Největší konference věnovaná biotechnologiím s názvem BIO International Convention – Heal, Fuel, Feed the World se konala v americké Atlantě. Mluvilo se tedy jak o zdraví, tak o palivech a výživě. Hlavním poselstvím byla prezentace současných výsledků biotechnologií a interpretace jejich budoucího směřování, přičemž zaměření nebylo pouze na biotechnologie pro lékařské a potravinářské účely, ale také na biogenní obnovitelné zdroje, určené především pro výrobu biopaliv.
Přednášky, semináře, ale i exkurze po místních farmách dovolily blíže nahlédnout na situaci v oblasti výroby biopaliv ve světě a především v USA.
Důvody alternace fosilních paliv uvádějí Evropa i Amerika stejné, snižování emisí. Dle amerických tvrzení lze takto dosáhnout úspory 250 milionů tun emisí fosilních paliv, což odpovídá produkci asi 45 uhelných elektráren. Američané přitom ale mnohem více akcentují na jiné důvody, jako jsou zejména zvětšení nezávislosti na dovážených palivech a v souvislosti s výrobním a dalším s biopalivy spjatým průmyslem pak hlavně na zvýšení zaměstnanosti.
Příčiny rozdílného přístupu
Odlišnosti v přístupu k biopalivům a surovinám pro jejich produkci v různých částech planety jsou z jedné strany dány disponibilitou lokálních zdrojů, kdy například v Jižní Americe se majoritně využívá možností cukrové třtiny, v Asii se zase v určitém množství objevuje bioetanol vyráběný z rýže.
Na druhé straně se ale jedná i o rozdíly dané politickými a společenskými zvyklostmi. Evropané produkci biopaliv řeší především výrobou z konvenčních domácích plodin, jako jsou obiloviny, či povoleným nebo dokonce nějakým způsobem podporovaným importem, který v případě realizace na dlouhé transportní vzdálenosti v konečném důsledku ubírá na přínosu biopaliv jak po stránce ekologické, tak ekonomické i energetické.
Naproti tomu USA zcela jednoznačně preferují nasazení surovin domácí provenience. Povětšinou jsou pro tyto účely zpracovávány GM plodiny, mezi kterými má specifické postavení GM kukuřice (asi 30 % veškeré produkce kukuřice v USA se používá pro výrobu biopaliv).
S GM odrůdami se ve státě Georgia i ve zbytku USA můžete setkat běžně, a to i u plodin jako například sója nebo pro nás spíše exotický bavlník.
Díky podmínkám vyjednaným v rámci WTO (Světová obchodní organizace) se GM plodiny z USA v určitém množství dovážejí rovněž do EU, kde je jinak pěstování značně limitované, především kvůli zabránění šíření nepůvodních druhů.
V souvislosti s případem hrozby opylování konvenční odrůdy kukuřice GM odrůdou Američané uvádí příklad eliminace tohoto rizika odlišným termínem setby GM a nonGM kukuřice, kdy by termín posunutý mezi oběma druhy asi o tři týdny měl zajistit zabránění tohoto jevu. V reálu lze však jen těžko predikovat vliv počasí, jenž může takto plánovaný rozdíl ve vývoji obou druhů smazat.
V rámci EU se proti šíření GMO ozývají zejména hlasy z členských států jako Francie a Německa, které dále argumentují, že šíření není vhodné také z důvodu nedostatečného ověření vlivu GMO na životní prostředí a zejména pak na lidské zdraví.
Případná budoucí negativní odpověď používání GMO pro potravinářské či krmivářské účely v EU by však neměla bezprostředně znamenat nemožnost jejich použití pro výrobu biopaliv, neboť i v této oblasti má EU velice ambiciózní cíle, na jejichž splnění by se proto bezpodmínečně nemělo vylučovat nasazení žádných vhodných plodin, včetně GM, které by při standardních nebo nižších hektarových nákladech dokázaly zajistit vyšší výnosy a mohly by tak rovněž přispět ke zlepšení energetické i finanční bilance energetických plodin i k úspoře emisí skleníkových plynů.
Zdrojem biopaliv pro dopravu však není pouze bioetanol s obilovinami jako hlavním vstupem. Z cíleně pěstovaných plodin se jako velice perspektivní jeví i rychlerostoucí dřeviny, jež najdou v budoucnu své uplatnění při výrobě bionafty.
Podle informací od přednášejících na konferenci jsou v tuto chvíli před dokončením projekty nových biotechnologií, jež dokáží pomocí mikroorganismů v podstatě přímo přeměňovat dřevní štěpku na bionaftu. Podle interpretace některých odborníků je již ve vysoké míře vyřešena i otázka těkavosti takového paliva. Pilotní ukázková zařízení pracující s touto konverzí by měla být dokončena nejpozději v roce 2011 s tím, že širší nasazení by mohlo být reálné již od roku 2017. Napříč Spojenými státy se v této souvislosti proto již nyní hledají a vyčleňují nové plochy vhodné pro budoucí porosty RRD.
V kontextu s výše uvedeným je třeba připomenout, že MZe v současnosti připravuje v rámci osy I. PRV podopatření na podporu zakládání porostů RRD. Daná podpora by měla dosahovat asi 40 % způsobilých nákladů, spjatých se založením porostů RRD a spuštěna by mohla být během 1. čtvrtletí následujícího roku. Obdobná opatření budou v rámci národních programů analogicky spouštěna i v dalších členských státech EU.
