S čím se může náš podnik setkat na jednotném trhu unie - praktický příklad

Aplikace úpravy volného pohybu zboží v EU vysvětluje praktický příklad. Jedná se o smyšlený příklad, s nímž se potýká smyšlený podnik. Při řešení se však používá dosavadní judikatura ESD. Z časového hlediska je příklad situován do období po přistoupení ČR k EU a po uplynutí všech případných relevantních přechodných období.

Zadání

Mléčná galaxie, s. r. o., je česká společnost, která vyvinula dvě mimořádné delikatesy, a sice jogurt se špenátovo-cibulovou příchutí prodávaný výlučně ve zmrazeném stavu a zmrzlinu s mrkvovo-pastiňákovou příchutí, která dosahuje svou nezvyklou (avšak lahodnou) chuť díky nově vyvinutým chemickým přísadám. Po zkušebním uvedení na český trh dospěje společnost k názoru, že její dva nové výrobky zaznamenají fenomenální úspěch i u spotřebitelů mimo území ČR. Rozhodne se proto pro export těchto výrobků do ostatních členských států ES. V této souvislosti rozběhne ve všech členských státech ES masivní televizní kampaň, v níž účinkuje i známá česká topmodelka Eva Herzigová, doprovázenou sloganem „Czech it out!”. Exportní plány společnosti však dostanou první trhlinu poté, co Španělsko zakáže dovoz zmrazeného jogurtu na své území s odůvodněním, že španělské právo nedovoluje ve Španělsku prodej zmrazeného jogurtu pod označením jogurt. Výrobek je proto vrácen ze španělské hranice zpět do České republiky. Další problém se vyskytne v Itálii v souvislosti s dovozem zmrzliny. Itálie totiž krátce předtím přijala právní předpis zakazující dovoz veškeré zmrzliny obsahující jakékoliv chemické přísady. (Zákaz je odůvodněn ochranou veřejného zdraví. Zakládá se na vědecké studii o chemických přísadách ve zmrzlině vypracované známým Cornetto Institute of Ice Cream Research v Benátkách. Výsledky této studie jsou však z vědeckého hlediska vysoce kontroverzní, a to jak v Itálii samotné, tak i mimo ni.) Smůlu má česká společnost i ve Francii. Francouzští farmáři nabyli přesvědčení, že dovážený zmrazený jogurt bude mít ve Francii - zemi dobrého jídla - obrovský úspěch, na základě čehož klesne poptávka po francouzských jogurtech, a tím se sníží i odběr jejich mléka. Z tohoto důvodu se do celé záležitosti vloží Sdružení francouzských farmářů. Jedná se o soukromoprávní sdružení, které však stát finančně podporuje. Zástupce francouzského ministerstva zemědělství je navíc členem výkonného výboru tohoto sdružení. Sdružení zahájí proti dováženým jogurtům mohutnou reklamní protiofenzívu vychvalující kvalitu tradičních francouzských jogurtů. K této reklamní kampani získá i známou francouzskou topmodelku Laetitii Casta, jakož i herce Gérarda Depardieu. Reklamní protiofenzíva má úspěch. Zpočátku vysoké prodeje zmrazeného jogurtu rychle klesají. Aby všech problémů nebylo málo, česká společnost musí v Řecku z každého dovezeného kusu jogurtu a zmrzliny odvést 0,05 procenta dovozní ceny do Státního zdravotního fondu. Z tohoto fondu se pak hradí celostátní kampaň na ochranu zdravého chrupu řeckých dětí. Povinnost odvodu upravuje řecká vyhláška o dovozu potravinářských výrobků obsahujících určité procento cukru. Rovněž řečtí výrobci potravinářských výrobků musí přispívat do zmíněného fondu. Výše odvodu je stejná, dávku však platí z každého prodaného výrobku. Na rozdíl od dovozců, kteří musí odvést poplatek do jednoho měsíce od dovozu zboží do Řecka, řečtí výrobci provádějí úhradu kvartálně.

Mléčná galaxie, s. r. o., je zaskočena vzniklou situací a žádá o právní radu, zda výše zmíněná opatření členských států ES je možné z právního hlediska napadnout.

