch legislativních opatření v našich národních předpisech, která vyvolávají nutné investice v zemědělských podnicích a často jdou nad rámec, který po nás požaduje EU.
I výzkum musí být efektivní. Musí dojít k postupné privatizaci aplikovaného výzkumu, který se musí vyplatit a je opodstatněný tam, kde jsou i podnikatelé ochotni přistoupit na jeho spolufinancování.
Jak řešit současnou krizi v odvětví a trvalý propad cen komodit?
Řešení může být řada. Budou se lišit podle toho, kdo a jak je bude prosazovat a z jakého úhlu pohledu se na ně bude chtít dívat. Podle mého názoru existují dvě základní roviny. Za prvé hledat možnosti, jak určitými procenty dotovat jednotlivé komodity. Tlak na toto řešení vytvářejí zejména zemědělci. Důvod je jasný, nikdo nechce zkrachovat a nějaká finanční částka může pomoci kritické období překlenout. Otázkou ale zůstává, zda se bude situace opakovat, kolik taková záchrana bude stát a zda jsou to efektivně vynaložené veřejné prostředky. Druhá rovina je v oblasti strategických rozhodnutí a dlouhodobých investic, tedy kam investovat, abychom byli konkurenceschopní a mohli se dlouhodobě pohybovat na domácích a na světových trzích. To vyžaduje přesnou strategickou analýzu a odpovědná dlouhodobá rozhodnutí. Nezbytné jsou tvůrčí schopnosti jednotlivých zemědělců, které budou podporovány národní strategií. Já osobně se přikláním k tomuto řešení. Každý individuální podnik je zcela jiný, každý musí ušít řešení sobě na míru. Jsou však celá odvětví zemědělské produkce, které české zemědělství nepokrývá, např. zelenina, a jsou odvětví, kde lze čekat velký růst efektivity, např. chov ryb. Existují velké rezervy v ekonomice stávající rostlinné výroby. V produkci bílkovinných krmiv se Evropa dostává kvůli svému odporu vůči GMO do slepé uličky. Kdo se této výzvy chopí, jistě bude nějakou dobu prosperovat.
Může poslanecká sněmovna pomoci řešit situaci v sektoru mléka?
Ano, sektor mléka je v tomto okamžiku v největší krizi, ale v podobné situaci je řada jiných sektorů v zemědělství. Od MZe dostáváme pravidelné zprávy a situaci velmi pečlivě sledujeme. Nejvíce pomůžeme, když ve sněmovně dorovnáme přímé platby. Ale přímé nástroje, jak pomoci, sněmovna opravdu nemá. Ty jsou v rukou ministerstva, vlády a Evropské unie.