Tuky a výroba bionafty
Jiná alternativní biopaliva však nemusí mít svůj původ v cíleně pěstované biomase vůbec. Během jedné exkurze do podniku na výrobu bionafty jsme se setkali rovněž s technologiemi na využití odpadních materiálů vznikajících při zpracování kuřat.
Tuky a další využitelné suroviny z potravinářského průmyslu zde tvoří zhruba 60 – 70 % vstupů při výrobě bionafty. Zbytek vstupů (30 – 40 %) je pak tvořen odpadním olejem z jídelen a restaurací. Sběr těchto olejů je zajištěn prostřednictvím speciálních plastových nádob. Za tímto účelem byl vytvořen pro celou svozovou oblast speciální logistický systém, který garantuje především ekonomickou, ale i energetickou rentabilitu výroby bionafty. Ta připouští dovoz odpadních olejů prostřednictvím železniční dopravy i ze zhruba 100 km vzdálené oblasti.
Nutno však podotknout, že ani takovýto projekt by se neobešel bez prvotní státní pomoci, která činí asi jeden americký dolar na americký galon (1 gal je zhruba 3,8 l)vyrobené bionafty, kterou tak výrobce může dále distribuovat za cenu kolem 1,5 dolaru na galon. Faktor využití odpadních látek z potravinářství pro palivářské účely tak zřejmě do budoucna bude hrát i větší roli pro zlevnění samotné potravinářské produkce a celkové zvýšení efektivity výroby.
Sběr odpadních tuků se pomalu rozšiřuje i mezi domácnosti. Není proto výjimkou, že v sortimentu místních obchodů lze nalézt právě i speciální k tomu určené nádoby, které lze snadno nainstalovat například pod kuchyňský dřez.
Biodegradabilní plasty
Novým a do budoucna nesporně vyznamným odbytištěm pro agrární komodity bude sektor výroby bioplastů. Význam pojmu obnovitelný zdroj ze zemědělské produkce tak nabývá zcela jiných rozměrů, což ilustruji na následujícím příkladu.
Místo konání konference, Atlanta, však není zajímavé pouze tím, že se zde setkali přednášející a posluchači z mnoha zemí, aby sdíleli své poznatky o biotechnologiích nejrůznějších směrů a aby u této příležitosti zástupci ze soukromého i veřejného sektoru dostali možnost prodiskutovat své postoje na seminářích či při bilaterálních jednáních.
Atlanta je zároveň hlavním městem státu Georgia, který se počítá jako jedna z agrárně nejrozvinutějších zemí světa vůbec. Nachází se zde sídlo mnoha potravinářských firem, včetně některých nadnárodních společností. Tito výrobci potravin a nápojů se snaží v poslední době inovovat své produktové portfolio o výrobky distribuované v ekologicky šetrných obalech vyráběných právě z bioplastů.
Hlavní předností bioplastů je jejich snadná a životní prostředí minimálně zatěžující likvidace například formou kompostování, přičemž bioplasty se úplně rozloží na neškodné části již během dvou let. Výhodou je, že v podstatě celá jejich struktura (skladba) je využitelná jako stavební materiál rostlin a slouží tak v podstatě jako hnojivo. Podstatou celého procesu je složení bioplastů, které se vyrábějí primárně na bázi přírodních škrobů získaných například z kukuřice, popřípadě dalších na škrob bohatých plodin.
Vzhledem k rozsahu již běžící kampaně na podporu bioobalů na území USA, kdy se již dnes v restauracích či v obchodech nabízejí nápoje i potraviny v obalech z bioplastů, se dá v krátkém časovém horizontu předpokládat jejich další rozšíření ve větším měřítku i na území dalších kontinentů a zemí včetně ČR.
Možnosti, které výroba bioplastů nabízí právě i v kontextu s využitím v potravinářském průmyslu, jsou skutečně velké. Vzhledem k povaze bioplastů by jejich případná výroba ve větším měřítku na území ČR měla přínos i pro zemědělství, které je primárním zdrojem vstupní suroviny – rostlinného škrobu. Výroba bioplastů tedy skýtá i potenciál zajištění zcela nového sektoru pro odbyt agrárních komodit, což by v důsledku znamenalo diverzifikaci příjmů pro farmáře, určitou možnost stabilizace výkyvů komoditních trhů i příležitost vytvoření nových pracovních pozic v poměrně širokém rozsahu.
O dalších perspektivách produkce a využití obnovitelných zdrojů agrárního původu, biopaliv a bioplastů v ČR a v USA, ale i o možnostech a hrozbách, které by přineslo širší povolení a rozšíření GM plodin v Evropě, bude také připravovaný workshop, který se pod patronací náměstka ministra zemědělství České republiky pro Úsek životního prostředí, výzkumu a vzdělávání Jiřího Urbana, uskuteční na MZe letos v říjnu.
Workshop bude podpořen účastí expertů jak z ČR, tak z Georgie, která má v tomto ohledu dominantní postavení v rámci USA.
Klíčové informace
- Ve Spojených státech, Evropě a jinde ve světě existuje diametrálně odlišný přístup k biopalivům, zejména v oblasti cílů a zdrojů.
- Evropská unie má cíl do roku 2010 nahradit asi 5,75 % paliv v dopravním sektoru biopalivy.
- Američané již dnes kryjí 13 % domácí spotřeby produkcí bioetanolu, ve střednědobém časovém horizontu pak plánují tento podíl navýšit až na 30 %.
Ing. Jan Bednár
Ministerstvo zemědělství ČR, odbor ekologického zemědělství a obnovitelných zdrojů energie
