Různé způsoby založení porostů

Vedle výrobního závodu v Lipsku má firma Amazone založeny pokusné pozemky, na nichž zájemcům demonstruje různé systémy zpracování půdy a setí. Výsledky těchto pokusů jsou zajímavé a dokumentují přednosti i negativa bezorebného a konvenčního způsobu předseťové přípravy půdy.

Zajímavé jsou i výsledky z oblasti úpravy slámy při sklizni a po ní.
Výška strniště
Protože sláma zůstává po sklizni na pozemku, je nutné věnovat značnou pozornost jejímu nařezání a rovnoměrnému rozložení v celé šířce záběru sklízecí mlátičky. Důležitá je rovněž výška strniště. Čím nižší strniště, tím lepší je zapravení slámy následnou podmítkou a dalšími bezorebnými operacemi. Zvyšuje se ale spotřeba nafty u sklízecí mlátičky, protože jejím drtičem musí projít více materiálu. Mnohem větší vliv než výška strniště má však na spotřebu nafty vlhkost sklízeného materiálu.
Při sklizni pšenice na strniště o výšce deset centimetrů byla při dosaženém výnosu 11 t/ha, vlhkosti slámy 15 % a zrna 14 % spotřeba nafty 20 litrů na hektar. Při strništi vysokém 40 cm a obdobných podmínkách sklizně se spotřebovalo jen o pět litrů na hektar méně. Pokud se sklízel porost s výnosem 11 t/ha, se slámou o vlhkosti 21 %, zrnem s obsahem vody 16 %, pak byla u strniště deset centimetrů vysokého spotřeba nafty 30 l/ha, u strniště s výškou čtyřicet centimetrů stále 20 l/ha.
Pro kvalitní zpracování posklizňových zbytků je však třeba dodržet výšku strniště maximálně 15 cm. Jak vyplývá z pokusů, pokud bylo bezorebně zpracováno strniště o délce do deseti centimetrů, zůstalo na povrchu 20 % organických zbytků, při strništi o délce 30 cm bylo na povrchu přes 25 % materiálu a u strniště 40 cm musel být použit nejprve mulčovač, aby bylo možné slámu zapravit.
Čtyři pokusné varianty
Na pozemcích obhospodařovaných na předměstí Lipska jsou pěstovány čtyři základní plodiny v nahodilém osevním sledu – ozimá pšenice, jarní ječmen, zrnová kukuřice a řepka. Jedna z uvedených plodin je pak oseta na testovacím pozemku (letos to byla pšenice).
Po sklizni kterékoli z uvedených plodin následuje vždy podmítka talířovými branami do hloubky pouze pět centimetrů (u obilnin dva dny po sklizni, u řepky týden po sklizni). Dosahovaná spotřeba paliva je u této operace údajně pouze čtyři litry na hektar.
Dále je pozemek rozdělen na čtyři základní varianty, přičemž první varianta A reprezentuje klasické orební zpracování, varianta B využívá radličkový kypřič pracující v hloubce 18 až 22 cm, varianta C používá tentýž kypřič, avšak jeho radličky zasahují jen do hloubky 13 až 15 cm a varianta D znamená opětovné zpracování talířovými branami, tentokrát do hloubky osm centetrůim.
Následuje setí, a to secí kombinací s rotačními branami nebo secím strojem s talířovou sekcí  či samostatným secím strojem. Tři varianty setí jsou použity pro každou z variant (A, B, C, D), celkem tedy pokusný pozemek obsahuje dvanáct různých způsobů přípravy půdy a setí.
Jaké jsou výsledky?
Varianta A je energeticky a časově nejnáročnější. Spotřeba paliva pro vlastní orbu je 17 až 20 l/ha, celkově je to pro zpracování půdy a založení porostu přes 30 l/ha. Při variantě B je celková spotřeba nafty 18 až 20 l/ha, u varianty C 17 až 18 l/ha a u nejúspornější varianty D 13 až 14 l/ha. Při porovnání varianty s orbou (A) a půdoochranných technologií (B, C, D) je spotřeba času pro zpracování půdy a založení prostu u orby přes 80 minut na hektar, zatímco u ostatních tří variant 30 až 40 minut na hektar.
Zemědělce zřejmě zajímají nejvíce výnosy. S ohledem na pěstování různých plodin se jako nejvhodnější jeví srovnání s konvenční variantou A, u níž bylo dosaženo průměrného výnosu 8 t/ha (průměr všech pěstovaných plodin během pěti let). Pokud je výnos varanty A 100 %, pak varianta B dosahuje také 100 %, na části C bylo dosaženo 106 % výnosu a na části D 99 % výnosu. Uvedená čísla jsou průměrem ze všech tří systémů setí.
Z pohledu úspory času a financí spojených se spotřebou nafty určenou pro zpracování půdy je tedy bezorebné zpracování půdy výhodné. Nejenže nepůsobí na snížení výnosů, ty mohou být i vyšší.
Zápory bezorebné technologie
Bezorebné technologie mají i svá negativa. Orba je totiž výborným prostředkem pro potlačování plevelů, škůdců či chorob. Chemická ochrana v bezorebných systémech musí být intenzivnější. Zajímavé je také porovnání vzcházivosti.
Pokud budeme u varianty A počítat se vzcházivostí 100 %, pak na variantách B, C, D se dosahuje vzcházivosti 87 až 88 %. Způsobuje to mulč, který v počátečních fázích růstu působí negativně. U obilnim snížená vzcházivost není problém, protože při vhodné výživě a dostatku vláhy se porost zapojí zvýšenou tvorbou odnoží. Mulč má ještě jednu nevýhodu, která souvisí s udržováním vláhy. Snížený odpar vody je pro rostliny jistě žádoucí, nicméně je příznivý rovněž pro tvorbu houbových chorob, což zvyšuje náklady na chemickou ochranu, v případě popisovaného pokusu je to navíc asi o patnáct eur na hektar ve srovnání s orebním zpracováním.
Sledování prokořenění
Na pokusných pozemcích byla tento rok pěstována pšenice, jež přes letošní sucho měla mít pěkný výnos, odhadoval se na devět tun z hektaru. Rozdíly mezi jednotlivými variantami byly okem nepostřehnutelné, rozdíly ve výnosech kolem pěti procent nelze rozeznat jen pohledem.
Mimo to jsme mohli shlédnout také dvě půdní sondy, z nichž byl patrný půdní horizont ornice a podorničních vrstev. Mezi bezorebným a konvenčním zpracováním byly rozdíly v prokořenění minimální.

Luboš Stehno