Řešení

1. Zákaz dovozu zmrazeného jogurtu do Španělska

1. 1. Rozhodné právo?

Nejprve je nutné si položit otázku, podle jakého práva se bude případ řešit. Jedná se o právní vztah s existencí cizího prvku, který představuje jiný členský stát ES. Na tento právní vztah tak bude rovněž aplikováno právo ES.

1. 2. Jaká svoboda je omezena?

Případ se nedotýká ani poskytování služeb, ani pohybu osob či kapitálu. V daném případě je postupem Španělska dotčen dovoz zmrazeného jogurtu do Španělska. Postup Španělska se tak dotýká volného pohybu zboží.

1. 3. Jakým způsobem je volný pohyb zboží omezen?

Volný pohyb zboží může být mimo jiné omezen v důsledku zavádění cel a dávek s rovnocenným účinkem (DRÚ), zavádění vnitřního diskriminačního zdanění nebo v důsledku kvantitativních omezení dovozu a opatření s rovnocenným účinkem (ORÚ).
Španělsko nebrání dovozu zmrazeného jogurtu na své území fiskálními opatřeními. Nezavádí ani cla či dávky s rovnocenným účinkem, ani vnitřní diskriminační zdanění. Omezení volného pohybu zboží v důsledku cel, DRÚ, respektive vnitřního diskriminačního zdanění tak v daném případě nepřichází v úvahu. K omezení volného pohybu nedochází ani v důsledku kvantitativních omezení ze strany Španělska, neboť Španělsko nezavedlo žádné kvóty či množstevní omezení dovozu. Je tedy třeba zkoumat, zda v daném případě není volný pohyb zboží omezen v důsledku ORÚ.

1. 4. ORÚ?

Základní definice ORÚ je obsažena v rozsudku Dassonville (8/74): „...všechna obchodní pravidla přijatá členskými státy, která jsou sto narušit přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně, obchod v rámci Společenství“.
Tuto definici pak rozsudek ESD Cassis de Dijon (120/78) doplnil o tzv. pravidlo rozumu. Na základě tohoto pravidla použití opatření obecného dopadu (tedy opatření nediskriminačního, které platí jak pro zboží dovážené, tak i domácí) nemusí být porušení čl. 28 smlouvy ES, pokud je nutné k ochraně tzv. kategorických požadavků členských států EU spadajících do oblasti jejich veřejného zájmu.
V daném případě opatření Španělska narušuje obchod v rámci EU. Bylo by přípustné pouze tehdy, pokud by se jednalo o opatření nutné k ochraně kategorického požadavku Španělska. Je třeba si tedy klást otázku, zda je kategorický požadavek v tomto případě na straně Španělska dán. Lze předpokládat, že by se Španělsko z uznaných kategorických požadavků odvolávalo zřejmě na ochranu spotřebitele a tvrdilo by např., že španělští spotřebitelé, pokud si kupují jogurt, jsou zvyklí na to, že tento jogurt není ve zmrazeném stavu. Opatření Španělska vůči zmrazenému českému jogurtu by tak bylo odůvodněno ochranou španělských spotřebitelů. ESD se s podobnými námitkami vypořádal např. v rozsudku Komise ES v. Německo – Zákon o čistotě piva (78/84). V daném rozsudku šlo o to, že německé právo zakazovalo na německém území prodej piva, které bylo v souladu s právem vyrobeno v jiných členských státech EU, pokud nesplňovalo podmínky stanovené v čl. 9 a 10 německého zákona o pivní dani. Podle této právní úpravy se mohl jako pivo (Bier) v Německu prodávat pouze takový alkoholický nápoj, který byl vyroben z ječmene, chmelu, vody a kvasinek. I když se tato úprava vztahovala jak na německé pivo, tak na pivo dovezené, prakticky postihovala pouze dovážené zboží, neboť v Německu již od 16. stol. existuje úprava, podle níž je zakázáno uvádět na trh pivo obsahující přísady (tzv. Reinheitsgebot). Němečtí výrobci tak tradičně vyrábějí pivo bez přísad. Komise ES věc napadla jako nepřípustné ORÚ a věc se dostala před ESD. U řízení před ESD pak Německo argumentovalo tím, že úprava není diskriminující, neboť platí jak pro domácí výrobce, tak i pro výrobce jiných členských států. Jakýkoliv výrobce, který splní výše zmíněné zákonné podmínky, může takto vyrobené pivo v Německu prodávat. Navíc se dovolávalo i ochrany spotřebitele, neboť podle Německa je německý spotřebitel historicky zvyklý na to, že pod pojmem pivo se myslí nápoj bez jakýchkoliv přísad. ESD nakonec dospěl k názoru, že postup Německa je zcela jednoznačně v rozporu s čl. 28 smlouvy ES. Ochranu spotřebitelů, na kterou se Německo odvolávalo, je možné zajistit vhodnou úpravou informací o výrobku, např. stanovením povinnosti, že pivo musí na etiketě viditelně uvádět přidání přísad. Zákaz dovozu zboží ze strany Německa tak byl shledán jako neadekvátní ochrana.
S ohledem na výše zmíněný rozsudek lze konstatovat, že i v tomto případě není na straně Španělska dán kategorický požadavek spočívající v ochraně španělských spotřebitelů. Tuto ochranu je možné zajistit úpravou informací o výrobku, která bude mít méně negativní vliv na pohyb zboží. Zákaz dovozu zmrazeného jogurtu do Španělska je tak porušením čl. 28 smlouvy ES.

