Rozměr zemědělství a nepřízeň počasí

Letošní průběh vegetace s dlouhou zimou a deštivým obdobím v druhé polovině žní způsobil, že 20 procent obilí není dosud sklizeno a průměrný výnos neustále klesá. Není žádnou náhodnou, že jde hlavně o plochy ve vyšších a méně úrodných oblastech. Vegetační doba je zde totiž výrazně kratší než v níže položených krajích a úměrně tomu rostou rizika pěstování intenzívních plodin, zejména obilnin.

Tento rok znovu důrazně připomněl to, na co Svaz marginálních oblastí dlouhodobě upozorňuje. V v ČR a zejména v LFA oblastech vlivem nevhodné dotační politiky státu přetrvává nadměrné zornění a výroba intenzivních plodin na orné půdě. To je stav, který má v konečném důsledku řadu negativních dopadů. Při špatném počasí jsou to především farmáři z méně příznivých oblastí, kteří nesou tíhu neúrody související s opožděnou sklizní, o kvalitě vyrobeného produktu nemluvě. V případě nadúrody jsou to opět tito farmáři, kteří jsou nejvíce postiženi klesající cenou, neboť nedosáhnou takového výnosu, který by jim nižší cenu a zvýšené náklady vyrovnal.
V obou situacích, které se staly v podstatě již standardními, dochází k tlaku na ministerstvo zemědělství a vládu s požadavkem na kompenzaci „utrpěných škod“. Paradoxem je, že stát pak kompenzuje škody, jejichž základní příčinu sám založil a štědře ji podporuje. Touto příčinou je přetrvávající nevhodná struktura zemědělské výroby v méně příznivých oblastech.
Globální oteplování planety, o němž už asi nikdo nepochybuje, se v našich zeměpisných šířkách bude projevovat hlavně častým výskytem a střídáním extrémních výkyvů v počasí. To v budoucnu ještě zvětší rizika a problémy s pěstováním plodin na orné půdě v LFA, potíže s nevhodnou rajonizací plodin a strukturou zemědělské výroby.
Je proto nutné posílit osu II Programu rozvoje venkova, protože jen podporou krajinotvorných funkcí v méně příznivých oblastech dosáhneme kladného efektu jak pro extenzivní, tak intenzivní část českého zemědělství. Extenzivní oblasti se budou zabývat péčí o krajinu, a tím uvolní prostor na přeplněném trhu intenzivním oblastem s pozitivním dopadem na cenu obilí a dalších komodit rostlinné výroby. Peníze v ose II tak pomáhají dvakrát, na rozdíl od produkčních dotací, jejichž přínos je eliminován poklesem cen kvůli nadprodukci.
Pokud jde o často citovaný rozměr českého zemědělství, po roce 1989 po rozpadu státních statků největší pokles rozměru nastal právě v méně příznivých pohraničních oblastech, a to zejména u skotu. V těchto regionech je nyní šance celkově klesající rozměr vyrovnat konkurenceschopným rozvojem chovu skotu na travních porostech. Při současné plošné podpoře orné půdy však, bohužel, zemědělci k těmto změnám žádnou motivaci nemají.

Ing. Milan Boleslav
předseda Svazu marginálních oblastí