1. 5. Výjimka podle čl. 30 smlouvy ES?

Postup Španělska by byl přípustný pouze tehdy, pokud by přijaté opatření spadalo pod některou z výjimek uvedených v čl. 30 smlouvy ES. Podle taxativně uvedených výjimek v tomto článku by s největší pravděpodobností mohla přicházet v úvahu ochrana zdraví a života lidí. S ohledem na dosavadní judikaturu ESD, např. již zmíněný rozsudek Komise ES v. SRN (178/84), lze však konstatovat, že se zákaz vztahuje na veškerý zmrazený jogurt a navíc nelze žádat o individuální povolení k uvedení určitého jogurtu na trh. Výsledkem je absolutní zákaz prodeje dováženého zmrazeného jogurtu, který je v rozporu se zásadou proporcionality. Čl. 30 smlouvy ES tak nelze aplikovat a výjimka přípustná není.

2. Zákaz dovozu zmrzliny do Itálie

Body 1. 1 až 1. 4 výše zmíněného řešení zákazu dovozu zmrazeného jogurtu do Španělska se aplikují přiměřeně. Zákaz dovozu zmrzliny do Itálie představuje nepřípustné ORÚ. Je však třeba zkoumat, zda není dána některá z výjimek podle čl. 30 smlouvy ES.

2.1. Výjimka podle čl. 30 smlouvy ES?

V úvahu by mohla přicházet výjimka z důvodu ochrany zdraví a života lidí. Itálie by se s největší pravděpodobností odvolávala na skutečnost, že podle některých vědeckých závěrů jsou chemické přísady ve zmrzlinách zdraví škodlivé, a tak přijatá opatření jsou třeba s ohledem na ochranu zdraví italských spotřebitelů. Na obdobnou situaci reagoval rozsudek ESD ve věci Officier van Justitie v. Sandoz B. V. (174/82), zmíněný ve výkladu o volném pohybu zboží. Podle tohoto rozsudku v případě, že je z vědeckého hlediska škodlivost určité přísady nejasná a chybí harmonizační předpis EU, je na členském státu ES, aby rozhodl o potřebném stupni ochrany života a zdraví svých obyvatel. Opatření členského státu však musí být přiměřené, tedy prodej s dotčenou přísadou bude povolen, pokud množství přísady bude odpovídat reálným potřebám výživy. S ohledem na tento závěr ESD lze konstatovat, že opatření Itálie je obecně v souladu s právem ES, bylo by však ještě nutné přihlédnout ke konkrétním okolnostem.

3. Reklamní protiofenzíva ve Francii

Body 1.1 až 1.3 výše zmíněného řešení zákazu dovozu zmrazeného jogurtu do Španělska se aplikují přiměřeně. Postup francouzských farmářů se dotýká volného pohybu zboží. Jedná se přitom o administrativní opatření. Je třeba si klást otázku, zda se jedná o ORÚ.

3. 1. ORÚ?

Jak vyplývá z rozsudku Komise ES v. Irsko – Buy Irish (249/81), který je objasněn ve výkladu o volném pohybu zboží, je typickým příkladem ORÚ upřednostňování, respektive preferenční režim pro domácí výrobky. V daném případě kampaň vedenou Sdružením francouzských farmářů lze považovat za upřednostňování francouzského zboží. Vyvstává však otázka, zda postup tohoto sdružení je možné považovat za jednání Francie jako členského státu EU. Úprava volného pohybu zboží se totiž vztahuje pouze na opatření učiněná členskými státy EU. Sdružení finančně podporuje stát a stát má rovněž zástupce v orgánech sdružení. Podle zmíněného rozsudku ESD takováto konstelace znamená, že jednání sdružení je třeba považovat za jednání státu. Reklamní protiofenzíva je tak jednáním státu, které je v rozporu s čl. 28 smlouvy ES.

3. 2. Výjimky podle čl. 30 smlouvy ES?

Žádnou z výjimek uvedených v čl. 30 smlouvy ES nelze v daném případě aplikovat.

4. Dávky odváděné v Řecku

Body 1. 1. a 1. 2. týkající se dovozu zmrazeného jogurtu do Španělska se v tomto případě aplikují přiměřeně.

4. 1. Jakým způsobem je volný pohyb zboží omezen?

Opatření Řecka je fiskálního charakteru. Nepůjde tedy v tomto případě ani o kvantitativní omezení dovozu, ani o ORÚ. Fiskální opatření Řecka souvisí s přechodem zboží přes hranice, nejedná se tedy o opatření v rámci vnitřního daňového systému. Nepůjde tedy ani o vnitřní diskriminační zdanění. Jelikož opatření souvisí s přechodem zboží přes hranice, avšak nejedná se o zavedení cla, mohlo by v daném případě jít o dávku s rovnocenným účinkem jako clo (DRÚ).

4. 2. DRÚ?

Podle rozsudku ESD Komise v. Itálie – Statistický poplatek (24/68) se za DRÚ považuje „...jakýkoliv peněžní poplatek, jakkoliv malý, bez ohledu na to, jaké je jeho určení nebo způsob vybírání, jímž je jednostranně zatíženo domácí či zahraniční zboží z důvodu jeho překročení státní hranice a jenž není celním poplatkem v pravém slova smyslu... i když není odváděn do státního rozpočtu, i když není diskriminační nebo ochranářské povahy a i když výrobek, který je poplatkem zatížen, nekonkuruje žádnému domácímu výrobku“.
Poplatek zavedený Řeckem by pod tuto definici spadal. Lze však předpokládat, že by Řecko namítalo, že řečtí výrobci jsou v zásadě podrobeni finančnímu odvodu ve stejné výši. K této námitce zaujal ESD stanovisko ve svém rozsudku ve věci Bresciani v. Amministrazione Italiana delle Finanze (87/75). Na základě tohoto rozsudku skutečnost, že řečtí výrobci jsou podrobeni stejnému odvodu, není relevantní, neboť pro ně při odvodu neplatí stejná kritéria jako pro dovozce. Proto odvod nelze považovat za dávku spadající do obecného systému vnitřního zdanění aplikovaného systematicky a stejným způsobem jak na zboží domácí, tak dovezené. Opatření Řecka tak představuje porušení čl. 25 smlouvy ES.

4. 3. Vrácení dávky?

Česká společnost by za určitých okolností mohla požadovat od Řecka vrácení již uhrazených odvodů. Podle rozsudku ESD např. ve věci San Giorgio (199/82) a Comateb (C-192-218/95) nárok na vrácení dávky existuje, pokud již však obchodník nepřenesl ztrátu vzniklou neoprávněně vybranou dávkou na spotřebitele.